Vampire-krev | Money, hate and love - 6. Kapitola

Money, hate and Love

Kapitola 6.: Rezervace

Pomalu jsme přijeli před klub. Řidič nám zastavil u zadního vchodu. My jsme vystoupili a připravili se psychycky na náš konzert. Po dlouhý době si zase zahrajem před lidma. Doufám, že toho pátýho člena najdem. S klukama se totiž už těšíme na o mnohem větší konzert než je dnes.

Pohled Rose:

"O bože já se z toho zcvoknu!!!" vylítl Dewe k nám.

Měl zamířeno nás ohlásit, abychom mohli proklouznout zadím vchodem. Jenže se mu to nejspíš nějak zvrtlo, a teď tu splašeně pobíhá.

"Tak co je?" zeptal se Michael.

"Já nám zapoměl udělat registraci!" pofňukával Dewe.

"Cože?!" vyprskli všichni nahlas a já se jen culila. No jo jen totální vymaštěnci na něco takovýhodle mohli zapomenout.

"No nějak mi to vypadlo a ten chlápek mě nechce pustit!!!" málem se rozbrečel.

"Kolik?" zeptala jsem se ho.

"Co?" nechápal ani jeden.

"Kolik mu je?!" vyštěkla jsem. Vážně jsou nějak mimo. Buť to se nemůžou dočkat, a nebo se takhle chovaj vždy. Já to ale vážně nedokážu posoudit!!

"Něco kolem dvaceti....." promluvil překvapeně Dewe.

"Super dejte mi pět minut!" řekla jsem a odcházela k zadnímu vchodu. Všichni na mě koukali jak naprostýho vola. No když to neumí vyřídit, tak na scénu nastupuju já. A to si piště, že já se dovnitř dostanu za každou cenu.

Upravila jsem si vlasy a předstoupila před toho chlápka. No zas špatnej není. Ale na tyhle nejsem. Přes nalíčené oči jsem na něj mrkla. Zalapal po dechu a chytil se zábradlí vedle něho.

Hm můj plán vychází. Pomyslela jsem si a dál flirtovala.

"Ahojík. Víš kluci tu maj kapelu a mno..... víš zapoměla sem nás zaregistrovat. Tak jsem si řikala, jestli by to nešlo nějak udělat, abychom se dostali dovnitř?" zeptala jsem se sladce a ten kluk celej zrudl. Bože to jsem si zase jednou vybrala!

"Ehm" odkašlal si a pak rozpačitě promluvil. "Jasně že to jde!" řekl s úsměvem.

"Díky!" vypískla jsem a vlepila mu pusu na tvář.

Pak jsem se jako vítěz vrátila ke klukům.

"Tak co?" vyhrkli všichni najednou. Jen Michael se tvářil, jako by ho to nezajímalo.

"Můžete jít" řekla jsem s úsměvem a oni přitrouble civěli.

"Jak?... Si to udělala. Zdál se nepovolnej!" vykoktával ze sebe Dewe.

"No jo. Já zvládnu všechno!" řekla jsem a vydali jsme se do klubu zadním vchodem. Ten kluk nás pustil a neodpustil si zrudnou, když jsem kolem něj procházela.

"Co jsi mu udělala?" zeptal se mě Rob,  když se vzadu připravovali. Tak tohle byla otázka za všechny prachy.

"Vypadal přímo omámeně.!" vyprskl smíchy Bob.

"No prostě podlehl mému šarmu" vydechla jsem a oni se rozesmáli, jen Michael použil své poznámky proti mě.

"Já vám řikal, že je to ďábel. Je nebezpečná!" sykl a já se uculila.

o deset minut později - někde vzadu v klubu

Bože už tu bloudím dobrou chvíli, a ještě jsem nenarazila na někoho kdo by mi řekl kam mám zadat informace o jejich konzertu.

Jo přesně tak. Oni si vzadu posedávaj a já se mám starat. Nikdy víc už mě k tomuhle neukecaj. Nejsem normální, že jsem na něco takovýhodle přistoupila.

"Potřebujete něco slečno?" zeptal se nějaký mužský hlas zamnou.

Otočila jsem se a nemohla uvěřit svým očím. Naproti mě stojí ten nejlepší zpěvák. Poslouchám ho v televizi. Je naprosto boží. Prostě to je Nikolas Sedler. Jéžiš já ho žeru.

