Vampire School 15.Kapitola

                                                                                          Vampire school

Kapitola 15.: Rozhodně to bude výhra!

To už jsme ale došli na to místo. Něco ještě kecali. Já jen pochopila tu část, s tím že to je bez dozoru učitelek. A jde o to, dostat se pro poklad a spět, se zajatcema. Hlavně používejte moc. No jasně chápem. Tohle opakovala asi pětkrát za sebou. No nakonec nám popřála hodně štěstí a my se připravili na start.

Pohled Chrise:

Odstartovali nám to a my vyrazili. Jo myslím, že ta taktika bude dobrá. Zbytek se rozdělil, a teď už jsme šli jen já a Rose. Stále mi ale vrtá ta otázka. Ona si myslela, že bych si s někým z jejich kamarádek vyšel. Přemýšlel jsem o tom, jaký by to bylo, kdyby mě někam pozvala ona. Bože tak z toho bych se asi zbláznil štěstím.

No momentálně na tom ale dobře nejsem. Odmítl jsem to a ona se chovala, jako kdybych odmítl jí.  Bože tohle mě zničí. Už jsem to ticho nemohl vydržet, tak jsem si zapálil. Bože jak mě to dokáže odreagovat.

"Bože ty si snad zapálíš ne?" promluvila na mě.

"No jasně chceš taky" zeptal jsem se.

"To není možný ne to teda nechci" sykla.

"Tak promiň" řekl jsem.

Vážně mě nebaví se s ní hádat. Podíval jsem se na ní. Z dá se, jako by jí to vážně vadilo.

"Tak jo" vzdychl jsem a típnul to.

"Ty jsi to fakt típl?" zeptala se mě ohromeně.

"Comi zbývá. Teď ale nebudu mít, moc náladu" řekl jsem varovně.

"Hm"

Hm nic víc? To je teda konverzace.

"Mám otázku" řekl jsem.

"No tak se ptej" řekla jako by jí nic jinýho nezbývalo.

"Po pravdě co máš s Thomasem??" zeptal jsem se. Ona jen překvapeně vzhlídla. No jo já vím, tám se už po druhý ale přece mě to jen tak zžírá, že netuším, co mezi nima je.

"Už zase. Proč tě to tolik zajímá?" zeptala se.

"Ani nevím jen tak" zalhal jsem. To jsem jí jako měl říct, že mě to zajímá proto, že bez ní nedokážu vydržet. Co by mi na to asi tak řekla. Vždyť jsme se včera poprvý viděli.

"No nic moc a asi nic moc nebude" řekla. Páni ona neuhla a řekla pravdu. Dobrej začátek. Ale pochybuju, že on by toho jen tak nechal.

"Hm"

"Teď se ptám já a chcii pravdu. Dost mě to žere!" řekla a já jí znovu věnoval pozornost. Hm co by asi tak chtěla. No nechám se překvapit, přece ona by přišla na cokoli.

"Proč sis mě vybral za partnera?" zeptala se zvědavostí. "Přece jen z nás asi kámoši nebudou" dodala.

"Ani nevím ale včera to vypadalo, jako bys uměla svý schopnosti používat dobře a slyšel jsem, že u zkoušek jsi dopadla v boji dobře" řekl jsem. Z části to byla pravda to jo v tomhle jsem nelhal ale z druhý strany jsem nechtěl aby byla s Thomasem. A klidně bych se vsadil, že by si ji vybral. Úpa mi stačil jeho pohled, když slyšel koho jsem si vybral. No ve skutečnosti mě zžírá, když Rose není někde poblíž mě.

"Hm jasně drby se šíří rychle" sykla a nějak se zamyslela.

Jen jsem přikývl a koukal před sebe.

"Co že to přesně hledáme?" zeptala se najednou.

"No nějaký vhodný prostorný másto kam by se to dalo schovat. Většinou je to něco malýho ve velkém prostoru s nějakou zvláštností. Když někoho potkáme z druhý skupiny, tak ho musíme prostě zneškodnit." řekl jsem prostě.

"Jak přesně nemáme jim nic udělat ne?" namítla.

"Jo to nemáme na to jak je zneškodnit, jsem vážně ještě nepřišel" přiznal jsem.

Sice jsem už o tom přemýšlel ale nic mě nenapadlo. Dobře jedna věc je je zneškodnit ale při tom jim nic neudělat. To je na tom ta potíž.

"Hm něco mě napadlo" řekla.

"Tak ven s tím"

"Né jen počkám, jestli to bude fungovat až někoho potkáme, pak uvidíš" řekla a myšlenkama byla zase někde jinde. Hm pokud o tom uvažuje ona, tak to fakt bude něco. Znám jí chvíli a pokaždý mě dokázala překvapit. Většinou si na lidi udělám názor ale jakmile si ho udělám na ní tak pokaždý udělá něco, co mi to vyvrátí a to mě deptá.

"Jak chceš" řekl jsem.

V tom se ale vznesla. Koukal jsem na ní co to provádí.

"To neděláš ty že ne?" zeptala se mě.

"Ne to teda ne" řekl jsem to už se před náma ale zjevili tři studenti. Jedna holka hm ta nejspíš ovládá vzduch. Zdřejmě ho ovládala sama, protože já jsem ještě stál na zemi.

"Chceš pomoc?" zeptal jsem se Rose.

"To zvládnu. Ty si vem ty dva já se postarám o tuhle" řekla už se za pomocí svých sil dostala dolů. Tu holku to zdřejmě překvapilo. Než stačila zzareagovat Rose už útočila. Nějak moc jsem jí věnoval pozornosti a zapoměl na ty dva. No jo už se řítili proti mě.

