Krvavý polibek - 3. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 3.: Rozhodnutí

Tohle se u ní moc často nestává. Jen pouze, když je šíleně nervozní. A jak na to tak koukám, tak momentálně to s ní vře. Bože pomalu přicházím na to co se jí tu snaží říct. Á bože to není možný. Jestli je to ono, tak se tu rozplynu nehledě na to, že mám být krvelačný upír.

"Tak to vyklop jsem napnutá!" popoháněla ji Char.

"No prostě nechceš bydlet s námi?" vyhrkla Sarah a zjevně se jí ulevilo.

Pohled Alexe:

Lhal bych, kdybych řekl že mi to vadí. Nevadí mi to vůbec byl bych strašně rád. Jen jsem netušil, že by se Sarah zeptala takhle narovinu. Známe se ani ne pár minut a ona se jí jen tak zeptá.

Po pravdě se bojím, až nastane chvíle, kdy se s ní dneska budu muset rozloučit. Ve skutečnosti jse sobecký tvor. Chtěl bych jí mít u sebe stále, ikdyž je to jen představa, která se nikdy neuskuteční. Jenže moje naděje se ani tímto nezmenčí.

Vždycky jí budu tajně neodvolatelně milovat.

Pohled Char:

"Co?" vypadlo jen ze mě.

Nezmohla jsem se ani na slovo. Jak bydlet s nimi? Proč by si zrovna vybrali mě? Já vážně nevím. Strašně ráda bych s nimi bydlela a už jen  z toho důvodu, že tam bydlí i Alex, ale přece jen se tak trochu bojím.

Podívala jsem se na Alexe. Ten celou tu dobu co tu je upíral pohled na mě. Když zachytil můj, tak jeho oči jakoby zjihli. Nevím, jestli se mi to jen nezdálo, každopádně to  semnou hnulo.

"No víš. Ještě dva dny čekáme, než se k nám přidá jedna upírka a pak se stěhujeme někam pryč. Tu pro nás není to vhodné místo. No a když nutně scháníš bydlení, tak u nás je místo. Navíc, když nejsi člověk, tak nám to tím mnohem usnadníš a nemusíme se obávat stárnutí a ani toho, že by jsi byla nějak křehká," objasnila ta Sarah.

"No ale nebylo by to zvláštní. Víš jako že bych bydlela s upírama. Protože většina upírů by mě na místě vysála a k vám by nemuseli být příjemní!" namítla jsem.

Což je celkem pravda. Část upírů (těch krvelačných) nesnáší, když se jejich rasa baví s lidmi a nebo třeba čaroději jako jsem já. Dost často s tím mívají problém.

"No tak tohle nás obtěžuje ze všeho nejmíň. Char jak koukám, tak všichni souhlasí a jsou rádi. Navíc k nám se odtatní upíři, zrovna mile nechovaj už jen kvůli našemu životnímu stylu!" promluvil jeden z těch kluků co seděli vedle Alexe.

"No ale.. Já vážně nevím.." řekla jsem zadumaně.

"Prosím...... Podívej tady na Alexe je z toho napnutej jak kšandy! Vážně určitě přemýšlí o tom, že kdyby jsi odmítla, tak by tě unesl a odtáhl k nám!" řekla se smíchem Sarah a ostatní kromě Alexe se začali smát.

"Héj" zahučel Alex a šťouchl do ní. "Já ani v nejmenším nepřipomínám kšandy!" tomuhle jsem se musela usmát. On totiž ani  v nejmenším nevyloučil to, že by mě tam chtěl.

"No znám vás asi deset minut, ale ráda s vámi budu bydlet. Teda pokud vám to nevadí?!" odpověděla jsem otázkou. V tu chvíli na mě jeden z těch kluků skočil. Začal mě obímat a kecat něco o sourozenecký lásce.

"Já buudu mít mladší sestřičku...!" radoval se a přitom mě objímal. Pohledem jsem zavadila o Alexe, kterému se v očích zračela naštvanost. Nevím na co, tak reagoval, ale moje pocity, jako by to vnímali až moc.

"Ehm promiň, ale nemusíš mě udusit, navíc obímáš mě tu a já nemám ani potuchy kdo seš!" řekla jsem zamyšleně a ostatní, tak rozesmála. Smál se i Alex. A moje zjištění bylo, že má strašně sexy, neodolatelný smích. Bože běhá mi mráz po zádech a to se často nestává.

"Jé promiň jsem to nezdvořák. Jsem Alec a mojí specializací je, že umím hýbat věcmi podle mysli. Tady Derek jak už víš umí věštit. Erik má neskutečnou výdrž a navíc je něco jako taktik a matematik. On je něco jako mega inteligent. Jediný, čemu nerozumí je vaření!" řekl se smíchem a tím si zasloužil probodávající pohled od Erika.

"No tady Alexe už znáš. Je to mucholapka na holky i na upírky. Navíc je z nás nejstarší a dokáže jakoukoli osobu ať člověka, upíra nebo jinou nadpřirozenou osobu ovládat. Jako třeba, řekne ti, ať skočíš z okna a ty to uděláš! Někdy když se naštvě je vážně hrůzostrašnej!" přiznal se Alec.

