Vampire-krev | Night of Love 2 - 7.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 7.: Zjištění!

Minule jste četli.....

"Jak myslíte. Ale upozorňuju vás, že mezi náma nic nebude. Maximálně si tak pučíme koště!" řekla jsem a to už se všichni rozesmáli.

"Jak myslíš malá vílo!" řekl s úsměvem.

Ach jo to budou dva tejdny mučení. Tak na tohle vážně nemám!

Pohled Ann:

"Ann nevíš kde je Lucy?!" zeptala se mě z nenadání Kiky, když jsem si ve společenský kuchyni dělala kafe. Vážně se po ránu potřebuju probrat a navíc, pokud mám odpoledne trávit s tím usměvavým tupcem, tak bych to ráda vydržela až do konce a nezkolabovala.

"Tak to vážně netuším. Co jí potřebuješ?!" zeptala jsem se se zájmem a napila se.

"No má se stavit do ředitelny, prej má něco podepsat nebo co!" vysvětlila.

"Hm... Tak jí zkus zavolat! Když o tom tak přemýšlím, tak ani nemám její číslo!" zauvažovala jsem zadumaně. Tak nějak jsme se k tomu nedostali.

"No já právě taky. vrjdila mi, že má mobil v opravně nebo co. Prej se jí sekal" vzdychla.

"Jo tak to ti nejspíš nepomůžu. Každopádně kdybych jí potkala, tak jí to vyřídím!" prohlásila jsem a vydala se na pokoj, kde už na mě čekala Niky.

"Co jsi tam dělala tak dlouho proboha?!" zeptala se mě a zvedla hlavu od modního časopisu. Vážně nevím, co z toho pořád čtou. Podle mě tam je jedno a to samí pořád dokola. Keci a keci o tom co se nosí a nenosí.

"Ále Kiky scháněla Lucy" vdychla jsem a rozvalla se na posteli.

Dneska nám hodina začíná až od devíti a vzhledem k tomu, že je tepr půl osmí, tak nehodlám nic dělat. Jen se válet.

"Jo ták. Mimochodem, už víš co si vezmeš na sebe na ten karneval?" zeptala se mě se zájmem.

"Né tak docela, Dyť na to je ještě čas!" prohlásila jsem.

"No neřekla bych, už jen pět dní!" napomenula mě. Bože, ona to sna dpočítá. Vím, že se na to vážně těší, ale já tyhle akce zase tolik nemusím. A jeden z těch důvodů je taky ten, že to musím připravovat s tím exotem!

"No jo, když myslíš.." vzdychla jsem.

O půl devátý jsem se konečně odhodlala se trochu upravit a potom jsme rovnou zamířili na hodinu. Neměli jsme hlad, tak jsme snídani vynechali. Den ubíhal celkem slušně, jenže pak přišla na řadu poslední hodina ořed obědem a já měla nutkání vzít nohy na ramena.

Měli jsme totiž tělocvik s panem "dokonalým". Už v šatně jsem se začala modlit, aby se mu dneska něco stalo a já nemusela trpět jeho úsměvy.

Bohužel mi to nějak nevyšlo, a tak jsem si zalezla aspoň dozadu aby mě neviděl a snažila se ignorovat to o čem mluví. Celá šťastná jsem počítala poslední minuty hodiny a když zazvonilo, tak jsem jak raketa vyrazila. Myslela jsem si, že už to bude v pohodě, bohužel si mě ten ignorant odchytil.

"Jéžíš co jsem zase udělala?!" zahučela jsem znuděně.

"No to nevím, ale jen jsem ti chtěl připomenout, že když tenhle týden odpadá odpolední vyučování, tak se ke mě můžeš stavit už o půl druhý, aby jsi si svůj trest odpykala!" řekl s úsměvem.

"Jo trest? To můžu rovnou skočit z mostu a pak se nechat přejet autobusem a pořád na tom budu líp! Tohle je psychycký mučení!" zavrčela jsem.

