Vampire-krev | Sexy ochránce - 3. kapitola

"Nevím, komu řikáš šmejd. To ty si jak ubožák vyskakuješ na nevinou holku. Podle mě jsi ubohej šmejd ty!" zavrčel naštvaně Erik.

Celej se napjal a mě pomalu docházelo, že se nejspíš chystá prát.

"Nedělej to!" šeptla jsem a chytla ho za ruku. Podíval se na mě něžným pohledem a zakroutil hlavou.

"Myslím, že tohodle už bylo dost!" řekl.

"Lezeš mi na nervy!" zařval Mike.

"No ty mě rozhodně víc!" zavrčel zase Erik a v sekundě se do sebe pustili. Mikeovi kámoši si to nemohli nechat ujít. Čím dál tím víc jsem se začala o Erika bát. Jenže on je po pravdě všechny jak ce říká zkopal do kuličky a oni proti němu nic nezmohli.

Ale i přesto dostal pár ran. Všimla jsem si, že mu dokonce teče krev ze rtu. Po tom co zkončil přikráčel ke mě a dokonce mi pomohl se zvednout.

"Vážně jsi v pořádku?" zeptal se mě s obavama.

"Já rozhodně jo, ale ty ne. Co tě kruci napadlo?" zeptala jsem se zděšeně.

"Snad sis nemyslela, že se na to budu jenom dívat. Nechápu co poti tobě maj, ale tohle už překračuje všechny meze!" vyjel.

"No když myslíš. Krvácíš, pojď!" chytla jsem ho za ruku a táhla ho na záchody ošetřit. Zamířila jsem do prvního patra, protože mě napadlo, že tam zřejmě moc lidí nebude.

Postavila jsem Erika před umyvadlo a sebrala lékárniču co byla pod zrcadlem.

"Jsi vážně zvláštní!" poznamenala jsem, když jsem mu dezinfekcí ošetřovala ret.

"Proč myslíš?" zeptal se s ndzviženým obočím.

"Nikdy jsem nezažila nikoho, kdo by se kvůli něčemu natolik vytočil. A někoho, kdo by mi pomohl dvakrát za den!" objasnila jsem s nevěřícným hlasem.

"Nikdy ti nikdo nepomohl?" zeptal se nevěřícně.

"Jako malá jsem měla rodinu. Jenže to mělo háček. Můj otec matku týral a doslova si to užíva i na mě. Matka před necelýma třema rokama umřela a mě dala sociálka sem. Ještě před tím si na mě vylejval takovej vztek, že v nejlepším stavu jsem byla jen, když jsem  měla něco zlomenýho...." bojasnila jsem mu stručně.

Zadíval se ne mě takovým strašně zesmutněným pohledem.

"To je mi líto" řekl tiše.

"To ani nemusí" poznamenala jsem jakoby nic a hledala náplast.

"Víš zaujalo mě něco co jsi řekla." promluvil po chvíli.

"Co myslíš?!" zeptala jsem se, když jsem konečně našla náplast.

"No to o tom, že kdyby jsi mohla tak utečeš!" odpověděl a já se na něj otočila s nechápavým pohledem.

"Cože?" řekla jsem totálně mimo.

"Utečem. Dneska večer spolu!" řekl rozhodnutě. Díval se mi do očí a sledoval mojí reakci.

"Počkat, ty jsi sem právě dneska přišel, a když jsem něco řekla, tak ses rozhodl, že to prostě uděláme? Napadlo tě vůbec co bude potom až utečem? Co budem dělat a..." nestačila jsem mu vyjmenovat všechno, protože mi do toho zkočil.

"Jo přišel jsem sem a chci pryč. Když mi rodiče umřeli, nechali mi peníze. Hodně peněz. Mám je a za pár dní bych stejně dědil náš rodiný podnik. Za týden mi bude 19 let, takže rozhodně ho zdědím" odpověděl náhle.

"Jsi blázen?! Proč by jsi utíkal semnou?" zeptala jsem se ho se zájmem.

"Zaujala jsi mě víc jak myslíš" řekl vážně.

"Hm myslíš, že to ti žeru?!" zeptala se a chystala mu tu náplast nalepit na ránu.

Chytil mi, ale ruce. "Nechci náplast!" řekl s úšklebkem a přiblížel se natolik, že jsem plně cítila jeho přítomnost. Nechápu, co ode mě  chce. Nic na mě by ho přece nemohlo zajímat ne?!

"Prosím pojď semnou. Přece chceš odtud pryč. Neboj se, vážně se nehodlám ti nic udělat!" zašeptal těsně u mého ucha a mě totálně zamrazilo.

Proč on?! 

"Vážně nevím co si myslet. Jediný co vím je, že prostě nedokážu říct ne!" řekla jsem jasně.

"Vážně?!" zeptal se a přímo mi propaloval oči.

Jen jsem přikývla.

V okamžiku se mi přisál na rty. Začal mě pomal líbat a já mu prostě nedokázala odporovat. Dokonce se mi to i líbilo, takže jsem se taky zapojila. Byl to neskutečně dlouhý a vášnivý polibek. Ani v nejmenším nevím, co se to semnou děje.

Jediný na co se moje mysl a tělo dokáže soustředit je Erik a jak úžasně dokáže líbat. 

Krátce jsme se nadechli, ale hned se znovu začali líbat. Zapojila jsem svoje ruce a propletla je s jeho vlasy.  On si mě chytl kolem pasu a přitiskl mě k němu na maximum. Nevím, kam by to vedlo a nejspíš se to nikdy nedozvím.

Najedou totiž do dveří vrazili dvě prvačky a ohromeně na nás čuměli. Oba dva jsme se neochotně odpojili a lapali po dechu.

"Ou sorry..." začaly ty dvě.

"Pohoda!" prohodila jsem.

"Nechci tě nechávat samotnou, ale nejspíš musím. V osm se sejdeme v parku u toho velkýho dubu. Vem si jen to nejdůležitější. Zbytek ti zajistím potom." šeptl mi do ucha.

Líbl mě na tvář a vyšel na chodbu z dámských záchodků.

Ty dvě prvačky stály před zrcadlem a všechno sledovali. Ohromená z vývoje týhle situace jsem se opřela o zeď a sjela po ní dolů na podlahu.

"To byl tvůj kluk?" zeptala se ta nalevo.

"Ehm ne. Známe se jen den" řekla jsem překvapeně.

"Vypadalo to, ale že je do tebe blázen. A navíc je sexy. Holky od vás nekecaly, že ten novej je k sežrání. Mno a jak to vypadá, tak je hned zabranej." řekla s úsměvem ta druhá.

"Mno nevím, jestli by mezi námi něco bylo" namítla jsem i přes to co se dělo před chvílí.

"To co se tu dělo před chvílí... No je jasný, že on to myslí vážně..." zahihňaly se ty dvě.

"No nevím..." prohodila jsem nejistě a vydala se do třídy.

Myslíte, že by mohlo být něco z toho polibku? Dyť ho znám jen chvíli. Mohlo by mezi námi něco být?! No něco na tom bude, protož kdyby ne ták se to před chvíli nemělo stát, ale stalo se.

A já můžu jen říct, že mi to rozhodně nevadilo. To on mě dneska dvakrát zachránil. A to na těch záchodech asi nebylo jen tak.....

Bože, už z toho totálně šílím. A teď do toho ten útěk. Já no... je toho na mě njak moc! Ještě dvě hodiny...Oddechla jsem si a vstoupila do třídy.