Vamire school 1.kapitola

                            1. Příchod na školu

(Ahojík tak je tu první kapitola, dofám že se vám bude líbit. Pokud chcete a líbí se vám tato kapitola,tak přidejte komentář. Zatím papa Mishell)

Každý člověk by se bál přechodu na jinou obyčejnou školu. Jenže to má háček. První je ten, že nejsem
člověk ale dhampýr a ten druhý je ten, že nepřecházím na normální školu ale na školu pro dhampýry
a vampýry. Prominte, ještě jsem se vám napředstavila jsem Rose Hartveyová. Nejsem ten tip holky co
by někoho poslouchal nebo dělala něco co by chtěl, proto jsem měla na své staré škole problémy.
Jak jsem již nakousla jsem sedmnáctiletá dhampýrka. Dhampíři mají rychlé reflexi ale také schopnosti.
Každy dhampýr musí mít jednu schopnost jako je ovládání vody, ohně, země a vzduchu. U některých
dhampýrů se ale vyvine více schopností a já jsem jedna znich. Nikdy dřív se u nikoho neobjevili všechny
čtyři schopnosti maximum byli dvě nanejvíš tři. Až do ted.
Asi před týdnem se u mě objevili všechny čtyři schopnosti málem jsem upálila jednoho cvoka ze dřídy.
Taky jsem trochu přiškrtila vzduchem jednu slepici (Karoline nevim jak děsná čúza). Vytopila jsem
třídu a trošku no trochu víc jsem pomohla v pěstování nebezpečných rostlin. Moje bejvalá ředitelka
zuřila nemá mě moc ráda no ona mě přímo nesnaší.
" Rousmarin hartveyová to nemislíte vážně. Za týden jste udělala hroznou pohromu.

Proto jsem se
rozhodla, že vás přeložím na školu na , které se zpecializují na více schopností. Když jsem jim o vás
řekla byli nadšení, že se u vás ojevili všechny schopnosti.Takže za dvě hodiny odjíždíte zbalte si
prosím věci". Nikdy mi nedělalo problém se s ní hádat a ani s někým jiným. " To bych ani neřekla"
vzdechla jsem. "Myslíte, že sem úplně blbá! Je mi jasný, že se mě snažíte zbavit ale nehodlám přejít
na školu pro naprostý debili a šprty". "Nehodlám se s vámi hádat běžte si zbalit a sbohem"zařvala.
" Jak si přejete vaše veličenstvo už jdu ale omlouvám se nebudete mi scházet a ni ty vaše upjatý keci"
řekla jsem s úsměvem a šla na kolej.
Když jsem přišla do pokoje zuřivě jsem za sebou bouchla dveřma a začala balit. Musim jak nějakej
pokusnej debil přejít na blbou senilní školu. Je mi sedmnáct nejsem dítě je mi jasný, že tohle bude
nudnej blbej školní rok. Přemíšlela jsem jak tu školu nazvat a při tom jsem šla do koupelny. Naházela
jse toaletní potřeby do tašky a šla zpátky do pokoje. Byla jsem hodně naštvaná ředitelce jsem
dělala problémy hned od prvního dne a proto je ted ráda, že se mě zbaví. To mě ani moc nebere
já ji v lásce taky nemám.
Jenže tenhle semestr jsem chodila na pokročilé bojové umění a za dva týdny jsem měla skládat.
zkoušky. No a ted mám dělat celej semestr znuvo. Panebože já se z toho zblázním.
"slečno Hartveyová?" ozvalo se za dveřmi pokoje. "řidič už čeká" řekla nějaká žena. " Jo už du"
řekla jsem otráveně. Popadla jsem svoje tašky a vyšla ven. "Tady" podala jsem jí klíče od pokoje
a průkaz totožnosti. Došli jsme až k autu řidič mi vzal tašky a hodil je do kufru. "Naschle" prohodila
jsem. Nasedla jsem do auta a vyjeli jsme z hlavní brány. Škola do, které jedem je až na severu.
Jeli jsme hlavně lesem a horami.
Dhampýří školy se většinou nachází někde v horách, protože lidé v nás nevěří. Proto se jim straníme
někteří z nás s nimi žijí ale lidé o nás neví. My se dokážeme velice dobře přispůsobit prostředí i
když sluneční svit nám vadí. Proto ve dne spíme a v noci máme hodiny. Právě je noc ale pro nás
ráno. Noc máme rádi ale přesto je v noci tma. Někdo by řekl, že máme noc a tmu rádi ale tak to není
kdyby jsme mohli tak si vybereme den. Jenomže sluneční paprsky nám ničí zrak. V noci vidímé jako
by byl den máme totiž skvělý zrak, sluch, rychle se pohybujeme a máme rychlé reflexi. To je pro nás
velká výhoda. První co vás napadne je co vlasně jíme. Krev máme rádi až v dospělém věku. Ted nám
stačí normální lidské jídlo.
