Protectors Of Life - 3.kapitola (2/3)

Protectors Of Life

Kapitola 3.: Vlkodlak (2/3)

(Co najdou na místě činu? Odhalí záhadného vraha? Je pravda, že oběti napadlo zvíře? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

13:11 - někde na hranicích města

"Vážně to je někde tady? Bloudíme tu už asi hodinu a žádný místo činu jsme nenašli" zamručel už asi po desatý Ian a Char pomalu strácela nervy.

"Někde tady to musí být!" nepřestávala věřit.

"Hm jak myslíš." odfrkl si Ian.

"Á mám to támhle!" ukázala Char před sebe na místo označené žlutou páskou proti přístupu jiným osobám.

Přemýstili se k místu. Nejdřív se rozhlídli kolem, a když se ujistili, že tu nikdo není, tak vklouzli pod pásku. Ihned se Ian oklepal.

"Fůj co to je za smrad!" zavrčel.

"Co?" nechápala Char.

"No ten smrad. Smrdí to tu po psovi!" zabrblal.

"Já nic necítím" prohodila Char a nadechla se. Opravdu nic necítila.

"Panebože v tom případě jsem měl pravdu. Moje teorie byla pravda. Nemůžu tomu uvěřit" promluvil ohromeně a zároveň překvapeně Ian.

"Počkat co? Teorie?" byla Char mimo.

"Jo už doma u telky mě to napadlo. Když jsem viděl tu reportáž, ke všemu, ještě co si ráno četla v novinách. Teď už vím, že jsem se nemílil. Můj čuch to ještě potvrdil" řekl sebejistě.

"Ale co kruci. Už mě nenapínej!" zahučela Char nervozně.

"Zamysli se. Éra úplňků, rozsápané oběti, těla bez krve, a teď tu stojí jeden upír a cejtí pach psa" vyjmenoval všechno Ian a Char to hned došlo.

"Chceš jako říct, že tady se vyskytl vlkodlak?" zeptala se nevěřícně.

"Bezpochyby" souhlasil Ian.

"No ale pokud se nemýlím, tak vlkodlak se ve dne mění v člověka ne? A za úplňku na vlkodlaka ne?!" zeptala se Char.

V těhle bytostech se moc nevyzná. Tohle, ale věděla. Je si taky vědoma, že vlkodlaka je velmi těžké stopovat a přemoct. Odjakživa stojí rasa upírů a vlkodlaků proti sobě. Proto se nemohou ani cítit. Svůj pach zachytí jen oni sami. Normální člověk nemá šanci, jejich pach ucítit, ani v maximální blízkosti. Proto nic necítí. Za to Iana ten pach přímo deptá.

"Přesně. Takže to znamená, že za dne ho nemáme šanci najít." objasnil.

"V tom případě nastoupímě večer" řekla Char.

18:36 - podkroví

"Tak co našla si ještě něco?!" zeptal se příchozí Ian. Char se celé dopoledna snažila něco najít na internetu a i v knize Světla.

"No nic moc co jsi už řekl. Každopádně proti němu, žádný lektvar a ani kouzlo nefunguje." oznámila Char.

"Tak na to budeme muset jít pěkně postaru" radoval se Ian.

"Jo hm nějaký stříbro snad mám." zauvažovala.

"Každopádně snaž se při tom boji moc nekrvácet!" varoval Ian Char.

"To jako abys, sis mě nedal jako svačinku? Pochybuju, že chutnám tak dobře" poznamenala Char s úšklebkem a začala se přehrabovat ve starý truhlici se zbraněmi.

"No já ne. Já se náhodou ovládám dobře, ale on by se asi neudržel." objasnil.

"Hm vynasnažím se" řekla Char a hodila po Ianovi Stříbrný kolík.

"Bože kde na tyhle věci chodíš?!" zeptal se úžasle Ian a prohlížel si kůl. Divil se tomu, už jen kvůli tomu, že ona je čarodějka, tak k čemu tohle všechno. Je to tu jak v doupěti nějakýho gangu se zbraněmi.

"No myslela jsem, že by se to někdy mohlo hodit. A ta chvíle nastala teď" řekla vítězně.

"Vážně si nebezbečná. Teda rozhodně víc, než jsem si o tobě myslel" prohládil Ian s úsměvěm.

"Cha cha" ironovala Char.

"Dneska je, ale nejtemnější úplněk, což znamená, že dneska večer bude vlkodlak nesilnější. Takže zabijem ho jedině stříbrným kůlem bodnutým do jeho srdce. Každopádně, kdyby se něco zvrtlo, tak odtamtud vvypadneš!" varoval jí Ian.

"Ani náhodou!!!!" vzdorovala Char. "Chci mu nakopat jeho chlupatou prdel!" křikla.

"Bože ty si tak paličatá!" poznamenal Ian.

"Jinak to nejde" řekla.

"Super a vyrazíme něco před půlnocí." oznámil Ian.

"Což znamená, že budu mít zase nedostatek spánku!" zamručela nespokojeně Char.

"Takhle to hold chodí. Zvykej si"

"No tobě se to říká" sykla.

"Mám docela hlad....." zapřemýšlel se Ian. Samozdřejmě, že hlad má, ale ne na krev. Docela mu chutnala snídaně, a tak doufal, že by mu teď Char mohla vařit. Tuhle myšlenku, ale nakonec zavrhl.

"Tím chceš říct jako co?" zeptala se zděšeně Char.

"No že by jsi mi mohla udělat večeři?" zeptal  se s kapkou naděje.

Char to nevydržela a vyprskla smíchy. "No co je?" zeptal se dotčeně.

"Já ti nevím. Víš nejsem zvyklá vařit upírovi" přiznala se Char a zapínala si stříbrnou dýku k lýtku. Hodila přes ní nohavici, tak aby jí zakryla.

"Fajn" zatrucoval Ian.

"Měl by si se radši připravit. Přece nechceš nechat vyhrát psíka" řekla Char a Ian nesouhlasně zavrčel.

23:15 - v obýváku

"vaúúúúúú vaaúúúú" ozvalo se několikanásobné psí vití.

"A tohle je co?" zeptala se Char.

"Ále ohlašují, že se něco blíží. A rozhodně to nebude nic moc malého!" upozornil Ian.

"Fajn v tom případě je na čase někomu nakopat!" prohlásila Char.

Pokračování příště......

(Jak dopadne jejich sledování? Proběhne všechno v pohodě, nebo se něco zvrtne? Půjde akce bez krve, nebo krev přece jen poteče? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)

Takže tohle je poslední příspěvek před horama. Mrzí mě, že tu týden nebudu, ale vynahradím vám to jindy. Takže mějte se tu hezky a uvidíme se za týden. Vaše mishqa.. :-*