Vampire-krev | Záhadný ctitel - 15. kapitola - konec povídky

Záhadný ctitel

Kapitola 15.: Miluju tě

Takže nakonec problém s šatama se vyřešil dost rychle. A to jen díky mamce, protože to ona mi koupila vážně úžasný šaty.

Když jsem si je zkoušwl, připadala jsem si jak ňáká miss. Sahaly mi po stehna a byli tmavě černý. Byli bez ramínek, což znamenalo, že mi tak trošku zvýraznily dekolt. Byli zdobené třpitkama, které se pod světlem leskly.

K tomu mi ještě pořídila černé boty na podpatku s páskem. No prostě jsem byla plně vybavená.

--------------------------------------------------

Cleo byla naprosto přesná. Přesně ve čtyři zazvonil domovní zvonek. Otevřela jsem jí. Byka celá ověšená taškama, takže se nemohla ani pohnout.

Všechno jsme to nanosili ke mě do pokoje a s dobře vykonanou prací jsme se rozvalili na posteli.

"K čemu tohle všechno?!" zeptala jsem po chvíli.

"Mno musíme ze sebe udělat kočky. Takže začnem hned ne?!" zeptala se mě s úsměvem. Očividně se na to i dokonce těšila.

"Už hned teď?!" zeptala jsem se vykolejeně.

"Jasně, už tak máme málo času." prohodila naléhavě a začala se přehrabovat v tašce.

----------------------------------------------------------

Po necelý hodině zkoušení líčidel jsem byla utahaná jak nikdy jindy. Cleo pořád pobíhala kolem mě a dělala ze mě zkušební panu.

"Takže chce to tmavší stíny. Co myslíš tmavě černá, nebo kominíkova černota?!" zeptala se mě a bylo na ní vidět, že jí můj názor vážně zajímá.

"Myslím, že je jedno jak černý to bude!!" začala jsem se gebit.

Bože, s tebou je, ale spolupráce," postěžovala si.

"Jasně, jasně"

-----------------------------------------------------------

Odbila šestá hodina a Cleo konečně skončila. Obě jsme byli hotové.

"Už se můžu mrknout?!" zeptala jsem se. Cleo mi totiž zakázala po celou dobu její práce, dívat se na sebe do zrcadla.

"Jasně! Vypadáš krásně. Vážně úchvatně." zaradovala se a šoupla mě před zrcadlo.

Podívala jsem se před sebe a nemohla jsem uvěřit svým očím. V zrcadle stála úplně jiná holka. Je jasný, že jsem to byla já, ale jako bych byla úplně někdo jiný.

Svoje tmavé dlouhé vlasy jsem měla natočené a hozené dopředu přes ramena. Zdobila je překrásná čelenka. Obličej jsem měla jemně namalovaný, přesto bylo poznat, že Cleo odvedla moc dobrou práci.

"Páni. Obě dvě vypadáme skvěle. Kde jsi se to naučila?!" zeptala jsem se ohroměně.

"Léta praxe!" oznámila.

---------------------------------------------------------------

Nakonec jsme se do školy dostali krátce před sedmou. Kluci se pro nás stavili v šest a pět minut. Za těch blbejch pět minut spoždění je Cleo pěkně sprdla. Kluci si stěžovali, žee pět minut nás nezabije, hned, když si ale všimli toho jak vypadáme, přestali mluvit a čučeli na nás s otevřenou pusou.

Něco podobnýho se dělo i na plese. Když jsme vcházeli, upoutali jsem hodně pozornosti.

Nejsem moc ráda středem pozornosti, ale v tuhle chvíli jsem se tomu fakt nemohla nijak vyhnout.

---------------------------------------------------------------

Hned prvních pár minut jsme s klukama tancovali. Nevím proč, ale byla jsem jak na trní. Pořád mě tížil divný pocit.

"Teda, takhle by jsi mohla chodit každej den!" prohodil po skončení písničky Ben.

"Ha ha, to ty taky. V tom oblečku ti to nehorázně sekne!" prohodila jsem s úšklebkem. Od toho jsem si jen vysloužila slabou ránu do ramena.

"Bože, ty si musíš dělat prdel ze všeho co?!"

"Jak jinak" prohodila jsem.

-------------------------------------------------------------

"Takže dámy a pánové. Teď trošku zpomalíme a pustíme si nějaký ten ploužák. Takže chlapci teď máte přílležitost si...... však víte zatancovat!" ozvalo se do mikrofonu. A jako na povel začal hrát strašně pomalej ploužák.

Ani nevím jak, ale najednou se předemnou objevil Erik s úsměvem a překvapením v očích.

Vážně mu to seklo. Džíny a vážně sexy košile mě dostávali na kolena.

"Smím prosit?!" zeptal se s úsměvem.

"Jasně!" oplatila jsem mu úsměv a taky se zvedla.

Zamířili jsme na parket a namáčkli jsme se k sobě. Samozřejmě, že na nás všichni kolem zírali, ale ani jeden si z toho nic nedělal.

"Vážně ti to dneska sluší." prohodil s úsměvem.

"Jo jasně. No aspoň jedou do roka," prohodila jsem s úšklebkem.

"Podle mě ti to sluší každej den. Víš.... jsem fakt rád že jsi přišla.. Neumím si představit, co bych tu bez tebe dělal. Chyběla bys mi." šeptl mi u ucha.

Jako bych tyhle slova někdě už viděla. Přišli mi strašně povědomí. Jenže v tuhle chvíli mi nedocházelo, kde bych je mohla vidět.

"Nějak mi to něco připomíná..." prohodila jsem spíš sobě, ale Erik to slyšel.

"Máš u sebe mobil?!" zeptal se tajemně.

"Hm jo proč?!" zeptala jsem se a vytáhla ho z kapsičky pod šatama. No jo já a můj mobil.

"Tak počkej!" řekl s úsměvem a začal něco psát do svýho. Po pár vteřinách mi přišla zpráva.

"Miluju tě :-*" přečetla jsem si a podívala se na odesílatele. Byl to on. To on byl záhadný ctitel.

"Ty?!" vypadlo jen ze mě.

"Jasně. Vážně tě miluju!" řekl nyní nahlas a kdyby mě nedržel, tak se z toho tady složím.

"Já tebe přeci taky!" řekla jsem s velkým úsměvem a přitiskla se k němu. Okamžitě jsme se začali líbat. Nedbali jsme na to, že hraje stále hudba. Na malý okamžik jsme se přemýstili jen a jen do našeho soukromého světa.

/Díky za čtení i zakomentíky/

Vaše mishqa... :-*

Tak tohle je naprostý konec. Všem co jste mojí povídku četli děkujů a doufám, že semnou vydržíte i nadále. Jinak začala jsem psát novou kapitolovku, ale zatím mám jen prolog, neboť nevím co dál... Ikdyž mám čím dál tím míň času, psaní mě stále nepřestává bavit, což znamená, že se mě a ani mích povídek jen tak nezbavíte. Všechny vás mám ráda a těším se na vás i nadále... :-*