"Už jen dva kilomentry a budeme tam" upozornil mě řidič. No jo málem bych zapoměla, že jsem v
autě. Z kabelky jsem si vzala hřeben a přejela si své dlouhé hnědé vlasy. Řasy jsem si přetřela řasenkou
a tužkou na oči. I když je to debilní škola dojem udělat musím.
Jeli jsme po kopci až najednou byla vidět brána s nápisem sv. Jindřich. Ježiši jsme tu ještě že právě ted
maj hodinu. Už tak na mě budou všichni zírat. Pomalu jsme zastavili a řidič mi otevřel dveře.
Vedle nás se najednou objevili dva lidé. Nějakej starej páprda mi vzal tašky a ta žena promluvila.
" Tašky ti odnesou na pokoj já tě zavedu k paní ředitelce už na tebe čeká". "dobře jak myslíte" prohodila
jsem.
Vyšli jsme po chodníku a mířili jsme k dlouhé chodbě. "Doufám , že se ti tu bude líbít a že tu spestříš
své schopnosti" řekla s úsměvem. " jo to já taky." A řekla jsem pravdu i když to bude nuda a každej
na mě bude čumět mě to bude jedno. Sice se budu muset víc koukat do zrcadla ale bude to jedno.
Zastavili jsme se v kanceláři před ředitelnou. Ta blondatá žena co šla se mno prohodila řeč asi o mě
se sekretářkou. Sekretářka byla oblečena v šedém obleku a vlasy měla stažené do drdolu a vypadala
důležitě. No prostě jako důležitej člověk.
" Já tu na tebe počkám tady alice tě zavede k paní ředilce" ukázala na sekretářku. Ta se zvedla ze
židle a kráčela ke mě. Šli jsme spolu pár metrů a poté jsme zahli do leva k velký dřevěným dveřím.
Zatukala a pokynula mi rukou, že dovnitř musím sama. Vešla jsem a uviděla jak na židli sedí moje
nová ředitelka. Byla stárá, šedívá a chlupatá. No prostě stará bábá. Vypadala přesně, tak jak jsem
si ji představovala. "Dobrý den já jsem.." řekla jsem ale ona mě přerušila "vím kdo si Rousmarin
již jsme na tebe čekali. Doufám, že víš jak si pro nás důležitá. Celá škola o tobě mluví si tu opravdu
hodně oblíbená" usmála se. Jedinou věc nesnášim a to je když mi někdo řiká mím celým jménem.
" Rose" řekla jsem jako vždy. "Ano vím jak jsem důležitá ale nedělejte z toho vědu prosím" dodala
jsem slovo prosím protože by mě mohla ještě sprdnout, že se nechovám s úctou ke starším.
" ano, ano dobře Rose. Musím ti však říci, že si tu nová a ovládáš všechny čtyři schopnosti. Takže
budeš muset po vyučování být s našimi nejlepšími studenty a oni ti ukáží jak na tvé schopnosti. Si
tu jediná kdo ovládá všechny čtyři schopnosti takže tě budou doučovat dva naši studenti".
Panebože jako by nestačilo, že jsem tu nová ještě mě budou doučovat šprti. "dobře tak ano".
" Jo a Rose bohužel je nám to moc líto ale na dívčí koleji není žádné místo. Takže budeš mít pokoj
na chlapeckých. Ale kdyby tu byl nějaký problém obrat se na mě . Ted už musíš jít rozvrh ti
dáme do pokoje." řekla s vážností. "Dobře se tu zatím mějte naschle." Jen co jsem to dořekla vyšla
jsem ven. Jo to je vrchol ještě budu s klukama v pokoji. Ježiši jak mi to mohli udělat já se z toho picnu.
Ted na mě budou čumět kluci.
"Tak pod Rose" všimla jsem si, že tu stojí ta blondýna a ne sekretářka. "Jdeme na chlapeckou kolej?"
zeptala jsem se s úšklebkem.
" Ano věci a rozvrh máš tam. Dívčí kolej je bohužel až na druhé straně takže koupelnu budeš mít
volnou tak na necelou hodinu s klukama jsme ti to domluvili. A neboj na pokoji si se slušným žákem
trochu stydlín ale je velmi přátelský.".
"Aspon, že to. Sprchu potřebuju." zasmáli jsme se a pomalu se přibližovali k chlapecké koleji.
Šli jsme dlouhou zahradou a malým altánkem. Zastavili jsme se před velkou no střední budovou.
Prošli jsme stupní halou do společenského pokoje a kuchyně. Poté mě zavedla ke koupelnám a
k mému pokoji.
Otevřela dveře s číslem 12. a vešli jsme. Pokoj byl celkem hezký, nově zařízený a velký. Na to, že
tu budu s nějakým klukem to ujde. Bordel tu není no já na uklízení moc nejsem ale vypadá to, že
on zdřejmě jo. To se mi dost hodí.
" Tak já musím jít na posteli máš mapu a rozvrh cestu najdeš ne ?" "jasně, že jo v mapě se snad
ještě orientovat umím" řekla jsem sarkasticky. " Dobře tak se měj" odešla.
