Night of Love 2 - 8.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 8.: Pravda?! Cože?!!!

(Takže, možná někoho překvapí vývoj situace, ale o to mi právě šlo :D Jinak jsem mocinky ráda, že držíte se mnou a čtete tuhle povídku. Takže vážně děkujů i za ty komentíky. Takže už aspoň tušíte, kdo Ann vyhrožuje? Pokud ano, tak svůj tip napiště do komentářů. Moc ráda si je přečtu, ale teď už se nenechte rušit a čtěte!!! papa vaše mishqa :) :D

Minule jste četli.....

Stál tam on. Michael a líbal a osahával se s nějakou cuchtou. Zatočila se mi hlava a já cítila, že za chvíli ze mě bude troska. Na nic jsem neváhala a okamžitě se rozběhla na kolej do pokoje. Zamkla jsem se a dala volný průchod svým emocím.

Já ho milovala a on?! On mě totálně zničil!

Pohled Ann:

Měla jsem sto chutí něco rozmlátit. Převládali ve mě dva pocity. První byl něco jako lítost, bolest a ten druhý byl totálně vytočený.

Chtělo se mi brečet a nadávat zároveň. Možná, že jsem tušila, že se to jednou stane, ale za žádnou cenu jsem si to nechtěla uvědomit. Možná, že jsem věděla, že to nevydrží, ale přesto jsem v to doufala. No a teď tu je výsledek.

Já naivní holka se tu utápím v bezmoci.

To nejhorší na tom je, že ta osoba co mi posílá ty výhružky o tom ví taky. Možná ví i o tom co právě dělám. To je tak skličující. Zahnali mě do kouta a já jim to žeru. Bože, nejsem jenom naivní, ale dokonce i blbá.

"Tak a dost!" sykla jsem.

Slezla jsem z postele, přemalovala jsem si oči a řekla si, že to vydržím. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře do chodby. S velkým přemáháním jsem vylezla z pokoje a zamířila do tělocvičny za Edgarem.

Nějak jsem ani nevnímala okolí a tak mě překvapilo, když jsem do někoho narazila.

"Ahoj Ann!" pozdravila mě Lucy.

"Jo ahoj Promiň  přehlídla jsem tě. Mimochodem scháněla tě Kiky!." oznámila jsem jí a snažila se o vyrovnaný hlas.

"Jo díky. A.. není ti nic? Vipadáš nějak bledě?" zeptala se starostlivě.

"Co? Ne pohoda. Jen teď musím odpykávat ten trest" vymyslela jsem si ve vteřině a pokusila se usmát. Nevím, jestli mi na to skočila, ale ál jsem to nezkoumala a vyrazila jsem rovnou do tělocvičny.

Nevím proč, ale popadali mě cestou návali agresivity. Naštěstí jsem to držela v sobě a když jsem konečně vešla do tělocvičny, tak jsem si dost nahlas oddychla.

"Jsi tu dřív? Netušil jsem, že už se tolik těšíš!" ozval se vedle mě Edgar.

Nijak jsemm nereagovala, protože jsem si byla jistá, že bych se neudržela a něco bych mu udělala. Rozhodně bych nechtěla za mříže za to, že zneškodním profesora.

"Jak vidím, tak se tváříš jak citron. Neboj já tě neukousnu, ale měli bychom se do toho pustit ihned, abychom to všechno stihli!" poznamenal po chvíli ticha.

Vážně mě to stojí všechny síly, abych něco neřekla.

"Je ti dobře? Ann jsi v pořádku?!" zeptal se nyní starostlivě a mírně se mnou zatřásl.

To slovo, jestli mi je dobře mnou totálně projelo! Prostě jsem to v sobě neudržela a spustila svůj monolog.

"Vy se mě ptáte, jestli jsem v pohodě?! Tak já vám něco povím!! Nejsem v pohodě!! Všechno se totálně podělalo. Nevím co semnou je, ale poslední dobou se cítim fakt mimo. A teď nachytám svýho přítele jak se vošahává s jinou. A víte co je na tom to nejlepší?!!!! Já ho totiž miluju a tohle mě totálně ničí ksakru!!!" zařvala jsem na něj a cítila, jak se moje agresivita dere na povrch.

Nevím jak se to stalo, ale dyž jsem se totálně vytočila, tak najednou pár krabic předemnou začali hořet. Byla jsem z toho totálně vyděšená. Fakt mi něco je!

