Krvavý polibek - 2. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 2.: Náhlé pozvání!

I ten záhadný upír se na mě díval. Oba dva jsme ztuhli a mám takový dojem, že všichni okolo taky. Já ho.. no už jsem ho někdy viděla. A myslím, že .... no ikdyž to bylo dlouho, tak přesto jsem si stoprocentně jista, že zrovna on je ten muž co mě před třinácti lety zachránil před upírem.

Ježiši vážně to je on. Od tý doby se vůbec nezměnil. Bylo mi teprv pět let, když mě zachránil, ale jeho tvář si pamatuju jasně. Ztuhle jsem se nadýchla a jediné co ze mě vypadlo bylo:

"O-můj-bože!" vypustila jsem, ale  v té chvíli jsem ještě dodala. "Ikdyž boha na místě jako je tohle nejspíš nenajdu!".

Pohled Char:

Samozřejmě, že všichni se šíleně rozesmáli. No jo ty paka by si to nenechali ujít. Smáli se i ti, kteří přišli s tím můžem. Bože nevím proč, ale nějak se mi z toho upíra podlamujou kolena. Nemůžu si pomoc, ale on je vážně sexy.

Tak nějak se atmosféra vrátila do normálu a já celá okouzlená si odpochodovala za pult. Jo bláhová jsem si myslela, že mě bude ignorovat, ale to se bohužel nestalo. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že mě poznal, ale na druhou jsem se tak trochu bála.

"Ahoj" pozdravila mě vesele ta dívka, která jsem přišla s ním. Ostatní si sedli k pultu a on na mě upíral pohled.

Pohled Alexe:

Sarah jí pozdravila, protože já jsem nebyl schopen slova. Všude jsem jí hledal, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych na ní mohl narazit tu. Navíc, když ještě přepere upíra. Bože, jediný na co se právě teď můžu soustředit je to, jak krásná je. Tak moc se změnila, přesto jsem poznal že je to ona, hned na první pohled.

Zvláštní na tom je, že ona mě zřejmě taky poznala. Myslel jsem si, že už na mě zapoměla. Jenže ona mě poznala ihned, když mě zpozorovala.

Je mi tak blízko, přesto se mi zdá, že je daleko. Což by vyznělo jako vtip, protože ona mi stojí nadosah. Musel jsem se tomu usmát. Jo možná jsem to neměl dělat, protože ostatní si toho ihned všimli.

"Ahoj, takže co si dáte?!" zeptala se a mě z jejího hlasu běhal mráz po zádech.

"Nejspíš vodku, jak koukám tak to tu mají skoro všichni" řekla Sarah s úsměvem. Běhali jí v očích plamínky, a já si toho ihned všiml. Tohle znamená, že něco plánuje.

"Už se těším!" zapískal nečekaně Derek a všichni se na něj otočili. Dokonce i Char.

Char je fakt úžasný jméno. Vážně se teď chovám jak nějakej puberťák. Což je vážně k politování. Je mi něco kolem 1 000 let a takhle bych se fakt chovat neměl.

"Na co?!" zeptal se Alec. No jo tomu, aby tak něco neuniklo. Dtále jsem probodával pohledem Char a nevšímal si okolí.

"Ále to se brzo dovíš!!!" řekl nadšeně Derek.

"Nechceš něco silnějšího?" zeptala se Char Dereka.

"No jasně. Když už tak to musím oslavit!" řekl s úsměvem, a tak nějak divně si Char prohlížel.

"Ale co ksakru!" vyzvídal Alec.

"Myslím, že se to brzy dovíme!" odbil ho Erik.

Char nad tím zakroutila hlavou a podala nám pití. Když se na mě podívala, tak jsem zalapal po dechu. Na to že jsem mrtvej, tak nějak moc potřebuju kyslík nemyslíte?!

Její oči byli tak něžný, až se mi z toho podlamovali kolena. Ha tak tohle je doživotní trauma.

"Char.." nevím co mě to napadlo, ale potřeboval jsem na ní promluvit.

Překvapeně vzhledla. I ostatní čučeli jak péra z gauče. Jo nestává se často, že bych na někoho jen tak pomluvil. Myslím, že doma se pak vysvětlení nevihnu za žádnou cenu.

