Night of Love - 12.kapitola

                    Night of Love

Kapitola 12.: Volný čas



Byla jsem ráda, že jsem udělala někomu radost. Neli si dnes užije spoustu zábavy při prohlídce hotelu "Černá růže" a to jsem jí přála.
Otázkou ale je co budu dělat já?



Chvíli jsem se jen tak povalovala u telky. Pak mě to ale přestalo bavit. Rozhodla jsem se, že si udělám svojí prohlídku sama. No jo ale nejdřív se musím jít nějak upravit.
Vlezla jsem do koupelny a nehodlala vylézt dokud ze sebe neudělám normálního člověka (dhampýrku).



Pohled Michaela:



Procházel jsem se po pokoji a přemýšlel o Anně.
Bouřil jsem se když jsem myslel na to, že jsme tu asi jen hodinu a ona už si našla nějakýho pošahanýho dhampýra.
Možná už i věděla, že mě to pobuzuje. Jenže já se neumím ovládat. Nevím co se to semnou děje. Přece jen tak do někoho nemůžu zamilovat to není možný. Já to ne. To já si tu určuju pravidla.
Byl jsem naprosto rozhodnutý, že chci Annu naštvat tak jako ona mě.
Nevím kde se to ve mě bralo. Měl jsem ale takovou chut. Chtěl jsem aby to s ní mávalo když mě uvidí jako se mnou kdy já vidím ji. Já vím říkate si to je ale sobec.
Kdybych ale věděl co se to semnou děje tak neřeknu ale já netuším.
Tak dost. Řval jsem na sebe v duchu.
Vzal jsem si koženou bundu. A vydal se na lov holek. Přece v tomhle hotelu jsou i jiný holky. A když budu mít aspon trochu štěstí dozví se o tom i Anna.
Vyšel jsem z pokoje a zamířil jsem do haly. Pak jsem vstoupil do místnosti plný lidí. Hned mi do oka padla partička holek co stáli u okna.
Vydal jsem se směrem k nim.
Skvělá zábava. Pomyslel jsem si.
"Nazdárek slečny nepotřebujete společnost?" zeptal jsem se sladkým hlasem.
Jak bylo vidět zdřejmě sem se jim zamlouval.
"No jasně" řekla jedna bloncka co stála ke mě nejblíž.




Pohled Anny:


Když jsem byla hotová vyšla jsem z pokoje. Nevěděla jsem kam mám jít tak jsem se vydala po schodech nahoru.
Po chodbě tam běhali Stef a Rob.
Šíleně hulákali.
"Co to tu vivádíte?" zeptala jsem se jich.
Zastavili se předemnou a zašklebili se. Až ted jsem si to uvědomila. V ruce drželi dětský pistolky plný vody. Kristepane, že já si vžy odhadnu tu nejlepší dobu.
"Počkej" řekli když viděli že chci zdrhnout.
"No co jako jdete na mě v přesile to neplatí" řekla jsem.
"No tak fájn máme ještě jednu. Christian se do toho nechtěl zapojit. Ted si tu ale ty." zašklebili se..
"Fajn ale chci náskok" řekla jsem.
"Dobře počkej tady a já ti skočím pro munici" řekl Stef.
Rob tu radši zůstal. Obávali se, že bych jim zdrhla. Vzhledem k tomu, že mám na sobě jen ryflový kratasy a bílé tílko bych utekla snadno. Nechci ale od nich poslouchat jakej jsem to srab.
"Tady" zavřískal Stef a hodil mi vodní pistoli.
"Takže náskok jasný?" zdůraznila jsem.
"Jasně máš dvě minuty" řekl Rob.
Super.
Seběhla jsem po schodech dolů a zalezla si do rohu za schodamy.
Bylo mi jasný, že poběží dolu, tak jsem se je rozhodla překvapit. Jak jsem čekala ani ne za půl minuty někdo běžel po schodech dolů. Hned jsem poznala, že to jsou oni. Zareagovala jsem rychle a vystřelila na ně vodu. Naprosto to nečekali tak se tomu proudu nemohli ani bránit.
"Ty to schytáš" křikl se smíchem Stef a rozeběhl se ke mě.
Začala jsem se smát.
Když jsem ale zjistila, že se řítí proti mě rozeběhla jsem se k nějakým dveřím. Vtrhla jsem dovnitř. Připadala jsem si jako naprostej debil. Všichni co byli v místnosti na mě čuměli. A že jich tam bylo.
Pohledem jsem našla i Michaela.
Jak jsem mohla čekat bavil se tam s nějakými máginěmi a lepili se na sebe jako.... no fůj.
Do dveří najednou vtrhli i Stef a Ron.
"Odplata" křikli na mě a rozeběhli se ke mě.
Naštěstí jsem uskočila a vyplázla jsem na něj jazyk.
"To se ještě uvidí"
Rychle jsem přeběhla místnost.
Když lidi viděli co držíme v rukách začali vyvádět.
"Klídek umim mířit" křikla jsem.
Věděla jsem, že se někdo ozve. Dokonce jsem i uhodla kdo. No jasně, že Michael.


