Vampire-krev | Money, hate and love - 2 kapitola

                         Money, hate and love

Kapitola 2.: No jo škola!




Když jsem si připravila věci, tak jsem zalehla do postele a nařídila si budíka na 06:30. Vyučování nám začíná v 07:50. No jo ale sveze mě tam limuzína. Vidíte. Klidně bych mohla pěšky ale ne. Musím autem.
Po pár minutách jsem usnula.


"Crrr" krucinál to už musím stávat?
Vstala jsem a zaplula do koupelny. Měla jsem štěstí Michael ještě nebyl vzhůru. Začala jsem si čistit zuby. Nedalo mi to a osprchovala jsem se. Zjistila jsem, že tu nemám oblečení. Musím projít chodbu jen s ručníkem. Ježiši jestli mě Michael přistihne, tak mu zakroutím krkem.
Vyfénovala jsem si vlasy a vyžehlila do rovna.
Kolem pasu jsem si uvázala ručník a vyšla jsem z koupelny.
Všechno vycházelo, tak jak mělo. Jenže pár kroků před svým pokojem se otevřeli Michaelovi dveře do pokoje.
"Kruci" zaklela jsem.
No jo najednou si ten frajírek vyšel. Samozdřejmě měl na sobě je kratasy.
"Jé ahojík Rose" začal mě sjíždět pohledem.
"Nečum tak blbě"
"No dovol já v tom jsem nevině. To ty se tu producíruješ jen s ručníkem."
"Csss" zasyčela jsem a zabouchla za sebou dveře od pokoje.
Ach jo. Příště si sebou beru všechno.
Vlezla jsem do šatny a hledala vhodný oblečení. Včera jsem si pár věcí dala do šatny. Dala jsem si tam věci co si vezmu na sebe. Hodila jsem na sebe prádlo. Natáhla jsem si černý legíny a na to jsem si dala mini džínový kratásky. Tyhle mám fakt ráda.
Vyhraba jsem černý tílko bez ramínek a slabej sametovej svetřík.
Obula jsem si zbrusu nový černý boty na podpadku. No jo mamka měla nakupovací mánii. Asi by mě zabila, kdyby zjistila, že jsem ty boty vytáhla až dnes.
Když jsem se oblíkla zamířila jsem zpátky do koupelny.
Radši jsem zaťukala. On by mě taky mohl sprdnout, že mu tam jen tak lezu.
Nic se neozývalo, tak jsem otevřela dveře a vešla.
Stoupla jsem si k velkému zrcadlu a ze skřínky jsem vyndala vodě odolný šminky. Bylo mi totiž jasný, že brzo pudu vyzkoušet vlny. Strašně ráda totiž surfuju.
Cestou dolu do haly jsem se ještě stavila pro tašku přes rameno do pokoje.
Dole už čekal v kuchyni Steve.
"Brý ráno" houkla jsem.
"Jé ahoj dáš si něco?"
"Jen džus" ten jsem si ale nalila sama.
"Páni dnes ti to sekne" řekl Steve.
"Jé díky tobě taky" jen se usmál.
Ale vážně dnes mu to seklo. Měl na sobě černý džíny a modrou košili. Tohle na něm tak často nevidíte. Ne že by chodil jako uklízečka to ne ale i tak.
"Kde je Mikke a Elena?" zeptala jsem se.
"Ti už jeli. Oni chodí jinam. Jo za deset minut na vás čeká auto před domem" oznámil mi.
"Počkat já jedu s Michaelem?" zeptala jsem se.
Vážně to je tak nespravedlivý. Proč kruci zrovna já?
"No jasně Rouzí semnou" ušklíbl se Michael a vešel do kuchyně.
Otevřel ledničku a přehraboval se v ní. Ježiš to je takový pako. Nejdřív mě sjíždí pohledem. A ted sjíždí i ledničku. Neni nějak vadnej?
"Copak pudink došel?" zeptala jsem se.
