Krvavý polibek - 5. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 5.: Rodinná porada?!

"Na něco jsem přišla!" řekla jsem se smíchem.

"No a na co dcero?!" zeptal se mě Derek.

"Bože, jste ujetý!" řekla jsem se smíchem a všichně se začali smát.

No, tak už se nemůžu dočkat, až budem dneskka společně obědvat. Neumím si představit, to že tohle pako má být můj otec. Myslím, že nejspíš nebudu mít takovou svobodu, jak jsem si myslela.

Pohled Char:

Asi po půl hodině vyzvídání jsme konečně dojeli do cíle. Vážně ještě chvíli a nejspíš bych vyskočila z okna a snažila se utíct co nejdál od tihlech bláznů.

No nedivte se, chtěli vědět například: Kdo byl můj první kluk, Jestli už jsem měla styk, Pak to střídali otázkama na téma - Co ráda jíš?, Nosíš ponožky? , A nebo jestli si umím dát nohy za hlavu!

No není to ujetý? Jo je!!!

"No konečně jste tady!" zapištěla Sarah, když jsme vlezli do domu.

"Jo konečně!" vydechla jsem si.

"Tašky ti hodím do pokoje pro hosty. Ani nemá cenu si vybalovat, když zítra ráno odjíždíme!" řekl Erik a v mžiku zmizel někam do horního patra.

Tak nějak mě tu provedli a seznámili. Ve čtyři hodiny jsem už byla vyřízená. A to mě čeká ještě prohlídka Alecovi sbírky. Nemám ani nejmenší potuchy o tom, co to je za sbírku, ale snažila jsem se z toho vymluvit. Bohužel mi to nevyšlo. On by mě do jeho pokoje klidně i dotáhl.

"Tadá!" Alec otevřel dveře.

Zůstala jsem stát jak vopařená, a začala jsem se šíleně smát! Tohle není možný.

"Bo-bo-že děláš si srandu?!" začala jsem koktat a dusila jsem se smíchy.

"Ne nedělám, teď ti povím, jak jsem k nim došel!" řekl pyšně.

Bože on sbírá panenky. Jo přesně. Takový ty s šatičkama a vlasama v gumičce. Bože co to je za upíra? To prochází nějakým sentimentálním obdobím?

"To vůbec není nutný!" ujistila jsem ho hned, jak mi došlo co právě řekl.

"Ále stejně by jsi se nudila!" řekl se smíchem a začal vyprávět.

Řeknu vám takovou nudu jsem snad v životě nezažila. Už tu sedím nejmíň tři hodiny a šíleně se michce spát. Jenže pokaždý co se jen pohnu, tak Alec napomíná, ať poslouchám.

Najednou se na chodbě objevil Alex s velkým úsměvem. Naznačila jsem mu pusou jedno výstižné slovo a to POMOC!!!!

Nejspíš to pochopil, takže se usmál a promluvil.

"Char Sarah má už večeři hotovou a tak svolává rodinou poradu u večeře!" řekl.

"Už?!" zeptal se Alec.

"No jo škoda, zrovna jsem se bavila, ale no nic dostala jsem hlad!" oznámila jsem a táhla Alexe co nejdál od toho šíleného pokoje.

"Díky!" vydechla jsem.

"Nestojí za řeč. Mimochodem, tímhle si tu musel projít každej, takže oficiálně patříš do rodiny!" řekl s úsměvem a navedl mě do jídelny. Přece jen se tu nevyznám. Na můj vkus to tu je až moc velký to vám povím!

Sarah už dávala jídlo na stůl a průběžně se všichni slezli dolu.

"Hm hezky to voní, teď mám jen otázku... Už jsi někdy něco vařila?!" zeptala jsem se podezdřívavě.

"No tak docela ne, ale sledovala jsem pořady v telce a složitý mi to ani nepřišlo!" řekla s úsměvem a všichni si sedli ke stolu. Hm voní a dokonce to dobře i vypadá.

Všichni si sedli a dali jsme se do jídla. Oficiálně prohlašuju, že Sarah bude muset vařit každej den. Je to vážně výborný.

"Ehm proč vlastně jíte všichni?" zeptala jsem se překvapená.

Někteří se totiž tvařili hrozně zmučeně, že musí jíst tohle, když jsou upíři. No po pravdě nejspíš by mě to taky štvalo.

"Tady Drek trval na tom, že jsme rodina!" zašklebil se Alec.

"Jo je mi to jasný. Vážně to ale nemusíte jíst!" řekla jsem s úsměvem.

"Takže, když už jsme se dostali až na konec večeře, tak chci probrat ten zítřek!" ujal se slova Derek a já dělala coo jsem mohla, abych nevybuchla smíchy, stejně jako Erik  a Alex. Víte Derek se tvářil tak vážně, že mi připadalo, že se nejspíš zbláznil. Bože, je mi osmnáct a mám být jeho dítě?

No potěš koště!!!

"Hm tak vens tím!" popoháněl ho Erik.

"Prostě v sedm hodin, ať už jste všichni dole i s kuframa. O pů osmé má dorazit Katrin a poté si vezmem auta a vyrazíme. Aby sme si ujasnili kdo s kým sedí, tak už jsem to rozdělil!" řekl s úšklebkem.

