Vampire-krev | Enchanted Heart - 3.kapitola

Enchanted Heart

Kapitola 3.: Brácha se zbláznil!

"Jo ták.... Takže ty nejsi jen vygumovanec si ke všemu hluchej?!" (Možná bych se vážně měla krotit. Ikdyž on si za to může sám!)

Ve chvíli, když už po mě chtěl skočit. (Jo nevím co ho to napadlo!) Se za náma rozezněl ten sexy hlas z rána. Jéžíš já mám fakt štěstí!

"Copak se to tu zase děje?!"

Pohled Char:

"Nic zajímavýho.." poznamenal ten tupec a Ian se zaměřil na mě.

"Hm zase ty jaká náhodička. A jak to vypadá, tak e budeme vídat každý den." poznamenal s úsměvem a překvapením, že mě tu zase vidí.

"Jo to jsem fakt šťastná" odpověděla jsem a s mikkym jsme vlezli do třídy.

Zapadli jsme úplně do zadní lavice. Problém byl v tom, že někteří se necítili trapně, a tak se klidně obrátili do zadu a skenovali nás pohledama. Bože nejradši bych už šla pod kytičky...!!!!

"Char?" zeptal se Mikky.

"Hm?"

"Ty už jsi ho potkala??" zeptal se a měl bylo jasný o kom mluví.

"Jo dneska ráno. Stejně by mě zajímalo, jak to myslel tím, že se uvidíme každej den...." zadumala jsem se nad tím a celkově to byla pravda. Ne že by mi nevadilo se na něj dívat, ale tak nějak mě celkově deptá.

"No to je jednoduchy on je ttřídní naší třídy... To znamená, že povede naše kroužky, bude nás mít na většinu hodin, no prostě bude snáma pořád, a nedá ti nikdy pokoj." vypustil se smíchem.

"Jo dík za info, přesně tohle jsem ještě potřebovala...!" zavzdychla jsem si.

Právě zazvonilo a ve třídě se to hemžilo lidma. Pan "profesor" si to napochodoval do třídy s úsměvem a nezapoměl na mě mrknout. Myslím že dneska je ten nejhorší den v dějinách. 

"Takže mládeži, jak už víte, tak nyní vás budu řídit. Nejprv bych chtěl říct že na jakýkoliv kroužek se stavte za mnou. Je zcela povinné se účastnit minimálně dvou kroužků."

Bože tak tohle je ještě větší peklo než jsem si myslela.

"Dále.. od zítřa začíná jak jistě většina z vás ví soutěž kouzelníků. Je to součástí učiva což znamená, že se účastnit budete všichni. Spočívá to v tom, že soutěžíte s ostatními třídami a budete se snažit je porazit. Zítra dostanete hromadný úkol a splněn ho budete muset mít do neděle. Takto se to bude konat každý týden. Úkoly spočívají v používaní vaší moci  jak jinak taky iteligence.." dokončil proslov a ty slípky ve předu se rozesmáli. (Jak taky jinak byli to rozstleskávačky. Ve předu sedí, jen proto aby ho mohly okukovat.)

Tak nějak jsme se dožili oběda a právě teď míříme do jídelny. Dneska po nás nic takovýho jako kouzlení nechtěli, zejtra si to prej vyberou.

Pěkně mi tady z toho začíná hrabat.

"Tak co tomu řikáš?" zeptal se mě Mikky když jsme už seděli v jídelně u stolu.

"Jako čemu?"

"No našemu třídnímu přeci..." rozesmál se.

"No nic moc. Čekala jsem postaršího pána a tenhle chlapec mě zklamal" řekla jsem smutným hláskem.

"Bože! Všichni dou z něho do kolen a ty by jsi chtěla staříka?" zeptal se se smíchem.

"Hm no... nejspíš ne, ale přece ho nebudu chválit. Je to jen kuře..!" řekla jsem s úšklebkem.

"Kuře?!" vyprskl smíchy.

"No jo kuře. Je mladej, na to že má tolik zkušeností. Zajímalo by mě kde studoval a jestli je to vážně takovej inteligent, za jakýho ho tu všichni mají."

"Ty tvoje výrazy mě jednou dostanou do hrobu!" odtituloval to Mikky..

"Char tady jsi!!!!" zahulákal na mě přes půlku jídelny Derek a už se řítil k nám. Jak jinak hned co byl blízko po mě skočil.

"Vím že mě strašně miluješ, ale udusit mě vážně nemusíš!!" zaskučela jsem.

On se jen culil a sedl si k nám.

"Škoda že nejsme spolu ve třídě... Těšil jsem se, že tě uvidím v tvém rozpoložení..!" usmíval se.

"No jo káumo tomu se říká krutý osud!" sykla jsem.

"Mimochodem tohle je Mikky!" představila jsem je.

"No jasně my se známe. Věděl jsem, že vy dva se dáte dohromady..." řekl Derek s úsměvem. Teda mě vy to zas tak jasný nebylo. Jenže Derek mě zná až moc dobře. (Někdy mě to dokonce děsí!!!)

"Jo jasně.." prohodil Mikky.

"No vlstně jsem vás dva chtěl o něco poprosit..." začal Derek a už zapojoval svoje štěněcí oči. (Na ty jeho oči mu každej skočí. Vážně bych chtěla vědět jak tohleto dělá!)

"No jasně ty se oběvíš, když něco chceš."

"No ták Char....!" (Vážně mu neumím říct ne!!!)

"No ták co to bude tentokrát?" zeptala jsem se poraženě.

"No dneska ve dvě máme zápas ve fotbalu, tak jsem si říkál..... No prostě nepřišli byste mě podpořit????" zeptal se sladce.

"Jasně! Stejně jsem chtěl Char pozvat.." řekl Mikky.

"Cože?!" vyhrkla jsem.

"No jo stejně dneska už se nic dít nebude..." oznámil mi Mikky.

"To teda ne lidi. Tohodle plánu se neúčastním. Nesnáším fotbal a roztleskávačky, takže v tomhle nejsem s váma!!!" oznámila jsem jim jasně.

"Ále no ták" začali mě přemluovat oba.

"Nemám důvod tam jít!" stála jsem si na svím. Vážně mě nebaví sledovat tu stupidní hru. No dobře fotbal mi ani tak nevadí, ale ty tupci c ho hrajou jo!!

"A co já?? Navíc si tam můžeš zakřičet a ke všemu je to poslední volnej  den......" začal zase Derek.

"Ou nééé prosím......" zaskučela jsem.

"Ale jooo..... No ták nebuť labuť!!!!"

"Fajn!!!!!" řekla jsem.

"Jé díky!!!!" zakřičel a obejmul mě. Ani ne po pěti minutách se rozloučil s tím, že prej se musí připravit. Ou co jsem to zase udělala. Horor nebo pohroma je jen slabé vyjádření!!!!

"No nebude to super?!!" vypískl Mikky.

"Hm no to fakt nevím. Jedna věc je, ale stoprocentně jasná, a to je že brácha  se stoprocentně zbláznil!" okomentovala jsem celou situaci a s Mikkym jsme se zvedli k odchodu. Tenhle den se zapíše do dějin to si pište!!

(Díky za čtení a pls komentíky díky...!!!!)

Vaše Mishqa... :-*