Night of Love - 26. Kapitola

Night of Love

Kapitola 26.: První + druhý přestupek!

"To si neměl dělat! Držte si obličej, ať vám ho nerozmažu" řekla jsem a celá mokrá jsem běžela pro sklenici vody.
Vychrlila jsem vodu na ně a zdrhala do pokoje. Bože jsem celá mokrá.
V pokoji jsem za sebou zabouchla dveře a vydala se rovnou ke skříni s oblečením. Jenže mě čekalo překvápko. Žádný oblečení tam nebylo. Bože, tohle udělal Michael?
Já ho zaškrtím.
Vlítla jsem do koupelny. Tam mě čekalo ale vážně neehorázný překvápko!

Pohled Michaela:

"Hej kámo co s tebou zase je?" zeptal se mě najednou Bill. Stále jsme seděli v jídelně.
"Co by?" nechápal jsem.
"Seš nějak často nevrlej!" vyklopil.
"Cože?" dělal jsem, že nechápu.
"Ale nedělej se, všichni to na tobě vidíme" vzdoroval Bill.
"Prosimtě, tak jste asi všichni slepý" sykl jsem pobuzeně.
"No jo to je láska!" vypískl Dewe až se po nás všichni podívali.
"Co to meleš za kraviny!" bouřil jsem se.
"Ále nejsem slepej!" řekl povzneseně.
"Bože co vám zase leze na mozek?!" povzdechnul jsem si.
Vážně, koho by asi napadlo že já bych se snad do někoho zakoukal? No ne to je naprostá kravina.
"Aha chápu, takže ty a Ann...?!" zeptal se mě ohromeně Bill.
"Co? Bože né! Vážně jak jste na to zase proboha přišli!" zasyčel jsem.
"No vidím jak se na ní kokáš ne!" objasnil mi Dewe.
"Jo a jak jéžiš. My se naprosto nesnášíme. Nechápu, jak tě zase něco takovýhodle mohlo napadnout!!!" bránil jsem se.
Možná, že mě ta mrška přitahuje ale nic jinýho v tom není! Nebo je? Jasně že ne není a nebude! Křičel jsem na sebe v mysli.
"Jo hmmm. Zajímavý, je že když je s těma dhampýříma maníkama, tak jsi jak na trní. Pokáždý se bez důvodu naštveš a prskáš kolem sebe" Řekl Dewe.
"To protože nesnáším Christiana. Nic jinýho v tom neni" hájil jsem se znova.
"Hm jednoduše na něj žárlíš. Nemůžeš sníst, že ona s ním tráví víc času než ty" poznamenal tentokrát Bill.
"Nikdy jsem nežárlil a tak ani teď nezačnu!" řekl jsem s naprostým klidem.
I když možná na tom, něco je. Vážně mě jen popuzuje, když je vidím spolu. Bože nikdy bych asi nesnesl, kdyby si s ním něco jen začala.
"Michaeli tady seš" vydechla najednou za mnou Ann.

Bože jen jsem nadskočil. Tohle kluci přešli jen se smíchem.
"Co je?" zeptal jsem se.
"Mlč a poď tohle musíš vidět." řekla a naznačila mi ať jdu za ní.
"Copak se stalo?" zeptal se Dewe.
"Ále tady mladej pán nezamkl a jeho bejvalky nám udělali v pokoji úplnou spoušť. No a to jejich chabí vyhrožování. Bože já se mohla smíchy potrhat." vypustila ze sebe.
"Cože?" vyskočil jsem na nohy.
"No jen se pojď podívat" nemusela to říkat znovu.
Vyrazil jsem s ní na pokoj. A kluci za náma.
Zavedla mě až před koupelnu.
"Takže tady máš jejich výtvor" řekla a zatáhla mě dovnitř.
"Bože" začal jsem se šíleně smát.
Na zrcadle bylo já nevím asi nejspíš rtěnkou napsáno:

