Vampire-krev | Krvavý polibek - 6. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 6.: Noční rušení klidu!!!!

"Bože, brzo ti něco udělám!" šeptla jsem, ale on mě slyšel.

"Už se bojím!"

"Jo to by jsi měl!" křikla jsem na něj s vyplázlým jazykem a konečně zamířila do tý koupelny. Nakonec jsem jí našla asi po půl hodině. A to jen proto, že jsem vlezla do pěti špatných dveří. Jenže za to nemůžu já, ale ten inteligent, kterej to tu stavěl!!!!

Pohled Char:

Už jsem byla v polospánku, když někdo vtrhl do pokoje.

"Jakej dement!" sykla jsem rozespale, když semnou někdo lomcoval v posteli.

"To jsem já..." zašeptal.

"Kdo?" jsem nějak mimo.

"Alec!"

"Jéžíš co chceš v... jednu hodinu ráno?!" můj hlas byl zcela hysterický.

Tak se mi nedivte. Do postele jsem se dostala v jedenáct hodin, a teď mě nějakej tvrdohlavej tupec nenechá spát!

"Já se bojím...!" řekl mi u ucha.

"Cože!" vyskočila jsem z postele.

"No jo... Slyším nějaký zvuky!!!!" stěžoval si.

"A co já s tím?!!! Bože, seš upír ksakru, tak se tak chovej. A navíc uklidňovat tě můžou ostatní.....!" sykla jsem a snažila se zalíst do postele. On si mě, ale přehodil přes rameno a kráčel pryč!

"Co to děláš!" křikla jsem.

"Nesu si tě do obýváku, aby jsi mi neutekla.." objasnil.

"Né pusť mě... Já chci spát!!!!! Víš co to znamená?!!!! To znamená, že budu ležet na posteli v pokoji!!!!!!" křikla jsem.

"Prosím!" začal a už si to kráčel do obýváku.

Posadil mě v polospánku na pohovku. Po chvíli jsem si uvědimila, že tu nejsme sami. Když jsem otevřela oči, tak jsem si uvědomila, že sedím vedle Alexe. Ten se jen usmíval.

"Co je?!" vyštěkla jsem.

"Jen jsi rozcuchaná!" smál se dál. 

"Kam jsem se to přestěhovala?!" zeskučela jsem.

"Tak jak se na dnešek těšíš?" navazoval konverzaci Alec.

Bože, tak on mě vytáhne v jednu z postele a ptá se jak se na dnešek těším?! No to mě držte, nebo mu jednu vrazím.

"Proč si tu nepovídáš s ním?!" zeptala jsem se unaveně a poukázala na Alexe.

"Protože on mě ignoruje!" stěžoval si Alec.

"Hm dobrej nápad!" řekla jsem a opřela si hlavu o Alexe. Ten mě jen sledoval.

"Můžu?" zeptala jsem se radši...

"Jo jasně!" usmál se.

"Hm aspoň ěkdo tu je normální. Kdyby se mi snažil něco udělat, tak ho prosím zastav nemám náladu to řešit!" jenom přikývl a já pomalu usínala.

Asi za deset minut se ozval Alec.

"Char spíš?!"

Ignorace.

"Spíš" hned po chvíli.

Ignorace.

"Hu hu spíííííííš?!"

Ignorace.

"No ták ségra...!"

"Co je ksakru. Ne nespím a hádej kvůli komu!!!!!!!!!!" zařvala jsem až Alex podemnou nadskočil.

"Ták promíň, ale já se nudím!!!!!" začal zase Alec.

"Kolik je hodin?!" zeptala jsem se potichu Alexe.

"Čtyři hodiny ráno," odpověděl až nějak moc sladce. Zse mě z něho zamrazilo. Poslední dobu se mi to stává až moc často.

"Hm fjan!" sykla jsem a vstala.

"Dej mi patnáct minut!" řekla jsem Alecovi.

"A co se stane pak?!" zeptal se se zájmem.

"Přídu jsem oblečená a nakopu ti zadek!!! Blbečku!!!!" vstala jsem a zamířila do pokoje.

"Zatím mi někdo přpravte kafe, ať mě to nakopne!!!" zavolala jsem na ně ještě ze schodů. Tohle mě složí dost brzo. Proč zrovná já přídu o spánek? Odpověď je jasná. Protože tihle upíři jsou až moc hyperaktivní!

