Money, hate and love - 8. Kapitola

Money, hate and love

Kapitola 8.:

Minule jste četli...

"Fajn!" křikla jsem.

"Fajn!" zahulákal a třískl dveřma od pokoje. Ten srab tam zalezl. Bože aby se nepo....!!!!! Neodolala jsem a vlezla k sobě do pokoje. Vzteky jsem taky třískla dveřmi a tím dala znamení, že jsem na tom stejně jako on!

Pohled Rose:

* o týden později *

Celý týden to byla jedna a ta samá rutina. Vstala jsem, šla do školy, přišla ze školy, zavřela se v pokojia vylezla jsem až zase ráno. Moje nálada byla totálně pryč. S Michaelem jsme se vzájemně, celý týden ignorovali a ani jednou spolu od tý doby co jsme se pohády spolu nemluvili.

Čím dýl jsem ho ignorovala, neviděla a neslyšela jeho hlas, jsem byla mimo. Nevím proč, ale strašně mě bolelo a vadilo mi, když jsem ho neviděla.

Tohle nebyla hádka jako někdy pře tím. Tohle bylo ale zatraceně vážný. Jo a víte co je na tom úpa nejvíc směšný? No to, že ani nevím kvůli čemu jsme se pohádali.

Stýská se mi po tom, jak jsme se pošťuchovali. Komický je to, že se mi po něm stýskat nemusí mám ho hned naproti svému pokoji. Jo jsme si blízko, ale zároveň na míle vzdálení.

Už několikrát jsem uvažovala nad tím, že za ním pudu a budu chtít z něj vymlátit důvod naší hádky, ale několikrát jsem to prostě zavrhla. A navíc mám takový dojem, že k němu něco cítím. A jsem si jistá, že je to rozhodně něco víc než jen přátelství, které jen tak mimochodem mezi námi nikdy nebylo.

Jo jenže co bych mu řekla? Už si to umím představit.

To jako, že prostě k němu napochoduju a spustím: Hele sorry ale mám takový dojem a pocit, že tě miluju.

Jo to by bylo vážně blbý. A už vidím, jak by se mi vysmál do ksichtu

"Rose, Michaeli pojďte okamžitě dolů, potřebuju s váma něco probrat!" zakřišel Steve a já se lenošně zvedla z postele a svoje myšlenky zahrabala hodně daleko na to, abych nasadila otrávenou masku.

Došourala jsem se pomalu dolů. Michael už tam byl a dával jasně najevo, že tu nejsem.

"Takže co je?!" zeptala jsem se Steva a sedla si do křesla.

"No vy se zajímáte co je? Bože podívejte se na sebe. Oba dva děláte, jako by ten druhý neexistoval. No dobře hádáte se, ale pokaždý se usmíříte. Teď to ale vypadá, jako po válce. Nikdo z nás netuší, o co to mezi váma de, a tak bych se to rád dozvěděl!" řekl.

"Hele víš problém je, že já bych to taky ráda věděla. A pozor jedna informace já to nevím!!!!!" sykla jsem naštvaně a hodila pohledem po Michaelovi.

"No to máš blbý" ozval se po týdnu mlčení ke mě Michael a hodil po mě taky pohledem. Nevím proč, měla bych být naštvaná, ale jsem nehorázně šťastná, že vidím jeho oči.

Bože začínám být sentimentální!

"Klid oba ticho! Fajn když mi nic neřeknete, tak mi aspoň pojďte pomoc!" řekl a táhl nás nahoru do pokoje pro hosty!

Dovedl nás do pokoje a stoupl si do dveří.

"Co jako?" zeptal se vytočeně Michael.

"Dokud si to nevyřešíte, tak odtud nevylezete!" řekl  úsměvem Steve a zamkl za sebou dveře, takže jsem v pokoji uvízla spolu s Michaelem.

"Kruci" sykl Michael.

Nezmohla jsem se na slovo. Prostě jsem ho pozorovala a čekala, jestli něco řekne. On ale jen mlčel a ke všemu si sedl, aby ho náhodou nebolely nohy.

"Co na mě tak koukáš?" zeptal se mě.

Nechápavě jsem se na něj podívala. Ton jeho hlasu nebyl naštvaný, ale něžný. Což mě promiňte ale doslova vyvedlo z míry.

"Promiň já to nechápu. Jednou si v pohodě, pak jsi naštvanej a pak zase...." nedokončila jsem větu.

"Ne to ty promiň neměl jsem tak na tebe vyjet. Prostě jsem byl nehorázně naštvanej a tak nějak mi to ujelo" řekl s omluvným tonem.

"No ale na co jsi byl naštvanej?!" zeptala jsem se.

"Pusa. Štvala mě ta pusa!" řekl s klidem a sledoval mě.

Nejdřív jsem netušila o čem to mluví, ale pak mi to šrotovalo a šrotovalo, až jsem na to přišla. On byl naštvanej kvůli mě a Nikolasovi. Bože já jsem tak tupá.

"Nechápu ale proč? Byla to jenom přátelská pusa a navíc proč tobě by to mělo vadit?"  zeptala jsem se a vážně jsem byla zvědavá na to, co odpoví.

"To je složitý"  řekl.

"Tak to vysvětli!" řekla jsem.

Chvíli bylo ticho, až  pak se zvedl a přešel ke mě. Netušila jsem, co má v plánu ale rozhodně jsem cítila to vzrušení mezi námi dvěma.

Cítila jsem jeho vůni. Doslova mě odrovnal.

"Protože..." zadrhl se.. "No nechápu jak to je možný, ale prostě tě miluju" řekl a díval se mi do očí.

Kruci tak tohle jsem rozhodně nečekala.

"Co?" vypadlo jen ze mě.

"Jo přesně miluju tě" řekl to znova a já v tu chvíli pukala štěstím.

"Víš nerada to říkám, ale jsem na tom úplně stejně jako ty" řekla jsem a on při mých slovech stuhl. Nejspíš to prvně nezareagoval, ale pak mu moje slova došla a on na nic nečekal.

Prostě mě dlouze a jemně políbil.

 A víte co se říká ne? Tak co třeba tohle: žili  šťastně až do smrti. Ne lidi to ne. Tohle je příběh někoho jiného ne nás ostatních. Ano oni spolu žili, milovali se a vzájemně se pošťuchovali.

No a jednou........ TOHLE UŽ JE, ALE JINÝ PŘÍBĚH. TÍM MY UŽ SE ZABÍVAT NEBUDEME!!!

(Lidičky tak tohle je oficiální konec této povídky. Jsem ráda, že jste to semnou vydrželi až do konce. Jsem moc ráda, že se vám povídka líbila. A doufám, že si přečtete i mé ostatní povídky. No a právě teď píšu další povídku..... takže zůstaňte semnou i na dále)

No a teď  - (Díky za čtení a pls komentíky lidi fakt moc díky......!!!) :-*