Protectors Of Life - 1.kapitola (1/3)

Protectors Of Life

Kapitola 1.: Nový začátek (1/3)

Char si v klidu seděla v obýváku jejich menší vily. Bylo jí jasné, že brzy k životu čarodějky a anděla, ještě přibyde upír. Věřila bratrovy v tom, že jí sehnal dobrého parťáka. Sama už nezvládá zlo a ke všemu se jí objevili nové schopnosti.

Za pomoc toho upíra je ráda ale bojí se jeho přítomnosti. Přece jen bydlet v jednom domě s upírem není to nejlepší co si můžete přát.

Jenže ona svému bratrovi věří. No ta jí prostě nezbívá nic jiného, než nechat to být a nijak se tím už víc nezabívat.

Zachvíli měla zchůzku se svým přítelem. Je to asi její nejdelší vztah. Ta zátěž co na ní padá i s démonama a i jinýma potvorama jí její milostný život dost znepříjemňuje.

Hodila na sebe pohodlné džíny, top a kozačky na jehlách. Nebrala si nic moc svátečního, stejně jde jen na oběd. Před tím, než odejde se ještě Char rozhodla trochu tu poklidit. Vetšinou jí na to nezbývá čas. Nejhorší a co zcela nesnáší je, když jí nějaký démon vtrhne do bytu. A věřte tomu či ne démoni nemaj ve zvyku chodit dveřma, nýbrž prosklenými dveřmi na terasu. Ne že by se je namáhali otevřít, oni prostě vtrhnou dovnitř a pečou na to, že ona je ta co to bude muset uklízet.

Poklízela zrovna polštáře na pohovce, když někdo rozrazil dveře od terasi a zase rozbil sklo.

"To né teď ne!" sykla.

"Copak jdeme nevhod?" zeptal se jeden ze tří mužů, kteří se před ní objevili. S nimi ještě to štěstí neměla, takže netušila co jsou zač.

"Vy?! Nikda! Kruci zrovna jsem tu uklízela a asi tak za pět minut mám rande!" zavrčela jsem.

"Hm asi tam nedorazíš" vyplivl s úsměvem ten vedle.

"Výte co mi můžete" řekla a na nic nečekala a ze své nenápané zásoby v oblečení proti nim vrhla kovové ostré hvězdice. No jo ta její zásoba je ohromná.

Začali po ní hazet eletrické koule naplněné jejich energií a vrhali se na ní s útoky.

Hravě útok odrazila. Než stihla reagovat dál, tak se tu objevil další muž a snažil se jí pomoc v boji. Jednoho dostala ona a druhého on. Třetí jim ale zmizel před očima.

Vzhlédla k jejímu pomocníkovi a hned pochopila o koho jde. Vypadal dost sexy a tak si ho odvážila prohlídnout. Byl celý v černém ale šíleně mu to slušelo. To musela uznat i ona.

"Ian?" zeptala se.

"Charlotte?" zeptal se na oplátku svůdným hlasem.

"Jo ehm a díky. Pokoj máš nahoře po schodech a dveře na levo. Jo ujasnme si předem pravidla. Žádní saní krve tady! Žádný rychlý pohyby to jen v případné nouzi a spolupracuješ semnou, takže všechno chci vědět." řekla Char na rovinu.

"Hm pravidla...." zauvažoval Ian a prohlížel si jí.

Vypadá, ještě mnohem líp, než jí Alex popisoval. Jasně to co dokáže už ví od těch komu nakopala prdel. V podsvětí z ní maj strach.

"Jo" řekla a začala kouzlit.

"Naprav vše jak bylo, než se to totálně pokazilo" pronesla zaříkadlo a sklo se najednou seskládalo zpět do původního stavu.

"Působivý" uznal Ian a rozvalil se na pohovku.

"Hm ticho musím si zavolat" řekla naštvaně a už z kapsy džínů vytahovala mobil.

"Jé ahoj bohužel nestíhám. Rodinný problémy" pronesla klidně do telefonu.

Ian poslouchal celý hovor. Byl rád, že tak dobře proklatě slyší.

"Už zase?! Nemyslíš to vážně že ne?!" ozval se na druhé straně mužský hlas.

"Hm takže konec?" zeptala se na rovinu.

"Jo tohle se nedá vydržet" řekl a ona to típla.

"Hajzl!" zaklela.

"Nepovedenej vztah?" zeptal se s úšklebkem Ian.

"Do toho ti nic není. Zvedni ten svůj zadek a pojď mi pomoc. Jdem se mrknout do knihy Světla na něco o nich. Asi o nich nic nevíš co?" zavrčela naštvaně.

"No jo jsou to Sajiči" řekl jako by nic a přidal se do kroku k Char. Oba poté vyrazili do podkrový kde se nacházela kniha Světla.

Dorazili do podkrový a okolo nich se jim naskytl pohled na knihu Světla a spoustu kotlíků nejspíše na lektvary. Jak z pohledu usoudil Ian.