                                   Ruce pryč od našeho Mikiho. Tohle je jen varování.
                                     Snad ti to ale bude stačit, abys to pochopila.
                                      Jo a kdybys hledala oblečení mrkni se z okna!
                                Takže, pokud nám nerozumíš, tak přídeš o všechny části,
                                                                svýho těla!!!!!
                                                                             Páááááá
"Bože můj co ti udělali s oblečením?" zeptal se se smíchem Bill.
No nemusela nic říkat hned jsem to  pochopil.
"Vyházeli mi ho z okna" řekla a já si uvědiomil, že to je asi ten důvod, že je stále ještě v mokrým.
"Takže mi teď nezbývá, než ho jít pozbýrat. Ale ráda bych se převlíkla, takže mi dej nějakou košili!" řekla mi s povzdechem.
"Proč já?" zeptal jsem se.
"No protože to kvůli tvým bejvalkám, nemám nic na sebe. Protože to kvůli tobě si myslí, že spolu něco máme a protože bych venku v tomhle umrzla." spustila na mě.
"Fajn" odsekl jsem a ze skříně vytáhl modro-černou koskovanou košili.
"Na. A vrátit v původním stavu!" řekl jsem.
Vzala si jí odemě a v koupelně se převlíkla.
Když vylezla z koupelny, tak mi vyrazila dech. Kluci na ní vejrali s otevřenou pusu.
Bože stála před náma jen v kočili. Myslel jsem, že se z toho složím. Vážně jsem se snažil ovládnout. Bylo to ale nesmírně fakt těžký!
"Chci ještě kalhoty!" řekla.
"Co?" zeptal jsem se po chvíli ticha omámeně.
"Kalhoty vole!" řekla znovu pobouřeně.
"Jo tady" hodil jsem po ní kalhoty.
Oblíkla si je. Byli jí jen trochu delší.
"Takže pokud dovolíte, tak já si dů posbírat oblečení. Ty mi zatím napiš seznam, tvých bejvalek. Tohle nenechám jen tak. Už jen kvůli tomu, co si o mě myslí. Jako bych s tebou mohla něco mít. Bože!" řekla a vyšla s taškou z pokoje.
"Kámo, tak tohle bylo něco!"
"To teda já ten seznam snad nikdy nedopíšu" řekl jsem jako by nic.
"Počkat co to meleš. Já myslel jí!" řekl Dewe.
Přesně jsem věděl, co myslel. Jenže, kdybych nedělal, že jako nic, tak bych si vyslechl ty keci jako jé on se zamiloval.
"Hmm" zamručel jsem.
"Jo tak pán dělá, že nechápe" prozradil mě Bill.
"No jo už je z ní celej mimo. Páni ta láska dělá ale divi" okomentoval hned Dewe.
"Co? Bože už zase?" sykl jsem.
Pokud jsem dobře slyšel, tak ona mě nemá zrovna dvakrát v lásce!
"Ále no tak"
"Ne. Na tohle téma se nehodlám, už nikdy s nikým bavit" řekl jsem.
No dobře líbí se mi. A dost ale nic víc. Není takticky možný, aby bylo něco víc. Přece se dosti znám ne?! Nebo ne?
Asi po dvaceti minutách se Ann přiřítila do pokoje celá naštvaná. Z očí jí šlehali blesky.
Kluci se radši rychle zdekovali pryč. Tak jsme tam zůstali jen my dva.
"Co se stalo??" zeptal jsem se opatrně.
Švihla s oblečením na zem a podívala se na mě.
"Co se stalo?!" sykla.
"No?
"Co asi sbírám si svoje oblečení a Christian mi pomáhá..." řekla jako by nic.
Bože už zase on? No to snad nemyslí vážně. No super jenn promluví a hned mě totálně vytočí. Jen asi dvacet minut je sama, a už se kolem ní točí ten kretén. Bože!
"Všechno de úpa v pohodě. Jenže pak u dveří narazíme na tu fůrii" řekla hned jsem pochopil, že potkali přesně tu učitelku, kterou tak Ann nesnáší.
"Hmm" vzdychl jsem.
"Ona na nás. Takže první láska? Bože chtěla jsem jí upravit ten její ksicht. Pak na to ale ona. Pokud vím je po večerce a vy máte být v pokoji. To znamená, že když nejste tak jste spáchala jeden prohřešek. No a to taky znamená, že už jen dva a vy a Michael vy víte... Na to se jen šklebila. No a na konec z ní vypadlo, že já a Christian nikam zítra nejedem a budem tu s nějakým profesorem!" řekla a plácla ssebou na postel.
"Počkat. Jako vy dva?" zeptal jsem se.
"Jo!" řekla.
Ne to teda ne. Jen oni dva. Bože. Tak takhle to nejde. Bůchví, co by spolu dělali. Bože nevím co mě to napadlo ale vyskočil jsem z pokoje a namířil si to pryč.
Fakt nevím co to semnou je ale najednou jsem chtěl mít taky problém. Proč? Jednoduchá odpověď. Nechci aby ti dva spolu trávili tolik času.
No jo asi jsem se už fakt totálně zbláznil.
"Kam jdeš proboha. Právě jsem ti řekla, že jsem nám udělala jeden prohřešek a ty se mě nesnažíš ani zaškrtit?!" křikla na mě.
"Co? Jéžiš musím. Zachvíli jsem zpět!" řekl jsem a vyrazil jsem z pokoje. Mířil jsem si udělat druhej prohřešek.
Jak jsem asi pochopil, tak ona nechápala moje chování. Bože já ho taky nehápu. Samozdřejmě bych jí ale neřekl, že mě víc popuzuje, že tu budou oni dva zítra sami, než že máme prohřešek. Bože.
Co se to semnou děje.
Už mi to naprosto nemyslí. Ta mrcha semnou dělá divi. Bože já se z toho zblázním!