Steve se rozesmál a odešel někam pryč.
"Copak ty máš hlad?" zeptal se mě. Oči mu jen jiskřili. No jo dlouho se sním nikdo neškádlil.
"Ne já jen abys to stihl víš"
"Jo tak. Neboj povedu tě za ručičku. Přece ti musím ukázat kam se máš ve škole posadit." uštípl.
"Ne díky. To nemusíš myšáku."
Tyhle přezdívky nás dost štvali. Já jsem mu vymyslela jednu pak on mě a tak to šlo dál a dál. Řikám na náš věk jsme byli dost chytrý a inteligentní. Na nás dva jen tak někdo v hádání neměl.
Vyšli jsme do chodby a já si ještě nasadila brýle.
Takhle se totiž líp vyhýbám očnímu kontaktu s lidmi.
Michael otevřel dveře od bytu a poznamenal. "Hezčí jdou první" natož vyšel jako první.
"Si teda džentlmen" odfrkla jsem.
"No já vím" uznal a ušklíbl se.
Nastoupili jsme do černý limuzíny a vyjeli jsme. Sedl si naproti mě a zase tak přiblbě zíral. Panebože kdy ho to konečně omrzí. Jeli jsme dobrých deset minut když řidič zastavil a vystoupil. Ten chlap se mi začíná líbit. Dokonce mi i otevřel dveře.
Vystoupila jsem a i přes brýle mě oslepil sluneční paprsek. Když jsem se rozkoukala, začala jsem si všímat prostředí. Nacházeli jsme se před obrovskou budovou. No jo škola. Od mamky jsem dostala ještě doma rozvrh a dala mi číslo skřínky. Mám slavné číslo 99.
Michael vystoupil hned po mě a vydali jsme se do školy. Teda tady bylo lidí. Nechci to poprat ale všichni tak debilně vejrali.
"Čau kámo" zavolal někdo na Michaela.
"Dewe" houkl Michael.
Proti nám se řítil nějakej černovlasej kluk. No jo to bude partička Michaela. No jo frajírek k frajírkovi sedá. No jo možná byl hezkej ale stopro vygumovanej.
Ten kluk došel až k nám a pohled zaměřil na mě.
"Další objev? Teda ty si umíš vybírat. Fakt kočka. Čéče tu jsem tu ale neviděl nová?" zeptal se Michaela ten se jen rozchechtal.
"Co k smíchu?" zeptal se podivně ten Dewe.
"Sorry on je mimo. Já jsem Rose a rozhodně s ním nic nemám." zahučela jsem.
"No jo počkat ty si ta obézní pijavice co se měla přistěhovat k Mikymu?" vypadlo z něj.
Kdo je tady obézní? Takže takhle mě popisoval Michael jo? Jen počkej až dostanu možnost nějak ti okořenim život.
"Nejsem obézní pijavice. N tohohle pošuka se totiž nejde lepit" no jo poznámka na jeho účet.
"Tywole kočka a drsná"
"Bejt tebou nedráždím. Víš včera se tady pánovi stala menší nehoda. Sám ti jí rád řekne."
"To ty ses producírovala ráno jen v ručníku" Nenechal se Michael.
"Jo možná ale ty si mě svlíkal pohledem"
"To teda ne. Já nemůžu za to že mi lezeš do obzoru"
"Jo hlavně že ti do obzoru leze i lednička co?" poznamenala jsem.
"No já nevim komu ještě nedávno lednička přidala na kilech"
"Pořád lepší bejt jak si řekl cituju obézní pijavice než nadrženej frajírek"
"Héj lidi!" zavolal Dewe.
"Co je?" křikli jsme najednou.
No jo tak takhle vypadá jen malá hádka mezi námi. Asi si umíte představit jak vypadá ta střední. No tu velkou radši nepřipomenu.