"Nemáš dělat průšvihy!" prohodil.

"No ale já si nezačala!" bránila jsem se.

"No o tom sice nic nevím, ale máš výbušnou povahu. Což mě ani neudivuje v tvojí situaci.." poslední větu si řekl spíš pro se. Nejspíš počítal s tím, že jsem to neslyšela.

"To zase melete. Jak jako, že vás to v mojí situaci neudivuje?!" vyjela jsem na něj.

"Nic. Nic. No.. to je jedno!" začal a pak dodal. "Však to brzo poznáš!" řekl tajemě, až mi přejela husí kůže. Pak nasadil zase veselou masku a já se zhrozila.

Nevím jak to myslele, ale něco na tom bude. On něco ví a nechce mi to říct. Nebo... Né bože, jsem s ním v jedný místnosti moc dlouho a už jsem z toho mimo a přemejšlím o naprostých kravinách. Má na mě dost špatnej vliv, což mě deptá.

"Bože, nechápu co to tu melete za kraviny, ale já dostala hlad, a nehodlám se tu zdržovat s váma!" odsekla jsem a zamířila se převlíct do šatny.

Tenhle chlap mi už zase nasadil brouka do hlavy. Přemejšlela jsem o tom co mi řekl v tělocvičně po celou dobu co jsem se převlíkala. Nevím co to znamenalo, ale něco na tom bude.

Z mýho přemíšlení mě vitrhl můj mobil, kterej najednou zavibroval. Když jsem ho otevřela a zjistila, že mi přišla zpráva od neznámího čísla, tak mnou projel šok.

To je za tenhle začátek roku už po několikátý! Nevím proč, ale bála jsem se zprávu oteřít. Přece jen od poslední esemesky nemám dobrý zkušenosti.

Po pár minutách jsem se přece jen odhodlala a zprávu otevřela.

Stálo tam :

Dost jasně jsem se vyjádřil/a, že máš vypadnout. Jestli si to ještě nepochopila, tak tě přesvědší, to co za chvíli uvidíš. Vím o tobě absolutně všechno. Všechny tvoje tajemství. Hlídám každej tvůj krok. Za to ty by jsi si měla hlídat svýho přítelíčka. Brzo poznáš co znamená být na dně!

Tvoje noční můra!

Totálně jsem zalapala po dechu. Nevím kdoto je ani co to je zač, ale rozhodně mě tak lehce nerozhodí. Ikdyž přiznávám, mám z toho hrozně divnej pocit.

Pobrala jsem si svoje věci a hotově vystřelila na oběd. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli je Michael a ostatní v pořádku. Mám sto chutí najít toho kdo to posílá a zakroutit mu krkem. Zná moje tajemství? Co? Tohle asbolutně nechápu.

Zdá se, jako by všichni kolem věděli víc než já!

Už sem byla jen pár metrů od jídelny, když jsem si všimla dvou osob za rohem. Nechala bych to být, ale v tuhle chvíli mě tam něco táhlo.

Když jsem byla dostatečně blízko na to, abych poznala kdo to je, tak se mi odělalo špatně. Nemohla jsem se nadechnout a myslím, že teď je můj život totálně v troskách.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak jak mohl. Já myslela, že se změnil. Už teď chápu, jak šíleně jsem po celou dobu byla naivní, jenže já ho šíleně miluju....

Stál tam on. Michael a líbal a osahával se s nějakou cuchtou. Zatočila se mi hlava a já cítila, že za chvíli ze mě bude troska. Na nic jsem neváhala a okamžitě se rozběhla na kolej do pokoje. Zamkla jsem se a dala volný průchod svým emocím.

Já ho milovala a on?! On mě totálně zničil!

Pokračování příště....

(Díky za čtení a pls komentíky mocinky díky!!!)

Vaše mishqa!! :-*