Vampire-krev | Money, hate and love - 7. Kapitola

Money, hate and Love

Kapitola 7.: Bláznivej večer

"Takže lidi na koho padne světlo reflektoru, půjde sem nahoru zamnou. Jestli ne vlastní vůlí, tak ho jsem dobrovolně donesu" prohodil se smíchem Nikolas a už dával pokyn reflkrorům. Nejspíš si už někoho vybral a zdálo se mi, že se dobře bavil jo já taky.

Jenže najednou mě osvítil reflektor a já zalapala po dechu.

Pohled Rose:

"Co?" šeptla jsem překvapeně.

Nikolas se usmíval a mrkl na mě. Ten prevít on mi to udělala naschvál. No počkej já ti dám. Pomyslela jsem si a a vykročila k němu. Jen co jsem došla k podiu, tak mi pomohl vylézt nahoru.

"A tohle má být co?!" špitla jsem mu.

"No slíbil jsem ti, že se brzy uvidíme.. a navíc, už jsem t bez tebe nemohl vydržet" oplatiol mi a obrátil se k obecenstvu.

"Takže lidi dneska to tu rozbalí Rose." řekl a z hlediska se ozval potlesk.

"No nevím, jestli  je to dobrej nápad. Víš nezpívala jsem už delší dobu.." snažila jsem se to Nikolasovi vyvrátit ale on se samozdřejmě nedal.

"Ne ne... Neboj užijem si to!" řekl se smíchem.

"Hm když myslíš"

"Takže co to bude?" zeptal se mě.

"Hm no... tak třeba Never Again.." navrhla jsem a on přikývl. Oznámil můj výběr kapele a oni přikývli. Podívala jsem se na místo, kde seděli kluci. Všichni mě pozorovali s překvapením a s očekáváním. Jak jinak Michael se culil. Takže hošánku tohle bude pro tebe!

"Takže tuhle písničku bych chtěla věnovat, jednomu bručounovi, který semnou zdílí jednu střechu nad hlavou. Jednou mi řekl, že i kuře by zpívalo líp, takže tahle je pro tebe!" řekla jsem do mikrofonu a začala jsem zpívat.

Už po pár notách jsem cejtila na sobě, nejmíň milion pohledů. Zaměřila jsem se na kluky. Všichni u stolu vyjeveně koukali a Michaelovi padala pusa ohromením. Jo přesně o tohle mi šlo. Pomyslela jsem si a radovala se ze svý výhry.

Never again will I hear you
Never again will I miss you
Never again will I fall to you
Never
Never again will I kiss you
Never again will I want to
Never again will I love you
Never

Při mé nejoblíbenější časti jsem stočila oči k Michaelovi. A zpívala jsem jenom jemu. Dívali jsme si z očí do očí a tak nějak mi nešlo od něj odtrhnout zrak.

Pomalu jsem dozpívávala, a když jsem zkončila, tak se z publika ozval obrovský potlesk.

"Bože netušil jsem, že umíš tak úžasně zpívat" ozval se u mě s úsměvem Nikolas.

"No nic to neni" namítla jsem.

"Jo jasně a já jsem jeptiška z japonska co?!" rozesmál se. Bože jemu asi nevadí, že nás asi stovky lidí sleduje, on si prostě připadá normálně. Bože tolik ho žeru... (Nechci přiznat, že Michaela žeru víc).

"Cobys řekla na trochu vzrůša?" zašeptal, abych ho slyšela jen já.

"Podle toho, jakýho by to bylo rázu" řekla jsem se zájmem.

"Hm co třeba přátelská pusa pro paparazzi?" zeptal se.

"Nemůžu odmítnout" usmála jsem se.

Všechno proběhlo tak nějak rychle. Políbili jsme se a z publika se ozvalo zapískání a ohromnej potlesk. Jo a jsem si na vlastní kůži jistá, že v sekundu bliklo nejmíň třista foťáků!

"Páni"

"Jo páni, ale teď bych měla asi vypadnout, nebo mě tvoje faninky ukamenujou" prohodila jsem a měla se k odchodu.

"Doufám, že tě tu ještě někdy uvidím" zastavil mě ještě Nikolas.

"Jo nejspíš hned příští týden" prohodila jsem a oba jsme se zasmáli.

"Už se těším" řekl ještě než jsem zmizela z podia. Rozhodně jsem nechtěla riskovat, že mě někdo fakt ukamenuje, tak jsem zmizela zadním vchodem a klumům napsala SMS, kde jsem. Ještě stále jsem se z toho vydejchávala a v minutě, kdy přišli kluci se mi chtělo utíct.

Všichni mě bombardovali otázkama tipu: Jak ho znáš? Kruci holka nejdete na to nějak rychle? nebo Doufám, že příště nám to tu zařídíš znovu? Bože kde ses naučila zpívat?

"Bože zmlkněte, nebo domů nedojedem ani za tejden!" řekla jsem a nasedla do přistaveného auta.

Jediný kdo byl ticho a zdál se mi uražený byl Michael.

"Téda co tobě zase přelítlo přes nos?" zeptala jsem se, když už jsme jen my dva vcházeli di vily. Ostatní jsme vyhodili cestou.

"Nic" řekl jak jinak prostě uraženě.

"Hm jasně no to teda vidím!" sykla jsem a začínala jsem pomaloučku zuřit. Bože tenhle člověk je takk náladovej. Nejraději bych ho nakopal,a vvíte kam ne?! (Kdo netuší, tak pro vás by to bylo buť do slabin, a nebu na druhou stranu!)

"Jéžiši a co chceš jako slyšet?!" vyjel na mě. To už jsme mířili nahoru po schodech k našim pokojům.

"Já nevím! Prostě seš divnej. Sorry ale netuším co jsem zase udělala!" řekla jsem, teď už o něco hlasitěji.

"Jo neboj ty asi nic. Ty si svatoušek co?! No jo ty aby jsi něco neprovedla co?! Já zpoměl, jaká si vlezdoprdelka" ty slova dokonce plival.

"Bože! Tak si to nech pro sebe! A víš co polib si!" křikla jsem.

"A ty jdi do háje!" křikl.

"Fajn!" křikla jsem.

"Fajn!" zahulákal a třískl dveřma od pokoje. Ten srab tam zalezl. Bože aby se nepo....!!!!! Neodolala jsem a vlezla k sobě do pokoje. Vzteky jsem taky třískla dveřmi a tím dala znamení, že jsem na tom stejně jako on!

Pokračování příště......

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!!!)