"Takže Char, Alec a Erik jedou jedním autem a já Sarah, Alex a Katrin jedem druhým!" oznámil jasně.

"Protestace!" vyhrkli jsme s Alexem navzájem.

Všichni se začalii smát.

"No dobře, tak co máte za problém?!" zeptal se Derek.

"Takže zaprvý, v sedm hodin ráno mám nejmíň půlnoc a věřte nikdo semnou v tuhle hodinu ani nehne! A zarduhý nemůžete mě nechat jet s těma bláznama!" řekla jsem jasně.

"No a já nemíním sedět s Katrin ta hholka je beznadějnej případ!" namítl nyní Alex.

"No fajn! Takže asi takhle Char stává v sedm deset, ale nic jinýho se nemění. Bože, pár hodin to vydržíte!" namítl Derek.

"Hm tak to jsi teda pomohl!" řekla jsem s úšklebkem.

"Ále nemůžeš bejt až tak líná!"

"No dovol to vy jste tady ti co nespí! Já narozdíl od vás spánek potřebuju!" namítla jsem.

No jo dál už jsem to radši nerozebírala, nebo by mě z toho ještě kleplo.

"Takže co teď?" zeptala jsem se, když Sarah šla umýt nádobí. Nabídla jsem se, že jí pomůžu, ale ona tu roli matky bere natolik vážně, že mě z kuchyně doslova vykopla!

"No mám tu film, takže se na něj mrknem!" oznámil mi Erik a táhnul mě do obýváku, kde seděli ostatní.

"Předem se ptám co to je za film!" řekla jsem, když jsem si sedala vedle Alexe na pohovku.

"No přece Twilight saga!" zapištěl Alec nadšením.

"Cože?!" vykřikla jsem.

"Rozhodně odmítám, na ttuhle slaďárnu se odmítám dívat.!" oznámila jsem rychle. (pozn. aut. Předem se omlouvám těm, kteří to čtou a jsou fandové stmívání. Po pravdě proti němu nic nemám, takže tohle je jen v povídce.. :-*)

"Jo já taky!" souhlasil semnou Alex.

"Ále prooooč?!" ptal se smutně Alec.

"No ani se neptej. Podle mě to je vysoce stupidní film!" oznámila jsem svou teorii. "A navíc se mi dělá špatně z tý sentimmentality.!" dodala jsem.

"Prosííííííím!" začal Erik.

"Ne!"

"Jestli nesouhlasíš, tak tě sem přivážu, a nepustím, dokud to neskončí!" oznámil mi Erik.

"Jsou schpný to udělat?!" zeptala jsem se Alexe.

"Si piš!" potvrdil.

"Fajn!" řekla jsem.

No nikdy jsem si nemyslela, že už po pěti minutách se budu tak nudit. Navíc, když jsme se jen s Alexem pohli, tak se hned ozval Erik a nadával nám, že nic neslyší. Bože je to upír, ten má dokonalej sluch.

No nakonec se ještě rozbrečel u tý zcény, jak bella s Edwardem tancují v tm altánku! Bože to si říká upír?! Je jak nějaká ztřeštěná fanynka!

"Jo super bylo to smutný a zamilovaný, sorry ale nějak jsem se u toho nudila až k smrti, takže jdu spát!" oznámila jsem jim utahaně.

"Brou!" ozvali se z kuchyně, naše "rodiče". Bože to slovo zní divně.

"Dobrou!"  broukla jsem na ně.

"Jo ještě náhodou kde je koupelna?!" zeptala jsem sse a všichni se rozesmáli.

"Co jsi dělala, když ti to tu půl dne ukazovali?!" zeptal se rozesmátej Alex.

"No přemejšlela jse, co si dám zítra k snídani!" odpověděla jsem po pravdě a všichni dostali další záchvat smíchu.

"Nahoru po schodech, doleva, rovně a doprava!" vysvětlil Alex.

"Hm jo jasně..." řekla jsem a vydala se nahoru.

Cestou jsem přemýšlela, jak že to bylo? No vážně já nemám moc doubrou paměť. Když jsem se nahoře na schodišti zastavila a stála tam nejspíš deset minut se ozval zezdola Alex.

"Teď doleva!" všichni se zase rozesmáli.

"Hm jo dyť já vím.. Přemejšlela jsem, z čeho je vyrobenej ten koberec!" plácla jsem první věc co mě napadla.

"Promiň, že tě upozorňuju, ale pokud se nemýlíl, tak tam žádnej koberec nemáme!" ozval se zase Alex a to už se zase všichni chechtali.

"Bože, brzo ti něco udělám!" šeptla jsem, ale on mě slyšel.

"Už se bojím!"

"Jo to by jsi měl!" křikla jsem na něj s vyplázlým jazykem a konečně zamířila do tý koupelny. Nakonec jsem jí našla asi po půl hodině. A to jen proto, že jsem vlezla do pěti špatných dveří. Jenže za to nemůžu já, ale ten inteligent, kterej to tu stavěl!!!!

(Díky za čtení a pls komentíky díky...!!!!)

Vaše mishqa... :-*