Jednou myšlenkou na vzduch jsem je dokázal zastavit a znehibnět. No jo moc práce mi to nedalo. Mrkl jsem se na Rose byla taky hotová. To proti nám pošlou slabochy? Jestli to takhle půjde dál, tak tu budem jen pár minut.

"Co teď?!" zavolal jsem na Rose.

"Dívej" řekla a najednou se kolem těch tří objevili nějaký kořeny a zcela je obmotali. Rose je silou Země svázala, tak že se nemohli moc pohybovat a to bylo perfektní.

"Tak co stačí?" zeptala se, když už stála vedle mě.

"Naprosto, zneškodnila si je, takže už nemůžou použít sílu a bránit se."

"Super a necháme je tu nebo berem sebou?" zeptala se.

"No nejlepší by bylo je tu svázat ke stromu" navrhl jsem a ona to ani ne za půl minuty provedla.

"Řikala jsem vám to, že tohle je těžká partie" promluvila ta holka na ty dva.

"No jo pořád" stěžoval si ten zrzek.

"Víš co takhle by nás prozradili dost brzo" řekla Rose a najednou se těm třem kolem pusy obtočil kořen.

"Takhle se mi to líbí víc" přitakal jsem.

"Tak vidíš." řekla a my pokračovali dál.

"Pak se pro ně vrátíme ale teď ať si to užijou" řekla a rozhlížela se kolem.

"Tohle byl ten nápad?" zeptal jsem se. Po pravdě něco tak skvělýho jsem nečekal. No jo jak jsem řikal na něco takovýho, může přijít je a jen ona. No jo já bych na to nepřišel. A to z toho důvodu, že Zem ani neovládám.

"Jo"

"Hm docela dobrý" pochválil jsem.

"Jéžiš co se ti stalo? Ty jsi mě pochválil? Nemáš náhodou úpal?!" zeptala se zděšeně.

Jo srandičky.

"Ne a nebyla to pochvala" odsekl jsem.

"Ach to tvoje ego" poznamenala.

"Co je s mím egem?" zeptal jsem se.

"Ty se ptáš co? Je obří! Bože dej si bacha, abys o něj nezakopl" poznamenala štiplavě.

"No dovol. Moje ego je v pohodě."

"Jo jasně chápu!" řekla s kapkou ironie.

Tak o týhle holce si většina kluků může jen nechat zdát. Není ani možný, že to ona tu teď semnou je. A jak je vidět, tak se očividně dobře baví.

"Dáme mír?" zeptal jsem se se štěněčím pohledem.

"Co?" zeptala se vyjeveně.

"No jen pro teď. Kryjem si do konce zadky ne?!" zeptal jsem se s nadějí.

"Cože?" vyprskla smíchy.

Bože jak hezky se směje. Super dokázal jsem jí rozesmát. Tohle by měla dělat častějc. Moc jí to sluší.

"No však víš jsme parťáci ne?" řekl jsem.

"Jo fajn takže mír. Jen do konce týhle soutěže. Jasný?" zeptala se.

"Jo ruku na to" řekl jsem.

"Ne já dávám výhradně na malíčky" řekla zamyšleně a s úsměvem.

"Super. Počkej jen se ujistím, že na nás nikdo nekouká." řekla jsem a to už se zase smála.

"No jo já zapoměla na tvý ego." řekla. "Víš co tak jen tu ruku. Nemůžu dovolit, aby tě někdo viděl s tím tvým výrazem" řekla zase s úsměvem.

"Fajn ale žadný poznámky" řekl jsem a natáhl jsem k ní ruku.

"Nápodobně" řekla a napodobila moje gesto.

"Jo jako oficiální přítel bych tě na to naše  oficiální přátelství mohl obejmout ne?" zeptal jsem se s úšklebkem.

"To vížejo hned by jsi toho využil co?" prskla.

"No buť teď a nebo nikdy" řekl jsem nevině.

Strašně se mi líbila představa, že jí objímám. Nevím proč ale přímo jsem po tom toužil.

"Ne v žádným případě. Zvykl bys sis na to a co já pak" řekla argument.

"To není fér. Přece nenecháš přítele v nouzi" škemral jsem.

"Ne to asi ne ale vzhledem na to, že jsme přátelé asi dvě minuty bys nad tím měl uvažovat" řekla a znovu se rozhlídla.

"Jak myslíš. Je to ale zrada" řekl jsem.

"Jo jasně chápu" zase ta ironie. Ta holka má ale výdrž.

Chvíli jsme jen tak šli a každý byl ponořený do svých myšlenek. Když už o tom tak přemýšlím, tak by mě fakt zajímalo na co právě myslí. No jo jenže pochybuju, že by mi to řřekla. Jo to by byl zázrak.

Najednou s zastavila.

"Děje se něco?" zuptal jsem se se zájmem.

"No není vhodný místo pro tu věc támhle?" zeptala se a ukázala na louku před náma.

"Jo to asi je!" vypustil jsem.

Jaktože jsem si jí nevšiml? Vysvětlení je jasný, mám plnou hlavu jí a nesleduju cestu. Bože ta holka mě fakticky jednou zničí. Myslím, že to bude dost brzo.

Pomalu jsme vykročili. Tu věc jsme spatřili už z dálky. Byla totiž osvětlena. Vypadalo to jako soška a taky to soška byla. Bylo kolem ní ohnivý kouzlo.

"Máme to" řekla.

"Jo super. Myslím, že ale máme společnost" řekl jsem a otočil se na dvě osoby přicházející ze tmy způsobené stromy. Ty dvě postavy jsem poznal hned. No jasně, je to můj bratránek a jeho ex. Na ty dva se nedá zapomenout.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!!)