Tašky jsem měla u postele rozhodla jsem se, že si vybalím až pak. Popadla jsem mapu a rozvrh
hodin. Jak jsem čekala mám ve všem pokročilý program ale v tréniku ne. No fajn vytřu tam s nima
podlahu nebo co to tam maj.
Vyšla jsem z pokoje, rozložila mapu a četla. Nakonec jsem na mapě našla kde sem a kam mám jít.
Šla jsem po úzké chodbě. Byla krásně zdobená. Nejvíc se mi tu líbí to, že je to tu nově zařízené.
Na bývalé škole to vypadalo jak v krematorium ale tu ne tady to bylo dost moderní.
Zahla jsem za roh už mě čeká jen pár metrů.
První hodinu prošvihnu ale přídu na dějiny. Jak jsem vyčetla z rozvrhu mám pět hodin poté
oběd. Po obědě mám ještě dvě hodiny. Pak mám volno asi tak hodinu a půl no a pak hodinu
cvičení se šprty. Jejich jména tam nebyly no asi překvápko. To je mi ale fakt jedno.
Vyšla jsem z koleje a zamířila k učebně. Najednou jsem uslyšela jak se někdo hádá. Neměla bych
ale šla jsem po hlasech. V knihovně stála nějaká holka. Měla blondaté vlasy a štíhlou postavu
do obličeje jsem jí neviděla. Ona se hádala s nějakým klukem. Byl vysoký, štíhlý. Měl hnědé
vlasy krátce střižené.
Bylo mi blbé je poslouchat. "nech toho Verono jak jsem řekl je konec" jo rozchodová hádka.
"Prosimtě před pár dny sis to užíval" ona zdřejmě nepochopila, že ji nechce . Už jsem chtěla
jít abych nepřišla pozdě, když mě zahlídl ten kluk.
Byl vážně hezký. Panebože on byl přímo úžasný už vím proč si ho ta holka chtěla udržet.
Asi minutu jsme se oba dva koukali do očí. Vážně divný. Udělal krok rychle jsem uhnula
pohledem a přidala do kroku nehodlám mu vysvětlovat jak poslouchám rozhovor někoho
jinýho. Nejsem žádná slepice abych o tom někomu řekla. Bylo to ale fakt opravdu fakt divný.
Ta holka byla asi dost mimo ale litovat jí nehodlám.
Zahnula jsem za roh a uvědomila si, že stojím před učebnou dějin. Tak co ted zatukám a řeknu
hele nezírejte jsem tu nová ale to ještě neznamená, že na mě můžete zírat. Ne to asi ne to můžu
rovnou do ředitelny. Fajn, tak já du na popravu.
Zatukala jsem na dveře zdálo se, že hodina před chvíli začala. " Ano" ozvalo se.
Otevřela jsem dveře a vstoupila do třídy.
Jak jsem čekala všichni na mě vykulili oči. A už to jelo "to je ona " "jo to je ".
"vypadá dost dobře" mluvili potich ale já je slyšela.
Ta lichotka přišla z první lavice. Dva kluci mě svlíkali očima.
" Vy musíte být Rousmarin že ano?" zeptal se učitel. "Rose" opravila jsem ho automaticky.
Pokynul at jdu za ním ke stolu tak jsem se tam vydala.
" Tady " podával mi knihu a sešit na poznámky.
"Sedněte si prosím do zadu. Máte tam volnou lavici" "díky". Dobrá věc je, že můžu sedět
v zadu a nemusim se představovat ta špatná, že oni na mě civí i do zadu. Přede mnou sedí
nějaká malá holka s brýlemi a vedle ní nějakej kluk. Brýle má také ale je o kousek větší.
Učitel něco kecal ale já ho neposlouchla. Měla jsem v hlavě stále toho kluka a holku.
Vím, že si to později od nich slíznu no, že jsem je poslouchala. A na něho určitě narazim
mám s ním přece kolej.
Jak vtipný co já a asi tisíc kluků páni já si to teda užiju. No a ta koupelna jestli tam někdo
vleze, tak to nepřežije o to se postarám. Najednou zazvonilo zbalila jsem si věci a vytáhla
rozvrh. Další hodina chemie. No super další nudná hodina.
Když jsem vztala někdo mě chytil za paži.
" Ty si Rose?" zeptal se ten kluk co seděl přede mnou. " Jo ty? chceš něco?".
" Jo promin já sem Ron Selský. A jsme spolu na pokoji" prohodil. Pečlivě jsem si ho
prohlídla. Nijak zvlášt hezkej nebyl. To se dalo čekat.
" No jasně. Něco jsem o tobě slyšela. Promin nějak se tu neorientuju. Nevíš kde je
učebna chemie?" zeptala jsem se.
Stáli jsme tam a lidi kolem nás na nás civěli a bavili se o mě.
" No jasně. Jdu tam taky pod." vedl mě chodbou k učebně. "No tak jo".
"Dnes děláme laborky bude soutěž" řekl s úsměvem. "No to je super doufám, že si na chemii"
nadhodila jsem.