"Hm dobře něco určitějšího?" zeptala se.

"Hele já nevím všechno o všem. Neznamená, že když mi je něco přes tři stovky let, tak budu znát celou generaci zla" zabrbral Ian a přesunul se k Char. Ta právě listovala v knize Světla a hledala něco o Sajiči.

"Hm jasně. Tak promiň..... Mám to" vykřikla najednou a Ian se nadklonil blíž nad knihu.

"Tak co?" zeptal se nevrle Ian a Char jen protočila oči.

"Píše se tu, že Sajiči vyhledávají silnou přírodní energii a vysávají ji z dotyčné osoby. Takže například energii z čarodějek ale i jiných magických osob. Hm je tu lektvar na zničení, kouzlo vymyslím ale je tu jeden menší háček" řekla zamyšleně.

"No jakej?" ozval se nyní překvapený Ian.

"No své kořisti musí donést jeho stvořiteli živé. Až ten jim vysaje energii a užitečně zpracuje. Problém je v tom, že své útočiště perfektně střeží a rychle mění. Což pro nás automaticky znamená, že bude velmi těžké je vystopovat, lepší pojem je, že se nám to nepovede. A další mínus je ten, že musíme zabít stvořitele. On je totiž něco jako zdroj vší energie, takže pokud dostaneme jeho, tak je po všech." řekla Char zadumaně.

"No super. Nějakej nápad, jak je najdem?" zeptal se Ian.

"No něco bych měla, prvně ale připravím lektvar a kouzlo. Ty si můžeš zatím vybalit a zabydlet se. Kdyby něco jsem tu a vařím" řekla Char.

"Když myslíš" pípl Ian a odešel najít svůj pokoj.

Mezitím, když se Ian zabydloval, tak Char se snažila připravit správný odvar. Musel být dost účiný na takovou masu energie. Proto se na to velmi soustředila a ani si nevšimla, kdy se vedle ní objevil Alex.

"Ahoj Char tak na čem děláte?" zeptal se najednou a Char jen úlekem nadskočila. On se vždycky někde objeví tak neslyšně, že by si ho ani mrtvej nevšiml.  Pomyslela si Char.

"Ále no co normální rutina. Náš spolubydlící se právě zabydluje" prohodila a zase se věnovala lektvaru.

"Takže jste si sedli? Žádnej problém? Víš pomohl bych ti moc rád, jenže starší mi dávají stále zabrat s novými svěřenci, takže to nemám zrovna moc lehký a podle mě je Ian fajn víš přece..." nestačil větu dokončit, protože mu do toho Char skočila.

"Tuhle větu mi už opakuješ týden. Všechno je v naprostý pohodě. Ian je naprosto v pohodě, snad jen na jeho maxi ego" řekla s úšklebkem Char a so kotlíku právě házela kořen z Vrtihlávky.

"Co je s mím egem?!" ozval se uraženě Ian hned vedle ní. No jo Ian si nemohl pomoc a poslouchal. K čemu by mu taky schopnosti byli, kdyby je nemohl používat. Pomyslel si a kývl Alexovi na pozdrav.

"Tvoje ego je obrovský, takže si dávej pozor, abys náhodou nezakopl. Jo a neříkala jsem ti, něco o tvých schopnostech?" zeptala se s pozdviženým obočím.

"Možná ses zmínila. To tě ale ještě neopravňuje odsuzovat moje ego. Znáš mě asi půl hodiny a už sis vytvořila názor!" upozornil řečnicky a lehl si na gauč, který se nacházel pod oknem v podkroví.

"Neodsuzuju, jen konstatuji" pronesla Char a zamíchala kotlíkem.

"Hej lidi?" vložil se do jejich zajímavé debaty Alex.

"No?" ozvalo se dvojhlasně, nad čím jen Alex protočil oči.

"Dávejte na sebe pozor, ať jde o cokoli. Později mi to řeknete, ale teď musím pádit. Svěřenec něco potřebuje" řekl a v mžiku se proměnil ve světýlka a přenášel se ke svěřenci.

"No jasně jen si di" houkla za ním ještě Char.

"Tak co jak si na tom" zeptal se bez zájmu Ian.

"Už to skoro mám, jen pár minut aby se to stihlo dovařit. A co ty přišel si na něco?" zeptala se Char.

"Něco bych měl ale ty si na něco přišla dřív, takž ven s tím, ať to můžu zhodnotit" řekl Ian a pozorně ji poslouchal. Přece jen ho zajímalo, s jakým plánem se vytáhne ona.

"No tak fajn. Je to jednoduchý. Prostě ze sebe udělám návnadu." řekla a sledovala jak se v Ianově očích oběvil šok.

"Cože?!" křikl.

Pokračování příště...

(Smíří se Ian s faktem, že Char chce dělat návnadu? Příde s něčím lepším? Přistoupí Char na jeho plán? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

(Díky za čtení a pls komentíky díky!)