"Páni vy jste se rozjeli. Až na to že všichni na vás vejraj jinak v pohodě. Můžete to zopáknout někde jinde prosím? Jo a až si seženu občerstvení. Jste totiž lepší než telka!" pochvaloval nás Dewe.
"Sorry v týhle společnosti nebudu" řekla jsem a odcházela.
"Tak doma zlato"
"Polib si" zvolala jsem.
Pár lidí se otočilo. Zdřejmě se divili jak milí vstahy mezi sebou máme. Jen co jsem zašla za roh, jsem si všimla jak se na Michaela lepila nějaká holka. No jo pan tupec aby si neužil že jo. Víte v případě tý holky bych ho kopla do koulí a ještě mu vynadala do hajzlíků. On totiž s jednou holkou nevydrží ani den. Je to ten tip kluka co si chce jen užít.
Dál jsem si ho nevšímala. Hledala jsem totiž svojí skřínku.
Nehledala jsem ani moc dlouho. Byla totiž hned na kraji před 100. Super. Vyklepávala jsem svůj kod. Většina lidí si dává rok narození, na to se ale snadno příde. Já si zadávám kombinace takticky. Prostě čísla co si zapamatujete ale nikoho moc nenapadnou.
Natukala jsem kombinaci 9173558246. Super. Otevřela jsem skřínku. Byla docela prostorná. No ale pro mě jen skladovací místo.
Nakonec jsem se vydala na první hodinu.
Čekala jsem, že na mě budou lidi vejrat ale až tolik? Na týhle škole byli jen zbohatlíci. No jo smetánka. Divný že? Patřím tam totiž i já.
V tom spěchu jsem hledala učebnu Litery. No jo jenže to bych nebyla já abych do někoho nevrazila.
"Ježiši sorry já nechtěla" začala jsem se omlouvat.
Narazila jsem do nějakýho kluka. Podle mě samotář. Bylo mi jasný, že tohle neni průměr v učení ale šprt. No a jak bývá zvykem se šprtem se nikdo moc nebaví.
"Ne moje vina Běžím na literu a vrazím do tebe."
"Počkat ty deš na literu? Jo já jsem Rose"
"Vím kdo si to asi všichni. Už jsem toho slyšel. Jsem Ben. Jo jdu ty asi taky chodíme do stejný třídy" řekl.
"Ježiši díkybohu. Hledám tu učebnu jak mentál. Nevadí společnost?" zeptala jsem se.
"Počkat ty chceš jít semnou?!" zeptal se.
"No jasně problém?"
"Ne jen.."
"Co?" zeptala jsem se.
"Víš si tady pro kluky jak bohyně a ty chceš do třídy se šprtem?"
"Jéžiš."
Dál se s tím nerozebíral a zamířili jsme do třídy. Sedli jsme si ve třídě až dozadu. Jenže i tak to nepomohlo a všichni se otáčeli. Dobře u kluků jsem zvyklá normálně. Ale otáčeli se i holky. Nechtěně jsem zachytila pohled i jedný holky ze předu.
Radči jsem se s tím nezaobírala.
První hodina proběhla v klidu. Prostě klasika nuda. Nuda, nuda a nuda. Takhle se to táhlo až k obědu. Prostě rutina. Zeptala jsem se Bena jestli by mu nevadilo, kdybych si sedla na obědě k němu. Souhlasil ihned. Prej aspon si díky mě napraví reputaci.
Sedli jsme si ven. Vzala jsem si jen nějaký pečivo. Poslední dobou ani hlad nemám.
"Hele jak si to myslel s tou reputací?" zeptala jsme se, když jsme si sedli.
Podíval se na mě zkoumavým pohledem. Jéžiš přesně takovej pohled nesnáším.
"Víš tak začnu od začátku. Prostě všichni kluci tady jsou jak na trní. Holka dokonce se i hádaj prej kdo tě pozve dřív. Ráno totiž slyšeli jak si odbyla Michaela. Páni ty se mohli podělat smíchy, když to slyšeli. Prej cituju taková dračice potřebuje skrotit. Jak jsem slyšel dokonce se tu i uzavíraj sázky kdo tě dřív sbalí. Asi polovina no i víc školy si vsadila na Michaela. Přiznávám já taky. Takže tím, že se bavíš semnou buda já hlavní informátor chápeš to?"
