Vampire-krev | Krvavý polibek - 10. kapitola

Krvavý polibek

Kapitola 10.: Nový byt? Pěknej vopruz!!!

Celej zbytek cesty bylo ticho. No teda párkrát jsme se se Sarah prohodili pár slov, ale jinak nic. Alex mě probodával do zad pohledem a mám dojem, že mi tam i vypálil díru. No a Katrin ta se po něm lísala a řikala mu jak ho strašně  žere. No prostě skvělá rodinka nemyslíte!?!

Pohled Char:

Ptáte se co právě teď dělám? Hm radši se ani neptejte.

No prostě sedím v našem novým obýváku se sluchátkama v uších na plný pecky a s jogurtem v ruce. Jo přesně, ale nemyslete si, že si nějak vegetím. Ve skutečnosti to je šílenej vopruz. Všichni běhaj dovnitř ven, dovnitř a ven. Bože divím se, že mi z toho ještě nehráblo. To víte velký vybalování.

Problém je, že přijelo stěhovací auto s dalšíma věcma. Víte neměla jsem ani potuchy, že tolik věcí tu bude. Naštěstí mě z těch věcí vynechali. Prej se mám šetřit na večer, až mi sdělí všechny noviky tady!

Takhle jsem si tam seděla asi deset minut, když mi někdo zaťukal na rameno. Šíleně jsem se lekla a nadskočila. Ocitla jsem se jen pár centimetrů od Alexovi tváře. Takhle blízko jsme si nikdy nebili a myslím, že oba dva jsme to pociťovali na vlastní kůži.

"Co.. Ehm co potřebuješ?!" vykoktala jsem nakonec.

"Mno Sarah tě prosí, jestli nepůjdeš přivítat sousedy!" řekl mírně zaraženě, ale nakonec se usmál.

"Hm no jo..!" vydechla jsem a vydala se ven.

"Bejt tebou, tak na sebe něco hoď začíná tam být zima!" upozornil mě Alex. Nijak jsem se tím nepídila a pomocí jednoho lusknutí prsty jsem si vyměnila oblečení. Alex jen stál s úžasem v očích.

"Ehm deš?!" zeptala jsem se po chvíli.

"Jasně!" odpověděl nejasně a oba jsme vyšli ven. Tam vládl strašněj stres. Sarah tam každýho komandovala, a zjevně už Derekovi lezla na nervy.

"Á děvenko pojď si semnou na chvíli popovídat!" zavolala na mě nějaká stará rachejtle.

"Pomoc!" šeptla jsem, takže mě mohli slyšet jen upíři.

Všichni se jen usmívali a debilně culili. Ach můj bože, za co?!! Nadávala jsem a nejmíň půl hodiny poslouchala řeči tý báby. Jen jsem kývala, že souhlasím. Pak mě normálně vystresovala na tolik, že jsem si myslela, že už totálně vybouchnu. Prej ona:

"Tak co už máš vyhlídnutého nějakého chlapce?!" zeptala se zvědavě.

Už teď mám jasný mínění, že je to stoprocentní drbna.

"Víte...!" chtěla jsem jí setřít, ale někdo mi do toho skočil.

"Omlouvám se, ale taky bych chtěl přivítat novou sousedku!" otočila jsem se za hlasem a spatřila top modela. Ne tak ne, ale on by klidně modela dělat mohl. Bože to byl krasavec. Hned na první pohled jsem poznala, že je to upír a ostatní ho zaregistrovali taky. Někteří se tvářili vystrašeně. Jen jsem je upozornila, že to zvládnu.

No nevím, jestli se z něho nesložím....

"Hojky!" pozdravil mě s krásným úsměvem.

"No pání.. Teda hojky mimochodem díky za záchranu. Už jsem jí chtěla popsat cestu na jedno krásný místo!" řekla jsem stále ještě vyvedená z míry z jeho úsměvu.

"Jak koukám, tak jste zvláštní rodinka!" poznamenal s úsměvem.

"Mě o tom povídej. Jen tak na seznámení já jsem Char!"

"Ian. Bydlím hned vedle. Jen na seznámení bydlím tam ještě s dvěma bratry!" řekl s úsměvem.

"Páni, tak jak na to koukám, tak se budem potkavat asi často co?!" poznamenala jsem malý detail. Vážnš by mi to ani nevadilo . To mi věřte.

"Každopádně mě to nebude vůbec vadit. Přece jen ve společnosti s tak krásnou holkou je to nejlepší co mě mohloo potkal!" páni on už flirtuje?

"No nevím, ale myslím, že brzo změníš názor!" řekla jsem s úšklebkem.

"Tak to si nemyslím!" řekl jasně.

"Char?! Potřebujem tě tu!" ozval se Alex. Jen jsem kývla.