"Alexandr co..." pronesla s úsměvem.

"Tywole ona umí číst myšlenky? Jaktože zná tvý jméno. Kámo ona je boží!!!!! Ne že by nám všem nakopala zadek, ale ona umí i věštit! Rak to je sado maso!!!" zavzdychal ohromeně Alec.

Mě ale jen překvapilo, že si pamatuje i na mé jméno. Byl to takový krásný pocit slyšet jí, jak ho vyslovuje.

"Bohužel tě musím zklamat neumím číst myšlenky. Přeprat tě možná, ale žádná vedma nejsem!" pronesla Char s úsměvem.

"No tak ják..." pokračoval Alec, ale já mu do toho skočil.

"Poznai jsme se dávno!"

"Hmm teda ty kanče!!!!" začal Alec se smíchem a přidala se k němu celá naše parta.

"No nevím, jestli by mezi náma něco bylo, když jsme se potkali, když mi bylo pět let. Přesně před třinácti lety" objasnila Char a teď všichni valili oči.

"Tak teď to dává smysl!" pomyslel si Erik. Jo zdřejmě s to všechno tak nějak spojil.

"Nezměnil ses" řekla Char.

"Za to ty.." vydechl jsem.

"No každopádně jsem ti ani nepoděkovala. Takže vážně díky. Díky tobě tu stále jsem!" řekla zamyšleně, ale později se usmála.

"Nestojí za řeč" řekl jsem rozhodně.

"Kruci lidi, vážně mě štve, když ničemu nerozumím!" protestoval Alec.

"Klídek kámo ber to tak že nejsi jedinej!" pronesla Sarah.

"Mimochodem gratuluju k narozkám! Osmnáct je skvělý číslo!" ozval se Derek.

"Kruci jak to děláš?" zeptala se Char.

Bože ona má narozeniny. Osmnáct. Tolik ji zbožňuju a ani tohle nevím. Jak bych taky ale mohl. Vždyť, když se na ní podívám, tak nemůžu odtrhnout oči a můj mozek přijímá jen její vlny.

"No tak nějak bidím budoucnost. Mimochodem vidím, že to odstěhování t víde. Hned zítra jak tak koukám!" řekl s úsměvem.

"Tak tohle je něco! Nerada to o někom říkám, ale momentálně si pro mě boží!" vydechla Char.

Tak trochu mě bodlo v hrudi. Strašně mi vadilo, když chválila někoho jiného. Bože ona semnou dělá takový věci, že si ani nejsem vědom toho co dělám. Já žárlím!?!

"Už teď jsem si tě oblíbil" řekl nadšeně Derek.

"Mimochodem, kam že se to stěhuju?!" zeptala se lišátsky Char. Tak nějak mě tohle rozhodně zajímalo. Už bych nevydržel, kdybych jí nikdy nemohl spatřit. Vím, že ona ke mě nejspíš nic necítí. Jenže ikdyž se na mě jen podívá, tak to semnou háže.

"No... To se vlastně zeptej tady Sarah!" řekl Derek a já vykulil oči. Stejně, tak i Alec a Erik. Char se jen otočila k Sarah a krásně se na ní usmála. Strašně jsem toužil po tom, aby se smála na mě.

"Víš tak mě napadlo... No prostě vyhovovalo by to všem a navíc mi už se nudíme. No prostě ty jsi skvělá příležitost do našeho ne-života. Prostě byli by jsme všichni rádi, a určitě i tady Alex, kdyby..." koktala Sarah.

Tohle se u ní moc často nestává. Jen pouze, když je šíleně nervozní. A jak na to tak koukám, tak momentálně to s ní vře. Bože pomalu přicházím na to co se jí tu snaží říct. Á bože to není možný. Jestli je to ono, tak se tu rozplynu nehledě na to, že mám být krvelačný upír.

"Tak to vyklop jsem napnutá!" popoháněla ji Char.

"No prostě nechceš bydlet s námi?" vyhrkla Sarah a zjevně se jí ulevilo.

(Díky za čtení a pls kometíky fakt díky...)

Vaše mishqa... :-*