Vampire-krev | Enchanted Heart - 4.kapitola

Enchanted Heart

Kapitola 4.: Zápas a jiné pohromy!

(Ahojík lidičky... Vím, že jsem řikala, že s touhle povídkou si moc nevím rady, ale tahle kapitolka mi už hodně dlouho ležela na stole. Takže jsem se rozhodla hodit jí sem, i když je něděla a nemám to v plánu. Chtěla jsem pouze zkusit, jestli jste na ní ještě nezapoměli.

Tákže otázka pro vás: Mám v této povídce ještě pokračovat?! Má to smysl?!

Pokud se vyjádříte, tak bych byla schopná napsat pokračování... :). )

No nebude to super?!!" vypískl Mikky.

"Hm no to fakt nevím. Jedna věc je, ale stoprocentně jasná, a to je že brácha  se stoprocentně zbláznil!" okomentovala jsem celou situaci a s Mikkym jsme se zvedli k odchodu. Tenhle den se zapíše do dějin to si pište!!

Pohled Char:

"Mimochodem, co obnáší ta  soutěž kouzelníků?!" zeptala jsem se znuděně Mikkyho, když už jsme seděli na hřišti a čekali, až se ty upocený prasata umanou konečně hrát!

"No, soutěží se, takhle o školní pohár. Jenže ve skutečnosti si jen testují, kdo má jaké schopnosti a na jaké úrovni. Pak ty nejlepší ze všech skupin vyberou a ti se pak účastní Light a Match soutěže pro všechny kouzelníky v zemi. Každopádně minule z celý školy vybrali jen pár lidí. Samozřejmě, že ti byli Magic experti." vysvětlil.

"Hm, zajímavý. By mě zajímalo koho vybrali?!" vyslovila jsem svou myšlenku nahlas.

"No tak jedním z nich byl i tvůj nevlastní bratr. Pak to byl Mike, toho už znáš. Serena Lewis, kapitánka roztleskavaček a Lukyn Keraz. On je takovej místní podivín. Založil si kapelu a baví se jen společně. Ostatní úspěšně ignoruje.!" vysvětil mi.

"Hm, a co ty?!" zeptala jsem se s úsměvem.

"Já? No jsem zatím jen Magic advaneed. Ostatně stejně jako ty"

"Myslela jsem, že já jsem ta nezkušená ne?!"

"No ne tak docela. Už jsi pokročilá, protože tě vzali dýl jak ostatní, což znamená, že musíš mít větší moc. Stejně by mě zajímalo na co s specializuješ!"

"Hm jo tak to nejsi jedinej!" prohlásila jsem s úšklebkem.

"Takže dámy a pánové zápas začíná!" oznámil rozhodší a ty invidua se nahrnuly na hřiště. Začali něco pořvávat. Bože, jak jsem se k tomuhle nekala ukecat.

"Char? Nečekal jsem, že byjste se tu ukázala!" promluvil někdo vedle mě. Až po pár vteřinách jsem si uvědomila, že to byl Ian. Nevím, jestli to dělá naschvál, ale potkávám ho nějak často.

"Hm já vás tu taky ne pane profesore!" prohodila jsem s úšklebkem.

"Doufám, že letos jim nakopou zadky," nadhodil Mikky.

"O tom silně pochybuju" šeptla jsem s úšklebkem.

Jak už jsem řikala, fotbal mi nijak nevadí, to jenom ty lidi co ho hrajou. Už jen co se podívám na ejich protihráče, tak usuzuju, že tihle moc fér nehrajou!

Už pět minut po začátku hry faoulovali a rozhodší to normálně přehlížel. Takhle to šlo nějmíň dalších dvacet minut. Po tom co faulovali Dereka jsem to nevydržela a vílítla z lavičky jak střela.

"Kurva tohle byl faul ty debile!!!" zařvala jsem na rozhodšího. No nevím jestli to byl dobrej nápad, protože se všichni jak jinak než otočili na mě.

"Bože, Char." rozesmál se vedle mě Mikky.

"No co ten debil je očividně slepej, hluchej a negramotnej!" odtitulovala jsem rozhodšího.

"Nebo podplacenej" rozesmál se Ian.

"Jo jen se tomu smějte. U se ani nedivím, že prohráváme, když ten mentální *píp* ignoruje fauly!" sykla jsem nakvašeně.

