Vampire-krev | Money, hate and love - 4. Kapitola

            Money, hate and love

Kapitola 4.: Trapas v ručníku



"Kdyby něco jsem v koupelně" řekla jsem a vstala. Vydala jsem se do pokoje pobrala pyžamo a zamířila jsem do koupelny. Zamkla jsem a klíč dala na stůl v koupelně a zalezla jsem do sprchy.



Pohled Michaela:



Všiml jsem, že Rose už není v místnosti. Přesně jak jsem čekal šla do koupelny.
Konečně jsem mohl začít s mím plánem na odplatu. Nejdřív se ale potřebuju vypařit nahoru.
"Hele musím ještě něco vyřídit a dodělat v pokoji, takže pokud ti nevadí, tak skočim nahoru" řekl jsem Stevovi.
Měřil si mě pohledem.
"Jo ale hele zachvíli ti přídou kluci ne? Jo a budou tu přes noc?" zeptal se.
"Jo jasně no maj přijít až, tak za půl hodky. Jo a přespěj. Budem zkoušet novou písničku. Musíme ještě něco připravit na ten konkurz" objasnil jsem.
"Žádný vylomeniny?"
"Co?"
Sice jsem přesně věděl na co naráží. On se tý mrchy ještě zastane to teda ne. Mám plán a vzdát se ho nehodlám. Pomsta bude sladká. A navíc perfektně načasovaná. Když jsem o plánu řikal Dewovi málem se posral smíchy. Prej to si nenechá ujít.
"Ty víš co. A navíc jestli Rose něco provedeš ona ti to vrátí neboj"
"Jo já vím ale na mě nemá"
"Tos řikal tolikrát"
"No to je možný ale ted to je fakt. Tak já jsem za pár minut dole" houkl jsem na něj a vyběhl do patra.
"Jasně"
Došel jsem až k jejímu pokoji. Víte jaká je výhoda, když víte kde jsou náhradní klíče? Já jo. Nejdřív jsem nakoukl do jejího pokoje. No jo zařídila si to tu rychle, škoda, že to tu zamknu a ona se sem nedostane. Rychle jsem zamkl a klíče si dal do zadní kapsy kalhot. Vyštrachal jsem ještě klíče od koupelny a zamířil k ní.
Zevnitř byla slyšet stékající voda.
To teda znamená, že se koupe.
Super plán mi stále vychází. Odemkl jsem se a modlil aby byl klíč venku ze zámku. A byl. Dělá to stále i když byla malá, tak se zamykala a stále ho vyndava. No důvod neznám. Pomalu jsem otevřel dveře. Nechtěl jsem riskovat zavrzání, nejspíš by to slyšela.
Vlezl jsem dovnitř koupelny a proplížil jsem se až k županům a oblečení co si připravila na spaní. Nevím proč ale pomalu mě začínala ovládat touha nakouknout za ní. Rychle jsem ale vypadl. Přece bych si nenechal skazit odplatu, i kdyby to znamenalo, že no radči nic.
Župany jsem hodil do svýho pokoje a ten radči taky zamkl. Její oblečení jsem vzal dolu do obýváku a usadil jsem se k telce.
Vyčkával jsem až vyleze ze sprchy a všimne si toho.
"Hele co to tu plánuješ?" vybafla na mě ségra.
"No co by jako?"
"Neděl ze mě blbce" řekla.
Teda mám ségru rád ale není fér, že mě pokaždý prokoukne. Jako minulej rok na vánoce. Ona totiž každej rok připravuje santovi sušenky a mlíko. Jenže tu noc jsem se vzbudil dřív a dostal jsem hlad. Neodolal jsem a pustil se do tich sušenek. Jenže ségra to nějak tušila. Našla mě a sprdla jak malýho fakana. Prej chudák santa ty nenažranče.
"To bych nedělal" bránil jsem se.
"Rose ti to vrátí" zašvitořila a odběhla zase za Mikkem.
"Pochybuju" šeptl jsem jen pro sebe.
V telce dávali nějak pořad o seniorech. Teda aspon se dozvím kolik mě bude ve stáří stát vozík a protéza. No jo na takový věci se musí myslet předem.
"Ááááá já tě zabiju ty imbecile." ozvalo se z patra.
Á slečinka se uráčila vyjít z koupelny.
