Krvavý polibek - 11. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 11 - Zase škola??!

"Už v šest?!" vyjekla jsem. "Hm, mládeži jak to vypadá, tak bych měla jít spát, nebo semnou ráno nehnete!" řekla jsem jasně a když jsem stála na schodech, ještě jsem houkla na Aleca.

"Dneska bych se ráda vyspala sama!!!!"

Pohled Char:

Nevím, koho napadlo, že do školy se chodí tak brzo! Nejradši bych toho dotyčnýho uškrtila. Právě teď se mě snaží nějaký individium vzbudit. Samozřejmě, že nereaguju.

"Buť to pude po dobrým, nebo po zlým!" ozval se mi u ucha Alex.

Hm nevím proč, ale mám sto chutí ho něčím majznout po hlavě. Myslím, že by mohla stačit i stolní lampička. Nic moc to není, ale aspoň by se brobral.

"Na to ti zdaleka peču" zamručela jsem a zamotala se do peřiny.

Myslela jsem si, že mám vyhráno, ale tenhle prohnanej upír si mě v sekundě hodil přes záda a zamířil se mnou do koupelny. Teda aspoň si myslím, že tam míříme. Sorry, ale vážně se po ránu moc dobře neorientuju.

"Bože, už ti někdo řekl, jak strašně otravnej jsi?!" zamručela jsem.

"Hm já mu to říkám pořád dokola. Jak vidíš, tak mu to je ale totálně jedno!" prohodil kousek od nás Erik.

"No tak to je skvělý!" sykla jsem otráveně.

"Copak? Netěšíš se do školy?! Já teda jo!" promluvil Erik.

"Hm, ale ty jsi mega inteligent a já mega trotl na učení!" prohlasila jsem s úšlebkem a zakroutila očima nad jeho nadšením nad školou. Bože tenhle člověk je nadpozemsky hezkej a ještě se bude zajímat o učení? Myslím, že nikdy nepochopím, jak přemýšlej!

"Ále no ták. Budu tě šetřit!!" chlácholil mě Alex.

"Jo jasně už si to umím představit. Hned při první příležitosti mě necháš proletět.!" poznamenala jsem, když mě v koupelně postavil na vlastní nohy a začala jsem si čistit zuby.

Asi po půl hodině jsme konečně seděli v uatě a mířili do školy. Já jela s Erikem a Alecem. Aba dva měli skvělou náladu a dokonce si i pískali. (Blázni!)

V druhým autě jeli Alex a Katrina. Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená. Vážně nevím co se mnou je, ale poslední dobou mám jaksi smíšené pocity co se týče Alexe.

Za pár minut jsme už parkovali na školním parkovišti. Všichni zírali na nás a myslím, že ještě chvíli budou. Nehorázně mě to štvalo. Zírali na nás, jako na kus masa. Bože, nevím co jsem čekala, ale tohle to rozhodně nebylo. Nejsem ráda středem pozornosti a to se nikdy nezmění.

"Char budem ve stejný třídě!!!" radoval se Alec, když jsme šli společně i s Erikem ke škole. Oba dva se tvářili, jako by jim bylo jedno, že na ně každej zírá. Jo no chápu je. Tohle prožívaj hodně často. Protože jsou upíři, tak přitahují hodně pozornosti kvůli tomu jak hezky vypadaj.

Alex a Katrin mířili do ředitelny, aby se ohlásili. No a my mířili stále ke škole.

"Jo super, Eriku sedíš vedle mě jo?!" ujišťovala jsem se.

"A proč? Já chci taky!!!" ozval se Alec.

"Jo jasně, ale já potřebuju vedle sebe inteligenta, abych mohla opisovat.!" upozornila jsem je.

"Hm tak to máš smůlu, budeš se muset snažit sama!" seznámil mě s mým krutým osudem Erik. Né že bych čekala, že bude souhlasit, ale nějak se toho bojím.

"Super takže radíš mě!" prohlásil Alec.

Došli jsme k naší prní učebně a vešli dovnitř. Všichni si nás měřili a stále si něco šuškali. Vážně to je deprimující pocit, když netušíte o co jde!

"Takže cože máme první hodinu?!" zeptala jsem se znuděně.

"Dějepis s Alexem!" odpověděl nadšeně Alec.

