Vampire-krev | Vampire School 17.Kapitola

Vampire school

Kapitola 17.: Sázka!

"Kdyby něco, tak jsem ve sprše" oznámila jsem jim a pádila si to do koupelny. V klidu jsem se osprchovala a vyčistila zuby. Ještě jsem si rozčesala vlasy a byla jsem hotová.

Vyšla jsem z kooupelny a zamířila na pokoj. Myšlenkama jsem ale byla jinde, takže jsem si ani nevšimla osoby co šla naproti mě.

Pohled Rose:

No jo to mi ještě zbývalo. Kdo by to byl že? Samozdřejmě, Thomas a to že bych ho tu nečekala.

"Ahoj" pozdravil mě.

"Ahoj" řekla jsem ne dost nadšeně.

"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se asi po pěti minutách ticha..

"Ne ani ne" řekl hm super tak co tu ještě dělám? Padám odsud. Chtěla jsem kolem něj projít ale chytl mě za loket. Otočila jsem se na něj a sledovala co udělá.

"Tak co?" povzdechla jsem si.

"Ty máš něco s.. Chrisem?" zeptal se naštvaně.

"Ne!" řekla jsem a chtěla odejít.

"Pomáhala jsi mu" konstatoval zase naštvaným tonem.

"Jsme ve stejný skupině" řekla jsem v klidu. Co ještě může chtít? Nevím proč ale začínala jsem být na něho nehorázně naštvaná.

"Něco musí být"

"Není. Už ti tu nic říkat nebudu. Promiň ale nejsi osoba, který bych se chtěla svěřovat!" prskla jsem. Jenže on mě chytl ještě pevněji.

"Osoba! A co to co mezi námi bylo?" zeptal se.

"Nic nebylo, nic není a nic ani nebude" řekla jsem přísně. Už mě ta ruka fakt začínala bolet. Nevím co ho to popadlo ale ať se laskavě zkrotí nebo mu něco udělám.

"Ty mě jen tak odkopneš?" zeptal se vážně.

Tak a dost. Pomyslela jsem si. Vytrhla jsem svou ruku z jeho a probodla ho tím nejhorším pohledem, co mám v zásobě.

"Nemůžu to ukončit, když nic nezačalo" křikla jsem a vpadla do pokoje.

Holky na mě zírali. Jen jsem nad tím mávla rukou a zalehla jsem do postele. Dneska to už fakt stačilo. Na víc už se nezmohnu. Bože proč jsou všichni kluci na týhle planetě tak tupý?! Jo pro to já fakt vysvětlení nemám. A zítra?! Kašlu na všechno ty jejich pohledy bych nevydržela!

Nevím jak dlouho se my tyhle myšlenky honily v hlavě ale nakonec jsem usnula.

"Hej Rose" probudila mě Amanda.

"Hm co?" zeptala jsem se ospale.

"Už bude půl jedenáctý a na jídlo máme být už v jedenáct v jídelně" upozornila mě.

"Hm jo nikam nejdu bolí mě hlava" řekla jsem a né jen hlava mě bolí dokonce i ta ruka. Myslím, že až se na ní podívám, tak zas tak v pohodě nebude. Ke všemu se mi na jídlo nechce, protože bych se celou dobu musela dívat a snášet přítomnost Thomase a netuším, jestli by to moje nervy vydržely.

"A nechceš abychom ti zavolaly zdravotnici?" zeptala se starostlivě Viktorie.

"Ne vezmu si aspirin." řekla jsem a převrátila se na bok.

"Přídeš dneska ven?" zeptala se.

"Nevím necejtím se na to. Vyslechněte si ty keci co se bude dělat, a pak mě přijďte informovat" řekla jsem unaveně.

"Dobře ale kdyby něco, tak řekni" ozvala se zase Amanda.

"Jo neboj"

Chvíli mě jen tak pozorovali ale nakonec vyšli z pokoje. Jen doufám, že z toho neudělaj nějaký drama. Bože jen to ne nemám náladu na nějaký starání.

Usnula jsem a probudila se o hodinu dýl. Holky tu ještě nebyli. Tak trochu jsem přemýšlela a došla k závěru, že by si Thomas mohl myslet, že se ho bojím. Hm to by byl ale vůl kdyby si to myslel.

V okamžiku jsem vyskočila a pádila do koupelny. Upravila jsem si vlasy, namalova, vyčistila si zuby a zamaskovala jsem pudrem obří modřinu na ruce.  Pak jsem pádila pro oblečení. Z skříně jsem vyhrabala modrej top, džíny a baleríny.

Vyrazila jsem z pokoje jak naprogramovaná raketa a zamířila jsem do jídelny.  Jak jsem ale zjistila tam nikdo nebyl, Takže budou nejspíš venku poslouchat program. Taky že jsem se nemýlila. Všichni stáli venku jak na popravu a poslouchali.

"O co jsem přišla?" zeptala jsem se šeptem Rona.

Ten jen naskočil. Asi jsem ho fakt vylekala.

"Hm tak tady jsi. No o nic moc významnýho. Zatím něco říká o včerejšku" objasnil mi Ron celou situaci. Až teď jsem si všimla, kdo tu s ním stojí. A helemese je tu Adrian.

"Čauky" drcla jsem do Adriana.

"No nazdar. Kde jsi byla celou dobu. Brácha je z tvý neúčasti nervozní. Není s ním sranda" postěžoval si mi.

"Hm tak to je štěstí, že jsem tu." prohodila jsem.

"To teda" mrkl na mě.

Tenhle kluk je totálně v pohodě. Jak na to tak koukám, tak si dokonce i s Ronem padli do oka a to je už co říct. Podle mího mínění je Ron víc samotář, než společník.

