Vampire-krev | Krvavý polibek - 4. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 4.: Bože jste ujetý!!!

Ještě jsme to zapili dvěma panákama, a pak už jsem zamířila domů. Myslím, že tímto se můj život nehorázně změní. A jsem si jistá, že to bude k dobrýmu. Po pravdě nemůžu se dočkat, až s nimi budu bydlet. Už jen ta představa, že budu moct být blízko Alexovi ve mě zbuzuje šťastnej pocit.

Vím, že pro Alexe neznamenám to co on pro mě, ale přesto si nemůžu pomoc. Už jen co Alec říkal, tak na Alexe se hodně lepí holky i upírky. Bodejť by ne, když je tak hříšně sexy.

Pohled Alexe:

"Proč jsi mi to neřekl?!" začala otravovat Sarah, když jsme dorazili domu a kluci si šli dělat svoje věci.

"Co myslíš?!" zeptal jsem se.

Vážně to bych to měl vyprávvět, každýmu koho potkám?

"Nedělej, že nevíš o čem mluvím. Snad proč jsi mi neřekl o Char?!" zeptala se nabručeně.

"No a co bych ti měl jako vyprávět?" zeptal jsem znuděně.

"No, tak třeba to, že jsi jí zachránil život a přitom se do ní zamiloval!" řekla vyčítavě a nadhodila ty svoje oči, který jakoby říkali seš-vážně-pako!

"Cože? Ále né! Bože jak si přišla na něco, tak ujetýho!"

"Jen se nedělej, viděla jsem, jak na ní koukáš. A ne jen koukáš, ale přímo zíráš. Jen ty paka si toho nevšimli. Mě jen tak neobalamutíš hošánku. Na to tě až moc dobře znám. Třináct let jsi, jak vopařenej a najednou se objeví Char a ty jsi z ní totálně mimo a dokonce se směješ. Tohle s tebou může udělat jedině láska hochu!" namítla.

"Není ti něco? Víš zdáš se mi nějak pomatená?!" zeptal jsem se kysele.

"Ha já jsem to věděla!" prohlásila.

"Já nic nepotvrdil!"

"Ne, ale ty tvý oči jo. Bože, ty jsi se nám zamiloval. Už jsem si myslela, že tě to nikdy nepotká, a ono potkalo už před třinácti lety. A já si toho nevšimla!" začala smutně.

"Klid! A pšt nemusí to tu vědět celý město!" upozornil jsem jí na to, že ikdyž jsou kluci zabraný do práce, tak stále poslouchaj, aby se něco dozvěděli.

"Jasně promiň mimochodem. Neboj já nic neřeknu. Jo a zítra pro ní dojedeš, já zatím připravým něco k jídlu!" řekla autoritativně.

No vlastně to, že pro ni pojedu už jsem plánoval hned. Vážně jsem byl nadšený, že s tím souhlasila. Teď jí budu mít, tak blízko. Za to jsem byl nehorázně rád.

"Já jedu takýýýýýý!" přiletěl Alec za náma.

"Kam?!" přiřítil se i Erik a Derek.

"Nikam!" snažil jsem se je odbýt.

"No přece pro naší novou setřičku!" prohodil Alec.

"Tak to jedu taky!" namítl Derek.

"No já taky, to si nemůžu nechat ujít!" prohodil šťastně.

"V žádným případě!" začal jsem protestovat. Bože, jak to bude vypadat až se u ní objevíme všichni čtyři s tím, že pro ni jedem. Svýho místa se, ale nevzdám!

"No tááááák nebuť takovej. Po dlouhý době budeme mít přírustek. Už se těším, až jí zasvětím do naší bezva rodinky. Určitě bude nadšená!"  začal si plánovat Alec.

"Bože, za co!" povzdychl jsem si.

"Za nic. Prostě jí nebudeš mít jen pro sebe!" řekl s úšklebkem Derek.

"Fajn!" řekl jsem a vyplázl na ně jazyk.

Tak tohle mi vážně chybělo!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pohled Char:

Už od šesti hodin jsem na nohou. Balím si svoje věci a pobíhám po domě, jak naprosto střeštěná puberťačka. Měli jste vidět reakci mého otčíma, když jsem mu oznámila, že odtud hned zítra vypadnu.

Celej zrudl a naštval se tak, že se nezmohl ani na slovo a odkráčel se nahoru do pokoje zabednit. Nevlastní bratříček se radoval, že konečně vypadnu a jediná René (nevlastní matka) brečela. Jak k polituhodné že?!

Nakonec jsem do půl desátý stihla všechno zabalit. Věci se mi vešli do  dvou tašek. Byla jsem nehorázně ráda, že toho nemám hodně. Přece jen Sarah řikala, že se stěhujem za dva dny pryč..

Bylo to takové jiné, pomýšlet o nich jako o svý rodině. Nebo o společném domově. Přece jsou jen upíři, a mnoho si na sebe nikoho nechce vázat, ale oni.. No jsou jiní!

V obýváku seděl Peter (nevlastní bratříček, na to, že stejně starej jao já se chová jako pošuk!) se svou partou. Jo jsou to lidi, s kterýma chodím do školy... Nochodila jsem. Hodlám si školu zařídit hned jak se přestěhujem.

