Já a chůva?! - 9 kapitola

Já a chůva?!

Kaptola 9.: Seš blbej?! Jo blbá otázka.... !

Pohled Nikol:

"Ahoj Niky....." ozvali se jednohlasně Ben a Lily.

"No nazdárek. Vy jste tu sami?" zeptala jsem se překvapeně. Hodila jsem si přenosnou tašku s věcma do chodby.

"Jo. Brácha se někam vypařil...." prohodila Lily.

"Je to prvotřídní prevít..." sykla jsem si spíš pro sebe.

"Ukážu ti, co jsme dneska malovali...." řekl nadšeně Ben a už mě táhl směr jejich pokoj.

-------------------------------------------------------------------

No tak nakonec je půl desátý a ten mimoň ještě nedorazil. Ty dva jsem dala spát a ustlala jsem si na gauči v obýváku. Věci jsem sice měla v pokoji pro hosty, ale nějak se mi nechtělo spát, tak jsem si zapla telku.

Ani nevím kdy, ale usnula jsem.

Najednou mě probudil zvuk domovních dveří.

No a po chvíli se z chodby vynořil Will. Očividně byl zlitej, jak prase. Ptáte se, jak to vím?!

No jednoduchý. Motal se a ke všemu jsem cejtila i na pět metrů, jak to z něho táhne. Zdá se, že naštěstí vnímal co se kolem něj děje.

"Co ty tu děláš?" zeptal se nesmyslně.

"Myslím, že bys ses měl klidit. Na tvojí zpitou stránku nejsem zvědavá..." poznamenala jsem znechuceně.

"Já nepiju..." poznamenal s úšklebkem.

"Mě je totálně jedno, jestli jseš zpitej nebo zhulenej. Takže když se nechceš klidit ty, tak jdu radši já. Bůhví, čeho bys byl v tomhle stavu schopnej..." poznamenala jsem a procházela kolem něj směr schody.

Když v tom mě, ale chytl za ruku a jedným ladným pohybem přirazil ke zdi. Zdá se, že zas tak zpitej ,nebo co to s ním je, nebude.

Upřel na mě ty svoje oči a probodával mě pohledem. Musím uznat, že kdyby tu na mém místě stála nějaká pipka už by se z něho totálně složila. Což naštěstí nebude můj případ. I když uznávám, že na něm asi něco bude.

"Seš blbej?! Jo počkat blbá otázka..." sykla jsem a sekla po něm pohledem.

Čím dál tím víc se přibližoval a já to plně pociťovala. Ani nevím proč, ale cítila jsem, jak ze mě srší vzrušení. Moje tělo reagovalo tak, jako by se mu to líbilo, ale můj mozek byl plně při vědomí a uvědomoval si, v jaké jsem momentálně situaci.

"Víš, že když se zlobíš, tak ti to nehorázně sekne?" zeptal se na nesmyslnou otázku.

"Bože, doufám, že až se z toho zejtra dostaneš, tak tě tak zkopu do kuličky, že se z toho budeš zpamatovávat ještě dobrej měsíc..." sykla jsem, ale můj hlas nezněl zrovna dvakrát vyrovnaně.

Co se to semnou kruci děje?! Řvala jsem na sebe v hlavě.

Proč se ho nesnažím odstrčit?!

"Je to tak těžký..." prohodil.

"Cože?! Můžeš mi vysvětlil, co to tady jakože meleš?! A pusť mě krucinál," vzala jsem trochu odvahy a snažila se ho odstrčit.

"Doprdele točí se mi hlava.." poznamenal.

"Jo super, pokecáme si jindy..." využila jsem situace a protáhla se kolem něj. Obravdu rychlým krokem jsem  se přemístila do pokoje  pro hosty a s vydechnutím za sebou zavřela dveře.

Tak tohle mi vyrazilo dech. A to myslím naprosto vážně.

-------------------------------------------------------------------

Bylo něco kolem druhý odpoledne. Ben a Lily trávili sobotní chvilku u televize a já seděla v kuchyni a chvilkama je vždycky omrkla.

"Myslíš, že mu mám ten oběd nechat v lednici?! Já jen aby to pak měl teplý a..." rozpovídala se nejmladší z kuchařek. Bylo na ní vidět, že by pro mladýho pána udělala cokoliv.

Jen kdyby věděla o tom jeho včerejším výstupu... Když už o tom tak přemejšlím, od tý doby ho nemůžu prostě dostat pryč z mojí hlavy.

"Klídek Ell. Já už ho pádím vzbudit. Nevím co si myslí, ale měl by s tou svojí prdelí pohnout hošánek. Né že se všechno bude točit jenom kolem něj," sykla jsem vytočeně.

"To je v pohodě...."

"Ne už jdu," namítla jsem a zamířila do jeho pokoje.

Po klepání na jeho dveře se nic neozvalo, takže jsem bez váhání vtrhla dovnitř do pokoje. Ani mě nepřekvapilo to co jsem viděla. Bylo mi jasný, že je po pěkný opici.

Měl zatažený závěsy, aby ho neoslepovaly sluneční paprsky. Jen tak si ležel v posteli se zavřenýma očima. Bylo mi, ale jasný, že nespí.

"Nedělej, že spíš. Je mi jasný, jakou máš kocovinu, ale měl bys pohnout tím svým vznešeným pozadím a jít na oběd, když už jsi snídani promrhal," prohodila jsem naprosto nezaujatě.

"Nikam nejdu a dej mi pokoj," zavrčel.

"Dělej! Buť to pude po dobrým, nebo si to vezmu do svých rukou já a ty budeš prosit o to, abych tě nechala napokoji," prohodila jsem.

"Už jsi dožvanila?! Jo?! Tak vypal,"zavrčel znovu nevrle.

"Tak teď jsi mě vytočil. Jen počkej!" sykla jsem spíš pro sebe ďábelsky a vyrazila z jeho pokoje jako raketa. Měla jsem namířeno do koupelny....

"Teď se mu perfektně pomstím...." řekla jsem s úšklebkem.

/Za komentíky a čtení děkujů../

Vaše misqwa.. :-*