Pohled Ann:

Někam se vytratil.
Bože on snad není v pořádku. Pořád je vystresovanej. Bože.
V koupelně jsem se převlíkla z jeho oblečení a vzala si na sebe věci na spaní.
Věci jsem mu hodila na postel. Svoje oblečení jsem jak debil musela dát vysušit. Bože jakk mě někdo dokáže hned vytočit.
Vsadím se, že si tam na mě počkala schválně.
Jo jen ať si počká, až bude chtít nějakou rodinou večeři. Na to jí z vysoka seru.
Jen kdyby, něco takovýhodle udělala její dceruška.
Celá navztekaná jsem zapadla do postele a napsala Christianovi. To kvůli mně zítra nikam nemůže. To mi chtěl jen pomoc.
Našla jsem si jeho číslo v mobilu. Přece jen se mi k něčemu hodí a napsala jsem mu.
Promiň, vážně mě to mrzí. Ta fúrie si najde i malou příležitost, aby mě vytočila.
Po chvíli mi pípl mobil.
Jéžiši neřeš to. Zejtra si to tu sami užijem :)
Bože, ještě, že on to bere takhle. No jo pravda. Nebudu muset, celej den poslouchat Michaela.
No jo pravda. Ale co kluci obejdou ze bez tebe?
Zeptala jsem se.
No jo řikali, že si to s tebou vyřídí. Prej to je katastrofa. Snažím se jim to ale vymluvit.
Odepsal.
No super, takže teď po mě pudou ještě Stef s Robem.
Fakt skvělí.
Díky seš skvělej. Tak je pozdravuj. Jo a ještě jednou promiň. Pa pa.
Rychlostí odepsal.
Jo prej máš už zalehnout, nebo ti přídou domluvit. Zatím. Zítra pokecáme, času dost. Dobrou :)
Vypla jsem mobil a hodila ho na stůl vedle postele. Asi po deseti minutách se vrátil Michael celej šťastnej.
"Tak copak? Která to byla tentokrát? Já jen abych se připravila na teror!" zeptala jsem se ho s úšklebkem.
"Hm Co? Kdo?" zeptal se mě s úsměvem.
"No ptám se která tě uspokojila dneska?" prohodila jsem znovu.
Vážně mi už leze na mozek, jak  všechno musím opakovat. Buť je mimo a nebo naštvanej.
"Ta fúrie, kterou přímo zbožňuješ!" řekl a já na něj ohromeně čuměla.
"Bože ty si svedl mojí nevlastní matku?" zeptala jsem se bez dechu.
"Co? Proboha ne! Fůj bože! Co si to o mě myslíš?!" řekl celej překvapenej a vyvedenej z míry.
"No promiň, tak co se stalo kruci?" zeptala jsem se ho.
Vážně mě totiž překvapuje, že by on něco pozdě večer dělal u tý fúrie.
"Hm nic zvláštního. Jen jsem vlezl k nějakým slepicím na pokoj. A jen náhodou to bylo vedle pokoje paní profesorky no a tak mi oznámila druhej prohřešek a prej tu zítra mám zůstat taky!" řekl jako by nic a sedl si na postel s velkým úsměvem.
"Cože?" vyprskla jsem na něj.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!)

(Další kapitola: 27 – Vymknutý kotník)