Vampire-krev | Vampire School - 20. Kapitola

Vampire school

Kapitola 20.: Chci aby bylo něco víc!

Nakonec jsme se rozloučili a já si nemohl nevšimnout, jak ke mě Thomas hází nenávistný pohledy. Tomu jsem se jen ušklíbnul. Pořád jsem ještě nezapoměl, na to co Rose udělal. Rozhodně to jen tak nenechám. Před ní jsem se snažil uklidnit. Do teď to i fungovalo ale jakmile jsem zaregistroval jeho pohled, tak se to všechno vrátilo zpět.

Pohled Rose:

Ráno jsem se probudila a zamířila do koupelny. Včerejším večerem jsem byla dosti překvapená. Jenže nutno dodat tak mile překvapená. Byla jsem nadšená z toho, že s ním můžu trávit víc času. Vlastně jsem s ním byla včera skoro přes celý den.

Hodila jsem na sebe triko, černé kalhoty a boty na podpatku.

Zamířila jsem ještě za holkama do pokoje. Dnes jsem totiž vstala docela brzo, takže teď nemám dobrých dvacet minut co dělat.

"Jsem tu" řekla jsem a skočila k Amandě na postel.

"Bože proč máš tolik energie?" zeptala se Amanda.

"Já? No nevím" zapískala jsem.

"Ale já jo. Za to může Chris" zahučela Viktorie.

"Možná" řekla jsem.

"No jo my už jsme si to včera domysleli. Jako kdyby jsme ti to neřikali. Jenže ty jsi tak paličatá, že by tě to netrklo. Samozdřejmě až teď" zahučela ale s úsměvem Amanda.

Chtěla jsem něco namítnout ale do dveří vtrhli Adrian a Ron.

"Rose. Tady jsi musíš s náma" křičel na mě udýchaně Adrian.

"Proč? Co se děje?" zeptala jsem se se zděšením.

"Nic jen ten tvůj tupec se venku pere s Thomasem" vysvětloval Adrian.

"Ježiši proč? A proč jste ho nezastavili" houkla jsem ještě víc zděšeně a vyskočila na nohy. To už byli pohotový i Amanda a Viktorie.

"No on se tak nějak zastavit ani nedal. Je na něj dost naštvanej a zabráníš tomu asi jen ty.  Jo a pospěš si ať neteče víc krve, než teď" řekl pohotově Ron.

"Jasně" řekla jsem a už jsem přímo letěla před hotel ven.

No jo hned jak jsem vypadla, a to přímo, z hotelu, tak jsem je spatřila. Tak nějk se bili hlava nehlava.

"Bože okamžitě toho nechte!" křikla jsem a vtrhla mezi ně.

"Rose?" zeptal se obdivuhodně Chris.

"Neřekla jsem ti ať to necháš být?" zeptala jsem se.

"Ehm jo?"

"Jasně" řekla jsem a odtrhla jsem je od sebe.

Thomas mě řekněme asi nezaregistroval. A nebo jo no to je jedno ale prostě se k mému obličeji blížila pěst. Na to jsem ale rychle zareagovala a jeho pěst zastavila.

"Tak ty chceš zranit nebohou dívku?" zeptala jsem se.

Nejspíš to nečekal a nejspíš nečekal ani to, že jsem mu dupla na nohu. Pak moje koleno zavítalo k jeho slabinám a nakonec jsem ho dorazila loktem do zad a on skončil na zemi.

"Tak brouku teď polib zem" sykla jsem a obrátila pozornost ke Chrisovi.

"Bože teče ti krev" konstatovala jsem spíš pro sebe.

Měl natrhnutý obočí a spodní ret.

"To nic" řekl a otřel si krev ze rtu.

"To teda ne. Částečně za to můžu, takže teď mě to necháš ošetřit" nedala jsem se.

"To...ale.."

"Ne žádný ale" sykla jsem a popadla ho za ruku. Nijak se nebránil a šel rovnou za mnou. Bože jak jen tohle mohl udělat. Bože kluci jsou tak paličatý.

"Jdeme k tobě je to blíž" řekla jsem.

"Když myslíš" povzdechl si.

Dorazili jsme k němu na pokoj. Byla jsem ráda, že tam nikdo nebyl, takže tam byl zcela klid. Za dveřma jsem si všimla lékárničky, takže jsem jí popadla a Chris si sedl na postel.

"Fajn bude to nejspíš štípat" upozornila jsem ho a sedla si mu obkročmo do klína.

"Hm" zamručel.

Vzala jsem vatu a dezinfekci a začala mu ošetřovat obočí a ret. To bylo po chvíli hotový. Obočí jsem mu přelepila. Držel klidně. Když jsem byla hotová, tak se mi zahleděl do očí.

Chvíli jsme se jen tak sledovali. Chtěla jsem vstát ale on mě zastavil a přitáhl si mě k sobě.

"Teď už mě nikdo nezastaví" řekl a přiložil svoje ústa na moje.

Neslyšně u toho sykl. Nejspíš ho ret bolel. Tím se ale nenechal odradit a líbal mě dál. Nejdřív opatrně ale jakmile pochopil, že se nijak nebráním ale zároveň se přidávám, tak opatrnost přešla do vášně.

Bylo to to nejúžasnější co jsem kdy zažila. A jemu se to zjevně tay líbilo. Na chvíli jsme se od sebe odtáhly. To jen proto, aby jsme se mohli nadechnout.

Znovu jsme se začali líbat. Bylo to snad, ještě mnohem lepší, než předtím. Do pokoje ale vtrhli ti tři exoti.

"Ou" ozval se Rob.

"Ou" zopakovala jsem ho a postavila se.

"Jé" ozval se znova.

"Bože! Dem na snídani?" zeptala jsem se Chrise.

"Jasně" řekl s úsměvem.

Vstal z postele a chytil mě kolem pasu. Zamířili jsme ke dveřím, v nich ale stáli ti tři.

"Dovolíte?" zeptala jsem se.

S respektem uhli a my se vydali do jídelny.

"Nevadí?" zeptal se a já pochopila, že se ptá na to, jestli takhle můžem před všechny.

"Jasně že ne. Srazíme jim hřebínek" řekla jsem a víc se k němu přitiskla.

Vešli jsme do jídelny a všichni jak jinak zírali na nás. Už jsem si na to začínala zvykat. Tak nějak jsem byla středem pozornosti stále.

Náhle se ke mě nahnul a pošeptal mi.

"Nejspíš jsme uspěli" řekl s nadšením.

"Jo s tím jsem i tak nějak počítala" řekla jsem s úsměvem.

"Víš tohle jsem chtěl říct dost dlouho ale až teď ti to řeknu" začal.

"Poslouchám"

"Víš, že tě děsně a neodvolatelně miluju?" zeptal se s hřejivým pocitem.

"Taky tě miluju" řekla jsem a políbila jsem ho.

Bylo mi jedno, že na nás všichni civí. Já jsem v tuhle chvíli byla nejšťastnější na celý planetě. A hodlala jsem si to užít do poslední kapičky mého života!

(Tak tohle je naprostý konec mé povídky. Někoho možná překvapil vývoj situace. Přiznávám i mě jenže, tak nějak mi v polovině došla šťáva a tak jsem to chtěla něčím doplnit. Díky všem co mou povídku četli. Vděčím vám za vše!!!)

Vaše Mishell !!!