Teda ten kluk má ale páru.
"Jasně ale počkat ty sis vsadil na Michaela?" zeptala jsem se.
Neni totiž možný, že by si někdo o nás mohl myslet, že já a Michael a něco víc. To teda ne ani při nejmenším bych s ním nic víc ani nic mín neměla.
"No jasně. Víš znáte se líp."
"Předem to projedeš. Víš já a Michael se zrovna v lásce nemáme" řekla jsem klidně.
"To jsem taky slyšel jenže. Co se škádlívá to se rádo mívá"
"Ach jo"
Dál jsme to radši nerozebírali.
Dvě poslední hodiny jsme měli tělák ten uběhl rychle. Jen běhání a cvičení. Prej nábor na roztleskavačky. Hm mohla bych to prej skusit řekl Ben. Pravda osm let jsem dělala gymnastiku ale hned jak jsem zjistila, že hlavní roztleskavačka je Rikky. To je ta holka co mě probodávala pohledem.
Prej Rikky mě doslova nesnáší řekl Ben.
Když jsem se ptala proč řekl, že ona je tady populární a díky mě už ne. Že prej měla něco malýho s Michaelem ale on jí odkopl. Že prej já jsem konkurence. Tomu jsem se musela zasmát.
Když ná skončilo vyučování zamířila jsem k limuzíně.
Už tam na mě čekal. Michael i Dewe. To znamená, že bude návštěva.
"No konečně dáma se uráčila přijít" poznamenal Michael.
"Nekomentuju"
Vlezla jsem dovnitř a kluci si sedli naproti mě.
O něčem kecali zdřejmě jak jsem pochopila zakládaj kapelu. Ježiši budu muset poslouchat nějakej řev kytar. Kruci že já mám ale štěstí!
"Hele tak co nábor roztleskavaček?" zeptal se mě najednou Dewe.
"Co by jako?"
"No myslel jsem, že do toho pudeš"
"Ta? Prosimtě. Před pár lety neudělala ani kotrmelec" poznamenal Michael.
"Tak se na ní podívej" nedal se Dewe.
"Nene."
"Hele myslíš, že já se nedostanu do družstva tvý bejvalí? To asi nevýš ale gymnastiku dělám už osm let"
"Mojí bejvalí?" vypadlo z něj.
"Informovaná" dodal Dewe.
"Já vím. A dostanu se tam. Zdřejmě tam bude otrava ale co." řekla jsem.
"Tak to musím vidět" řekl Michael.
"Jo nenecháme si to v pondělí ujít. Pujdem tě podpořit" řekl Dewe s nadšením.
"Ne vy si nenecháte ujít holky jak budou před váma poskakovat" dodala jsem.
"To možná taky" váhal Dewe.
"Ále střed pozornosti budeš ty neboj" dodal.
"Jo právě že toho se bojím"
Před vilou jsme vystoupili. Všichni tři jsme vešli dovnitř. Kluci se jen odebrali nahoru k Michaelovi. Nijak mi to ani extra nevadilo. Bude klid.
"Ahojík Rose jak bylo ve škole" zeptal se Steve.
"Jo nuda"
"Hele s mrnatama dem ven deš taky. Popadni serf a dem."
"Jasně"
Přesně jak jsem čekala. Proto to voděodolný malování. Snad vydrží nával vln. Na vlny jsem se těšila asi nejvíc. Popadla jsem serf a málem zákopla o ty krabice. Asi budu muset až přídem vybalit. Hodila jsem na sebe modro-bílí dvojdílný plavky a vyběhla na pláž.




(Díky za čtení a pls komentíky díky)




(Další kapitola: Všichni jsme se změnili)