Vampire-krev | Krvavý polibek - 7. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 7.: Co máš za problém?!!!

Pak najednou někdo zazvonil.

"Char mám teď plný ruce di prosím otevřít!" ozvala se ze shora Sarah.

"Rozkaz!" zasalutovala jsem a zamířila do chodby.

Otevřela jsem dveře a zůstala stát jak opařená. Pokud se nemýlím, tak tohle bude Katrin. No nevím co jsem po pravdě čekala, ale tohle to rozhodně nebylo.

"Hojky!" pozdravila jsem, ale její reakce mě překvapila.

Pohled Char:

Odpovědí mi bylo strašlivý zavrčení a obrovskou rychlostí mě odhodila, až do obýváku! Tak tohle bylo moc. Já tu dělám slušnou dívku, a ona se mě snaží zabít.

"Ksakru co máš za problém!" křikra jsem a odrazila její další útok. Její pěsti jsem se, ale nevihla a ona mi dala ránu přímo do rtu. Ksakru teče mi krev.

"Tak na tohle se fakt můžu vysrat. Fajn moje milý já odchází děvenko.!" sykla jsem a pustila se do ní.

Ta holka má, ale páru. Já jí ten hřebínek srazím. Začala jsem na ní útočit a ona se jen stěží vyvedená z míry bránila. Schodili jsme vázu a všichni byli v mžiku u nás.

"Co jsi zač?!" zeptala se mě nasraně.

"Tvoje noční můra!" sykla jsem a jednou ranou ji přirazila ke zdi. Sebrala jsem střep a pžiložila jí ho ke krku. Vyděšeně se na mě dívala a čekala co udělám, stejně jako ostatní.

"Máš štěstí, že já upíry zabíjím jedině z dobrýho důvodu, a ten jsi mi nedala. Takže pokud dovolíš, tak si v klidu dojím snídani!" řekla jsem a střep odhodila.

Všichni se na mě překvapeně dívali. rvní se zpamatoval Alex a v mžiku byl u mě.

"Krvácíš!" zněl vážně hystericky.

"Jo to bude asi tím, že jsem dostala ránu za mou slušnost." objasnila jsem s úšklebkem a Alec se začal s Erikem šíleně smát.

"Páni já se s ní chci taky prát!" řvali oba.

"Pojď ošetřím ti to," řekl Alex a už mě táhl do koupelny.

"To není nutný!" poznamenala jsem.

"Ale je mohlo se ti něco stát!" začala Sarah a tý už jsem vážně neodporovala.

"Co to je za děvku!" zařvala Katrin. Páni tak ve mě to začíná znovu vřít. Jenže mě překvapilo, že proti ní vystartoval Alex. A zdálo se, že byl vážně rozzuřenej.

Chytl jí pod krkem a promluvil.

"Char s námi bydlí. Pokud se s tím nehodláš smířit tak zmiz. Pokud se jí budeš snažit ublížit, tak se osobně postarám o to, aby to bylo to poslední co jsi kdy udělala!" procedil a ve vteřině byl u mě a vzal mě do koupelny.

"Klid. Tohle jsi vážně neměla dělat!" promluvil na Katrin Derek.

Dál už jsem jejich rozhovor neslyšela, protože jsme s Alexem zalezli do koupelny.

"Jsi v pohodě? Teda chci říct... nevadí ti ta krev?!" zeptala jsem se, když otvíral lékárničku.

"Ne to vážně ne. Neboj umím se ovládat!" ujistil mě a tím sajrajtem co palí si natřel ubrousek. omu jsem se musela usmát.

"No já jen, aby jsi si mě nedal jako sváču" řekla jsme se smíchem a on se taky zasmál.

"Neboj to se nestane"

Pomalu mi ubrouskem čistil ránu  na rtu. Nějak mě to probrala a já sykla. Vzhlédl a tím navázal náš oční kontakt. Nevím jak dlouho jsme tam na sebe zírali, ale když do dveří vpadl Alec, tak jsme oba nadskočili.

"Bože, holka ty jsi jí dala. Netušil jsem, že se umíš až tak dobře prát. Zajímalo by mě, jestli by jsi zvládla přeprat i mě?" zadumal se se smíchem.

"Když mě naštveš, tak se to určitě dozvíš!" upozornila jsem ho a Alex se zasmál.

"Chceš to přelepit?!" zeptal se náhle.

"V žádným případě!" vzdorovala jsem.

"A myslíš, že by jsi mě dohnala?!" přemejšlel dál Alec nahlas.

"Ehm co?!"

"No jako, kdybych utíkal.... Nikdy jsem žádnou čarodějku nepotkal.." přiznal se zasněně. Kristepane na co tenhle upír taky nemyslí?!!!

"No já nevím?" přiznala jsem.

"No a co to takhle zkusit?!" zeptal se vzrušeně.

"Hm když to by jsi mě musel nějak nakopnout. Tím myslím jako vytočit, abych měla důvod!" zamyslela jsem se a seskočila z linky na podlahu.

"A co tohle?!" řekl a svojí obvyklou rychlostí mi plácl rukou přes zadek. Začal se chechtat a utíkat pryč.

"No tohle?!!!! Jen počkej!" křikla jsem za ním a rozeběhla jsem se.

