Záhadný ctitel - 7. kapitola

Záhadný ctitel

Kapitola 7.: A už to začíná...

Jen co jsem dorazila domů, matka už byla na odchodu.

"Takže mají přijed v jednu. V kuchyni máte večeři, a taky jsem vám něco koupila na mls. Hlavně je tu dobře hlídej a moc se nehádejte." upozornila mě matka.

"Jo jasně, a nechceš taky náhodou podepsat světovej mír?!" zeptala jsem se s úšklebkem.

"Ne dceruško.... Vrátíme se večer v něděli. Měj se tu hezky." řekla jen a s úsměvem vycházela ven na zahradu.

"Jo jinak to nejde že?!" sykla jsem spíš pro sebe a zamířila do kuchyně.

Mám nejmíń čtyřicet minut, než jsem ty pijavice dorazí. Vážně mi všichni tři pijou krev. Vzájemě se nesnášíme, a teď si představte, že s nima musím ztrávit víkend.

Vzala jsem si jogurt a zamířila do koupelny. Ještě než všichni dorazí, tak si skočím umýt vlasy a trochu se namalovat. Uklizeno už tu je, matka se dost vyřádila. Prej, když už přijdou příbuzný a návštěva (což myslela Erika), tak tu musí bejt uklizeno.

* 

Ani jsem se nenadála a někdo zvonil. Vzhledem k tomu, že jsem byla momentálně ve sprše mi dalo dost zabrat vyhrabat se ven.

Vlasy jsem si hodila do ručníku a sebe jsem zabalila do větší osušky. Po celou dobu, nějakej inteligent držel prst na zvonku, tudíš zvonek zvonil tu celou dobu.

Seběhla jsem schody a odemkla dveře. Hned jak jsem otevřela mě zavalil studenej  vítr.

"Ahoj sestřenko!!" prohodili Tod a Bob jednohlasně. No jo dvojčata. Za nima si mě měřila Jane skenujícím pohledem. No co, to bych se už ani nemohla vysprchovat.

"No nazdar, padejte domů, ať se tolik nevětrá," zahučela jsem a všichni tři vlezli naa chodbu.

Začali ze sebe sklépávat sníh po celý chodbě. No a už je to tady. Co jsem vám řikala, snaží se mě jenom nehorázně naštvat!

"Až ten sníh rozteče, budete si to tu uklízet!" oznámila jsem jim s ledovým klidem a bez dalšího slova jsem odpochodovala zpáky do koupelny.

"Takže prvně si ujasníme pár pravidel." řekla jsem hned co jsem byla hotová a sešla do obýváku.

Všichni tři se už válely na gauči a na křeslech u televize. Byli zažraný do nějakýho seriálu. Jen co mě uviděli, zatvářili se kysele, ale věnovali mi kousek svýho strašně důležitýho času.

"Takže, vzhledem k tomu, že vám dvoum je teprv patnáct a tobě milá zlatá třináct, máte mě poslouchat. Dneska tu budu mít doučování, takže se budete chovat slušně! Když si tu uděláte bordel, tak si ho taky pěkně uklidíte. A nebudete dělat nic o čemž by jste mi neřekli. Jasný!!??!" zeptala jsem se jasně.

"Víš o tom, že nejsi naše máma?!" zeptala se nafouknutě Jane.

"Jo toho jsem si plně vědoma. Díkybohu!" vrátila jsem jí.

"No dobře, je to už všechno, neb máš ještě něco?!" zeptal se Tod.

"Všechno. Jestli mě naštvete a něco provedete, tak vám slibuju, že se neudržím a jednu vám vrazím. Nebudu se s váma mazlit!!" oznámila jsem jim ostře a odpochodovala si to do kuchyně.

Je mi jasný, že tihle malí pidižvíci nebudou v klidu. Je jen otázka času, než něco provedou. Jenom se modlím, aby to nebylo před Erikem.

Bůhví co by si o nás pomyslel.

Napila jsem se a opláchla skleničku.

Zbytek času, než  se měl dostavit Erik jsem byla jak na trní. Chodila jsem po celým baráku tam a zase zpátky. Ty tři jsem očividně deptala, ale maj smůlu tady bydlím já, tkže se budou řídit podle mě.

Z mojí soukromí bubliny mě vytrhl domovní zvonek. A je to tady!!!

/Díky za čtení a za jakýkoli komentík budu ráda../

Vaše mishqa.. :-*