Kámoši nebo něco víc??? - 1. kapitola

Kapitola 1.: Co to ksakru....?

Hodila jsem tašku do pokoje a seběhla schody do obýváku. Samozřejmě, že Dan už seděl u telky a díval se na nějakou volovinu.

Plácla jsem sebou vedle něj na pohovku a sebrala mu ovladač.

"Héj.." zamručel nesouhlasně.

"No co? Teď se dívám já, a odmítám sledovat tuhle kravinu.." (Jak jsem pochopila díval se na nějakou přehlídku dámských plavek. Ehm zdá se mi to, nebo je čím dál tím víc nadrženej?!)

"Jaká kravina, já se vzdělávám!" objasnil s úšklebkem a vytrhl mi ovladač.

"Jo jasně učíš se tu velikosti plavek na zpamět co?!"

"Css nějaká drzá!" poznamenal a prokroutil oči. Tak tohle mě naštvalo a znovu jsem mu ovladač sebrala.

"Někdy děkuju bohu za to, že nejsme opravdu příbuzní!" poznamenala jsem s úšklebkem. To už, ale po mě skočil a přitlačil mě na pohovku.

"Buť za to ráda" usmíval se.

"Téda nikdy jsem netušila, jaký to je pod tebou ležet. No a právě v tuhle chvíli lituju všech těch slepic, co pod tebou leželi. Bože měl by jsi trochu schodit!" utahovala jsem si z něho.

Ve skutečnosti byl dokonalej. Nikdy bych mu to do očí neřekla, ale svým spůsobe se mi líbíl. Dokonce jsem před rokem procházela obdobím zamilovanosti do něho. Naštěstí a díky bohu to snad přešlo.

"Myslím, že teď nejsi moc v pozici, kdy bys mohla urážet!" syknul a víc se ke mě naklonil. Nevím co se stalo, ale když byl jen pár centimetrů od mého obličeje, náhle jsem spanikařila.

Díval se na mě tím svým nadvznešeným pohledem a já se v něm topila. Pořád jsem si opakovala, jak totální vošoust to je. Moc mi to ale nepomáhalo. Nakonec jsem se ovládla a toho ignoranta ze sebe shodila. Bože, viditelně jsem si oddychla.

"No ták... zajímalo by mě, kde se v tobě bere tolik dravosti!" nakousl a já přímo zuřila.

"No to já zase nechci vědět, kde se v tobě bere tolik nadrženosti!" houkla jsem na něj.

"Ha ha... Náhodou dneska mám pauzu!" řekl rozhodně.

"Hm ták si to tu užij... Já mám na dnešek plány hochu!" vyplázla jsem na něj jazyk.

To co jsem řekla ho, ale nějak zaujalo.

"Jaký plány?" zeptal se.

"Copak tě to zase zajímá, já se tě taky neptám s kterou si kdy vyrazíš!" snažila jsem se to zamluvit.

"Hm to né... ale ven s tím!"

"Jdu do kina..." řekla jsem nezaujatě.

"A s kým?!" zeptal se zase. Bože, ten je zvědavej jak místní drbny. A to už je co říct. Nechápu, proč ho to tolik zajímá.

"Jéžíš... Derek mě pozval a když to tak vidím, tak bych se měla jít už připravit. Navíc mě nečekej. Klidně si někam vyraž...." prohodila sem a zvedala se k odchodu.

"V kolik se jako hodláš vrátit?? Navíc, nemyslím si, že Derek je pro tebe... no po pravdě jde po každý volný..." řekl s mračením.

Bože, co on mi do toho má kecat. Ať se podívá na sebe. To on skočí po každý. Na každej den má jinou a já bych si nemohla jednou někam zajít??? (Né že by mě lidi nezvali. To zvou a dost často, ale nemám moc náladu někam chodit. Takže teď to je něco jako vyjímka...A navíc to nebude rande, ale něco jako pomsta za kámošku...)

"Jo to řiká ten pravej co?!" sykla jsem. Bouchla ho po rameni a vydala se do pokoje převlíct. Nechápu, co si myslí... ikdyž jeho myšlení nepochopí nikdo to mi věřte.

/Díky za čtení a za jakýkoliv komentík budu ráda... /

Vaše mishqa... :-*