Vampire-krev | Protectors Of Life - 4.kapitola (2/3)

Protectors Of Life

Kapitola 4.: Trpasličí záležitost (2/3)

(Zjistí naše trojice o co tu jde? Dokáží  trpaslíkům pomoct? A kdo se jim v to pokusí  znesnadnit? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

"Cože?" vyprskl smíchy Ian.

"Je tu něco k smíchu?" zeptal se mrňous. Obrátil se na Char a spustil. "Máme velký problém, a řekl bych, že váš svět ho bude mít zachvíli taky"

"Pojďte dál" řekla a pustila ho dovnitř.

"To je poprvý, co nějaká magická osoba zazvonila, než vešla do domu" řekla upřímě překvapená Char.

"Hm pravda. Každopádně, tenhle mrňous nám přinesl, konečně nějakou zábavu" řekl Ian.

"Mrňous? Nejsem žádný mrňous, malý muž, pidi mužík a žádný mini!" pustil se do Iana trpaslík. Ian se jen zvedaly koutky.

"A jak vás mám teda nazývat?" zeptal se Ian vznešeně. Char se musela držet, aby nedostala záchvat smíchu. Pohled na Iana byl totiž vážně k pokukání!

"Edgar. Jmenuji se Edgar. Neměli bychom se tu, ale zabívat jmény máme vážný problém" zdůraznil znovu Edgar.

"No jo pořád" zahučel Ian a už Char táhl za Edgarem do obýváku, kde taky (stále, a to je tu už od rána!) seděl Alex.

"Takže o co jde?" zeptala se Char.

Stále si Edgara prohlížela. Kdyby se výškově porovnávali, tak by jí Edgar ani nesahal do půlky těla. Byl oblečený v zeleném oblečku a vypadal drobounce. Char věděla, že trpaslíci nemají rádi, když se o nich mluví jako o malých.

"Napadli nás černokněžníci. Nejprve jsme v naší zemi vzdorovali, ale oni pomalu, díky své moci získávali naše zlato štěstí. Nasypali ho na sebe a díky tomu nás snadněji porážejí" vysvětlil Edgar.

"A jak vás napadlo přijíd, právě sem?" zeptal se Alex.

"No slyšeli jsme o vás. V podsvětí se vás všichni obávájí, a tak jsme si mysleli, že byjste nám mohli pomoc" řekl Edgar s nadějí.

"Moc rádi, ale jak?" ozvala se Char.

"No vzal bych vás k nám. Máte svou moc a s pomocí našeho zlata byjste je porazili" řekl Edgar a luskl prsty. Ihned se vedle něho objevil kotlík se třpytivým zlatem.

"Jo páni no musím se přiznat, já na sebe to svinstvo nechci!" zahučel Ian naštvaně.

"Jak jako nechceš? Svinstvo?" zabručel Edgar.

"Jo přesně tak!" hádal se Ian.

"Co si o sobě myslíš, ty tupej upíre!" téda Edgar se rozjíždí.

"Já a tupej? Co si to řekl ty skřete?!" zakřičel Ian. Char s Alexem, jen sledovali jejich slovní přestřelku. Char se již připravovala každou chvíli zasáhnout.

"Že seš tupej!!!" zapískal Edgar

Už už se na sebe chystali skočit, ale Char to zastavila.

"Héj klid pánové. " okřikla je.

"Tak  je to pravda" prohodil Alex.

"Co?" zeptali se všichni tři naráz.

"No slyšel jsem, že vy trpaslíci se moc nemusíte s upírama. No jak na to tak koukám, nejspíš to byla pravda!" řekl si v klidu Alex.

"Taky jsi to mohl říct dřív" zakroutila očima Char.

"Promiň, ale nenapadlo mě to" ujišťoval ji Alex.

"Takže vy se teď uklidníte. Ty Iane deš semnou nahoru mrknout se do knihy a nějak se připravit. Ty tu zůstaneš s Edgarem!" ukázala prstem na Alexe, a ten okamžitě pochopil. Nehodlal Char vzdorovat, přece jen ona vypadala děsivě.

o deset minut později - v podkroví

"Vážně se nudím!" zaúpěl Ian a hodil si nohy na pohovku.

"Héj nohy dolu. Já se nudím taky a protestuju?!" sykla Char.

"Tak sorry. Máš už něco?!" zeptal se znuděně Ian. Fakt se nudil. Char tu už deset minut hledala něco co by nám pomohlo. Dobře našla ty černokněžníky, ale nic na ně tu nebylo.

"Fakt tu nic není. Kouzlo si vymyslím. Jediný co asi zabere, bude omračující lektvar, a toho tu mám hodně" řekla Char a hodila po Ianovi pár lahviček.

o dvacet minut později - v obýváku

"Do toho si nikdy nestoupnu!" spustil zase Ian.

Char už pukaly nervy. Doubrých deset minut tu už sedí a ti dva se hádají. Nyní kvůli tomu, protože Ian se nechce přenést s Edgarem. Prý do tý barevný věci (mimochodem takto nazval duhu) nenastoupí nikdy v životě. Prý bůhví kam by ho ta věc donesla.

Alex tu přestřelku bere z humorem. Není divu. Po dlouhý době může někam s nima.

"Tak dost!" zakřičela Char. Všichni stočili pozornost k ní.

"Nechápu o co tu jde, ale klid. Iane pokud se nechceš přenýst duhou, tak zůstáváš doma. A ty vstávej z toho gauče. Pokud tu hodláš bejt dnes s náma, tak pohni." zavelela Char.

"Fajn stoupnu si do tý věci" zaskučel Ian.

"Uf" oddychla si Char.

o dest minut později - v zemi skřítků

"Bože to vám to tu musí tak debilně zářit?!" protestoval zase Ian.

Char to už přestalo bavit, takže přešla k němu a vlepila mu pohlavek.

"Za co?" zeptal se ublíženě.

"Chováš se jak malý dítě.!" sykla a rozhlížela se kolem.

Najednou se odněkud ozval hluk. Neváhali a ihned se k místu přemístili. Kousek od nich stál další skřítek a útočili na něj dva černokněžníci.

Char neváhala a ihned se zapojila. No kluci byli  prvu překvapeni její rychlostí, nakonec to přešli mávnutím ruky a vydali se jí na pomoc.

Všechno šlo jak mělo. Boj probíhal dobře. Pak se, ale stalo něco, co nikdo nečekal. Za Alexem se objevil jeden z černokněžníků a vysypal na něj celý obsah zlata. Poté všichni zmizeli.

"Kruci!" zakuckal se Alex.

"Á né to né" zahučel Edgar.

"Počkat co né?" ozvala se Char.

"No když se na někoho vysype příliš mnoho zlata, tak je potom účinek opačný"

"Cože?!" vykřikli Char a Ian zároveň.

Pokračování příště....

(Příště čtěte - Jak dopadne Alex po zasažením zlatem? Co na to Ian nebude zase vyvádět? A Char z něj pomalu ztrácet nervy? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)