Pohled Michaela:



Když sem vtrhla spadla mi čelist. Měla na sobě sexy džínový kratasy a tílko. Teda dost jí to seklo. Jak jsem ale spatřil, že má svojí zábavu a ještě k tomu s timi dhampýri zase jsem se naštval.
Nevnímám už ani svoje změny nálad jak jsem mimo.
"Klídek umim mířit" křikla do sálu.
Všichni kolem se totiž ztrachovali aby nebyli mokrý.
Já jsem byl ale tak nasupěný, že jsem si nemohl odpustit poznámku.
"Tak o tom silně pochybuju zlatíčko" hned jsem toho litoval.
"Cože?" přiskočila ke mě a do obličeje mi vystříkl proud vody.
"Héj" křikl jsem.
Ti dva dhampýři se váleli na zemi smíchy. Ona se jen zašklebila a vyplázla jazyk.
"Počkej až tě dostanu" křikl jsem a vyskočil po ní.
Rychle ale zareagovala a já dostal další spršku. "Nemůžeš toho nechat?" zeptal jsem se jí celej naštvanej.
Byl jsem celej mokrej.
"Ne brouku to teda nemůžu" křikla a zase mě postříkala.
"Csss" zasyčel jsem a znovu po ní skočil.
"Tak co ty na to?" zeptal jsem se jí když jsem jí povalil na zem a klekl si na ní tak aby mi nemohla utéct. Začal jsem jí cuchat vlasy.
"Ty svině slez ze mě" křikla na mě.
"Jinak co?" zeptal jsem se jí.
"Jinak ti nakopu to tvoje namyšlený ego ty parchante" křikla.
"Au" zaskučel jsem.
To jsem ale dělat neměl. Najednou převzala sílu a obrátila nás. Ted jsem já byl pod ní. Ani jsem si nevšímal tech asi třiceti možná i víc lidí co na nás čučeli.
Znovu si vzala pistoli a postříkala mě.
"Hej" zaskučel jsem.
"Polib si to svý ego" křikla.
"Tak ze mě slez. Nebo se ti to snad líbí?" zeptal jsem se. Nad tím se drobně zarazila.
"Mělo by snad?" vypadlo z ní.

"No já nevím nejspíš jo když tak slintáš" řekl jsem a všichni a dokonce i ti dhampýři se rozesmáli.
"Já že slintám podívej se na sebe. To ty si tu dostal každou do postele. Nemůžeš zkousnout, že já do tý postele s tebou nevlezu co?" křikla na mě.
Ježiši jak byla tvrdohlavá. Asi přesně jako já. A cože to říkala o mým egu? Jak to vypadá to ona má ego nafouklý jak balon. Kruci a proč na mě pořád sedí.
"Když myslíš" řekl jsem uraženě.
Věděla, že na to nic víc nemůžu říct. Ona mě totiž též zaskočila.
"Co to tu prokrista pána vyvádíte?" křikla na nás nějaká úča. Ježiši to ještě scházelo.
"Jak vidíte ona mě tu obtěžuje" řekl jsem a mrkl na Annu.
Slezla ze mě a začala protestovat.
"Já nevím kdo mě tu svlíká pohledem" vychrlila na mě.
"No ty mě samozdřejmě" utknul jsem jí.
Asi jsem jí dost naštval, protože se neudržela a jednu mi vrazila.
"Co to má znamenat slečno Darkey?" zeptala se jí úča.
"No co chtěla jsem vidět zase ředitele aby mě mohl poučovat o super rodince" rýpla si do ní.
No jo až ted mi došlo, že ta žena je matka Amandy. Je to ta co přebrala otce její mámě. Hodila po ní přezíravý pohled.
"Uklidněte se. Nemyslete si, že z toho vyjdete bez trestu. To platí i pro vás pane Bowere. Lakavě podte semnou a všechno mi vysvětlíte" řekla nasupěně.
"Fajn" řekla a hodila po ní naštvaný pohled Anna.
"Já jsem nic neprovedl" začal jsem jí to vysvětlovat.
Věděl jsem ale, že jsem v pěkný prdeli. Je ted nasraná a to, že se pohádala s Annou jí nijak nepomohlo k tomu aby mě ted někam poslala.
"Laskavě se zdržte komentářů a pojdte semnou oba dva" křikla na nás.
Když jsme procházeli kolem tich dvou dhampýrů pošeptali Anně.
"V pohodě?"
"Jo ta čůza mě z nervů nevykolejí to já spíš jí" řekla a zatvářila se bojovně.
Vydali jsme se do pokoje kde sídlí všichni učitelé a učitelky. Vážně mě zajímá, proč to schytám i já. Jsem teda zvědavej co si pro nás vymyslí.

(Díky za čtení a pls komentíky díky)



(Další kapitola: Trest)