Slyšel jsem jak chodí po patře. Zdřejmě chtěla do pokoje. Jak to vypadá nedostala se tam a ted zkouší můj pokoj.
"Bráška je dole u telky" práskla mě Elena.
Počkej to si s ní taky vyřídím.
"Co to má ksakru znamenat" zakřiče Rose, když vešla do obýváku.
Páni. Koukl jsem na ni. Úplně mi vyrazila dech. Stála naproti mě jen v bílím ručníku, kterej měla uvázanej kolem pasu. Vlasy měla rozpuštěný. V očích jí plály plamínky.
Nevím jak je to možný ale šíleně mě přitahovala.
"Coby?" řekl jsem nevině.
"Nedělej blbího. Vlezeš mi do koupelny jak nějakej úchyl a vezmeš mi moje oblečení. Počkat promin ne jak ale seš úchyl! Zamkneš mi pokoj jak nějakej mentál. Jé sorry ty seš mentál! Laskavě na mě nevejrej a dej mi ty debilní klíče od pokoje" vybalila na mě.
Zvedl jsem se a šáhl si do zadní kapsy kalhot. Vytáhl jsem klíče od jejího pokoje a provokativně s nima zamával.
"Tyhle?"
"Jo tyhle ty blbečku"
"Tak si pro ně poď ne?" řekl jsem a dal si klíč zpátky do kapsy.
Zasyčela a vrhla se namě.
"Za tohle zaplatíš. A že to bude krutý" zavřískala a skočila po ně.
Nějak jsem to nezareagoval a my spadli na zem. Rychle jsem se ale překulil, tak aby byla podemnou a nemohla mi zdrhnout.
"Krucinál slez ze mě.!" křikla na mě.
Jenže tu byl problém. Mě se totiž dolu nechtělo. Naklonil jsem se k ní blíž a vdechoval její vůni. Snažila se mě setřást ale chytl jsem ji za ruce, tak že se nemohla ani pohnout. Při tom dotyku mnou projel elektrický šok. Netuším, jestli pocítila to samí ale její dýchání se zrychlilo.
"Ty imbecile slez ze mě a dej mi ty klíče. Že se nestydíš držet mě tu jen v ručníku" zavrčela.
"Až poprosíš"
Já vím že jsem tupec ale tohle bych si nenechal ujít.
"A nechtěl bys abych ti rovnou padla ke kolenům?" zeptala se ironicky.
"Když chceš?"
"Ne to teda nechci" vztekala se.
Najednou mě něco napadlo. Když to nepude po dobrým, tak po zlím. Pomalu jsem se k ní nakláněl. Tohle zdřejmě nečekala. Nějak se zarazila. Jenže já myslel jen na to, že jí můžu být blízko.
Jestli na tuhle mojí slabinu příde, jsem totálně v prdeli.
Už jsem byl skoru u jejích rtů, když do místnosti vtrhli kluci. Steve nejspíš otevřel.
"Ježiši co to tu vy dva vyvádíte?" vřískl Steve a kluci se rozřechtali.
"No co by tenhle kokot mi vleze do koupelny, sebere mi věci no a ještě ke všemu mi zamkne pokoj. No teď mi řekněte co to je za imbecila no?" křikla.
S neochotou jsem z ní slezl a ona se postavila na koberec.
"Promiň ale to ty si začala válku ne já" zachichotal jsem se.
Teď přímo zuřila.
"Dej mi klíč od pokoje nebo se už fakt neudržim." řekla a kluky popadl další nával smíchu.
"Vem si je"
"Fajn" řekla a přiblížila se ke mě.
Kluci a dokonce i Steve jí sledovali. Zdřejmě vůbec netušili kam musí pro klíče sáhnout. Z prvu jsem nevěřil, že by to udělala ale ona mi v klidu sáhla do zadní kapsy kalhot a vzala si klíče.
"Děkovat ti nebudu" sykla a vydala se do pokoje.
"Teda tady u vás je ale zábava" spustil Rob.
"Já řikal, že s těma dvěma se tu nudit nebudem" objasnil Dewe.
"Já jsem říkal nedráždi ji" prohodil Steve a šel dát prcky spát.
S klukama jsme vyrazili do mojeho pokoje. Musel jsem jim všechno vysvětlit. Smáli se jak prdlí. Prej, že taková kočka stojí za hříh. Hm spíš mrcha ne. Vsadím se totiž, že mi to brzo vrátí.



