Vampire-krev | Night of Love - 25. Kapitola

Night of Love

Kapitola 25.: Růžová přehlídka

"Takže souhlasíte?" zeptala jsem se.
"No jasně jsme nadšení. Ale pro to aby to bylo dokonalý, tak musíš s těma dvěma dojít sem. My už si tady nějaký oblečení a doplňky připravíme" řekla s pomstichtivým pohledem Niky.
"Super ale pšt. Nikdo to ještě neví. Přece jen chceme naší promenádu utajit a nechat ji na večeři jo?" ujišťovala jsem se.
"No jasně mlčíme jak hrob. Stejně nevím, komu by jsme to vykládali" řekla Kiky.
"Super, takže dneska to bude vaše první modní přehlídka!" řekla jsem.
"Nemůžem se dočkat"

Pohled Ann:

Po polední přestávce jsme vyrazili na sjezdovku. Míso lyží jsem dnes zvolila Snowboard.
Vyjela jsem po lanovce nahoru. S klukama jsme se dohodli na dalším závodu.
"Jsem tady" houkla jsem na ně.
"Super jedeš na konec ať se na tebe můžem mrknout." oznámil mi Chris a vyjel. Po něm jel Stef a hned za ním Rob.
Chtěla jsem vyjet ale uslyšela jsem jak někdo vzlyká.
Až když jsem se rozhlídla, tak jsem zjistila, že tu vzlyká nějakej malej kluk. Bože. No fajn, takle ho tu nemůžu nechat, že jo?!
"Ahoj stalo se ti něco?" zajela jsem k němu a zeptala se ho.
"Ztratil jsem se" houkl na mě a zase se rozbrečel.
No super a co teď?
"Nebreč. Já jsem Ann a ty?" zeptala jsem se.
Trochu se uklidnil a odpověděl mi.
"Alex"
"Super a kolik ti je?" zeptala jsem se.
"5 let" řekl mi a zajiskřilo mu v očích.
"Super a rodiče máš kde?" zeptala jsem se a rozhlídla se kolem něj.
Bože fakt by mě zajímalo jak sem vyjel. Nemá sebou ani lyže. No super, takže teď ze mě bude záchranářka.
"Dole"
"Jé a vědí o tobě?" zeptala jsem se.
"Ne utekl jsem jim" řekl a zase se rozbrečel.
"Jo fajník, takže líbilo by se ti, kdybys si se semnou svezl dolů? Tam už rodiče najdeme." řekla jsem a on znovu ztichl.
"Tak dobře" řekl.
Hm popadla jsem ho. Páni, ještě, že nebyl těžkej. Stoupla jsem si a a ještě ho varovala.
"Pojede to rychle, takže se mě drž" řekla jsem a on jako na povel se mě chytl.
"Dobře tak jdem na to" řekla jsem a vyjela. Bože bylo fakt těžký udržet rovnováhu.
Ke všemu jsem zjistila, že si to ještě užívá. No tak fajn vezmu to delší trasou. Pomyslela jsem si a najela na druhou sjezdovku.
Pár lidí se po mě otáčelo.
Hm to zase bude.
Pomalu jsem dojížděla dolů. Všimla jsem si jak kluci stojí a vejraj na mě.
Zabrzdila jsem tak, že jsem je dokonce i probudila. Ledovou sprškou do obličeje.
"Bože to je tvoje?" uslyšela jsem za sebou hlas. Samozdřejmě kdo jinej by to mohl bejt, než ten maník s kterým jsem na pokoji.
"Ha ha"
"Ztratil se" vysvětlila jsem.
"To bylo skvělý chci znovu!"  křikl na mě ten malej.
To byl jako povel a všichni se začali tlemit jak prdlí. Bože mám tohle já za potřebí.
"Alexi zlato tady jsi!" zavolala za ním nějaká ženská. Rychle si ho odemě vzala.
"Děkuju" řekla jen a už odcházela.
"Bože" zaklela jsem.
Já jí tady zachráním syna a ona s pouhým děkuju odejde. Pche.
Samozdřejmě ten malej capart mi poslal, vzduchem ještě pusu. A to už všichni co tam stáli nevydrželi a padali smííchy na zem.