"Bezva no tak nic. Uvidíme se nejspíš brzo. Asi pudu v devět vyhodit koš!" řekla jsem na oko.

"Hm děláš mi tu návrh u popelnice?!" zeptal se s úsměvem.

"Hm když myslíš?!" řekla jsem tajemě.

"No myslím, že brzo se určitě uvidíme.!" řekl a na rozloučenou mi věnoval pusu na tvář!

"Zatím!" řekla jsem a zamířila do bytu.

"Tak co ven s tím...!" Začal Derek. Bože přemýšleli jste někdy nad tím, jak jsou upíři vlezlí? Já po pravdě ne no a teď na to doplácím. No, taky mě mohlo napadnout, že žít v domě plném upírů není jako s lidmi.

"Myslím, že jste všechno slyšeli!" řekla jsem s úšklebkem.

"I viděli!" ozval se Alec.

"No jo hochu prostě holky tu nejsou. Budeš se muset smířit s mojí společností!" řekla jsem na oko smutně.

"To, ale vůbec nevadí!"

"Každopádně si na ně musíme dávat pozor!" ozvala se nyní Sarah.

"Proč?!" zněla má otázka.

"Je na nich něco divnýho. Nevím proč, ale nějak se mi nezdá. Navíc Sarah cítila jeho pocity jen slabě, jako by jí to někdo rušil!" odpověděl mi Alex.

"Když myslíte!" řekla jsem a zamířila do naší nové koupelny. Asi po půl hodině jsem vylezla a rovnou si to zamířila do kuchyně k ledničce.

"Char, pojď sem na chvíli. Potřebujem s tebou něco probrat!" zavolala na mě Sarah. Popadla jsem jogurt a zašla k nim do obýváku. Všichni si tam jen tak seděli a předstírali, že jsou jako rodinka. Normálního člověka by nenapadlo, že tohle rozhodně není normální rodinka!

"Tak jsem tu!" oznámila jsem a plácla sebou na pohovku vedle Aleca.

"Máme pro tebe překvápko!" zajásal, tak nahlas, že jsem vyskočila dva metry vysoko. Bože jemu nejspíš nedochází, že já nejsem hluchá!

"Víš přihlásili jsme tě na školu.!" řekl s úsměvem Derek.

"Skvělý!" řekla jsem s úsměvem.

"A to není všechno..." nakousl Derek, ale Alec mu do toho skočil.

"Víš já a Erik půjdem s tebou do stejný třídy. No není to super!!!" vypískl.

"Jako vy dva?!"

"No jo" souhlasil.

"Sorry, ale nepříde jim podezdřelej váš věk?!" zeptala jsem se s nadzvihnutým obočím. Né že by ti dva byli nějak starý, ale přece jen vypadaj, že jím je něco přes dvacet a ne osmnáct!

"Ani ne. Tady Sarah umí falšovat doklady, takže odteď jsme nevlastní sourozenci a tady Alex a Katrina budou vyučovat!" vysvětlil mi pohotově Alec.

"Cože?!" vyprskla jsem smíchy.

"No vážně, víš jaký to jsou inteligenti!!?!" řekl Erik. Hned se ozvalo vrčení, které jak jinak patřilo Katrin.

"No to mě držte! Bože, co to bude příště?!" zeptala jsem se s úšklebkem.

"Příště si založíme rozvodovou kancelář a budem si hrát na Ing." prohlásil Alec.

"Super, tak ty můžeš uklízet a já budu radit, protože, kdyby jsi radil ty, tak naše generace vymře.!" prohlasila jsem chytře. Přece jen, kdyby Alec rozvedl miliony lidí, tak by to pro nás nebylo moc dobrý!

"Jak chceš!"

"Mimochodem do školy se de už zítra!" upozornla mě Sarah.

"Co? Dyť nemám žádný věci a...!"

"Ale má, všechno je zařízený. Věci máš už nahoře, s ředitelem jsem všechno vyřešila a všechno papírování zařídil Drek, takže na co čekat, když můžeš jít rovnou!" objasnila Sarah.

"Hm jak nad tím tak přemýšlím, tak se mi tam nějak nechce a myslím, že mě bolí hlava a.."

"Ségra nesimuluj. Nemusíme jezdit busem, Erik nás sveze a navíc stáváš až v šest hodin!" řekl s úsměvem, jako by to byl nějakej rekord.

"Už v šest?!" vyjekla jsem. "Hm, mládeži jak to vypadá, tak bych měla jít spát, nebo semnou ráno nehnete!" řekla jsem jasně a když jsem stála na schodech, ještě jsem houkla na Aleca.

"Dneska bych se ráda vyspala sama!!!!"

(Díky za čtení a pls komentíky díky...!!!)

Vaše mishqa .. :D