" Jo jo jsem ze všeho krom těláku mám samí. Tahle laborka je po dvou proti dvoum. A z
každy dvojice vyberou jednoho no a ty spolu pak pracujou. Dvojici si můžeme vybrat sami."
První den a hned nějaká soutěž z chemie"
" No jo takže budem spolu ne prosím jinak proletim" zasmála jsem se.
" Jasně tak jo budem spolu pod a sedni si ke mě sedíme v zadu" jo zásah sedíme v zadu.
Sedli jsme si a já se rozhlížela po třídě a oni po mě. Neviděla jsem nikoho kdo by se na mě
nedíval. Mezi dveřma se začal rozhlížel smích. Automaticky to upoutalo mou no všech
pozornost.
A kdo to nebyl. Mezi dveřma stál ten kluk co jsem ho dves viděla s tou Veronou. Byl tam
s dalšíma klukama. Všichni vypadali dost namakaně a dost dobře. Kruci všiml si mě.
Rychle jsem otočila zrak k Ronovi. Zaslechla jsem tu partu jak se baví s tim klukem. Vypadal
jako jejich vůdce. " Hele to je ta nová holka co je s námi na koleji" někdo z nich promluvil.
"tý jo to je kočka" "hodíme s ní řeč"uchechtli se. " No jo třeba v koupelně" šíleně se rozchechtali.
To si zkusí a je po nich.
"Hele Rone ?" "No?"
"Kdo je ta parta kluků a on?" Pohla jsem hlavou k partičce kluků.
Ron se usmál a promluvil " Věděl jsem, že se zeptáš. Takže ten hlavní je Thomas Henks a
ostatní jeho parta. Oni jsou tu něco jako králové školy. Thomas se včera rozešel s Veronou
to je zase královna. Tady jsou oni něco jako nejlepší společnost. S normálníma se nebaví"
Tak ted toho vím víc než Ron. Takže Thomas Veronu odkopl.
" Aha" Ani jsem si nevšimla knihy mám na lavici. Páni někdo byl tak hodnej, že mi je sem
položil i se sešitem se překonali. Najednou zazvonilo a učitel chemie si kráčel ke stolu.
Zastavil se u stolu a zahlídl mě " á Rousmarin je tu také".
Lezou mi s tim jménem na nervy. "Rose!" křikla jsem na něj. Samozdřejmě se všichni otočili
na mě dokonce i Thomas.
Učitel to nechal být a začal mluvit "takže jak víte dnes budeme dělat laborky. Pracovat se bude
ve dvojicích tudíž po lavicích. Dnes si to se svým partnerem naplánujete a příště se utkáte s
jinou dvojicí. Poté se z každé dvojice vybere jeden a tito dva spolu vypracojí práci z chemie
do výstavy."nadechl se a začal rozdělovat.
" Prosím at jdem proti někomu snadnýmu" poznamenal Ron.
uchechtla jsem se " promin ale budu ti jen přítěží" usmál se. "Ne to ne ale musíme vyhrát".
Z rozhovoru nás vytrhl učitel, který říkal naše jména.
" pan Selský a slečna Hartveyová proti panu Henksovi a panu Ritrovi" No super jsem proti
klukovi kterýho jsem viděla jak se hádá se svojí bejvalkou.
"jo panebože jo" vydechl Ron "co panebože co?" zeptala jsem se.
"jsme proti nim. to máme vyhraný" řekl "co?". " No prostě oni jsou pařmeni ale my se na to
připravíme to bude něco no já nevím na něco přídem. Máme společnej pokoj to je taky
výhoda. Smetem je jako zrní." "Ty to teda prožíváš" řekla jsem s úsměvem.
Hodina rychle utíkala. Já a Ron jsme se dohadovali co to bude za pokus a jak ho provedeme.
No on navrhoval já jen přikyvovala. Před koncem hodiny učitel řekl, že příští týden se utkáme.
Pak zazvonilo. Já a Ron jsme si zbalili a vyrazili na jinou hodinu.
S Ronem jsem měla ještě jednu hodinu. Po poslední hodině jsme vyrazili na oběd. Šli jsme
chodbou a před jídelnou se zastavili.
"jsme tu" řekl přiškrceně. "Jo. Ted na nás všichni budou zírat. Jo hele kde sedíme abych se
zbytečně nezastavovala?" zeptala jsem se.
Určitě hned co vejdem na nás padnou všechny oči. To nepřežiju.
" Sedím uzdi většinou sám" jupí. " To mi vyhovuje"
Vešli jsme do jídelny. Bylo tam mnohem víc lidí než jsem si myslela, že bude. Všichni na nás
čučeli a mluvili o nás no spíš o mě. Řekla bych, že Ronovi bylo jedno, že na něj někdo čučí.
Mě ale ne nejradši bych je vraždila pohledem. Pomalu jsme se blížili ke kuchařce. Usmála se na
mě a na talíř mi dala něco co vypadalo jako mletý maso a brambory. Páni asi si koupim musli
tyčinku. Kráčeli jsme k našemu stolu byl to stůl pro šest ale mi byli jen dva.
" Hele". Ron se na mě otočil a zeptal se "no?".