"Novej ctitel?" zeptal se mě Michael.
Jak jsem si všimla, tak už neměl špatnou náladu. No super je nějakej mimo. Jednu chvíli by mi utrhl hlavu a teď?
"Ha ha. No doufám, že mě dneska pustíš s ním ven mami?" sykla jsem ale to už se zase smíchy popadali za břicho.
"Bože!" sykla jsem a pospíchala k lanovce.
Naštěstí se ježdění už obešlo bez nějakýho zachraňování, takže to proběhlo v pohodě.
Po lyžování jsme zamířili do hotelu.
Rychle jsem zapadla na pokoj a převlíkla se. Spěchala jsem za klukama, aby je náhodou nenapadlo někam utíct.
Vyrazila jsem z pokoje ale hned ve dveřích jsem vrazila do Michaela.
"Hele trochu úcty by tě nezabilo! A kam proboha zase letíš?!" zavrčel na mě.
"Sorry!!" řekla jsem a zase pádila pryč.
Jak to vypadá, tak má zase špatnou náladu. Kdybych se s ním měla teď hádat, tak by mi to zabralo dost času.
Za dvě minuty jsem už klepala na kluky.
Přišel mi otevřít Stef.
"Jsem tu a čekám na vás klucí!" vypískla jsem.
"Bože je tu" fňukl Rob.
Popadla jsem je.
"Neboj za pár minut ti je vrátím" ujistila jsem Chrise.
Začal se smát.
"To věřím, beru foťák!" řekl a usmál se na mě.
Táhla jsem kluky do poschodí níž.
"Bože, že nejdem tam kam myslím?!!!" sykl Rob.
"To fakt nevím!" řekla jsem s úšklebkem a už jsem ťukala na holky.
Přišla mi otevřít Kiky.
"Á konečně, už se nemůžem dočkat" vypískla a já strčila kluky dovnitř.
"To nám neuděláš!" vypískl na mě Stef.
"Ale jo zlato udělá" řekla Niky a vzala si oba do parády.
"Bože vy jste tak rooztomilí!" pískala jsem a tleskala, když byli namalovaní.
"Pche"
"A ještě není konec. Počkej až je uvidíš v tom oblečení a botech, co jsme pro ně vybrali" upozornila mě se smíchem Kiky.
"Nemůžu se dočkat" houkla jsem.
A vážně to stálo za to. Mě se v oblečení fakt nemohli rovnat. Já na sobě měla jen upnutý kalhoty s roztrhaným stylem, černo-šedej korzet a černý kozačky.
To oni přímo zářili.
Stef se vešel do růžový mini sukně a k tomu měl černo-červený kozačky. Růžový tílko a v hlavě měl čelenku. No a ta jak jinak se celá třpitila.
Rob na tom nebyl jinak. Měl taky kozačky. Ten měl ale růžový tříštvrťáky a zářivý tričko. No a ve vlasech měl sponky.
"Tak co tomu říkáš?" zeptala se mě Niky, když už jen své dílo voněla růžovou voňavkou.
"No skvělí sekne jim to jak nikdy jindy" řekla jsem a ukázala jim palec nahoru.
"Smrdímě jak děvky" sykl Rob.
Tímle gestem si ale od Kiky zasložil pohlavek.
"Chlape ne že jen smrdíme jak děvky ale mi tak i vypadáme!" poznamenal Stef to už jsem to ale nevydržela a začala se smát.
"Tak jo vi naše děvčata jdeme!" zavelela jsem.
"My jdem s váma" řekla Niky.
"No jasně" vypískla jsem a otevřela dveře od pokoje.
Na chodbě už nikdo nebyl. Všichni byli už na večeři a tak nebyl problém projít chodbu a dostat se k jídelně bez nějakýho záchvatu smíchu.
"Dobře, takže vy dva dete s náma pro jídlo. Žádný, že si hned sednete. Jo a budete se tu procházet jak na molu jasný?!" houkla jsem na ně před jídelnou.
"Hmmm" jen zamručeli.