"Bože, vy dva jste si určitě ráno něčeho šlehli co?! Určitě jste zhulení!" obvinila jsem je s úšklebkem a zapadla do poslední lavice, která byla prázdná. Ti dva si sedli předemě.

"Jo jasně travičky zelený!" rozesmáli se ti dva. Ostatní nás jen skenovali pohledem.

"Taky vás to deptá?!" zeptala jsem se.

"Hm už jsme si zvykli! Mimochodem, hned po tom co zazvoní na hodinu si k tobě přisedne moc otravnej kluk!" upozornil mě Erik.

"A to víš jak?!" zeptala jsem se.

"Mno právě ho slyším na chodbě jak o tobě básní!" šeptl.

"No tak to je ještě lepší!" vzdychla jsem.

Měl pravdu, hned jak zazvonilo si ke mě sednul vyšší blonďák a už se mi představoval. Jediný co jsem z toho pochytila bylo to že se jmenuje Ben a je kapitám fotbalistů. Víc jsem ho nevnímala. Na první pohled bylo, ale vidět, že u holek je oblíbený. Jenže teď tu jsou Alec, Erik a Alex a tak si myslím, že on zůstane na ocet.

Po zvonění do třídy vešel Alex a všem se představil. Několikrát mu zbloudil pohled ke mě, a když si všiml, že ho sleduju, tak se jen usmál a pokračoval dál. Jo ten úsměv. Vím, že to je jen obyčejný úsměv, ale pro mě znamená něco mnohem víc.

Po představení se pustil do výkladu první látky. Hned jak začal mluvit, tak se ke  mě Ben naklonil a promluvil.

"Máš dneska čas?!" zeptal se s úsměvem a ty dvě paka předemnou zadržovali smích. Je mi jasný, že všechno slyšej. I Alex se podíval směrem ke mě, ale přesto pokračoval ve výkladu. Vypadalo to, jako že i přesto že mluví, tak je zaměřený na to co odpovím.

"No jo mám!" odpověděla jsem s úsměvem. "Jenže nemám náladu na takový vlezdoprdelky jako seš ty!" sykla jsem nakvašeně s úšklebkem a Erik a Alecem se šíleně rozchechtali. Všichni se samozřejmě otočili na nás a sledovali nás.

Zaměřila jsem se na Alexe a všimla si, že v jeho očích se zračí něco jako úleva. Jo přesně. Netuším co to znamená, možná jsem se i mýlila, ale nějak mi to vrtá hlavou.

Takhle probíhal celý den až do oběda. Zrovna jsme stáli v řadě na jídlo, když jsme si všimla Iana a dvou dalších kluků co s ním seděli u stolu v jídelně. Vyvodila jsem si z toho, že tohle budou ti jeho bratři. Samozřejmě, že nevlastní, protože všichni tři jsou upíři.

Všichni tři se dívali na mě. Když si Ian všiml, že se na něj dívám, tak se krásně usmál a kývnul na pozdrav.

"Škoda, že jsi ho tak odbyla!" probudil mě z mého tranzu Alec.

"Ehm to jsi si myslel že to přijmu s veselou tvářičkou?!" zeptala jsem se zděšeně.

"No to né, ale byla by prdel, kdyby jste si někam vyšli!" bránil se Erik.

"Hm jo to je možný, ale moje psychycká stránka by to nevydržela. Dyť jsi viděl, jak obrovský ego ten chlapeček má! Jediný co by mu prospělo, by bylo, kdybych ho nakopla do slabin a poslala na místo mezi dvěma horama, kde teče řeka!" oznámila jsem svou teorii a s tácem jsme zamířili k volnému stolu.

"Bože, to jsi tak agresivní pořád?!" zeptal se s údivem Erik.

"Hm ani ne, jen čttyřiadvacet hodin deně.!" odpověděla jsem po pravdě.

"Jo myslím, že se tě začínám bát!" oznámil mi Erik.

"Jo to by jsi měl, přece jen takovej kopanec do kulek by mohl bolet!" řekla jsem a Alec se začal smát. Erik jen nadhodil výraz že-já-něco-říkal! a polkl.

Dneska jsme naštěstí odpolední vyučování neměli, takže jsme domů vyrazili ihned po obědě. Vážně jsem se už těšila domů. Přece jen do tohodle ústavu (kterýmu řikaj škola) nemusím chodit příliš často!

(Díky za čtení a pls komentíky díky...!!! :D )

Vaše mishqa... !!! :-*