Vampire School 14.Kapitola

Vampire school

Kapitola 14.: Večerní hra?!

"Hm víš toho dost. Jen si se v něčem sekl. Nenyslí, že mezi mnou a jím něco bude. Možná to tak vypadalo ale nějak mi gto teď nepříde logický. Víš přece, že se kolem mě motá moc logiků a tak mi to teď leze mozkem" řekla jsem a on se začal smát. Jo přesně takovou reakci bych od něj čekala.

Pohled Rose:

Ještě chvíli jsme si povídali. Pak jsem zamířila na pokoj. Byla jsem ráda, že jsem nikoho nepotkali. Ty pohledy, co mě skenovali venku mi totálně stačili.

"Ahoj" broukla jsem na holky a zavřela za sebou dveře pokoje.

"Tak ven s tím" řekli sborově a zkoumavě se na mě koukali.

"Co?" zeptala jsem se.

"No to se před chvíli venku stalo nebylo jen tak. Povídej šup jsme zvědavý" řekla nedočkavě Amanda s úsměvem na rtech.

"Jo to. To nic nebylo netuším, proč si vybral mě" řekla jsem bez zájmu a sedla si k nim.

"Holka ty máš takový štěstí. Holky se ho tu snaží zbalit dost dlouho a on nic. No a najednou ho dostaneš ty." řekla Viktorie.

"Ne já ho nedostala a ani nechci" řekla jsem s klidem ale v duchu si nejsem tak docela jistá, jestli to co jsem řekla byla pravda.

"Ale to není možný. On je tak sexy. To tělo, ten pohled ta chůze no prostě je  to dokonalej bůh" vypustila ze sebe Viktorie a já se rozesmála.

"Téda vy ho máte na háku co?" zeptala jsem se jich s úsměvem.

"No to máme ale to je asi tak všechno. Jemu to je putna. My o něm víme všechno ale jak říkám to je asi tak všechno" řekla Amanda s úšklebkem.

"Jasně a nějakou špínu na něj nemáte?" zeptala jsem se a čekala c z nich vypadne.

"Holka tenhle kluk je zcela čistej. Až na to že kouří ale to ho dělá, ještě víc sexy" řekla zasněně Viktorie.

"Bože jste z něj totálně vedle" řekla jsem.

"Hele tak nás napadlo, jestli bys ses o ná nezmínila. Teda když říkáš, že s ním nic nemáš..." prohodila nesměle Amanda.

"No jasně. Teda netuším, jestli mě bude poslouchat ale pokusím se" řekla jsem s obrovským úsměvem.

"Díky si zlatá" prohodili obě dvě a najednou se na mě vrhli a začali mě objímat.

"Jo jasně v pohodě ale prosím jen mě neumačkejte" zahuhlala jsem.

"Jasně promiň" omluvili se.

Do večeře se mi, tak nějak povedlo se Chrisovi vyhnout.

Zase jsme si s holkama sedli k našemu stolu. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem s Thomasem tak nnějak nemluvila od tý doby, co jsme jeli ve vlaku. No po pravdě, ani nevím, o čem bych s ním jako měla mluvit.

Vždycky jsem měla tak nějak smůlu na kluky. Po každý se mi do cesty postavil naprostej maník. To mě na tom dosti deptá. Můj nejdelší vztah trval přibližně půl roku a to je už u mě co říct.

"Tak co jsi připravená?" zeptala se mě po večeři Amanda.

"Na to? Nikdy!" řekla jsem se smíchem.

"Ale zas tak hrozný to být nemůže" uklidňovala mě Viktorie.

"No tím bych si ani tak jistá nebyla" zase smích.

"Tak se mějte. Du najít Rona" oznámila jsem jim a vyrazila pro Rona.

Ani jsem ho nemusela hledat dlouho, už si stál venku se skupinkou lidí, co měli být s náa ve skupině. Zdřejmě tam probírali taktiku a tak nějak se nemohli dohodnout. Hm plíst se jim do toho teda nebudu. Stoupla jsem si k Ronovi.

"Hm co se to tu děje?" zeptala jsem se ho.

"Ale menší neshoda" řekl a já se zasmála.

"Jo menší je je slyšet na kilometr daleko" řekla jsem s úšklebkem.

Po chvíli se dostavil i Chris a se zájmem si nás prohlídl.

"Tak co těšíš se?" ta otázka byla mířená na mě.

"Měla bych" zeptala jsem se ironicky.

"Ale no ták užijem si to" řekl s úsměvem. Bože jak hezky se směje. Stačí úsměv a já ležím. Bože schop se křičela jsem na sebe v mysli.

