Night of Love 2 - 28.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 28.: Fíha lidi se překonávaj

Pohled Ann:

Právě se konala poslední hodina před obědem a to dějiny literatury dhampýrské kultury. Což byla naprostá nuda. Naštěstí tu hodinu měla semnou Niky. No jo, tohle byla asi jediná hodina, na kterou chodili jen dhampýři.

I když jsem byla nervově unuděná k smrti, do hlavy mi stále lezli myšlenky na dnešní ráno a na to, jak jsem poprvé ochutnala krev. Jasně někdo by si mohl řikat, že z toho dělám až hodně velký drama.. Vždyť to byla jen krev od nějakého dárce a trufneme-li si říct, že jedna třetina jsou upíři a taky se takhle živí.

Jenže pro mě to bylo něco jiného.

"Ann," strčila do mě loktem Niky a tím mě probrala z mých myšlenek.

"Hm co?"

"Slyšela jsi už o tom, že nám odpoledne chtěj říct něco důležitýho?" zeptala se mě s úsměvem.

"Ne, nic takovýho,"

"Prej se to bude týkat celý školy.

Šušká se, že to bude nějaká bomba a dokonce se spekuluje, že nás chtěj někam vyvízd, nebo co," řekla nadšeně.

"Myslíš?" prohodila jsem.

"No nevím, ale mohli by pro nás něco konečně udělat, poslední dobou je tu dost dusno. Víš co myslím ne?! Prostě nějak těsno, všechno tu na nás padá," řekla naprosto vážně Niky.

"Tak v tomhle s tebou jen a jen souhlasím,"

----------------------------------

Vrazili jsme do jídelny a stoupli si do řady. Hned co jsem svými až moc silnými smysli ucítila dnešní oběd, obrátil se mi žaludek nejmíň třikrát dokola.

Nechala jsem si nandat něco, čím jsem si nebyla jistá, jestli strávím a s pohledem umučence jsem se s Niky a příchozí Kiky šoukrala ke stolu, kde seděl Josh.

"Ahoj sluníčko, dneka moc nezáříš," pozdravil mě a ostatní Josh s pár klukama.

"Při pohledu na to co mám na tácu se ani jinak tvářit nejde," prohodila jsem s úšklebkem a sedla si vedle něj, jelikož tam bylo jedno z posledních míst volno. Trošku mě začal užírat pocit, že tu vedle mě nemůže sedět Michael.

"A kdo řiká, že nemůžu???" ozval se mi v hlavě jeho načuřený hlas.

"Fakt se mě na to ptáš?! Co třeba Edgar," prohodila jsem.

Přemýšlela jsem, kde je. Až jsem si ho nakonec všimla, stál kousek v řadě na jídlo a hypnotizoval mě očima. Když si všiml, že se na něj dívám, usmál se.

"Ann, jsi v pohodě. Jsi nějak mimo," promluvil Josh a se starostí mi přiložil ruku na čelo, jako by se snažil zjistit, jestli nemám teplotu.

"Jsem naprosto v pohodě," vyhrkla jsem hned, protože jsem slyšela a vlastně i cítila, jak Michael ztuhl a začalo to v něm vřít.

"A to má bejt jako co?!  Na nějakýho svalovce se můžu víš co!!" poslal ke mě.

Vyhledala jsem ho pohledem a viděla, jak naštvaně popadl tác a dal jasně najevo Alexovi a Dewovi, že dneska nebude sedět u obvyklého stolu.

"Nemusíš z toho dělat něco víc... Přeci," nedokončila jsem, protože už byl jen pár kroků od stolu.

"Ahoj zlato," řekl s úsměvem a rychlostí, která všechny nad míru překvapila, si mě k obě přitáhl a přisál se na mé rty.

"Jsi blázen?!" poslala jsem mu, když mi drtil rty.

"Jo, ale blázen do tebe. Rozhodně na tebe nebude ten chomout takhle šahat, to můžu jenom já," řekl umíněně a mě při to píchlo u srdce.

Teda pokud ještě nějaký mám...... Vždyť jsem mrtvá.

"Nedvadí, když se k vám dneska přidám ne?!" zeptal se už ostatních a přímo rozhodnutě si sedl, tak aby seděl mezi mnou a Joshem.

"N-ne," vydal ze sebe jen překvapeně Josh.

A nebyl jedinej. Všichni tu věděli, že se mezi mnou a Michaelem to poslední dobou vřelo a k pár z nich se doneslo, že je mezi námi konec. Takže teď, jak se říká, valili bulvy.

Kiky a Niky vyprskli smíchy a skoro se až z toho válely po zemi. A to jste ještě neviděli pohled příchozí Amandy, ta vypadala, jako že se z toho složí.

"Jsi vážně úžasnej," řekla jsem s upřímným smíchem a přitáhla jsem si ho k sobě tak, abych ho teď mohla políbit sama.

--------------------------

Nakonec nám všem oznámili, abychom se sešli na nádvoří. Jelikož tam měla dorzit celá škola, šli jsme nakonec všichni spolu. Teda až na Joshna a jeho partu, ty šli dřív.

"Tak za tohle nas Edgar zabije," prohodila Amanda, ale spíš vtipným tónem, než naštvaným.

"Může to zkusit, ale já už jsem technicky vzato mrtvá," prohodila jsem se smíchem a nadchlo mě, že už si zebe dokonce utahuju.

"Stejnak s tím nic neudělá," namítl Michael a chytl mě za ruku.

Bylo to gesto, které mě naplnilo velkou dávkou energie. Jasně, bylo to normální gesto, ale takovou dobu jsme byli na křehkém ledě, že teď jsem z toho byla unešená.

"Prosíme o klid, přichází ředitel," ozvala se křiklavým hlasem jedna z profesorek.

"Otec?!" vydechl jsem k Amandě.

"O tom nic nevím. Zdá se, že to bude něco vážnýho..." řekla sama nechápavě.

Michael mi stiskl víc ruku a přitáhl si mě k sobě blíž.

"Takže dámy a pánové, nebudeme to více protahovat. Je vám jasné, že se vám hodlám něco sdělit, takže to nebudu nijak natahovat a řeknu vám to narovinu," promluvil.

"Zítra bude škola slavit 100 výročí založení a proto jsme se rozhodli uspořádat ples. Ale to není vše. Také jsme dospěli k tomu, že vám dáme zítřek jako volný den. Znamená to, že zítra vás pustíme za hradby a vy si budeme moct samostaně dělat co co byste dělat chtěli. Je tu jen jedna podmínka a to ta, že do osmi večer se musíte vrátit, protože v tu dobu začíná slavnost," řekl a v tu chvíli začali všichni ohromně pískat a jásat.

"To jako fakt?!" vydal ze sebe ohromeně Dewe s Alexem.

"Tykráso, musíme jít někam zapařit. Tahleta chvíle se nám dost často nepřiplete do cesty," zajásal Alex.

"Musíme jít nakupovat!!!" zapískala Kiky. A Niky zuřivě přikyvovala.

"Cože?!" zeptala jsem se nechápavě.

"No šaty přece...." zajásla Niky.

"Tak to ani omylem dívky. Zítřek nehodlám trávit v přecpaným obchoďáku!!!" vložila jsem se do rozhovoru v čas, kdy by začaly plánovat kosmetiku atd.

/Díky za čtení i komenty/

Vaše misqwa......