Pohled Rose:



Ráno jsem vstala už v šest. Na to, že je tolik hodin je venku už tolik světla jak odpoledne.
Vyšla jsem na balkon.
Venku vlál teplý vzduch. To znamená, že se nemusím nabalovat, když si pudu zaběhat. Chvíli jsem tam jen stála, pak jsem se ale rozhodla jít do koupelny než mi ji ti blbci obsadí.
V šatně jsem na sebe ještě hodila černo - modrý tříštvrťáky a černý tílko.
Potichu jsem zaplula do koupelny a začala si čistit zuby. Rozčesávala jsem si vlasy a nakonec si je stáhla do gumičky. Culík jsem si vyčesala nahoru, tak mi totiž líp drží.
Namalovala jsem se zase voděodolnýma šminkama a vyrazila jsem dolu do kuchyně. Všude bylo ještě ticho. To je dobrý znamení. Aspoň se tu nemusím s nikým vykecávat. Hodila jsem do mikrovlnky toust a nalila si kaffe. Všechno jsem to do sebe naházela a pak jsem se vydala do chodby.
Hodila jsem na sebe tenisky a vyšla jsem z vily.
Zamířila jsem si to rovnou k tomu parku o, kterým mi včera večer řikal Steve. Hned jak jsem tam došla, všimla jsem si, že je to tu fakt čitelně poznačený. Super aspoň se tu neztratím.
Poměrně tu bylo dost lidí.
Všimla jsem si, že se tu může jezdit i na kolečkovej bruslích. To musím zítra zkusit. Vyběhla jsem kolem nějaký fontány a řítila se dál.
Cestou jsem přemýšlela o tom včerejšku.
Nemohla jsem totiž tušit, že by mě mohla až takhle vykolejit blízkost Michaela. V tu chvíli co se ke mě přibližoval a vůbec dotknul mnou projel šok. Takhle bezradná jsem se ještě nikdy v jeho blízkosti nechovala. Fakt netušim co to semnou je.
Kdyby včera nepřišli kluci, tak vážně netuším co by se stalo. Jen vím, že jestli by se mě pokoušel políbit asi bych neodolala a podlehla bych. Já vím, řikáte si co jsem to za slabocha ale já vážně nevím co to semnou je. Jedno ale vím jsem ráda, že tam kluci včera vtrhli. Nemám totiž v plánu si s ním něco někdy v tomhle životě začínat. A to už jen proto, že holky střídá jak ponošky.
V tom přemýšlení jsem do někoho vrazila.
"Ježiši promiň já nechtěla."
Vzhlédla jsem a všimla si, že jsem vrazila do nějaký hnědovlasý holky. Nejspíš o něco mladší než já.
"Jé ne to já se ti omlouvám. Vážně. Dnes už to je po druhý. Ten první mě ale seřval. No to víš pracháči. Do těch fakt moje kategorie nespadá" promluvila.
"Jo sice já patřím mezi boháče ale taky je nemusim"
"Ježiši promiň to jsem nechtěla. Vidíš já tu plácám bláboli a ještě tě urážím. Jo já sem Stella Brown a ty?"
"Rosemarine Pelletier. Jen ale Rose"
"Jo páni"
"Běháš?" zeptala jsem se.
"No jasně zbožňuju to tady. Je tu prostě klid. Ty?"
"Jo já sem tu teprve poprvý ale je to tu super"
"Aha takže si se přistěhovala. No to je jedno nebudu tě rušit. Až potkám nějakýho boháče určitě mi to zase nadhodí." řekla a chystala se k odchodu.
"Počkej"
"Co?" obrátila se.
"Nezajdem pokecat třeba na kaffe?" zeptala jsem se.
"Ježiš já nevím víš já.."
"Hej notak dlužím ti kaffe. Můžem pokecat."
Nakonec se nechala přemluvit. Zašli jsme do nejbližší kavárný a obědnali si kaffe. Pokecali jsme o ní a pak chtěla něco vědět i o mě. Řekla jsem jí, že jsem se sem přistěhovala jen kvůli rodičům. Když jsem jí řekla u koho bydlím a že se s ním znám od mala, hned mi skočila do řeči. Prej, že Michaela zná. Poslouchá jeho kapelu.
