Vampire-krev | Vampire School 16.Kapitola

                                                                                                 Vampire school

Kapitola 16.: Super dvojka!

"Máme to" řekla.

"Jo super. Myslím, že ale máme společnost" řekl jsem a otočil se na dvě osoby přicházející ze tmy způsobené stromy. Ty dvě postavy jsem poznal hned. No jasně, je to můj bratránek a jeho ex. Na ty dva se nedá zapomenout.

Pohled Rose:

No jo musím, říct že se k nám blížili docela rychle, i když v tuhle chvíli mi to může být šumák. Jenže já si všímám detailů. Podívala jsem se na Chrise a ten se zjevně připravoval na boj. Jo tohle byla vyrovnaná dvojice.

"Takže bude to asi tak, že holka proti holce atd.?" ujišťovala jsem se.

"Jo přesně" řekl.

"Super. Nakopem jim prdel!" byla jsem štěstím bez sebe, že zrovna Veroně můžu něco udělat.

"Nějak moc se těšíš ne?" zeptal se Chris.

"No jasně tohle bude můj zážitek do konce mího života!" řekla jsem  tomu se jen ušklíbl.

"Připravena?" zeptal se ještě.

"Jako nikdy" houkla jsem.

Super teď jsem se soustředila je na Veronu. Nejsem si jistá, který všechny schpnosti má, takže to budu muset nějak zjistit. Jenže tahle holka na nic moc dlouho nečeká.

Asi se rozhodla k útoku nebo co to mělo bejt. Copak já vím?! Prostě se proti mě řítí jak tornádo. Teda ta holka má ale odvahu. Jedním ladným mávnutím jsem se vznesla, takže se mě ani nedotkla. Přemístila jsem se za ní. To nečekala. Když jsem ale zaútočila, tak udelala výpad. Hm rychlá to je dost. To se musí nechat.

Začala proti mě vysílat ohnivý koule. Páni ale velkou rychlostí. Nejspíš je dost rychlá. Úhybnýma manývrama jsem se jim vyhla a nakonec jsem zaútočila taky. Já jsem ale zvolila vodu. Poslala jsem jí proti ní. Nevšimla si jí, takže měla mokrou hlavu. Dokonce i vlasy. To se jí moc nelíbilo, takže si je nutně zkontrolovala. Toho jsem ale využila znovu já a už využívala sílu země. To už se kolem ní obmotaly kořeny a ona se nemohla ani hnout.

"Tak tohle by bylo" oddechla jsem si.

"Ty mrcho za to zaplatíš. Jen počkej!" křikla na mě.

"Jo jasně chápu!" ignorovala jsem jí a kořenem jí obmotala i pusu. To už mě jen probodávala očima. Na víc se totiž nezmohla. Jo to je život.

Stočila jsem svojí pozornost k těm dvoum. Byli tak na stejno. Stejnak to ale chvilkkama jeden z nich převrátil. Viděla jsem už taktiku Thomase a tak jsem si asi vivodila co bude dělat. Najednou ale udělal něco o čem mohl vědět jen on a nebo, někdo kdo se na to dívá. Tudíš momentálně já.

Použil Zem ze zadu svýho protivníka. Prostě odvedl pozornost a pak útočil silou, kterou Chris nemá, takže nepozná, že na něj někdo útočí. Tohle bylo fakt podlí. Počkat co to Chris říkal? Chránit zadek až do konce? Ušklíbla jsem se tomu a rozhodla se mu pomoc.

Použila jsem oheň a kolem Chrise ze zadu udělala půl kruh. Docílila jsem toho, že Thomas nemohl kořenama blízko, jinak by je sežehl.

Jenže Thomas si toho nevšiml a pokračoval dál. Až když ty kořeny začaly hořet tak celej nadskočil a nějak úpa zapoměl na to, že právě útočil na Chrise. Ten toho využil a vzduchem ho uzemnil. To už jsem já ale použila kořeny a pevně je poslala na Thomase. Nemohl se hýbat a to znamenalo vítěztví pro nás.

"To ty?!" poslal ke mě otázku Thomas.

"Hm jo" pokrčila jsem ramenama.

"Dík za pomoc parťáku" pleskli jsme si s Chrisem.

"No jo chránila jsem ti zadek" houkla jsem. Tomu jsme se oba dva zasmáli.

"Někdy až zase uzavřeme mír, mě musíš naučit to se vzduchem. Příde mi to dost zajímavý" prohodila jsem.

"Jo a ty mě naučit jak předcházet moci kterou nemám" přitakal.

"Jasně" usmála jsem se.

Přešli jsme k tý sošce a uvolnily nad ní to kouzlo. Sebral sošku a strčil si jí do kapsy.

"Tak a teď musíme jen pozbírat pár těch lidí co jsme cestou potkali a pak dojít zpátky" řekl Chris.

"Jo to je nuda" řekla jsem s úšklebkem a povolila kořeny u těch dvou tak, že se dokázali hýbat. Jen jsem jim pokynula ať jdou před náma.

"Potkali jste cestou někoho?" zeptala jsem se jen abychom je tam nenechali.

"Ne"

"Super bude to rychlý" řekl Chris a vyrazili jsme.