"Nevíš kde je tu nějakej bufet tohle nejim" řekla jsem a odstrčila talíř od sebe.
"Bufet tu není ale automat na kafe je but před jídelnou, nebo ve společenský hale". No supr
umřu hlady. "Neboj. Jídlo no spíš nějaký ovoce je na koleji v kuchyni. Tam moc kluků
nechodí to mi věř." uchechtl se.
"To věřim"
Rozlížela jsem se po jídelně a bylo mi jasné kde kdo sedí. Normální lidi jako já Ron a další
sedí spíš stranou. Sportovci nebo šprti sedí blíž ke zdi. No a ty hlavní uprostřed aby byli
vidět a slyšet. Jak jsem koukala ta holka myslím, že se jmenuje Verona sedí s partou holek.
A kluci sedí odděleně. Se ani nedivím poslouchat ty slepice je pěknej záhul to je pravda
sama to musim vědět nejlíp.
"Rone já si skočim pro kafe sejdem se na pokoji jo?"Vážně musim z toho blázince
vypadnout. "jo jasně".
Mám půl hodiny na to abych si dala kafe a menší sváču. Vstala jsem a snažila se neudělat
nějakej trapas, protože na mě všichni civí. Jsem ráda, že jsem celou jídelnu prošla úplně v
klidu. Vyšla jsem z jídelny a zamířila jsem ke kafi. Většinou ho moc nepiju ale ted mám
nervy na dranc. Cestou jsem si všimla, že pomě lidi pokukujou. Myslí si, že jsou strašně
nenápadní. To ale fakt nejsou. Pár holek co právě vycházely z jídelny se šklebily jako
no to nejde ani popsat jak.
Ušla jsem pár metrů a uviděla automat na kafe. Strčila jsem tam dvacku a zmáčkla si
preeso. Kelímek byl větší než bych čekala ale to je dobře. Vzala jsem si kelímek
s kafem a vyrazila na kolej. V polovině cesty jsem si uvědomila, že mě někdo sleduje.
Mám rychlý reflexi takže jsem si uvědomila ( no hlavně kvůli moci všech živlů), že
na mě někdo útočí vodou a vzduchem.
Odhodila jsem kafe a udělala přemet. Jen tak tak jsem se vyhla vodní kouli poháněnou
vzduchem. Otočila jsem se a za mnou stála parta holek. Byli to ty co seděli u stolu s
Veronou.
" Verča tě tímto zdraví ty děvko" Najednou proti mě poslali vodní koule. Já přesně
věděla co mám udělat. Obranu jsem přeměnila v útok. Vzduchem jsem koule odhodila
na ně. Než začali reagovat byli mokrý.
" To ti nedarujem ty děvko" a utíkali pryč.
Ach jo já mám takový štěstí. Jsem na posraný škole, viděla a slyšela jsem rozchodovou
hádku a ted si mě snaží podat místní slepice. A ke všemu se mi vylilo kafe.
Pádila jsem na kolej. U vstupu stáli nějací kluci debilně se na mě šklebili. Prošla jsem
kolem nich bez náznaku, že by tam byli a vstoupila jsem do haly. Někdo čučel na telku
a ostatní se jen tak povalovali.
Zamířila jsem k pokoji už z dálky jsem viděla, že vedle našeho pokoje stojí parta kluků
a holek no a kdo tam nebyl slečna Verona si tam stála s partou kluků.
"ahoj Rose" řekla to bych nečekala. Stála jsem už před pokojem tak jsem se na ní
musela otočit. Všichni na mě civěli co asi udělám.
"ahoj " pak jsem se ušklebila. " Jo a pozdravuj holky a vyřit jim at na mě jdou příště s
něčím jiným než s vodou. Jsou totiž trošku mokrý" Všichni kluci vybuchli v šílenej
smích.Najednou jsem si všimla, že z pokoje vedle vychází Thomas.
Otevřela jsem dveře pokoje " Jo a dlužíš mi kafe" další záchvat smíchu ovládnul
kluky. Hned jak jsem to řekla zabouchla jsem za sebou dveře pokoje.
" ahoj" řekla jsem.
"Ahoj hele byla tu sekretářka Alice, že tvůj dnešní zvláštní trénink byl zrušen".
"super hele kdy dem na další hodinu" zeptala jsem se jen tak.
" No já du ted jo a máme tělocvik". " Hele tak já se skáknu převlíct jo jak koukám ty
už si". "Jo jasně čekám".
Vzala jsem si na sebe legíny a tílko uvidí jak jim to na tréniku natřu. Vlasy jsem si
stáhla do dlouhého culíku.Vyšla jsem z pokoje a on na mě čučel jak debil.
"dem?". "j-jasně páni tobě to sekne"řekl. "díky" vyrazili jsme. Klíče si vzal on.
"hele Rose co se tu stalo než si vešla do pokoje někdo se tu šíleně tlemil" no jo musel
se zeptat. " Verona na mě poslala holky aby mě trochu polili vodou ale mokrý byli jen
oni tak jsem jí to vysvětlovala. A trochu si do ní rýpla. No víš kluci se tlemili jak prdlí"
začal se smát ani se nedivim.