Jéžiš faninka.
Asi po půl hodině klábosení se mi omluvila, že musí jít. Domluvili jsme se, že si zejtra zaběháme spolu.
"Fajn tak zítra u fontány" řekla a začala se zvedat.
"Jasně a nech to já to zatáhnu"
"To nemusíš"
"Jo v poho" řekla jsem.
"Tak díky"
Obrátila se a odešla. Zatáhla jsem to a vydala jsem se k vile. Musím na sebe hodit něco jinýho a pak se vydat do toho obchoďáku. Doběhla jsem až k vile a před ní se zastavila. Zevnitř se ozývali -(nejspíš kluci. Poznala jsem Dewe a Michaela a ještě někoho)- výkřiky.
Hned mi došlo, že se musí dívat buť na hokej nebo na fotbal.
Vtrhla jsem dovnitř a vyzula se.
Zamířila jsem to do kuchyně. Doufala jsem, že si mě nevšimnou ale smůla. Dewe mě hned zavětřil.
"Jé brý ráno Rose" pozdravil.
"Čau"
Na to na mě všichni kývli. Samozdřejmě Michael mě jen ignoroval. Nevšímala jsem si toho a zamířila jsem k ledničce. Vyndala jsem si pomerančovej džus a nalila si ho. Najednou do kuchyně vtrhl Steve.
"Jé ahoj, tak co zaběhalas sis?" zeptal se.
"Jasně je to tu super."
"Tak to jo"
"Zítra si pudu zajezdit na inlainech." řekla jsem.
"Jasně a deš na ty nákupy?" zeptal se.
"Jo asi jo. To víš mamka bude volat."
Napila jsem se džusu. Super byl studenej něco pro mě. Jen, doufám že mě nebude bolet v krku.
"Jasně, tak si něco kup na sebe" usmá se.
"To se neboj. To ty si to tu užij"
Tím jsem narážela na kluky. Nechtělo by se mi totiž trávit celej den s nima.
"No jo. Plánujou ten konkurz zkusíš to?" zeptal se mě.
"Co?"
Nějak jsem mimo. O žádným konkurzu nevím. Teda, ne že bych tu věděla úpa o všem ale tohle bych si utíct nenechala.
"No ten konkurz. Aby mohli kluci na větší konzert potřebujou pátýho člena kapely a hledaj kytaristu a zpěváka v jednom. A ty hraješ ne?"
"No jo už od deseti ale nevím. Asi ne hrát s nima neni můj sen" na to se jen usmál.
Prázdnou skleničku jsem dala do myčky a vydala jsem se do pokoje převlíct se. Zastavila jsem se ale ještě v obýváku. No jo kluci se dívali na hokej.
"Kdo vyhrává?" zeptala jsem se.
"Švédové 2:0 nad polákama." odpověděl Dewe.
"Jako by tě to zajímalo" poznamenal Michael. Jen jsem se na něj podívala a vyplázla jsem jazyk. Tomu se kluci zasmáli a já se vydala do pokoje.
V šatně jsem na sebe hodila riflovou mini sukni a růžový tílko bez rukávů. Pod sukni jsem si dala ještě černý legíny. Měli ale trhaný styl. K tomu jsem si vzala černý boty na podpadku se zapínáním. Cestou dolu jsem se ještě stavila v koupelně a přečísla jsem si vlasy.
Do zadní kapsy mini sukně jsem hodila kreditku. Nijak jsem se nechtěla balit. Vím totiž, že zpátky potáhnu kupu věcí.
Seběhla jsem dolu a oznámila Stevovi, že jdu.
V obýváku mě rozhodili výrazy kluků. Čuměli na mě jak na kus flákoty. Kruci to se neuměj ovládat? Odpověď je jasná. Neuměj.
"Nevejrejte na mě" okřikla jsem je.
"No jo pořád" zahučeli ale stále čuměli. Vypadla jsem radči rychle ven z baráku. Už tam na mě čekala limuzína. Nasedla jsem a řekla řidičovi ať mě zaveze do centra obchodů. Přikývl a vyjel.


(Díky za čtení a ještě pls komentíky díky)


(Další kapitola: 5.: Ještě, že jsem byla nakupovat!)