"Takže dnes bych vám chtěla oznámit, že budete mít den, kdy se snažíte soustředit se na svou moc. Celkem oddychový den co se práce týče. Takže žádná pravidla nejsou, jen si to užijte" upozornila nás ředitelka a my se mohli rozejít.

"Tak co podniknem?" zeptal se Adrian.

"Hm co takhle se vsadit." navrhla jsem.

"Hm a na čem a hlavně o co?" zeptal se se zájmem.

"Vsadím se, že tě přeperu" navrhla jsem.

"Cože?" vyprskl smíchy.

"Nevěříš?" zeptala jsem se. Dosti kluků, totiž lpí na tom, že holky maj pomalejší reflexi než holky, což je naprostá a nevyhnutelná kravina.

"Hm tak o co?" zeptal se. Že by se nebál?

"Takže to bereš? Nebojíš se, že bych ti mohla něco udělat?" zeptala jsem se s úšklebkem na rtech.

"Prosimtě ty?!" odfrkl si.

"Moc jí nepodseňuj" varoval ho se smíchem Ron.

"Takže bez jakýkoli moci a vsadíme se o co? To nechám na tobě." řekla jsem a poslouchala, co z něj vypadne.

"Tak jo fajn. Když vyhraju já, tak řekneš nějakou pochvalu mýmu bratříčkovi" řekl.

Nad tím jsem se chvíli dosti zhrozila. Jenže, přece jen boj je to co asi umím nejlíp. Přemýšlela jsem, co si pro něj připravým, když mě to najednou napadlo.

"Fajn, když ale vyhraju já, tak ty předemnou pozveš jednu mojí kámošku z pokoje. Jsou dvě, takže si můžeš vybrat, ale zeptáš se jí předemnou" oznámila jsem mu.

"Fajn beru. Ale nemysli si, že tě budu šetřit!" varoval mě Adrian.

"To si ani nemyslím. No každopádně já se výhry, tak snadno nevzdám" varovala jsem ho nyní já.

"Tak kdy? a kde?" zeptal se najednou Ron. Nějak ho ta situace začla bavit. Já jim ukážu jak se umím prát. Aspoň se nějak odreaguju. Sice nevím, jak budu moct hejbat rukou, na který mám modřinu ale na to snad zapomenu. Rozdrtím ho jak červa a pak si ho vychutnám. Pomyslela jsem si.

"No tak za hodinu a tady" navrhl Adrian a čekal na mojí reakci.

"Super to beru" kývla jsem na souhlas.

"Jo a tady Ron bude rozhodčí" řekl Adrian.

"Hm tak jo. Jen ale, když nebude nadržovat svýmu druhu." varovala jsem je a oba dva se začali smát.

"Jo a nemusí o tom všichni vědět" dodala jsem. Přece jen vím, jak se tu drby šíří rychle. Tohle by mělo radši proběhnout v klidu. Už jen, že o tu pozornost, nijak dvakrát nestojím.

"S tím souhlasím" přitakal Adrian k tomu ale ještě dodal "Řeknu to ale Chrisovi. Přece jen by byl naštvanej, kdyby mu něco takovýho ušlo"

"Jak chceš" řekla jsem v klidu.

"Super tak za hoďku" řekla jsem.

"Zatím" řekli ty dva a pádili si to někam pryč. Nikam moc daleko se mi nechtělo, tak jsem se pomalu rozcvičovala tady venku. Moc lidí tu kolem nechodilo, takže tu byl docela i klid.

"Rose?" přihnali se ke mě po asi deseti minutách Amanda s Viktorií.

"Hm"

"Nebolela tě hlava?" zeptala se Amanda. Jo to asi bolela.

"To už je v pohodě. Dokonce jsem i uzavřela sázku" oznámila jsem ji.

"S kým?" zeptala se Viktorie se zájmem v očích.

"S Adrianem" řekla jsem s úsměvem. Zdřejmě jsem Viktorii dost překvapila. Celá zrudla a třeštila na mě oči. Hm netuším, jestli bych tuhle reakci od ní čekala ale je fakt zajímavá. Pomyslela jsem si.

"Počkej to jako s bráchou Chrise?" ujišťovala se.

"Hm jo" přitakala jsem. Mrkla jsem tázavě na Amandu a ta mi to ihned vysvětlila.

"Víš Viktorii se strašně líbí, ale tak nějak neměla odvahu ho někam pozvat" hm tak teď už to zcela chápu. No možná, že ji právě on někam brzo pozve. Teda doufám, protože já nehodlám prohrát.

"Hm tak pokud tu sázku vyhraju, tak by  ti to mohlo prospět" mrkla jsem na ní.

"Vážně?" zeptala se.

"To si piš!" řekla jsem a přešla do dalšího cviku.

"Co to vlastně děláš?" zeptala se mě Amanda.

"Rozcvičuju se" řekla jsem jakoby nic a pokračovala. Nechápavě se na mě podívala ale pak to přešla jen mávnutím ruky a spustila.

"No mi si teď musíme něco zařídit, ale pak se stavíme. Rozhodně si nechceme nechat ujít, kdo vyhraje." mrkla na mě Amanda a táhla Viktorii někam dopryč. Teda ty holky taky pořád někam lítaj. To je, chvíli tady, pak zase tam a zase tady.

Přešla jsem docviku, kdy si protahuju nohy. Přece jen bych se  měla připravit netuším, co od Adriana čekat. Když na tu sázku přistoupil, tak musí mít s bojem zkušenosti. Hm aspoň budu mít protivníka na svý úrovni. Teda snad!

Ani ne po deseti minutách, mě navštívil další člověk. Nemusíte ani moc přemýšlet, aby vám došlo, kdo to je. Samozdřejmě, že si semnou přišel pokecat Chris. Jaká milá návštěva!

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)