" Hele kdo učí tělák?" doufám, že někdo kdo mě hned dá do pokročilých.
" Má to pan Bruno ale pokročilý kluci mu tenhle měsíc pomáhaj. No dva kluci z pokročilých
jdou proti dvojicím. De tam ale o to aby ti dva z niššího ročníku oba přežili . Jako
samozdřejmě.".
"Už máš dvojici?" ušklíbl se. " Ne jak jsem už řikal já na tělocvik nejsem".
" No já nejsem na učení ale tělák to je moje tak budem spolu a nandáme jim to a neboj
oba přežijem" tohle by mohla bejt prdel. Nandat to těm z pokročilých aby si uvědomili,
že nejsou víc než mi. Doufám, že to s Ronem zvládnem.
" Tak jo jesli ti nebudu překážet tak jo" povzdechl si. " No jasně, že nebudeš" .
Dorazili jsme do obrovské tělocvičny. Pro každou dvojici byly připravené čtyři žíněnky.
Já a Ron jsme si stoupli úplně dozadu. Takhle na nás nemůžou lidi civět. Maj to dobře
vymyslený. Studenti nižího ročníku jak jsem pochopila mají dvojice a proti nim tedy
pujdou studenti z vyššího ročníku. A jde o to aby mladší oba dva přežili a je jedno jak
ale musí ty starší zneškodnit.
" Už to začne. Ted k nám někoho přiřadí." řekl tichým hlasem Ron.
Učitel Bruno nám vysvětlil co se smí a co ne a začal nás přiřazovat. Vypadal jako by sa
bavil tím koho ke komu přiřadí. Některý kluky jsem poznala z koleje. Byli tam ti dva,
který jsem potkala u dveří pak parta, která se točila kolem Thomase.
" Takže Tod a Viktor" řekl Bruno a ukázal na ty dva co mi dnes stáli v cestě. " Vy jděte
k panu Smithovi a panu Kradovi" poslal je k mladším blbečkům do předu.
Dvě holky vedle nich se pobaveně zavrtěli.
" Dan a Evžen proti panu Selskému a slečně Hartveyové" byli to dva kluci z tý party co
se točila kolem Thomase. Pomalýmkrokem šli k nám. Porozhlídla jsem se po třídě a
všimla si, že se na mě někdo dívá divný co ani ne dnes na mě čučeli všichni ale tyhle
oči si pamatuju to je divný. Uvědomila jsem si, kdo se na mě díva. Je to Thomas ano
ten koho jsem dnes ráno poslouchala při hádce s Veronou.
" Ach ne to ne " povzdychl si Ron a ještě zamumlal nějakou nadávku.
" Co je zase?". " Nic jen, že Thomas a jeho parta jsou v boji tělo na tělo fakt dobrý
jedni z nejlepších!" no jo máme smůlu.
"To je jedno bude prča" kluci už byli u nás. postavili se proti nám. Ten vyšší myslím,
že se jmenuje Evžen se postavil proti mě a zašklebil se. Dnes jsem ho už viděla a on si
mě určitě pamatuje. Bylo to před mím pokojem stál tam s Veronou a tlemil se když jsem
jí vysvětlovala situaci.
" Ahoj Rose uvidíme co v tobě je" šíleně se s Danem chechtali.
" Ahoj" řekla jsem "na mě jen tak někdo nezapomene" další záchvat smíchu. Jen tak na
oko jsem si všimla, že Thomase přiřadili k nějakým dvoum namakaným klukům.
" Tak řekl Bruno já musím něco vyřídit vy si zatím dejte zápas" řekl a odešel.
" Připravený dětičky" konstatoval Dan. " Jako nikdy starouškové" uchechtli se a rozeběhli
se proti nám.
Tenhle tip útoku znám stačí když se otočim a chytnu ho za paž. Jak jsem si myslela rychle
jsem se otočila chytla Evžena za paži a mrštila s ním o zem. Viděla jsem, že Ron má
problémy musim mu pomoct. Udělala jsem dva přemety vzad a kopla Dana do hrudníku
až odletěl.
" Tý jo zakřičel Ron jak si to proboha udělala" vykřikl to moc nahlas všichni už na nás
civěli i Thomas.
" Nemám čas" zavrčela jsem.
V tom se na mě vrhl Evžen i Dan dohromady. Udělala jsem roznožku a oba odkopla.
" aspon se krej" křikla jsem na Rona.
Udělala jsem pár přemetů k Evženovi a Danovi. Útočili opravdu dobře ale já se jejich
útoky snažila odvracet. Využila jsem chvilky kdy nedávali pozor a vydala jsem ze sebe
konečnou ránu. Oba dva se váleli na zemi.
"Kruci jak si to k sakru udělala?" zeptali se oba najednou.
"Co jako?" tohle by měl umět každej z pokročilých.
"No oba dva nás složit" všichni se na mě podívali. Podala jsem každýmu z nich ruku
a pomohla jsem jim se zvednutím.
