Vampire-krev | Night of Love 2 - 2.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 2.: Rozruch v jídelně ?!

Minule jste četli....

"Příště vám nakopu vaší zadnici" sykla jsem, když právě zazvonilo.

"No užse těším vílo" prohodil to jako poklonu a zadal za domácí úkol nějaký procvičování. Na to jsem mu pekla a vydala se do šatny. Co si o sobě myslí!?!!! Bože to bude źase jednou báječnej školní rok!!!!!!

Pohled Ann:

"Páni tak to bylo něco" prohodila Niky, když jsme se převlíkali.

"Ne to nebilo nic! Bože taky tě tak vytáčí?" zeptala jsem se jí.

"Ani ne. Já se spíš bavila. A myslím, že on to bral s humorem taky." zasmála se a vyšli jsme z šatny. Hm s humorem to se ještě uvidí.

Dorazili jsme na naší další hodinu. Už tam na nás čekala Kiky. Celá jak sluníčko na nás mávla a my už mířili za ní.(Fakt nevím, kde se v ní bere tolik energie)

"Ahojík! Tak co jak vypadal? Je hodně starej? A co výška?!" zpustila ihned Kiky. Neměla jsem sílu jí něco o něm řikat. Zasedla jsem do lavice za ní a Niky si sedla ke Kiky.

"Stalo se něco?" zeptala se na mě, ale otázku míříla k Niky.

"Ále pán dokonalý s ní svedl boj. Po tom, co se uráželi Ann prohrála. On si to vidno užíval, takže Ann pěnila čím dál víc. Jo je úžasněj. Vysokej tak akorát, a má sexy postavu!!!" švitořila Niky.

Nijak dál, jsem nevnímala. Strčila jsem si do uší mp3 a dala si jí na plný pecky. Aspoň že tohle mě uvolní. Netuším, jak dlouho jsem měla sluchátka, ale někdo mi klepal na rameno.

Vzhlédla jsem.

Vedle mě stála nějaká holčina s plavými vlasy. Vypadala přátelsky, a něco očividně chtěla. Vyndala jsem sluchátka vypla mp3 a věnovala jsem jí pozornost.

"Promiň řikala jsi něco?" zeptala jsem se. Holky na mě koukali a cukali jim koutky.

"No ehm jo víš všude je plno, takže můžu?" zeptala se. No jasně chce si sednout.

"Jo jasně" řekla jsem.

"Mimochodem já jsem Lucy Hale" představila se mi.

"Ann Darkey" kývla jsem.

Hodina probíhala v klidu. Naštěstí jen keci o bezpečnosti a opakování. Vlastně celou dobu, až do oběda to bylo v klidu. Učitelé nic neřešili, takže já je ani neposlouchala. Vážně lidi, kdyby to takhle bylo ve škole pořád, tak bych se do ní i těšila!

S holkama jsme si šli pro jídlo.

Dneska to vypadalo na něco, co už bylo předžvejkaný. (No vážně?! Kdo ty hnusy má jako jíst?!!!)

"Takže děvčata co si dáte?" zeptala se nás kuchařka, která stála za pultem.

"Takže já si dám... Nejspíš zvolím jen jabko" řekla jsem po velmi dlouhém rozhodování.

"Ále nic víc?" zeptala se mě. Ať to zkusí sama, a uvidíme co na to řekne. By se tím udávila. Zajímalo bymě, jestli to už někdy jedla.

"Ne vážně nic víc!" ujistila jsem ji rychle.

Po výběru delikates u pultu s jídlem jsme se vydali k našemu stolu. Samozdřejmě, tam už všichni byli. Jediný co mě překvapilo, bylo to, že tam s nimi sedí ještě někdo.

"Kdo to je?" zeptala se Niky.

"Jo ten?! No to je ten novej kluk. Nějak si s Michaelem padli do oka." odpověděla Kiky.

Přišli jsme ke stolu, a všichni k nám stočili pohled.

"No konečně" vydechl Michael, a tím si odemě vysloužil ránu do ramene.

"Au." sykl ale s úsměvem mě políbil.

"Už zase lidi?!" ozvalo se za námi. Konečně jsem se zaměřila na ostatní. Jenže to jsem nevěděla, co mě ještě čeká. To nemůže být pravda?!!!! Zkameněla jsem.

"Jo holky tohle je......" nestačil to doříct, protože jsem mu do toho skočila já.

"Jo vím kdo to je!" sykla jsem.

"Tak přece jsi to ty!" spustil ten kluk s úsměvem.

"Jak se znáte?" zeptal se Dewe.

"Na něho nejde zapomenout! Víte s tady Alexem jsem měla čest již dřív!" sykla jsem a už to ve mě zase vřelo.

"Mno jako kdyby já s tebou ne!" ozval se Alex a já už přímo zuřila!

Co si o sobě ten mimoň myslí?!!! Jen tak si napochoduje na stejnou školu jako já. Teď mě tu bude deptat, co bude příště?!

"Šmejde!" vykřikla jsem.

Všichni koukali, jak zuřím. Už to nešlo vydržet. Prostě si na něm teď vyliju vztek. Vedle mě stála na stole sklenice s vodou. Neváhala jsem a vzala jí do ruky. Nyní už lidi třeštili oči!

"To neuděláš!" posmával se Alex.

"Ne?! Ty jsi jí to mohl udělat? Bože ty jsi takovej kripl!!!" křikla jsem a hodila obsah sklenice na něj. Popadla jsem jablko a vyrazila pryč od stolu.

"Kr**l, d**il, m**or do prd**e" nadávala jsem, když jsem kličkovala přes jídelnu. Všichni mě skenovali pohledem.

Tak tohle je za jeden den na mě nějak moc. Musím někam okamžitě zmizet, jinak mi pukne hlava. Bože jak se to mohlo, tak rychle zvrtnout? Nenávidím, tenhle život!!!!!

Pokračování příště......

(Díky za čtení a pls kometíky díky!!!)