Já a chůva?! - 12 kapitola

Já a chůva?!

Kapitola 12.: Že by žárlivost?!

"Probůh, máš nějakej koplex vůči mě?" vyštěkla jsem vyděšeně.

"Já?! No nevím, kdo je tu poslední dobou za prohnanou mrchu," vrátil mi Will.

"Jo no to budu asi já. Jenže lepší bejt mrcha než nějakej nagelovanej frajírek,"

"Divný. Fakt divný. Myslím, že ti to včera nijak zvlášť nevadilo,"

"Víš tomu se řiká pomsta. No a i pro pomstu jsem schopná udělat něco takovýho. Něco co bych nikdy jindy nehodlala udělat," poznamenala jsem s úšklebkem.

"To si, ale vážně nemyslím. Zdá se, že ani ty sama tomu neveříš,"

"Hochu, měl bys ses toho ještě hodně doučit." poznamenala jsem s úšklebkem a zamířila dolu.

--------------------------------------------------------------------

"Jdu otevřít," zavolala jsem do vnitřku baráku a zamířila ke vchodovým dveřím.

Hned jak jsem otevřela, dovnitř se nahrnula banda malých holek.

Nestačila jsem to ani zaregistrovat, a už byli pryč.

"Ahoj," ozval se hlas kluka, který stál před dveřma.

"No čau," prohodila jsem překvapeně a stočila k němu pohled. Pořádně jsem si ho prohlídla a musela jsem uznat, že tohle byl vážně kus. Sice jsem věděla, že na Willa by neměl, ale to jsem se snažila ignorovat a místo toho jsem nadhodila úsměv.

"Ty jsi??" zeptala jsem se.

"Chris. Tak nějak jsem měl dávat pozor na ty malý růžový pijavice," řekl s úšklebkem.

"No to nejsi sám. Jsem Nikol místní chůva v tomhle baráku," usmála jsem se.

"Ty?! Kolik ti probůh je?"

"Osmnáct, ale do školy mám tu čest chodit."

"Jo ták,"

Necelý dvě minuty jsme tam jen tak stály, když v tom něco napadlo. Něco šílenýho.

No moje nápady jsou už tak šílený, ale tohle byla síla. Jen tak náhodou mě napadlo, že by mi tenhle chlapík mohl pomoc k tomu, abych trošku vytočila Wilouše. Přece jen mi pije krev. A tohle by mohlo klapnout.

"Nechceš zajít dovnitř?! Třeba na kafe?" zeptala jsem se a nadhodila nejvíc svůdnej úsměv, co jsem ze sebe dokázala dostat.

"Jasně," řekl okamžitě. No jo zdá se, že mi všechno až moc podezdřele vychází.

---------------------------------------------------------------------

Pohled Willa:

Totálně zuřím. Byste ani nevěřili, co se tu děje.

Jen jsem si skočil do kuchyně pro vodu a co jsem neviděl?! Nebo spíš viděl. Ta mrcha si tam naprosto v pohodě seděla u stolu s nějakým klukem a v pohodičce si tam s ním flirtovala.

Najednou mě zaplavina taková sprcha emocí, že jsem se v tu chvíli nemohl ani za nic ovládnout.

"Co to tu jako předvádíš?! A kdo to je?!" vyjel jsem okamžitě bez přemýšlení na Nikol.

"A co zrovna tobě je do toho?! Nemáš na práci něco jinýho?! Co třeba jít obtěžovat nějaký prvačky," prohodila směrem ke mě. Zato ten kluk o mě ani nezavadil pohledem. Celou tu dobu jí skenoval pohledem. Vsadil bych všechno na to, že si jí pokoušel tím pohledem svlíknout.

"Prvačky došli prcku. Za to nejspíš přibilo víc imbecilů bez mozku." poznamenal jsem štiplavě. Zdá se, že na tohle už ten buran zareagoval.

"Cože?! Co jsi to řikal?" vyjel na mě a okamžitě vyskočil na nohy.

"Že jak to tak vipadá, nejradši bys po ní skočil co?!" začal jsem provokovat.

Vůbec jsem se nesoustředil. Ani nevím, proč se do toho jakože pletu. Nic mi do toho není. Je to přesně jak Nikol řekla. Tak proč mám takovej pocit, že tu ta holka dělá něco co by zrovna s ním dělat neměla?! Proč mám takovej pocit , touhu jí kontrolovat? Jo tak na tohle jsem neznal odpověď. Prostě to tak bylo a já neměl sílu tomu pocitu vzdorovat.

"A kdo jsi potom ty jako?!"

"Já tady bydlím, pokud ti to ještě nedošlo," zavrčel jsem.

"Jo ták... Jako že ona ti dělá chůvičku?! To musíš bejt, ale velkej chudáček," začal se do mě navážet.

"Nech to být," řekla znuděně Nikol a chytla ho za ruku.

Tohle gesto, jako by mě nakoplo a já se už nemohl udržet. Prostě to ve mě vřelo a tímhle se to ještě dorazilo. Bez přemýšlení jsem proti tomu buranovi vystartoval a jednu mu vrazil.

V tu chvíli mi to došlo.

Že bych žárlil?! Kravina!

/Za komenty a čtení moc děkuju/

Vaše misqwa.. :)