Krvavý polibek - 8. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 8.: Šílená cesta!!!!! Pomoooooooc!!!

"No můžem vyrazit ne?!" zeptal se vesele Erik, který si sedal za volant.

"Jasně!" řekl Alec.

"Super!" řekl a nastartoval. Vážně se to stalo. Právě v tuto chvíli odjíždím z města, které bylo pro mě náhradním domovem. Nikdy jsem se tu necítila dobře a toužila jsem po tom, abych se mohla odstěhovat. No a ta chvíle nastala právě teď.  Tímhle se loučím se svým životem a otvírám novou kapitolu mého nesmrtelného života!

Pohled Char:

Pokud jste si někdo myslel, že teď zavládne klid a mír, tak jste se nehorázně spletli! Už po pěti minutách mě začal Alec šíleně buzerovat.

"Ták co si zahrajem ségra?!" zvolal vesele.

"Nic!"

"Ále no tááák!" buzeroval. Jen Erik za volantem se pitomě usmíval. Jen ať si počká, mě brzo dojde trpělivost a on jednu schytá přímo, do toho provokativního úsměvu.

"Co třeba bobra mlčení?!" navrhla jsem.

Erik se šíleně rozesmál.

"Co je tu k smíchu?!" zeptala jsem se nakvašeně.

"Když už tak bobříka!" řekl vážně Alec.

"Ehm?!" jo jen na tohle jsem se zmohla.

"No bobříka a né bobra. To je jakoby si místo Alexi říkala Alexandře!" vysvětlil mi to. Hm zajímavý, já pořád nic nechápu.

"Počkat co má Alex dočinění s bobrem?!" zeptala jsem se překvapeně. Z auta ve, kterým jel před náma zbytek rodiny se ozvalo zavrčení.

"Hm jako by ti ten motor divně předl. Měl bys ses na to pak mrknout!" řekla jsem Erikovi vážně.

Alec se rozchechtal a hned dodal. "Naštvala jsi velkýho šéfa!"

"Počkat, to jako že Alex je bobr a ke všemu velkej šéf?!" zeptala jsem se.

"Holka teď jsi ho vytočila. Máš štěstí, že ho Sarah uklidňuje, nebo by si zastavil a podal si tě.!" řekl se smíchem Erik.

"Bože, to mě chce tady znásilnit?!" vyjekla jsem.

Oba dva se začali šíleně smát.

"Sorry, ale netušila jsem, že až tak jste všichni nadržení. No a od Alexe bych to taky nečekala. Jak to vypadá, tak kdyby tu nikdo nebyl a po silnici šla nějaká nebohá dívka, tak by ji Alex přefikl hned na místě!" řekla jsem s úšklebkem.

Z auta před náma se ozvalo ještě horší zavrčení.

"Taky tě miluju!" poslala jsem mu vzduchem pusinku, když se podíval do zpětného zrcátka.

Najednou se ozvalo další zavrčení. Jo tohle už byl, ale jinej kalibr.

"A kruci, myslím že jsem naštvala proti sobě víc upírů než jsem plánovala!" šeptla jsem na oko zničeně, ale Alec něco poznamenal. Což mě totálně dorazilo.

"Máš tu přece mě?!" řekl sladce.

"Pomoooc. Sedím s úchylným upírem v jednom autě. Pokud ihned Erikoušku nezastavíš, tak vyskočím z okýnka!" informovala jsem ho o svým plánu. Nečekala jsem, ale jeho reakci. On ty okýnka zamknul.

"Fajn teď se opravím. Sedím v autě s dvěma úchylnýma upírama a ani zamčený okýnka mě nezastaví, při tom abych vyskočila!" řekla jsem s úšklebkem a z auta před náma se začal ozývat smích. Jediná Katrin si seděla uraženě na místě spolujezce. Vážně ani se nědivte, že je slyším, protože ani hluchej by je nepřeslechl.

Byla jsem vážně nehorázně ráda, že hned po dvouch hodinách se zastavovalo na benzince. Vážně ještě chvíli, a rovnou by mě mohli zavřít do cvokárny!

Hned jak Erik zastavil jsem vyskočila ven.

"Díky bože!!!! Bože, díky!!!" začala jsem děkovat bohu.

Když vystoupili i ostatní, tak se na mě dívali, jako bych spadla z Marsu. No nevím, jakej byl na mě pohled, ale zdřejmě jsem musela připomínat šílence.

Přiběhla jsem k Alexovi a Derekovi.

"Prosím já už tam nechci sedět!!!" zafňukala jsem. Nevím, co se jim stalo, ale Alex vypadal jak zfetovanej. No vážně tvářil se až nějak moc šťastně a Derek? Ten byl mimo na tolik, že si ani nevšiml, že na něj mluvím.

"Héj!" zaclomala jsem jima. V okamžiku co jsem se dotkla Alexe, tak se objevila ta samá jiskra jako včera a mě zase přeběhl mráz po zádech. U Dereka se, ale nic nestalo.

"Hm!" zamručeli.

"Můžu sedět s vámi? Aspoň, do tý doby než znovu někde zastavíme?!Prosím!!!" dělala jsem psí očka na Alexe. Při pohledu do mých očí jeho výraz zjihl.