"Bohužel s tí nic neuděláme!" prohlásil Ian.

"Hm, když myslíte!" 

Pět minut před konecem hry, kdy to bylo nerozhodně, tak zase faoulovali a schytal to zase Derek. To už to ve mě řvalo. No a když ten debil nic neřekl, tak jsem vystartovala a tentokrát si to chtěla vyřídit s ním osobně.

"Doufám, že nejdeš dělat to co myslím?" zeptal se s úsměvem Mikky.

"Si piš, že to bude ještě horší než si myslíš!" prohodila jsem s tajemným úšklebkem a vyrazila si to rovnou na hřiště. Cestou jsem zaslechla ještě Iana, jak mluví s Mikkym.

"Jestli se bude pokaždý chovat takhle, tak si myslím, že už to tu nebude taková nuda!" prohlásil Ian.

"Taky si myslím! Ta holka nenechá žádnou věc jen tak. A když se jí něco nezdá, tak neváhá a hned se ozve!" prohodil se smíchem Mikky.

Víc už jsem neslyšela, protože jsem začla svojí nehezkou konverzaci s panem ignorantem.

"Tohle byl jasnej faul!" ukázala jsem na lidi kolem Dereka, který mu pomáhali vstát a kontrolovali ho.

"A ty jsi kdo!" zeptal se ten tlouštík s ironií v hlase.

"Rozhodně někdo, kdo pozná, že tohle byl faul!" sykla jsem.

"Ále kočičko, tohle není nic pro holky jako jsi ty. Měla by jsi si jít radši nalakovat nehty!" prohlasil a ty prasata z druhýho týmu se začali řechtat jak pominutí!

"Tu kočičku si strč do daleký země. Klidně bych ti mohla ukopnout tvoje nářadí a tvoje milá ženuška by si už nevrzla." prohlásila jsem jasně.

Už začal rudnout.

"A tím chceš říct jako co? Pochybuju, že kdyby jsi se postavila na hřiště, že by jsi věděla co dělat, což znamená, že ty děvenko nemáš co kecat do hry!" zavrčel zen nadutej páprda.

"Myslíte? Fajn postavte mě na hřiště a já vám ukážu, jak se tahle hra hraje!" sykla jsem rozhodně.

"Fajn!" zhluboka se zasmál a oznámil.

"Tahle křehká dívka si chce zahrát a ukázat nám jak se hra hraje, takže nachvíli jí vystřídáme a uvidíme za jak dlouho si uteče namalovat nehtíčky!" ohlásil se smíchem a tím dal povel tomu, aby si Derek sedl na lavičku a já šla na jeho místo.

"Jsi v pohodě?!" zeptala jsem se Dereka starostlivě.

"Jo já jo, ale nevím jak na tom budeš ty!" prohlásil s úšklebkem.

"Jen se neboj já vím co dělat!" prohlasila jsem s úsměvem a svlíkla se do tílka a mini kraťásků co jsem měla na sobě.

"Bože holka, tak se předveď" prohlásil Derek.

"Bože, tak tohle nám ještě scházelo!" zaslechla jsem Mike toho prasáka z rána.

Jen ať si počká chlapeček.

Začala hra a už po pár minutách jsem se dostala k míči. Přesně jsem věděla co dělat, protože jako patnácka jsem měla přítele fotbalistu, a ten mě toho naučil víc jak dost. Obehrála jsem jednu horu sádla a kopla na bránu. Nevěděla jsem, že to bude až tak lehký.

"GOL!!!!!!!!!!! řvali lidi z publika.

"Hm, tak bych řekla, že jsme vyhráli!" prohlasila jsem a vydala se pro Mikkyho. Ten už na mě čekal s vyvalenejma očima.

"Řikala jsi, že nemáš ráda fotbal!" vydechl.

"Hm to jo, ale neřekla jsem, že ho neumím hrát!" prohlásila jsem a vydali jsme se na kolej. Dneska toho mám vážně dost. Nechápu, proč jsem se nechala ukecat. No jedno je na tom dobrý a to, že mě nebudou považovat za slečinku v nesnázích, protože to já rozhodně nejsem!

(Díky za čtení a pls komentíky mocinky díky!!!!!!)

Vaše mishqa.. !!! :-*