" Díky" zahučeli. " Máš teda ránu holka" řekl Ron.
"Já řikala, že na mě jen tak nezapomenou" všichni tři se uchechtli. Lidi na nás civěli
jak kecáme. No jo asi ještě nikdy neviděli holku jak zmlátí kluka. To se ale dnes
změnilo. Najednou zazvonilo.
" Hele Rose musim někam zajít na kolej trefíš ne?" Poznamenal Ron.
" Jo jasně neboj" Ron si to odkráčel pryč.
"Hele příště ti to nandáme" řekl Evžen.
" Už se těšim jak se budete zase válet na zemi" zase se rozchechtali.
Viděla jsem jak se k nám přibližuje Thomas radši odtud rychle vypadnu.
" Tak se mějte a připravte se na příště" řekla jsem a odcházela.
" No jasně Rose uvidíme se na koleji" no jo málem jsem zapoměla, že bydlim na
klučičí koleji. Šla jsem pomalu na pokoj. Ve společenský hale byli samí kluci.
Už se k nim asi dostalo, že jsem zmlátila Evžena a Dana.
" Super Rose jen tak dál" hulákali nadělali takovej povyk. Zalezla jsem za roh a
byl tam automat na kafe. Tak jsem toho hned využila a koupila si preeso. Když
jsem došla před pokoj uvědomila jsem si, že klíče má Ron a já nevím kde je.
Panebože taky mě to mohlo napadnout dřív. Sedla jsem si na schod před naším
pokojem a popíjela jsem kafe. Rozpustila jsem si vlasy z culíku a hodila jsem si
je do předu. Mám výhodu a to tu, že já mám vlasy dlouhý, tak mi drží tam kde chci.
Z haly se ozývalo silné burácení.
"Nazdar Tome" zařval nějak kluk v hale.
" Čus lidi" ježiši jestli pude do pokoje, tak se zastaví určitě u mě a bude mě poučovat
co s může a co ne. To bych asi nepřežila rady od nej kluka na škole.
" Kam deš Tome?" zeptal se někdo a rozchechtal se.
" Na pokoj to víš musim dodělat tu chemii" "jasně nuda"dodal někdo.
"Jak jinak" slyšela jsem kroky jak se přibližují. Proč musí mít pokoj hned vedle.
Jržiši jako by toho už nebylo dost. Seděla jsem na schodech a čekala co se bude
dít. Najednou se objevil. Když mě uviděl trhl sebou ale pokračoval ke svému
pokoji. Najednou se ale zastavil nad něčím váhal.
"Ahoj Rose" řekl váhavě. Vzhlédla jsem a on se usmíval strašně neodolatelným
úsměvem. " mm jsem" přerušila jsem ho.
"Já vím kdo si" řekla jsem. Usmál se a sednul si na schod vedle mě.
" Čekáš tu na někoho?" zeptal se najednou.
" Ne Ron někam zmizel a má klíče od pokoje." nadhodila jsem.
Vypadal opravdu krásně. Dívat se na něj je něco.
Slišela jsem hulákat náký kluky. Zrovna vcházeli do koupelny jeden ale vylezl a
zahulákal na mě " Hele Rose ted je tu obsazíno jo?" "Neboj beru na to ohled"
zasmál se a odešel do koupelny.
" Dneska ti to tréninku fakt šlo kde si se to naučila?" ptal se mě Thomas.
"Byla jsem v pokročilých cvičeních"povzdechl si.
"Tím se to vysvětluje". "Hele zkrz to co jsi dnes ráno slyšela.." chtěl pokračovat
ale já skočila do jeho řeči.
"Já se vám do toho nehodlám plíst a je mi to jedno" objasnila jsem mu to.
"Ne promin já jsem jí říkal, že je konec ale ona to nachápe" řekl přiškrceně.
"mě to nevisvětluj to jí!" připomenula jsem mu.
"Dnes večer je u mě večírek jestli chceš přid je to hned vedle" usmál se ně mě.
Ráda bych přišla ale řekla bych, že Ronovi bych akorát přidělávala starosti a
vzbudila bych ho.
"No radši ne myslím, že Verona by nebyla moc ráda" poznamenala jsem.
"Tu nikdo nezval"oznámil mi.
"Přišla bych ale Ron chtěl dělat tu chemii šprt" zasmál se " No dobře no".
"Můžu se na něco zeptat?" "jasně" řekl a poslouchal co ze mě vypadne ale
asi to nečekal.
"Kdy je tu večeře? musim se ještě převlíct a on tu neni."
"Přesně za hodinu" "díky" usmál se .
"Za nic".
Z koupelny vycházeli kluci a měli ty svý poznámky.
"Hele Rose máš volno budeme dbát na to aby ti tam nikdo nelezl" všichni
se na mě podívali a čekali co řeknu. " No jasně vás je zpoleh"začali se smát
a vešli do svých pokojů.
"Rose?" No konečně je Ron podíval se na mě a pak na Thomase.
"Kdesi člověče mám konečně volnou koupelnu" Ron i Thomas se rozesmáli.