Tak nějak jsem to čekala. Alex je spíš takovej ten autoritativní vzor. Vážně je takovej záhadnej, krasnej no prostě tajemně sexy. Což je smrtící kombinace.

"Jo jsem zlej, ale jen když mě vytáčíš!" uvedl na pravou míru Alex.

"Což je dost často" přitakal Derek se smíchem.

"No a tady Sarah umí cítit pocity ostatních. Prostě třeba jako dneska ráno. Když jsem vstával a šel k ledničce a zjistil, že nějaký pako zapomělo nakoupit jsem šílel hlady a tady slečnu to zdeptalo natoli, že šla nakoupit!" řekl se smíchem.

"Wow já bych tě nakopala a šel by jsi ty!" řekla jsem na rovinu.

Všichni se začali smát jen Alec se našpulil. "Víš jaká to je dálka?!" upozornil hned.

"Jo dvěstě metrů od domu, fakt dálka pro upíra!" poznaenal Alex se smíchem.

"Teda bráško nějak máš dobrou náladu. Bože už to mám...!"  vyhrkla najednou Sarah a všichni stočili pozornost k ní.

"Co máš? No ikdyž nevím, jestli to chci vědět..." poznamenal Alec.

"Pako! Ne já myslím, že tady Alex je nějakej divnej!" řekla. Za pár vteřin se ozvalo její bolestný sykot.

"Au!"

Podívala jsem se na Alexe, který právě vyplazoval jazyk na Sarah a s Alecem jsme se šíleně rozesmáli. No nevím, ale nějak se na to bydlení s nimi až moc těším. Vážně by to mohla být zábava.

"No a co ty Char?" zeptal se Erik se zájmem.

"No jak se to vezme. Reflexy mám společné s vámi a jinak prostě umím vyčarovat to co se týka přírodních věcí. Jako je oheň, voda, země, vzduch a umím něco na ten způsob jako je vyvolávání mrtvých" vyjmenovala jsem své schopnosti a oni jen valili oči.

"Cože? Ty toho umíš tolik?!" zeptal se obdivuhodně Derek.

"Hm jo.." potvrdila jsem.

"Páni mám super sestřičku!" zajásal Alec a chtěl po mě znoovu skočit. Bože ještě že mám ty reflexy, takže jsem mu hbitě uhla a onse málem rozplácl na zemi.

"To není fér!" mumlal si pod pomyslné vousy Alec.

Ostatní se jak jinak než smáli.

"Takže kdy se můžu sbalit a nastěhovat?!" zeptala jsem se se zájmem.

"Už zítra pro tebe dojedem a vezmem tě k nám..." ohlásila Sarah s úsměvem.

"Už zítra?!" zeptala jsem se ohromeně.

"No jasně, už se nemůžem dočkat!" zapískal Alec.

Nakonec jsem souhlasila a nadiktovala jim adresu. Už vidím, jak otčím vyvádí, jenže mě už bylo osmnáct, takže má smůlu. Jestli si myslel, že mu budu dělat služku až do konce života, tak se nehorázně mýlil.

"Mimochodem doufám, že jste si vědomi, že já se stravuju trochu jinak!" upozornila jsem je. Upíři se žíví hlavně krví, ale někdy snědí i normální jídlo. No jo to jsou ty upíří chutě. Jednu výhodu to má, a to že nemůžou ztloustnout. Se maj co?! Hm to bych taky chtěla, jenže já jsem člověk založenej hlavně na jídle, ikdyž na to nevypadám.

"No jasně hned ráno si zajdu koupit kuchařku, abych ti mohla vařit" řekla nadšeně Sarah.

"Páni bereš to nějak vážně!" řekla jsem se smíchem.

"No jo to jsou ty mateřský pudy!" zaskučel Alex s úsměvem a všichni se zase rozesmáli. No Sarah může být něco kolem 29 ve skutečným životě, takže to je možná reálně pravda.

"No tak to se mám na co těšit.. V kolik vás mám čekat?!" zeptala jsem se.

"Kolem desátý hodiny ráno jsme tam!" oznámila Sarah.

"Super už se těším!"

Večer probíhal strašně rychle a ani jsem se nenadála, už jsme se loučili a oni odcházeli. Asi za půl hodiny jsme už jen s ostatníma uklízeli club.Informovala jsem všechny i Briana a Patricka, že odjedu pryč.

"Budeš nám chybět!" přiznal se Brian a obejmul mě.

"Vy mě taky" ujistila jsem je a obejmula ještě Patricka a Dewa.

Ještě jsme to zapili dvěma panákama, a pak už jsem zamířila domů. Myslím, že tímto se můj život nehorázně změní. A jsem si jistá, že to bude k dobrýmu. Po pravdě nemůžu se dočkat, až s nimi budu bydlet. Už jen ta představa, že budu moct být blízko Alexovi ve mě zbuzuje šťastnej pocit.

Vím, že pro Alexe neznamenám to co on pro mě, ale přesto si nemůžu pomoc. Už jen co Alec říkal, tak na Alexe se hodně lepí holky i upírky. Bodejť by ne, když je tak hříšně sexy.

(Díky za čtení a pls komentíky fakt moc díky!!!)

Vaše mishqa... :-*