Záhadný ctitel - 2. kapitola

Záhadný ctitel

Kapitola 2.: Televize?! Ne pakárna na entou!

Na obědě jsem si sedla k prázdnýmu stolu. Po chvíli si ke mě přisedli nějaký holky. Pořád něco žvanili a laku na nehty, takže jsem je nijak zvlášť neposlouchala.

Celá šťastná, že můžu konečně vypadnout jsem zamířila do školy. Samozřejmě, že máme odpoledku.

Pomalým krokem jsem se došourala do třídy. Zabrala jsem si místo úplně vzadu, abych na sebe nějak neupozorňovala. Třída se postupně plnila. Asi deset minut pře zvoněním do třídy vtrhli kluci a začali pořvávat, že se prej de na telku.

Celá znuděná, že se musím znova přemísťovat jsem došla do učebny televize.

Všichni obsadili stoly vzadu, takže jsem si kydla dopředu.

"Parksnová, můžeš se trochu natočit?!  Potřeboval ych větší výhled na tvé krásné pozadí!" hvízdl na mě Mike, jeden z kluk z Erikovi party.

"Polib si!" houkla jsem na něj, když jsem se otočila.

Samozřejmě, že všichni civěli na mě. No skvělý no!!!!! Tak teď jsem si vykopala vlastní hrob, to už abych se šla zahrabat nemyslíte???!

Už po půl hodině mě to přestalo bavit, takže jsem vytáhla mobil a sluchátka.

Pustila jsem si písničky.... Stejnak profesor seděl za stolem a chrápal!! (No jo a pak, že se ve škole neunavíte !!)

Po chvíli mi v kapse zavibroval mobil. Kruci, kdo mi zase píše.

Otevřela jsem ho a četla.

"Hojík :) Jakpak se máš, krom toho, že se nudíš u telky?!"podívala jsem se na řádek číslic. Neznámí číslo?!

Po chvilce zaváhání jsem se odhodlala odepsat.

"Ahoj, ták nuda. Známe se?!" odeslala jsem a rozhlídla se po třídě. Jenže jsem měla nehoráznou smůlu. Dá se říct, že skoro všichni měli vytaženej mobil a něco datlovali.

"Dá se to tak říct......" odpověděl neznámí.

"Tak kdo že jsi?!" zkusila jsem.

"Tvůj tajný ctitel Kat :-*" hned jak jsem si to přečetla mě popadla chuť se začít šíleně smát. Tywole, jakej imbecílek si to tu ze mě ksakru střílí?!

"Ha ha fakt blbej vtip... Takže co chceš?!"

"Vědět o tobě všechno!" odeslal /Pán tajemný/

"Podívej se na FB, tam toho najdeš hodně!" odeslala jsem a nakvašeně vypla mobil.

Bože, nejsem tak naivní, abych na ten žertík někomu skočila.

Když zazvonilo podruhý, všichni se nedočkavě valili ven, aby ve škole náhodou nestrávili víc času než mají. V klidu jsem si počkala, až všichni a hlavně parta Erika odejde, abych je nemusela potkat.

Stejnak mám ještě čas. Bus mi jede až za půl hoďky. Jo tohle taky musel vymyslet někdo inteligentní.

Volnej čas jsem využila ke šprtání matiky na zejtřek a deset minut než mi to má jet jsem vyrazila na bus. Zázrak, on dokonce i přijel včas.

Doma jsem chodila po baráku jak duch. Učila jsem se, vybrala ledničku, pak se osprchovala, kydla si na chvíli ke kompu a pak si šla lehnout.

Stejně mi nedal spát ten dotyčnej, co si ze mě stříli. Vážně by mě zajímalo, kdo to je?! Určitě někdo ze třídy, ale kdo to fakt netuším.

Vzhledem tomu, že kluků je tam víc jak polovina na to jen tak nepřijdu.

Nakonec jsem to hodila za hlavu a usnula.

"Tákže koho si vyvoláme..." mluvil si pro sebe učitel matiky. Jo přesně včerejšek jak jsem říkala, jsem moc neprospala, takže dneska jsem nějak mimo.

"Co třeba Erik Parker?!" prohodil s úšklebkem učitel.

Erik se zvedl a přešel dopředu. Všechny holky už se připravovali na to, jak mu budou radit.

"Takže si pište x + 2y....." začal učitel a my si měli počítat do sešitů.

Matiku moc nemusím, ale umím jí. Hlavně potom, co jsem se včera šprtila. Nakonec jsem ten příklad vypočítala v rekordním čase. Vzhledem k tomu, že jsem seděle vepředu si mě učitel všiml.

"Katrin ty už to máš vypočítané..??"

"Hm jo" prohodila jsem s nezájmem.

Za to Erik si s tím tak nějak nevěděl rady. Čučel na to jak na čínštinu.

"Takže, právě mě něco napadlo....." mluvil si spíš pro sebe. Až pak se otočil na mě.

"Co kdybyste doučovala tady mladého pana Parkra?!" zeptal se s úsměvem.

V momentu jsem ztuhla. A vsadila bych na to svůj krk, že celá třída semnou!

/Díky za čtení a za jakýkoli komentík budu ráda.../

Vaše mishqa.. :-*