"Jo to užijem" protočila jsem oči.

"Copak bojíš se prohry?" zeptal se mě.

"Já osobně nikdy neprohrávám" řekla tvrdě.

"Hm to už máme něco společnýho. Jsme na dobrý cestě" řekl a zamířil k tumu chumelci lidí co se dohadovali. Zdřejmě z něj měli respekt. Hm to by se mi taky líbilo. Co to probůh zase plácám. Chvíli jim tam něco říkal a oni zdá se souhlasili. Takže, že bychom taktiku už měli?

"Super za pět minut máme být všichni na zahradě jako ráno" oznámil nám Chris.

"Takže ještě jednou. Tak nějak se rozprchneme po lese a zneškodníme protivníka. O to jde po každý. Čím víc jich dostanem tím víc bude bodů. Já a tady můj parťák jdem po pokladu jasný?" zeptal se a při slovu parťák na mě mrkl.

"Jasný" ozvalo se.

Pak se nějak všichni přemisťovali do tý zahrady. I já a Ron jsme vyrazili. Všimla jsem si, že se k Chrisovi přidal i nějakej no mladší kluk.

"Jo brácha kde jsou ty doby co jsi chodil včas?" zeptal se ho Chris.

Jo už mi to došlo. Takže tohle musí být zdřejmě Adrian. No jo jistá podoba tam je to se musí nechat.

"Čauky já jsem Adrian" pozdravil nás a přidal se k nám.

"Jo už jsem slyšela." řekla jsem.

"A jaký o mě máš mínění?" zeptal se mě.

"No jaký. Prostě opak tvého bratra. Což znamená, že ty rozhodně pako nejsi" řekla jsem a zamnou se ozvalo zavrčení.

"Ale no ták, přece já nejsem pako" ozval se znovu Chris.

"Hm když myslíš" řekla jsem a to už Ron i Adrian vyprskli smíchy.

"Tak to máš dobrý mínění" přitakal Adrian.

"To víš informace se ke mě dostanou rychle." objasnila jsem.

Nevím kdy by mi přišla vhod chvíle, kdy se zmínit o holkách z pokoje před Chrisem. Tak se mi v hlavě rodil plán, jak to na něj vypálit. Nakonec mě něco napadlo a ke všemu bych se mohla pobavit. Uvidíme jak se bude tvářit on.

"Hele když jsme u těch zdrojů informací, tak bych pro tebe Cgrisi něco měla" řekla jsem se zamyšlením. To už se všichni tři zaměřili na mě.

"No povídej" vypálil nedočkavostí.

"No víš tak nějak na tebe u nás na pokoji došla řeč....." nestačila jsem víc říct, a už mi do toho Chris padnul.

"Tak ty si o mě mluvvila?" zeptal se se zájmem.

"No ne tak docela. Dalo by se spíš, říct že jsem jen poslouchala jakej seš bůh" řekla jsem a to už se zase Ron i Adrian váleli smíchy.

"Hm zajímavý" prohodil nějak až moc zamyšleně Chris.

"No to je teď ale jedno. Prostě jsme o tobě mluvili. No a holky jen tak napadlo. Asi ne jen tak, když o tobě sní už od školky, že bych jim s tebou zamluvila schůzku" řekla jsem sladce a ty dva zase spustili smích.

"Ale no tak to není k smíchu to je vážná věc" řekla jsem ale to jim jen na tom smíchu dodalo.

"Počkat chápu to tak, že si mě měla za ně někam pozvat?" zeptal se.

"Jo jsi inteligent. Klidně bych ti to znova zopakovala, kdyby jsi to nepochopil. Teď ale chápu, že přece jen máš k něčřemu mozek" další nával smíchu.

"To teda ne. Nikam nejdu. Vyřiď jim ale, že jim blahopřeju. Jsou asi jediný, coby se odvážili zajít tak daleko" řekl zamyšleně.

"Hm nepochybuju, že se kolem tebe motá samá slepice ale přece by jsi nechtěl rannit jejich srdíčka" řekla jsem.

"Určitě" plivl to a ti dva se zase váleli smíchy.

"Fajn!" řekla jsem.

"Fajn!" řekl.

To už jsme ale došli na to místo. Něco ještě kecali. Já jen pochopila tu část, s tím že to je bez dozoru učitelek. A jde o to, dostat se pro poklad a spět, se zajatcema. Hlavně používejte moc. NNo jasně chápem. Tohle opakovala asi pětkrát za sebou. No nakonec nám popřála hodně štěstí a my se připravili na start.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)