"O můj bože je to tu!" šeptl popadl mobil a když mu to někdo zvedl, tak promluvil. "Už to začalo, jsem v tělocvičně" normálně by mě zajímalo kdo to je, ale mám v hlavě totální zmatek. A ke všemu hoří.

"Bože, uhas to!" zařvala jsem.

"Nemůžu. To jen ty. Věř mi. Vím že netušíš co se to děje, ale prosím mysli na to, aby ten oheň zmizel. Neptej se mně proč, ale prostě to udělej.!" řekl klidně.

Jsem zmatená na takovou úroveň,že jsem udělala prostě to co po mě chtěl. Nevím, jestli si ze mě nestříli, ale teď mi to je absolutně jedno. Myslela jsem jen na to, aby ten oheň zmizel a povedlo se. Nevím jak a ani proč, ale najednou byl pryč.

Byla jsem zničená, takže po mě nehctějte vysvětlení. Unaveně jsem se  opřela o zeď a sjela po ní na podlahu. Podepřela jsem si zničeně hlavu a snažila se uklidnit.

Nikdy se mi nestalo, že bych pocítila tolik pocitů a nálad najednou. Nevím, jak jsem tam dlouho seděla, ale najednou někdo vešel do tělocvičny.

Zvedla jsem hlavu a poznala Amandu. Jo super, tak ta tady vážně chyběla. Jenže je možný, že Edgar volal právě jí? Proč proboha? Ví toho taky víc než já?

"Co se to semnou ksakru děje? Proč tu hořelo? A co tady dělá ona?!" vychrlila jsem ze sebe najednou.

"Je toho hodně co ti potřebujem říct. Vím, že je to pro tebe momentálně těžký. Vím, že tomu nebudeš chtít věřit, ale aspoň se o to prosím snaž" promluvila Amanda. Nejdivněší na tom bylo, že mluvila mile, soucitně a zdálo se, že se o mě bojí.

Bože, ať to je jen sen.

"Takže Ann ten oheň jsi spůsobila ty" promluvil pomalu Edgar a mě až po chvíli došlo co právě řekl. Ale, to není možný. Jak já?

"Jak?!" zeptala jsem se prostě.

"Jsi vyvolená. Víš kromě vampýrů a mágů, existuje ještě jedna rasa. Je nás hodně málo už jen proto, že lovci nás většinu zabili. No a ty máš být naše záchrana. Předpovědělo to proroctví. Ty jsi jediná našeho druhu, která se specializuje na oheň. Máš sílu ohnivého draka. Chápu, že tomu nejspíš neuvěříš, ale myslíme to vážně. Tvé schopnosti vypluli na povrch hned potom, co si zažila velkej emocionální  nával." promluvil Edgar a po jeho řeči jsem nic nechápala.

Já jsem vyvolená? Proroctví? Cože?

"Proč.. Ehm proč já? A co vy dva?!" vychrlila jsem ze sebe nevěřícně.

"My dva jsme tví ochránci. Víš musíme tě chránit před lovci. Dalo nám hodně práce než jsme tě našli. A to, že si byla Amandě tak blízko byla naše výhoda. Já jsem sem nastoupil až po tom co to Amanda potvrdila. Já ovládám živel vodu a proto jsem vodní had. A Amanda je vzdušný fénix, protože ovládá vzduch. Ke všemu máme i schopnosti jako mýtické zvířata. Tudíš ty máš schopnosti jako drak." řekl a mě to v hlavě šrotovalo. Možná, že jsem tomu dokonce i věřila.

"Tak proč mě Amanda nesnášela, nebo nesnáší. Sorry, ale jsem natolik zmatená, že už ani nevím co je pravda!" řekla jsem.

"To je Amandino maskování. Víš nesmíme být podezdřelí!"

"A co bude pak až skončí škola?!" zeptala jsem se.

"Víš to neví nikdo z nás!" promluvila Amanda. Vážně to byl nezvyk jí vidět takhle. Nikdy jsem netušia, že něco takovýhodle by se mohlo stát.

"Aha jasně a to, že mi vyhrožujou to víte taky?!" vypadlo ze mě.

Oba dva vytřeštili oči udivením. Hm jak na to tak koukám, tak tohle nejspíš nevěděli. No aspoň mám jistotu, že mi nevyhrožuje ani jeden z nich. Po pravdě jsem měla menší tušení, že za tím stojí Amanda. Jenže to co mi tu řekli ač to nedává smysl, tak to vyvrátilo mojí myšlenku!

(Díky za čtení a pls komentíky mocinky díky!!!)

Vaše mishqa... !! :-*