Cesta zpátky trvala asi patnáct minut. Když jsme dorazili na místo startu, tak už tam všichni byli. No možná ne všichni ale většina jo. Všichni na nás překvapeně koukali jak já nevím co. Všech pět jsem rozvázala. Ani ne za minutu už se k nám řítila ředitelka. Chris vyndal z kapsy tu sošku.

"Á milánci mí tak vyhrály jste" blekotala a začala nás objímat.

Bože  ta je tak sentimentální.

"Jo jasně" prohodila jsem.

"Určitě musíte být unavení. Nebojte tahle výhra se vám připočte ke známkám. Teď si už ale běžte lehnout" řekla a se soškou si to kráče pryč.

"Super vyhrály jsme" blížil se k nám Ron a Adrian a už zdálky na nás volali.

"Přece jsem řikala, že já neprohrávám" vpálila jsem jim.

Oba se smáli jak prdlí. Bože já je neznám.

"No jo jste super dvojka" poznamenal Adrian.

"Hm to bychom si vyprosili" řekl s úsměvem Chris.

"Takže mír končí?" zeptal se.

"Hm jo už mi scházelo pustit pár poznámek na tvou adresu" povzdechla jsem si.

"Nápodobně ty malá mrško" řekl.

"Strč si to svoje ego za klobouk ty jeden egoisto" vrátila jsem mu.

"Fajn!" zvolal.

"Fajn!" vrátila jsem mu.

"Á už jsou v sobě" poznamenal Ron.

"No jo chovaj se jak děti" poznamenal nyní Adrian.

"Jdu spát!" zdůraznila jsem.

"Nápodobně nemám čas na hraní!" syknul Chris.

"Jéjky víš co mi došlo?! Večerníček už skončil!" vrátila jsem mu to a ty dva se zase váleli smíchy!

"Vtipný čau" houkl.

"Dobrou" vrátila jsem mu sladce.

"Mrcha!" zvolal ještě.

"Úchyl"

"Drzá.."

"Pako" zvolala jsem a už vrazila dovnitř hotelu.

Celá naštvaná jsem mířila do pokoje. Vrazila jsem tam jak hurikán. Holky už tam byli a dívali se na mě jak na zjevení boží. Vážně jsem musela vypadat šible.

"Co se stalo?" zeptala se mě Amandana.

"Ani mi o tom nemluv!" řekla jsem a zabouchla za sebou dveře.

"Kdo tě tak vytočil?!" zeptala se mě Viktorie.

"Pan božský!" křikla jsem.

"Chris?"

"Jo!"

"Jejky co ti udělal. Takhle jsem tě už dlouho neviděla?" zeptala se mě Amanda.

"No prostě uzavřem mír do konce hry. Vyhrajem a ukončíme mír začnem se znovu hádat a on mě nazve mrchou! Bože vrátila jsem mu to ale jen tak to nenechám. Jo ještě než jsme vyrazili jsem se ho zeptala, jestli by s váma někam nešel. A on na to že ne ale že prej vám mám poslat pozdrav a blahopřání!" vysvětlovala jsem.

"Cože to nechápem" vyprskla smíchy Amanda.

"No že prej jste první kdo se  ho zeptal, jestli s vámi pude ven. No na rande. Prej žádná z mích obdivovatelek nedošla tak daleko!"

"Něco takovýhodle jsme čekali" řekli na ráz.

"Co? Tak proč jsem měla?....."

"No mi jen chtěli vědět, jestli by jsi to udělala." řekla Amanda.

"A proč bych neměla?" zeptala jsem se už v klidu.

"No my myslely, že mezi váma něco je?" řekla Viktorie.

"Ne není a kdyby bylo, tak bych vám to řekla" řekla jsem.

"Jo asi jo. Takže nijak tě neláká?" zeptala se mě Amanda.

"Ne je to naprostej náfuka. Blb, hnusnej egoista co si o sobě myslí bůhví co!" plivala jsem nadávky na jeho adresu.

"Hm však ty zmeníš názor" řekla s velkým úsměvem Viktorie.

"To teda ne ani po smrti"

Tomu se obe dvě zasmály. Stejnak by mě zajímalo, proč si většina lidí tady myslí, že bychom zrovna my dva spolu něco měli. Přece nás to k sobě netáhne. Teda mě k němu jo ale najevo to nedávám a prostě to je kravina!!! Já on, on já, my dva to ne nikdy. To by prostě nešlo!

"Vůbec kolik je hodin?" zeptala jsem se.

"Půl dvanáctý" odpověděla mi Amanda.

"Jo a to mám jako vstávat v osm?" zhrozila jsem se.

"Ne máme dovoleno do deseti. Pak prej jídlo a další info se dovíme po něm. Oznámila to ředitelka, když jste byli ještě v lese. Měli jsme ti to vyřídit." řekla Viktorie.

"Jo super. Aspoň nějaká dobrá zpráva" řekla jse a popadla věci do sprchy. Nějak jsem na ní dostala chuť.

"Kdyby něco, tak jsem ve sprše" oznámila jsem jim a pádila si to do koupelny. V klidu jsem se osprchovala a vyčistila zuby. Ještě jsem si rozčesala vlasy a byla jsem hotová.

Vyšla jsem z kooupelny a zamířila na pokoj. Myšlenkama jsem ale byla jinde, takže jsem si ani nevšimla osoby co šla naproti mě.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)