Vampire-krev | Night of Love 2 - 10.kapitola

Night of Love 2

- záchrana

Kapitola 10.: Slzy, smutek a odreagování!

Minule jste četli...

"Takže všechno to začalo dneska, když jsem po tělocviku zamířila do šatny a ......." začala jsem jim všechno vyprávět. Obě poslouchali a já netušila co to s nimi udělá, až se všechno doví. Jediný co jsem, ale věděla, bylo, že tyhle dvě budou vždycky na mojí starně, a v tuhle chvíli mi to naprosto stačilo!

Pohled Ann:

Aby mi uvěřili, tak jsem jim ukázala, jak moje moc nebo co to je funguje. Obě valili oči snad víc než, když jsem se to dozvěděla já.

"Tak jestli to dobře chápu, tak ty si dneska přistihla Michaela, jak ti zahýbá s nějakou cuchtou a teď se bojíš, jak vezmem ty tvoje schopnosti?!" zeptala se mě Kiky.

"No jo. Vím, že mi nejspíš nevěříte ale..." Neskočila jsem to doříct, protože ty dvě po mě skočili a obě se rozbrečeli. (Bože, ještě trochu tý sentimentaliti a můžu se rovnou vydat na dlouhou cestu do blázince!)

"Chudáčku, jasně že ti věříme. A pokud potkáme toho prevíta, tak mu zaručíme, že si na hodně dlouho chlapeček nevrzne!" informovala mmě Kiky.

"No lepší vyjádření by bylo, že si už nikdy nevrzne!" poznamenala Niky a všechny tři jsme se rozesmáli.

"Jo to bych mu vážně přála!" prohodila jsem s úsměvem.

"A jinak jsi v pořádku?!" ujišťovala se Niky.

"Jo no zase tolik ne, ale potřebovala bych nějak odreagovat. Přece jen dneska toho bulení a lítosti na mě bylo nějak moc," upozornila jsem je.

"Hm jo do je dobrý nápad, tak co podniknem?" zeptala se přemýšlivě Kiky.

"Hm co takhle dámská jízda!" navrhla Niky.

"Jo to by šlo. Jen bych ještě někoho pozvala pokud to nevadí?" zeptala jsem se a už se mi v hlavě rodil plán na večer.

"Jasně že ne, ty stvou tvojí osůbkou zařiď zásoby jídla a my dvě se mrknem po nějakých věcech. Tak za hodinku se sejdem tady na pokoji!" zaúkolovala mě Niky, když jsem si hledala ve skříni nějakej svetr. Venku se docela ochladilo a já se nehodlám hodit marod.

"Á holky.." promluvila jsem a tím je zastavila v otevírání dveří na chodbu.

Obě ke mě vzhlédly.

"Děkujů vám!" řekla jsem a obě je objala. Vážně jsem byla ráda, že to pochopili.

"Pohodička, ale musíš nám slíbit, že jestli se ti něco bude dít a nebo ikdyby ti přišla ta pitomá SMS, tak nás budeš informovat jasný?!!!!" řekla Kiky.

"Jasný mami!" prohodila jsem se smíchem a oni dvě vyšli ven na chodbu.

Nakonec jsem se taky vydala ven. Zamířila jsem k pokoji svojí sestřičky a rozmýšlela o tom, jak se asi bude tvářit, když mě uvidí před dveřma pokoje. (Jo nikdy by mě nenapadlo, že jí pudu lízt do zadku. Včera bych jí totiž do toho zadku poslala!)

Po chvíli jsem se odhodlala a zaťukala na dveře od jejího pokoje. Pár holek co šlo kolem se na mě dívalo takovým tím pohledem co říkal ta-holka-se-nejspíš-dočista-zbláznila. Jo tak tím bych si nebyla zase tolik jistá!!!

"No jo už du. By mě zajímalo, kdo zase otravuje!" ozvalo se zevnitř a já se musela ušklíbnout. Jo to bude koukat, až mě uvidí.

"Ahojky!" pozdravila jsem jí zvesela, když otevřela. Jen zůstala stát a zírala na mě překvapeně. Jo byl to dobrej pohled.

"Víš řikala jsem si, jestli by jsi se nechtěla dneska ke mě stavit.  Všechno jsem holkám řekla a oni se rozhodli, že mě nějak odreagujou a tak pořádáme dámskou jízdu" prohodila jsem, když se k ničemu neměla.

"Vážně?!" zeptala se nevěřícně.

"Jasně!"

"No tak jo!" vypískla, až se pár holek otočilo a zíraly na nás jako by jsme se chtěli prát. Tomu jsem se jen usmála.

"Takže díky!" řekla, když vylezla z pokoje a zamykala za sebou dveře od pokoje.

Došli jsme do kuchyně a rozdělili se v hledání jídla. Po pravdě tady toho moc nebylo a pokud to tak bude dál, tak si myslím, že tu pojdem na nedostatek jídla.

"Mám nápad!" zahučela jsem, když jsem se hrabala ve skříňce a brala brambůrky. Amanda zrovna páchala atentát na ledničku. To byl pohled!

"No povídej!"

"Uspořádáme hromadnou petici na to, že tu je nedostatek jídla a pak strčímě list s podpisama úče. Pokud to nevíde, tak si vyrobíme tabule a transparenty a půjdem protestovat před ředitelnu. To by bylo, aby to pro nás otec neudělal!" prohodila jsem zamyšleně.

"Jo dobrej nápad. Jen aby to nebral jako rodiný povstání!" řekla se smíchem a konečně zavřela ledničku.

"Jo to by nás mohl rovnou podplatit!" nadhodila jsem se smíchem a s plnou náručí se na ní otočila. Amanda na tom byla stejně. Dokonce toho sebrala tolik, že jí nebylo vidět ani do obličeje.

"To jo. Hele pochybuju, že dojdu do pokoje po svých!" nadhodila a já se rozesmála.

"No pokud tě cestou popadne mlsná, tak nejspíš ne!" namítla jsem s úsměvem a obě jsme se rozesmáli. Po chvíli záchvatu smíchu jsme se vydali do pokoje.

Všechno šlo dobře, ale najednou se před náma objevil celej vysmátej Edgar. Hm jak na to tak koukám, tak na nás musel být asi dobrej pohled, protože on se začal smát tak šíleně, že mi připadalo jako by se zbláznit. Ikdyž u něj nikdo neví!

"Holky to jste vykradli celou spíž?!" zeptal se, když se uklidnil, ale stejně se přiblbě usmíval.

"Víš to je jen půlka pro zbytek se ještě vrátíme!" prohodila Amanda.

Podíval se na nás s vykulenejma očima.

"Jéžíš. Musíte pochopit pane profesore, že jsme velký holky a navíc ve vývinu. Což znamená, že máme hroznej hlad a pokud nám neuhnete z cesty, tak vás napíchnem na špíz a ogrilujem si vás!" vysvětlila jsem mu a všichni tři jsme se rozesmáli.

"To jako vážně? Hm tak běžte, než nám umřete hlady!" řekl stále se smíchem a my se radši hodně rychle zdejchli na pokoj.

"Z něho mě jednou raní mrtvička!" informovala jsem Amandu, když jsme seděli na mojí posteli.

"Jo a bude to hodně brzo!" souhlasila.

Po chvíli dorazili i holky, hned co hodili ty krámy na postel, tak se otočili k nám a přísahala bych bohu, že totálně stuhly, když si všimli Amandy.

(Díky za čtení a pls komentíky mocinky díky... )

Vaše mishqa... :D