Za deset minut jsem už byla oblečená a zamířila jsem do koupelny. Tam jsem si dodělala hygienu a pak jsem rovnou zamířila do kuchyně, kde mi Alex odával kafe.

"Díky!" usmála jsem se a napila se.

"Tak co co!!!!!!" přiletěl Alec.

"Máš komp?" zeptala jsem se a ani ne za minutu už stál předemnou s Nottebookem.

"Něco ti ukážu!" řekla jsem a v obýváku jsme si sedli na pohovku.

"Nějakou hru?!" zajásal.

"Jo něco na ten způsob!" řekla jsem a do vyhledavače jsem zadala adresu hry, kterou jsem pařila dřív dlouho. Jo to byly časy!

"Takže chceš být upír nebo vlkodlak?!" zeptala jsem se a on vykulil oči.

"Bože, jako postava ve hře!"

"Jo tak to chci béjt upír!!! Stoprocentně!" prohlásil.

"Hm fajník, tak si sem zadej informace a vytvoř si postavu!" řekla jsem a zapla telku!

Za deset minut už do mě strkal, že to má.

"Super, takže tady dole ti ukáže kolik krve v sobě máš, až ti dojde, tak tady klikneš na park a někoho vysaješ. Pak je tu aréna tu se utkašáš s vlkodlakama, a tady si můžeš vytvořit klan. Jo a tady plníš úkoly, díky nim se dostaneš na větší úroveň" vysvětlila jsem a on se hned pustil do hry.

"Dívej to je super!" radoval se.

"Jo jasně, že je!"

Úplně se do toho zažral. Nevšímal si okolí, takže byl konečně klid, a já se s Alexem dívala na telku.

"Hm tohle budeš muset dělat častějc!" pošeptal mi se smíchem.

"Jo to jo. Po dlouhý chvíli je v klidu!" souhlasila jsem.

Kolem šestý hodiny se všichni shromáždili. Stali tam a čuměli na nás jak vyvoraní.

"Co jste mu udělali?!" zeptal se Erik, když se podíval na Aleca.

"Ty už jsi vzhůru Char?" zeptala se Sarah.

"Ehm jo...." řekla jsem rozpačitě.

"A co on?!" zeptal se Derek.

"No Char ho trochu nalákala na jednu hru a on je z ní totálně vedle!" objasnil Alex se smíchem.

"Páni to se často nestává!" řekl Erik.

"Hm taky jsem řikal!" poznamenal Alex.

"Mimochodem Katrin dorazí už za hodinu."

"Už?!" zaúpěl Alex.

Erik zamířil něam do kuchyně, tak jsem se za ním vydala. Zrovna něco lovil v ledničce!

"Brý ráno!" pozdravila jsem.

"No hojky Char!" řekl s úsměvem.

"Můžu se na něco zeptat?!" zaprosila jsem. Jen se usmál a přikývl.

"Proč je Alex tolik ve stresu, když se mluví o Katrin?!" zeptala jsem se se zájmem. Vážně mě to totiž zajímalo. Po každý co se mluvilo o ní se Alex choval divně.

"No víš Katrin je do Alexe zblázněná. Vážně ho žere a Alexe to doslova sere! No ona to naněj zkouší už pár století, ale Alex se jí  snaží ignorovat, ale ta holka má výdrž!" řekl se smíchem a  obýváku se ozvalo Alexovo zavrčení.

"Jo ták!" řekla jsem se smíchem a zakousla se do jablka.

Přes tu hodinu to tu bylo jako v blázinci. Všichni tu běhali svojí rychlostí, takže jsem z toho měla šmouhy. Nakonec jsem zjistila, že oni teprv balí. Snažila jsem se je ignorovat, a sedla jsem si na pohovku se snídaní a četla jsem si noviny.

Jen mě štval ten věčnej vítr co tu způsobovali. Akorát mi rozházeli vlasy. Pak se tomu jak malý fakani smáli! No prostě horor!

Pak najednou někdo zazvonil.

"Char mám teď plný ruce di prosím otevřít!" ozvala se ze shora Sarah.

"Rozkaz!" zasalutovala jsem a zamířila do chodby.

Otevřela jsem dveře a zůstala stát jak opařená. Pokud se nemýlím, tak tohle bude Katrin. No nevím co jsem po pravdě čekala, ale tohle to rozhodně nebylo.

"Hojky!" pozdravila jsem, ale její reakce mě překvapila.

(Díky za čtení a pls komentíky díky... :-*)

Vaše mishqa... :-*