"Tak já pádim Rose uvidíme se u večeře" prohodil Thomas zvedl se a šel
do pokoje. Ron zatím otevřel dveře našeho pokoje.
"Díky ted du do sprchy varuj prosím kluky" usmál se. "Jasně Rose ale
nezapomen večeře je za půl hodiny". "Jasně" vyplázla jsem na něj jazyk a
šla jsem si pro oblečení a toaletní potřeby. Vzala jsem si ručník, fén věci
na sebe a vyrazila jsem do koupelny.
Maj tu hezký sprchy do jedné jsem si vlezla a osprchovala se. Ovázala jsem
si ručník kolem pasu a šla jsem si vyfénovat a vyžehlit vlasy. Prvně jsem si
je stáhla do culíku a pak jsem si namalovala obličej. Na sebe jsem si oblíkla
červené tílko a bílé tříštvrtáky s černými lodičkami a lehkým svetříkem. Jak
jsem zjistila tady je celkem jedno co máš na sobě. Každej si tu nosí co chce.
Učitelům je jedno jakou barvu máš na sobě nebo jak krátký máš triko.
Nakonec jsem si vlasy rozpustila a natočila jsem si ofinu.
Zbalila jsem si věci a vyšla z koupelny. Na chodbě nikdo nebyl. přešla jsem
chodbu k pokoji a zatukala.
Ron otevřel "Páni Rose sekne ti to. Máš to přesně. pudem rovnou ne ?"
"Jasně jak chceš"
Do pokoje jsem si hodila věci a všimla jsem si toho, že jsem si nestačila
ještě vybalit. No musim se na to vrhnout po večeři. Vyšli jsme z pokoje
a on zamknul.
Vyrazili jsme. " Nevíš co je k jídlu?" zeptala jsem se když si uklízel klíče.
"Netušim ale myslím, že nějaké ovoce." "aspon něco". prohodila jsem.
Když jsme vešli do společenské místnosti byla prázdná.
To mi přišlo divný vždy tu bylo tolik kluků. Šli jsme do jídelny. Prošli
jsme jídelnou a stoupli jsme si do fronty. Ron si stoupl přede mě před
námi byla dlouhá fronta.
Verona a spol jejich holek už seděli u stolu.
"Ahoj Rose" otočila jsem se a za mnou stál Thomas.
"Ahoj" usmál se. "hej Rose" ozval se hlas kluka je to Evžen.
"Tak co v pohodě ?" rozesmál se. "Jako vždycky".
"Hele Rose zítra večer se díváme na filmy v společenský místnosti
přid taky bude prdel" Podíval se Thomase a poklepal ho po rameni.
"No jo všichni tam budou, je to po večeři klídek máme to povolený".
"Dobře budu tam" řekla jsem.
"Super" řekl Evžen a šel ke stolu.
Dostali jsme se ke kuchařce a ona nám dala na talíř kroisanti a ovoce.
Šli jsme ke stolu a Thomas šel kousek s námi. Najednou nevím jak ale před
námi se objevila Verona.
"Ahoj Tome pod si s námi sednout" řekla a chytla ho za rameno.
My si taky sedli ke stolu. První den byl sice záhul ale aspon můžu říct, že to
bylo něco. Oběd nic moc ale večeře je dobrá. Ovoce taky ušlo no kdyby ne
zajdu na kolej máme to tam jídlem zásobený. Zítra mám to doučování snad
to nebude těžký.
Po večeři jsme se v pokoji bavili o tom projektu na chemii a já se mezitím
převlíkla do bikin na spaní a trička. Zrovna jsem si vybalovala, když mi Ron
řikal jak to provedem.
"Ten pokus už mám vymyšlenej ale potřebuju ještě nějaký věci. Zítra je pátek
tak zajdu do učebny a prozkoumám to. No ty si s tim nedělej hlavu pak ti to
vysvětlím." mluvil a přitom něco psal.
"No dobře tak jo ale udělej to tak bych to i já pochopila" zasmála jsem se.
Měla jsem už všechno vybalený tak jsem si sedla na postel a česala si vlasy.
" Hele Rose zítra musíš stávat dřív jestli chceš koupelnu pro sebe dnes
kluci paří no tak si trochu přispí ale pak by tě tam už nepustili.".
"díky sem ráda, že to vím.!" "Stačí když budeš stávat v šest hodin. Oni se
do koupelny dostanou, tak v půl sedmí."
"Jo jo hele máme zítra nějaký hodiny spolu??"
"Co máš první" zeptal se. "ježiši matiku" zakoulel očima.
"Zítra nemáme žádnou společnou hodinu. Vždycky se to řídí podle první
hodiny. Myslí, že zítra budeš mí nejvíc hodin s Thomasem."
"aha tak to jo""tak ráno " "jo jo".
Nakonec zhasnul a já jsem pomalu usínala. Musim říct, že to bylo dost těžký,
když vedle v pokoji někdo páří. No jo ale nakonec jsem usnula.

(Brzy přidám další kapitolu,tak si ji nenechte ujít)