Night of Love 2 - 9.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 9.: Osud je svině!

Minule jste četli....

"Aha jasně a to, že mi vyhrožujou to víte taky?!" vypadlo ze mě.

Oba dva vytřeštili oči udivením. Hm jak na to tak koukám, tak tohle nejspíš nevěděli. No aspoň mám jistotu, že mi nevyhrožuje ani jeden z nich. Po pravdě jsem měla menší tušení, že za tím stojí Amanda. Jenže to co mi tu řekli ač to nedává smysl, tak to vyvrátilo mojí myšlenku!

Pohled Ann:

"Cože?!" vypadlo z obou najednou.

"No to, že mi nějakej imbecil posíla výhružný SMS. Už asi tak dva dni. Nic jsem si z toho nedělala, ale dneska asi tak, před pár minutami mi přišla jedna pěkně pikantní. Něco na způsob, že ví kdo ve skutečnosti jsem a ať si hlídám přítele. Momentálně ex víte?!!!!" zavrčela jsem.

"Chudinko!" vypustila ze sebe Amanda a skočila mi kolem krku. Začala mě utěšovat a málem se sama rozbrečela. Za to já jsem byla momentálně klidná.

"Ehm sorry, ale včera by jsi mě zaškrtila a teď kvůli mě málem brečíš? Promiň, ale v tuhle chvíli jsem natolik zmatená a rozhozená, že tady z toho asi zkolabuju!" upozornila jsem jí.

"Ou promiň" omluvila se. (Jo dámy a pánové slavná Amanda se mi omluvila za naprostou kravinu!!! To chce ocenění!)

"Pohoda, ale teď by mě zajímalo, co budem dělat se mnou" poznamenala jsem a sedla si na zem. Ještě chvíli, a odvezou mě na kopeček za mříže.

"No Amanda ti to vysvětlí, já jdu informovat šéfíka o téhle situaci" prohodil Edgar a zamyšleně vyšel z tělocvičny.

"No tak povídej," povzbudila jsem jí.

Ráda bych se po tomhle všem vopila a měla ráno, takovou kocovinu, abych si nic nepamatovala! Jo to je, ale jen moje zbožné přání!!!

"Bude důležitý, abychom tě naučili používat svou moc. Proto budem využívat to, že jsi po škole a společně tu budeme cvičit. Myslím, že to nebude na dlouho, protože tvoje schopnosti se rozvinou zcela sami." řekla a s povzdechem si sedla vedle mě.

"A no.. nechceme, aby se o tobě dozvědělo hodně lidí a hlavně civilistů, takže kdyby jsi to mohla držet v tajnosti, tak by to pomohlo nám všem. Víš je to jen pro tvoje dobro," vymáčkla ze sebe na konec.

"Jo jasně, ale s tímhle zase nesouhlasím já. Možná, že to myslíte dobře, ale myslím si, že z části bych si o tom mohla rozhodovat sama. Nemyslete si, že když to na mě takhle vychrlíte a já tomu budu věřit, tak že vám na všechno kejvnu. Je mi jasný, že o tom nemusí vědět celá škola, ale kámošky z pokoje bych snad informovat mohla" namítla jsem.

"Věříš jim?" ueptala se prostě.

"Jasně že jo. Ty dvě by se nikdy proti nikomu nspikly. Navíc jsem si na sto procent jistá, že oni v tom vyhrožování prsty nemaj!"

"No dobře, je tu ale ještě jedna věc" promluvila.

"No? Poslouchám."

"Je hodně nutný, abys si nás informovala o tom jestli ti bude zase někdo vyhrožovat. Víš máme tu být jako tvoje ochrana, ale jak se zdá tak si poslední dny šla na vlastní pěst a my si toho nevšimli. Víš nechci, aby se ti něco stalo, a myslím, že ostatní rozhodně taky ne!"

"Jo hm to je dobrý vědět. Víš včera by mi to přišlo, jako dost dobrej vtip a možná bych s edokonce i zasmála, ale teď? Jsem z toho mimo a jak se zdá tak tomu i věřím. To nejvtipnější na tom je, že dneska se mi totálně podělal život a já se tu s tebou bavím o něčem co by nemělo existovat. Jo zdůrazňuju s tebou!" řekla jsem s pravdivým úsměvem.

"Je mi to líto.." zarazila jsem jí.

"Hm jo to i mě, zřejmě se přes to nedostanu tak rychle, ale nemíním se o tom už bavit. Myslím, že v tuhle chvíli bych to psychicky nevydržela. Navíc, od týhle chvíle, se budem normálně stýkat, nebo to zůstane jako předtím?" zeptala jsem se.