Přesně jak jsem počítala. Nabrala jsem takovou rychlost, jako by mi i upír mohl zavidět a byla Alecovi v patách. Dole v kuchyni, která mimochodem už byla prázdná jsem po něm skočila a povalila ho na zem.

Všichni  a dokonce i Katrin, coč bylo fakt divný se přišli podívat co se stalo.

"Jéžíš to není možný, že si až tak rychlá!" zaskučel Alec.

"Char ty si boží ségra!" zapískal Erik a skočil po mě.

"Páni, tak myslím že ty se sem rozhodně hodíš!" poznamenal Derek a Katrin si odfrkla a odkráčela.

"Héj vy tři?! Za deset minut odjíždíme!" varovala nás Sarah, když Derek a Alex nesli zbytek tašek do aut. Vážně jsem se těšila na nový domov. Jediné, co mi kazilo plány byla Katrin.

No kdybych jí měla popsat, tak asi takhle: Je to bloncka, která nosí jedině růžový věcičky. Vlasy má dlouhý jak Barbie a i její mozek tomuhle vyhovuje. Dělá ze sebe pipku a myslí si, že se do ní Alex zabouchne, jak z nějakýho slaďáku! Řekla bych, že u něj nemá šanci. No sice to jistě nevím. Po pravdě v to jen doufám.

"Odjíždíme!" zavelel Derek.

Pomalu jsem si stoupla, když si mě někdo najednou přehodil přes rameno.

"No víš myslím, že bych tě měl přes práh vynýst. Je to naposledy nemyslíš?!" poznammenal Alec.

"Ty pako přes práh se nosí jen novomanželé a ke všemu, když vstoupí poprvé do novýho bytu a ne, když se stěhujou!!!" namítla jsem s úšklebkem.

"Hm, ale tady to jde jen po upírsku!" upozornil mě.

"Jo takže, upíři maj svůj slogan?" zeptala jsem se se smíchem.

"Jo něco takový!" přitakal se smíchem a zamířil přes obývák ven.

"Je tohle nutný?" zeptala jsem se, protože všichni na nás veejrali a smáli se. Vážně, proč jsme zase středem pozornosti my? Jo to je dobrá otázka!!!

"Hm jo je. Už se těším do auta. Erik řídí, takže si sednem do zadu. Vážně to bude zábava!" plánoval si cestu autem Alec. Já jen vytřeštila oči zděšením.

"Dereku?!" zavolala jsem a on se ihned objevil vedle Aleca kráčejícího k autu.

"Copak potřebuješ?" zeptal se s úsměvem.

"Jakže přesně dlouho tam pojedem?!" zeptala jsem se zkroušeně.

"Nejspíš celý den, je to hodně daleko!"  ooznámil mi.

"Super, takže já du pěšky!" oznámila jsem.

"A já jdu s Char!" řekl Alex, který se vedle nás hned objevil.

"Tak to v žádným případě!" zamítl náš plá Derek.

"To není fér!" zafňukali jsme s Alexem společně.

"Vážně mě někdy děsí, jak myslíte na tu samou věc a pak jí řeknete naráz!" přiznal se Derek a my s Alexem jsme se zasmáli.

"Víš tomu se říká plout na jedné myšlenkové vlně!" objasnila jsem.

"Škoda, že to taky neumím!" zavzdychal zmučeně Erik. No jo to je ten chytrolín.

"Víš to umí jen vysoce inteligentní druh!" řekl Alex a tím poukázal na nás dva.

"Hele vy inteligenti, nechci nic namítat, ale zapoměli jste na mě." Ozval se Alec. Bože ten aby se v něčem nešťoural.

"No to jen dokazuje, že na naší vlně nejsi, protože jsme na to s Alexem vážně nemysleli!" řekla jsem s úšklebkem a on mě začal lechtat.

"No dovol!" bránil se.

"Promiň, ale nedovolím. A neošahávej mě tu. Už jsme prošli přes práh, tak mě laskavě postav na zem!!!!" zahučela jsem, ale on mě zcela ignoroval.

"Zlato pojď už, ať můžem jet!" vynořila se u Alexe Katrin a táhla ho k autu.

"Prosím nejsem tvoje zlato, takže mě oslovuj jménem!" zavrčel vytočeně Alex.

"To jsou scény!!!!" poznamenal Alec.

"Mi povídej zlato! Jak z ňákýho filmu!" řekla jsem sladce a Alec si mě přehodil do náručí.

"To si necháme do soukromí zlatíčko!" řekl sladce a strčil mě do auta. Slyšela jsem jen, jak Katrin zavrčela a Derek se válel smíchy stejně jako Sarah.

"No můžem vyrazit ne?!" zeptal se vesele Erik, který si sedal za volant.

"Jasně!" řekl Alec.

"Super!" řekl a nastartoval. Vážně se to stalo. Právě v tuto chvíli odjíždím z města, které bylo pro mě náhradním domovem. Nikdy jsem se tu necítila dobře a toužila jsem po tom, abych se mohla odstěhovat. No a ta chvíle nastala právě teď.  Tímhle se loučím se svým životem a otvírám novou kapitolu mého nesmrtelného života!

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)

Vaše mishqa.. :-*