"Tak jdem na to!" řekla jsem a otevřela dveře od jídelny.
Hned jak jsme vešli jsem si všimla, a hlavně to nešlo přeslechnout, jak se Chris rozesmál. On se přímo dusil smíchy.
Jen jsem na něj mrkla a zamířila jsem ke stolu s jídlem. To už si nás ale začali všímat i ostatní. A zachvíli už nemohl popadnout nikdo dech. Všichni se smáli a fotili si ty dva výtvory.
"Usměv" řekla jsem a vyblejskla si je taky.
"Jen počkej tak snadno z toho nevyvázneš" pouze jsem na něj vyplázla jazyk.
Vybrala jsem si jídlo a holky taky.
"Bože jsou jak naše klony" vzdychla Kiky.
"To teda nebochybně!" řekla jsem s úsměvem a vyrazila jsem ke stolu.
"Bože to vy dvě jste je tak zřídili?" zeptal se Kiky a Niky Chris.
"Jo my a Ann jen soudila jak vypadaj!" řekla Kiky.
"Jste boží" řekl Chris.
"Sednete si k nám?" zeptala sem se jich.
"Můžem?" zeptala se Niky.
"Jasně" řekl Chris.
Sedli jsme si ke stolu. Skvěle jsme se bavili jen ti dva byli zamračení. Všichni si je totiž pořád prohlíželi.
"No tak kluci nemračte se jste slavný. Navím pokud se budete mračit, tak se vám udělaj vrásky!" řekla jsem s na oko zhrozeným hlasem a pár lidí, co seděli blíž, se začali neovladatelně smát.
"Pche slavný jo?!" sykl na mě Stef.
"No jasně kluci, jste jak Paris Hilton!" zamyslela jsem se a vypustila z pusy tohle.
"Cože?!!!!!!!!" vypískli.
"Kruci. Tohle jsem asi neměla dělat co?!" zeptala jsem se se zděšením Chrise.
"Jo to neměla"
"Cože si to řekla?" zeptal se nakvašeně Rob a oba se začali zvedat.
"Kruci!" zaklela jsem znovu a stoupla jsem si taky.
"Á jé boj! Barbiea kočka v černým!" ozvalo se od někud.
"Holky asi si mám sundat prstýnky co? Asi nebudete chtít na plastiku obličeje co?!" zeptala jsem se a začala jsem si sundavat prstýnky a řetízky.
Všichni kolem se zase začali smát.
Stef udělal ke mně krok ale blbě šlápl a málem spadl.
"Pozor na podpatky." varovala jsem ho. Zase smích!
To byla asi poslední kapka. Oba vyrazili proti mně. Naštěstí, já mám zkušenosti s běháním v kozačkách na podpatku.
"Bože zaplatíš" houkl na mě Rob.
"Už se bojím. Budete moje noční růžový můry co?!" vypískla jsem a utíkala do chodby.
Moc daleko jsem to ale nestihla. Rob mě stačil ještě chytit za ruku a vtáhnout mě zpět.
Jen jsem se rozhlídla kde je Stef, když jsem to ale zjistila, tak mě málem kleplo.
Blížil se k nám se sklenicí vody. Psíma očkama, jsem mrkla na Chrise. Zdřejmě pochopil.
Vyběhl k nám.
"Kámo. Přece jste prohráli sázku ne?" snažil se jim změnit názor.
"Hm ale o tomhle se nezmiňovala" řekl a vylil na mě vodu!.
"To si neměl dělat! Držte si obličej, ať vám ho nerozmažu" řekla jsem a celá mokrá jsem běžela pro sklenici vody.
Vychrlila jsem vodu na ně a zdrhala do pokoje. Bože jsem celá mokrá.
V pokoji jsem za sebou zabouchla dveře a vydala se rovnou ke skříni s oblečením. Jenže mě čekalo překvápko. Žádný oblečení tam nebylo. Bože, tohle udělal Michael?
Já ho zaškrtím.
Vlítla jsem do koupelny. Tam mě čekalo ale vážně neehorázný překvápko!

(Díky za čtení a pls komentíky díky!)

(Další kapitola: 26 – První + druhý přestupek!)