Přece jen, když už budu, tak nesmrtelná, tak ať jsem aspoň trochu inteligentní!

"Héj ty nám prej odjíždíš?!" zavolal na mě  Georg, jeden z těch debilů, co se mootá kolem Petera. Nějaký holky se kolem nich hihňali. Nutně potřebuju na záchod, myslím že mi z nich je dost špatně.

"Nestarej se!" sykla jsem a odešla do pokoje.

Ani ne za pět minut někdo zazvonil. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že už je deset. Tašky jsem už dole měla, takže jsem šla jen dolu. Myslela jsem, že nikdo otevřít nepude, ale stal se zázrak Peter zvedl tu svojí línou pr**l a šel otevřít.

"Ehm co chcete?!" zeptal se překvapeně?

Sešla jsem ze schodů a musela se usmát. U dveří stála celá parta Petera a čuměla na Alexe, Dereka, Aleca a Erika. Všichni, tam stáli jak vopařený a sledovali kluky.

"Ehm jdem vyzvednout Char!" usmál se Alex a ty holky si vzrušeně zavzdychli.

"Co?!" zeptal se jak dement Peter.

"Á támhle je! Ahojky jé dneska ti to sekne!" složil mi poklonu Alec a už mi zase visel na krku! A to doslovně.

"Bože, ty máš nějakou úchylku na objímání?!" zeptala jsem se nakvašeně.

"Ne na to ne, ale na tebe jo!" ozval se Derek.

"No, tak to je fakt úžasný! A pusť mě, nebo mě tu uškrtíš!" řekla jsem s klidem, ale on nijak nereagoval!

"Buť to pude po dobrým a nebo po zlým hochu. Myslím, že by tě pro kastraci byla škoda!" šeptla jsem tak, že to mohl slyšet jen on a ti tři upíří. Všichni tři se začali šíleně smát a Alec mě okamžitě pustil.

"Si zlá!" posmutněl.

"Hm jo to se o mě říká!" potvrdila jsem a vzala si tašku.

"Počkej mi ti to vezmem!" řekl s úsměvem Erik a pobral moje věci.

"Já nejsem nemohoucí!" upozornila jsem je na to, že jsem v pohodě a klidně bych si to odnesla.

"Myslím, že ho to nech odnýst. Přece jen, až je poznáš v ppravým světle, tak budeš potřebovat hodně energie!" řekl s úsměvem Alex a vytáhl mě ven před barák. Jeho dotek ve mě vyvolal mrazení. A mám takový dojem, že jsem dostala šok. A jak jsem cítila on na tom byl totálně stejně.

"Tak honem, už se těším až ti ukážu svojí sbírku!" radoval se Alec.

"Ehm on má sbírku?!" zeptala jsem se Alexe.

"Jo a ani nechtěj vědět čeho!" přitakal se smíchem Alex.

S prostým sbohem jsem nastoupila do auta. Brácha jen čuměl a nebyl schopnej reakce.

No řeknu vám, tak ten zasedací pořádek v autě se mi zdál dost ujetej. Alex řídil, ve předu seděl Derek. No a já jsem seděla vzadu. Z jedný strany jsem měla Aleca a z druhý strany si sedl Erik.

"Proč nemůžu sedět vepředu!" zeptala jsem se zmučeně.

"No kdyby tady Alex náhodou naboural, tak aby jsme tě mohli ochránit!" objasnil Alec. Vážně mi z něj klepne.

"Takže co škola?!" zeptal se mě Derek se zájmem.

"Počkat to si to tu budeš jako hrát na mího otce? Kolik ti bože je 29?" zeptala jsem se s úšklebkem.

"No jo...Jsem starší!" vyplázl jazyk.

"Hm jo no to ti nezávidím starouši!" řekla jsem se smíchem. Ostatní se ke mě přidali  a Alex mi celou tuhle komedii vysvětlil.

"Víš včera se ty paka nudili, takže si vymysleli taktiku, pro to až se budem stěhovat. Prej Sarah bude matka, tady Derek otec no a my děti. To bude skvělá rodinka. Navíc Sarah se rozhodla, že bude vařit a dělat takovýhle věci. Aby naši další sousedé, až se přestěhujem neměli podezdření!" řekl Alex s úsměvem.

"Počkat to myslíte vážně?!" zeptala jsem se.

Už jen při pomyšlení na nás, jako upíří rodinku jsme se musela začít smát.

"Jo smrtelně!" potvrdil Alec.

"Na něco jsem přišla!" řekla jsem se smíchem.

"No a na co dcero?!" zeptal se mě Derek.

"Bože, jste ujetý!" řekla jsem se smíchem a všichně se začali smát.

No, tak už se nemůžu dočkat, až budem dneskka společně obědvat. Neumím si představit, to že tohle pako má být můj otec. Myslím, že nejspíš nebudu mít takovou svobodu, jak jsem si myslela.

(Díky za čtení a pls komentíky fakt díky... !!)

Vaše mishqa... :-*