"Bože jo. Tak trochu tu mám zapsat jednu kapelu a říct někomu čím začnou a jak to ukončí" vydechla jsem.

"Jo jasně. Hm tak to jsi narazila na správnou osobu!" řekl s úsměvem. A mě dostal do kolen.

"Počkat vám to tu patří?" zeptala jsem se.

"Jaký vám? Tikej mi jsem jen o pár let starší něž ty. A jo patřím jsem Ni..." nestačil to dokončil já mu do toho skočila.

"Jo já vím kdo si. Si boží! Já jsem Rose Pelletier" řekla jsem s úsměvem.

"Těší mě Rose. Takže jak je to s tou kapelou?" zeptal se a stále si mě prohlížel.

Všechno jsem mu řekla a on jen přikyvoval a smál se.

"Takže to je asi vše" dokončila jsem svůj monolog.

"Určitě si tě ještě najdu, takže se drž poblíž. Teď si ještě skočím na parket, takže zatím Rose!" usmál se a odcházel. Dobrých pět minut jsem na něj jen vejrala. O bože on je tak úžasnej. To ani není možný, že zrovna já mám takový štěstí.

o dvacet minut později

Kluci jsou končně na podium a zpívaj. Sedla jsem si do našeho boxu a sledovala jejich vystoupení. Po pravdě nejsou vůbec tak špatní jak jsem si myslela. Dokonce zpívaj super.

Z nějakýho důvodu jsem nedokázala spustit oči z Michaela. Nechápu proč, ale nejspíš mi už hrabe. On si vystoupení dost užíval. Všichni jančili a byl tu šílenej řev fanynek.

Netušila jsem, že jsou tolik známí. Maj tolik fanynek, že je celej klub zaplněnej. A to je ten klub přímo obrovskej.

Kluci se pomalu dostávali ke konci jeich výstupu. hvíli jsem se mihla na parketu a pak jsem si znovu sedla a popíjela minerálku, kterou jsem si objednala.

Když skončili, tak se za ohromného pískání a potlesku, dostali do zákulisí a nakonec se zjevili u mě celý vytlemený.

"Tak jaký jsme byli?" zeptal se Michael.

Hm to bylo poprvý, kdy na mě za celej večer promluvil přímo. To by chtělo nějaký odenění. Vážně stal se zázrak aleluja...!!

"Hm docela dobrý" řekla jsem s úšklebkem.

"Jak docela?" odfrkl si.

"No jo ušlo to" řekla jsem. To přešel jen s vražedným pohledem a kluci se smíchem dosedli ke mě. Taky si něco objednali a to už zpíval Nikolas. Dokonce jsem si i všimla, že jeho pohled chvílema zavadil o mě a mrkl.

Docela jsme se bavili.

Teda až dio chvíle toho zvratu. Kdo by si myslel, že něco takovýhodle se mi může stát. No já teda rozhodně ne to mi věřte. Ve vteřině mě polilo horko. Hned vysvětlím.

Dohrála písnička, kterou zpíval Nikolas. Myslela jsem si, že Nikolas bude zpívat dál, ale to jsem se mýlila.

"Takže koukám, že se tu všichni perfektně bavíte co?!" zakřičel do mikrofonu Nikolas. Ozvalo se pískání a tleskání.

"Takže hned teď si z publika někoho vyberu a ten bude mít tu čest zpívat tady nahoře" řekl Nikolas a všude se ozýval smích, překvapení a zábava.

"Jsem zvědavej koho vyberu." zašeptal Rob.

"To teda musím říct, že se docela těším" ozval se Bob.

"Že by konkurence?!" prohodil Michael a všichni jsme se rozesmáli.

"Takže lidi na koho padne světlo reflektoru, půjde sem nahoru zamnou. Jestli ne vlastní vůlí, tak ho jsem dobrovolně donesu" prohodil se smíchem Nikolas a už dával pokyn reflkrorům. Nejspíš si už někoho vybral a zdálo se mi, že se dobře bavil jo já taky.

Jenže najednou mě osvítil reflektor a já zalapala po dechu.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)

(Další kapitola 7. - Bláznivej večer)