"Noo myslela jsem, že bychom se mohli stýkat. Navíc jsme něco jako rodina, ikdyž nevlastní. Ale, nechám to na tobě"

"Jo strašně ráda budu utožovat rodiný vztahy ségra!" řekla jsem s úsměvem a obejmula jí. Super, takže jak to vipadá, tak mám dalšího spojence. Z nevlastní ségry, která by mě nejradši uškrtila a hodila pod kola kamionu je teď dobrá kámoška a můj bodygart. Jo tohle jak z dost střeštěnýho filmu.

"Takže kdy začnem s výcvikem?!" zeptala jsem se.

"Hned zítra." ozval se příchozí Edgar. "Mimochodem šéfíka jsem informoval a máme přímí rozkaz htě hlídat na každém kroku!" informoval mou maličkost.

"Jo dobře, takže nevadilo by, kdybych už šla? Přece jen bych sebou ráda plácla do postele a na všechno se momentálně vykašlala. Navíc bych ještě ráda informovala holky o tom, jakej jsem měla den!" prohodila jsem s úšklebkem.

"Dobře. Jen di, dneska to dodělám s Amandou. Zítra se tu stav zase kolem jedný a projedem si základní výcvik. Kdyby jsi, ale nechtěla tak to poochopíme." dodal nakonec po tom, co do něj Amanda strčila loktem, aby se ke mě choval soucitně.

"Pohoda, stejně se potřebuju odreagovat a pokud na to dojde, tak vám i nakopat pane profesore!" zasmála jsem se a dala se na odchod.

"Takže zatím!" ozvala se ještě Amanda.

"Jo jo uvidíme se!" prohodila jsem a zamířila na kolej.

Dneska toho na mě je tolik, že si vážně potřebuju orazit. Nějak jsem nevnímala okolí, a tak mě překvapilo, že mě někdo chytil za ruku.

"Ann" ozval se hlas člověka, kterýho jsem dneska vážně nepotřebovala slyšet.

"Co je?!" štěkla jsem proti Michaelovi. On se ještě odvaží po mě něco chtít? Vážně netuším co si o tom mám myslet. Mám chuť mu vrazit a chuť se rozbrečet. Jenže se rozhodně nehodlám citově složit před tímhle imbecilem!!!!!!

"Víš je mi to líto, ale... já za to nemůžu, prstě jsem se nemohl ovládnout. Já ani netuším proč jsem to udělal. Jako by mě k ní něco táhlo. Nechtěl jsem ti, ale ublížit.." zavrčel totálně mimo. On nechtěl?! Jo jasně a já jsem čínskej papaláš a zhřešila jsem!!! OMG!!!

"Jo jasně já to chápu! Takže, je konec a ty jsi za ní můžeš jít, když tě to k ní takhle táhne. Víš mohl jsi mi to říct na rovinu a né mi to ukazovat. Nikdy jsem si nemyslela, že jsi takovej hajzl, ale když tě tu tak vidím, tak mi přídeš dost ubohej. Tím chci říct, že už si semnou nikdy nezahrávej. Sama nemůžu uvěřit, že až tak jsem byla naivní. Ikdyž právě jsem se poučila! Takže.... Di do háje zelenýho a nech mě laskavě žít!!!" vychrlila jsem na něj naštvaně, vytrhla se mu a zamířila rychlým krokem na pokoj!

Odpočítávala jsem poslední kroky do pokoje a snažila se ještě chvíli udržet. Naštěstí se mi to povedlo a ihned co jsem z sebou zabouchla dveře od pokoje jsem se rozbrečela. Nechápu, kde se to ve mě bere. Dneska jsem jak emocionální troska.

"Ann? No ták zlato co se děje?!" zeptala se z nenadání Niky a s Kiky se mi vrhli kolem krku. ni jsem netušila, že už tu budou.

"Jéžiši. Promiňte nevěděla jsem, že tu jste"

"Neomlouvej se. No ták, to bude v pohodě!" chlácholila mě Kiky.

"Ne to nebude!" řekla jsem.

"Tak co se stalo? Musí to bejt něco velkýho, když tě tak vidím?!" začala Niky. "Pokud to, ale nechceš říct, tak nemusíš!" dodala ještě soucitně.

"Ne myslím, že je čas, abyste se dozvěděli pravdu!" řekla jsem jasně a otřela si slanou vodu z tváře.

Obě na mě koukali se soucitem a zvědavostí co ze mě vypadne.

"Takže všechno to začalo dneska, když jsem po tělocviku zamířila do šatny a ......." začala jsem jim všechno vyprávět. Obě poslouchali a já netušila co to s nimi udělá, až se všechno doví. Jediný co jsem, ale věděla, bylo, že tyhle dvě budou vždycky na mojí straně, a v tuhle chvíli mi to naprosto stačilo!

Pokračování příště....

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)

Vaše mishqa ... :D