Omg nevím proč to, tak je, ale ty jeho oči prostě baštím.

"Hm možná by to šlo.... Tak dobře Katrina si sedne místo tebe!" řekl jasně.

"To teda né!" přiběhla Katarina. Nevím, jak se tu vzala, ale mám takový potuchy, že nás určitě poslouchala.

"Jo už je to hotový, navíc teď řídí Derek!" prohlásil Alex jasně.

"Bože, tohle je na dvě věci. Nechápu, co s ní pořád máte!" vypískla.

"Bože můj, dyť ti do zelí neleze ne?!" objevil se tu náhle Alec zase celej rozesmátej.

"Nebo jo?!" zeptal se další příchozí Erik!!!

"Ehm cože?!" ozvala jsem se konečně.

"Jo ták!!!! My tu máme románek??! Páni lidi to je jak nějaká telenovela... Ještě by to chtělo popkorn!" řekl Alec se smíchem.

"Paka!" odtytuloval je Alex.

Myslela jsem, že to je vyřešený, ale to jsem se mýlila! Hned jak se uráčila Katrina odejít, tak jen malou náhodou mi na triko vylila celý obsah kelímku, ve kterým měla kafe!

"Jenom se ho dotkneš a přerazím ti ruce!" šeptla mi u ucha, tak abych to mohla slyšet jen já.

"To už jsi přehnala!" vyrazil na ní Alex.

"Klid! Stejně je vedro, takže du to nějak vyřešit!" uklidnila jsem ho a vydala se na záchody. Bože, vážně mám sto chutí tý náně jednu vrazit. Dělá ze sebe fiflenku a přitom i nároky na Alexe. Vážně mě totálně vytáčí. Já jí ještě ukážu, že semnou si není dobrý nic začínat. Já tuhle válku nikdy neprohraju!!!

Pohled Alexe:

Char odešla na záchod a já se teď mohl konečně pustit do Katriny.

"Bože, chováš se jak malý dítě!!" obvinil jsem jí.

"Já?  To ona si myslí, že se celej svět točí jen kolem ní!"  začala si stěžovat.

"A co když jo?!" zeptal jsem se jí pěkně z ostra.

To že o mě jeví zájem je mi jasný. Jenže to že začala zneškodňovat Char se mi vážně nelíbí. Už jen proto, že k Char chovám opravdový city ji chci chránit. A tahle vyšilující bloncka je jak uragán. Přižene se napáchá škodu a pak dělá jako by nic! To mě vytáčí ze všeho nejvíc, protože ona není žádný svatoušek. Myslím, že když se rozdávali mozky, tak se nezařadila do fronty a takhle to dopadlo!

"Jé manželská hádka!" zapískal Alec.

"Ty se do toho nepleť!" zavrčela Katrin.

"No ták co se to tu děje?!" objevila se Sarah a rozpustila naší vraždící konverzaci pomocí očí.

"Nic!" řekl jsem.

"Nic!" sykla Katrin.

"Bože, cítím tu vraždíci emoce, takže mi neřikejte, že nic!" sjela nás Sarah.

"Tady hošánek si našel novou hračku!" začala Katrin.

"Char není hračka!" vyjel jsem.

"Chováte se jak dva pobláznění puberťáci!" poznamenal Derek na naší počest.

"Jo na tom se shodnem všichni!" ozvala se Char s úsměvem vedle nás. Nijak jsem jí nezaregistroval, takže jsem poskočil úlekem. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Nevím jak to uděla, ale měla na sobě jiný oblečení. Po pravdě toho na sobě moc neměla a to mě přivádělo na vážně úchylný myšlenky.

Měla jen mini kraťásky a tílko bez ramínek.

"Jéžíš já tu vylekám upíra!" zasmála se a já jsem byl jejím úsměvem totálně odrovnán.

"Jéžiš bolí mě z tebe hlava Alexi!" vyčetla mi Sarah.

"Na! Dlužíš mi oblečení!" hodila ho Char po Katrině.

"Jak?! Jak jsi to udělala?!" zeptal se překvapeně Alec. No jo taky mě to zajímalo, ale byl jsem na tolik mimo, že jsem nemohl vůbec mluvit. Tenhle pocit bezmocnosti mě totálně deptal.

"No kámo jsem čarodějka!! Víš?!!" odpověděla šeptem Char.

"Já myslel, že tohle tvoje moc nezahrnuje?!" přihnal se hned Erik se svou teorií.

"No tohle jsou jen malá kouzla, takže zahrnuje!" objasnila Char.

"Hm zajímavý..!"

"Bože, di někam inteligente!" řekla s úšklebkem Char a nasedla do auta.

"Já mám boží ségru!!!" radoval se Alec. Vážně byl rád, že s námi bydlí Char. Oni dva jsou stejně střelený!

"Sedíš v zadu?!" zeptala se mě Char s úsměvem.

"Jasně!" kývl jsem a nasedl za ní. Slyšel jsem jen, jak Katrin zarčela. Ta holka vážně nedá nikdy pokoj, jak na to tak koukám!!!

Všechno šlo jak mělo. Jenže pak se naskytl menší problém ve větším vydání a to to že.....

(Díky za čtení a pls komentíky díky.!!!)

Vaše mishqa... :-*