Vampire-krev | Vampire School 19.Kapitola

Vampire school

Kapitola 19.: Pozvání

 "Jo byl to Thomas" řekla klidně.

"Já to věděl" zavrčel jsem a chtěl jsem toho parchanta okamžitě najít. Tohle mu neprojde ani za nic. Já věděl, že on nemá čistý svědomí a teď si to sežere. Udělal jsem krok vpřed celej naštvanej ale Rose mě zastavila.

Pohled Chrise:

"Nech to prosím být" zaprosila nevinně.

"To nepřipadá v úvahu" zasyčel jsem. Chtěl jsem ho najít, rozdrtit na kousíčky, polejt benzínem a zapálit. V tom všem mi ale bránila ona. Její hlas, dotek a nevinost.

"Prosím" zaprosila znovu. To už jsem to nevydržel a otočil jsem se směrem k ní. Stáli jsme čelem k sobě a vzájemě se dívali do očí. Měla v nich jiskru vzrušení ale zároveň i prosbu.

"Proč?" zeptal jsem se prostě.

"Vyřešila jsem to" vysvětlovala.

"Jo to vidím" řekl jsem jízlivě.

Podívala se na mě štěněčíma očima. Tomuhle jsem nemohl dolat. Stipeň naštvanosti, ve mě poměrně klesal. Byla tak blízko ale zároveň tak daleko. Najednou jsem se prostě nemohl za nic odolat a pomalu se k ní přibližoval. Poznal jsem, že jí to nevadí a tak jsem v tom pokračoval, do tý doby, než jsme byli jen pár milimetrů od sebe.

Už jsem jí chtěl políbit, strašně dlouho ale pokaždý nás v tom někdo vyrušil. Myslel jsem, že to už se to víckrát nestane ale to jsem se asi nejspíš mýlil.

"Á tady...." zavolala na Rose nejspíš, jedna z jejích spolubydlících.

"Ou. Jé ehm mno promiň jen jsme tě hledali kvůli večeři a mno.." koktala ta druhá a já se málem začal neodvolatelně tlemit. Jen tak jsem to v sobě držel. Ty jejich výrazi, to jako kdyby viděli, jeptišku a kněze při tom. Bože můj!

"To je v poho, stejně jsme už chtěli... no víte jít" odpověděla pohotově Rose.

V tom mě něco napadlo, a myslím, že podle mě jsem přímo geniální.

"Ehm no dámy právě jsem dostal úžasnej nápad" řekl jsem a sledoval, jejich ohromení na to, že jsem promluvil. Tak tohle mě nikdy nepřestane udivovat.

"Jakej prosimtě?" šeptla ke mě Rose.

"No víte, tak mě napadlo, že dnes by jste mohli sedět u večeře semnou, Adrianem a nejspíš i Ronem" řekl jsem svou nabídku a sledoval jejich nadčení. Museli ho v sobě dosit, protože to vypadalo, jako by každou chvíli ty dvě chtěli skákat radostí až ke stropu.

"Vážně?" zeptala se mě překvapeně Rose.

"Jasně a navíc Adrian prohrál sázku" řekl jsem s velkým úsměvem.

"No jasně, na to bych málem zapoměla" přitakala.

"To jsem tě až tak ohromil?" šeptl jsem jí.

"Hm to je taky možný" řekla.

Jen jsem se na ní podíval ona jen pokrčela rameny a snažila se probudit ty dvě, který byli v tranzu.

Krokem jsme se dostali až k jídelně. Všiml jsem si, že u našeho stolu už si sedí Adrian a Ron. Když si nás všimli, tak se jen nervozně usmáli a sledovali, jak se k nim blížíme. Sedli jsme si ke stolu. Rose si sedla na místo naproti mě.

"Takže Viktorie.." začal konverzaci můj bratříček a my všichni jsme k němu stočili pozornost.

"Ehm no?" zeptala se nervozně Viktorie.

"Tak říkal jsem si, že mno jestli by jsi nechtěla někam zajít, někdy?" zeptal se.

"Jasně" řekla jakoby nic.

"Super" oddychl si Adrian.

Všiml jsem si, jak se Rose dusí smíchy. Bože popravdě, já se taky sotva držel. Můj bratříček, totiž moc často někoho někam nezve a proto se chová tak nervozně.

"Hm no už jste to slyšeli?" zeptal se náhle Ron.

"Ne co?" zeptala se Rose.

"No naše milá paní ředilka přistihla pár studentů, tak zvaně přímo na mol. No a mezi nima byla i Verona. Když je většinu zdekovala, tak se pustila i do Verony. Ta z toho byla takticky hotová a hodila šavli přímo na ní" řekl.

To už jsme to ani jeden z nás nevydrželi a vybuchli jsme v šílenej smích.

"Bochybuju, že jí by někdo překonal" řekl ještě se smíchem Adrian.

"Mno s tím bych tak nějak nesouhlasila" řekla rozpačitě Rose.

"No počkej ty? To ne" řekl jsem s údivem.

"Ále jo. Moje ředitelka z minulý školy byla přímo v euforii, když se dozvěděla, že přestupuju" řekla s pokrčením ramen.

"Tak ven s tím" přitakal okamžitě Adrian.

"No takže nějak nechtíc jsem podpálila tělocvičnu, pak ale to nebyla tak moje chyba ale toho profesora, co mě nazval tupou nechápající osoubou jasný?! No toho jsem tak málem přidusila. Pak z rozzuření díky mě ale i tý krávě, co mě nazvala čubkou, tak prasklo potrubí a vyplavilo půlku budovy školy. No a pak asi to nejhorší..." chtěla pokračovat ale to už jsme nemohli a vyprskli smíchy znovu.

"Ne to neni možný" protestoval jsem.

"Jo ale je" řekla.

"No tak co nejhorší?" zeptala se rozpačitě Amanda.

"No?! Poprala jsem se a zmlátila svýho ex?" řekla klidně.

"Bože to ne!!!!" vyprskl jsem.

"Proč?" zeptala se zvědavě Viktorie.

"No řekněme, že mě trochu víc urazil. No a tak jsem mu  trochu upravila fasádu. No on si pak stěžoval u paní ředitelky, že ho zmlátila holka. Samozdřejmě já to ani nijak nezapírala. Když se to dozvěděli na škole měli ze mě respekt. Kluci co mě chtěli někam pozvat museli dost překonat strach, z toho abych jim nezlomila vaz" řekla s povzdechem.

"Bože. Už nikdy mi nedovolte se s ní prát" zaskučel Adrian.

"Neboj tobě bych nic neudělala" ujišťovala ho Rose.

"No to ti nežeru" řekl a zděšeně polkl.

Večeře proběhla docela v klidu. Tak nějak přišla řeč na všechno možný. Uběhlo to až moc rychle. Moc nadšenej jsem z toho nebyl. Vlastně jsem si přál, aby to nikdy neskončilo.

Nakonec jsme se rozloučili a já si nemohl nevšimnout, jak ke mě Thomas hází nenávistný pohledy. Tomu jsem se jen ušklíbnul. Pořád jsem ještě nezapoměl, na to co Rose udělal. Rozhodně to jen tak nenechám. Před ní jsem se snažil uklidnit. Do teď to i fungovalo ale jakmile jsem zaregistroval jeho pohled, tak se to všechno vrátilo zpět.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!!)