Já a kluk mojí sestry ?
(Další jednorázovka?! Jo tak nějak. Napadla mě jen takovou menší náhodou. Nevím proč, ale nějak se mi nechtěj psát kapitolovky, takže protože se mi hromadí hlava nápadama máte to tu. O čem vlastně bude?!: Už z názvu je jasné, že příběh bude o dvou sestrách a jen jednom klukovi. Tou hlavnější postavou je šestnáctiletá Mia Moore. Je to naprosto normální holčina co miluje zábavu a nesnáší školu. Má věčné problémy se svojí starší sestrou - Melisou. Jejich vztah se zhorší ve chvíli, kdy se do toho všeho zaplete Melisin kluk Joshua Mason. Vypukne sesterská válka? A co Josh?! Koho si nakonec vybere? Zůstaně s Melisou, která je věčně panovačná a nikdy nikdo eví co myslí vážně, nebo dá přednost normální holce jako je Mia? To vše již za chvíli...)
Žánr: Romantick/comedy/hádky
Nemám co dodat, takže tady to máte....
"Héj kde mám ty nový boty?!" řvala na mě moje sestra z chodby a zuřivě mlátila se skříňkou.
"Jak já to mám jako vědět?" prohodila jsem procházející kolem chodby stále ve svém nočním úboru. Nejsem ten typ člověka, jako je ona. Ta už od šesti ráno běhá po baráku, maluje se a posílá si SMS se svým zbrusu novým přítelem.
"Beztak jsi mi je zase někam dala," sykla nabroušeně.
"Jasně. Já za všechno můžu. Proč ne...." poznamenala jsem naštvaně a zamířila obsadit koupelnu.
o pár minut později
V klidu jsem se osprchla a jen v županu a turbanu na hlavě jsem scházela do kuchyně. Zaplula jsem k ledničce a vylovila si jogurt. Popadla jsem ze šuflete lžičku a otočila se.
Zarazila jsem se, protože jsem si všimla, že mě někdo pozoruje. Josh nýnější přítel mojí ségry se opýral o futra a přejížděl mě pohledem.
"Co třeba brý ráno? když už mě tu tak pozoruješ," ujelo mi, aniž bych si to uvědomovala.
"Promiň, když při pohledu na tebe mi nějak došli slova," objasnil mi s úsměvem.
"Skvělý to řekni mojí sestře a ta ti urazí tu tvojí nagelovanou paličku......" prohodila jsem a oplatila mu úšklebek.
"Ou to bolelo," zahrál si na city a přiložil si efektivně dlaň na místo, kde by mělo být srdce. Sjela jsem ho flustrovaným pohledem. Měl na sobě volné džíny a košili rozepnutou bůchví kam. Vlasy měl v efektivním rozcuchu a ty doplňoval jeho oslnivý úsměv.
Každá holka by po něm toužila. Ač to nerada uznávám, možná bych byla i mezi nimi. Jenže od tohodle ruce pryč. Néjen kvůli tomu, že je zadanej, ale hlavně kvůli tomu, že je zadanej s mojí sestrou. A ta když má náladu, dokáže vás jedním pohybem poslat do hrobu.
"To byl účel,"
o 10 minut později
"Nechceš svízd?" zeptal se mě Josh, když jsem se obouvala a chystala se na odchod do školy.
"Ehm.." nestačila jsem odpovědět, protože mi do toho Melisa skočila.
"Ne nechce. Ráda se projde, navíc chůze jí jen prospěje se na ní podívej," zafuněla a už si to štrádovala k jeho autu.
"Asi jí poradím, aťse staví u očaře, protože ti to sluší," zašaptal mi u ucha Josh a s pouhým úsměvem se vydal za ní.
Ten kluk musí být totální blázen. Sice se o něm ví, že se vztahama je na tom stejně jako moje sestra (Nemusí se bát, že by byl někdy sám), ale i přesto by se měl trošku krotit. Né že by mi jeho náklonost vadila, ale to já schytám nadávky od Melisy ne on.
konec školy - v šatně
Jelikoož konečně odzvonila poslední hodina, zamířila jsem do šaten a pobrala si všechny svoje věci. Byl pátek a tím pádem nebylo kam spěchat. Autobus mi nejede, takže se v klidu projdu a naplánuju něco na víkend.
Umím si představit, jak u nás bude Josh přes víkend, a tak jsem plánovala vyrazit někam na zábavu.
S povzdechnutím jsem zabouchla skříňku a pomalím krokem jsem vyšla před školu. Hodila jsem si na hlavu kapuci mikiny, protože jemně poprchávalo a rozešla jsem se směr dům. Byla jsem celá zažraná do plánů, že jsem si ani nevšimla, že vedle chodníku, po kterým jsem momentálně kráčela, zpomalovalo auto.
Když dotyčnej zatroubil, otočila jsem se a zahlídla Joshe, jak mačká čudl a stahuje okýnko spolujezdce.
"Aohj.Poď svezu tě,"
"To určitě. A Melisa mě pak vlastnoručně zaškrtí..... Navíc kde vlastně je?" zeptala jsem se.
"Klídek ta se to ani nedoví. Navíc víš, že já jí dyštak ukecám. Jo a prej dělá na nějakým projektu s tou... Pat.... no nevím s kým," objasnil.
"Jasně s Patricií. Když už jsi tu, tak proč ne," neváhala jsem, protože mě to poprchávání šíleně deptalo, a nastoupila jsem.
"Neni ti zima?" zeptal se a sjížděl mě pohledem. I když jen poprchávalo, byla jsem mokrá, jak kdyby mě někdo pokropil.
"Ani ne.... jseš nějak starostlivej ne?! V kolik se vrátí?" propalovala jsem ho pohledem, on se jen usmál a rozjel se.
"Řikala, že někdy kolem pátý... A k tvé první otázce.... nechci, aby se ti něco stalo," odpověděl.
"V pět?! Je teprv jedna, co do tý doby jako budeš dělat u nás?" zeptala jsem se vyjevěně a ignorovala jsem jeho druhou odpověď. Nedala jsem na sobě ani kapku znát, že mě překvapilo co řekl.
"Co třeba sledovat s tebou telku?" navrhl a zabočoval do naší ulice.
"Nějak si troufáš ne???? No... ale film vybírám já," oznámila jsem mu s úšklebkem.
někdy po čtvrté hodině - obývák v domě
"Héj jako jaktože spolu nakonec nejsou?" zeptal se uraženě Josh, když běhaly na obrazovce konečné titulky filmu.
"Já mám vědět?? Stejnak je to podle mě dobře," namítla jsem umíněně a sledovala jsem, jak se zamýšlí a nakonec komentuje.
"Proč? Slušelo jim to spolu,"
"To je možný, ale podvedli spolu její nejlepší kámošku. Podle mě by spolu mohli bejt, ale jen v ten případ, kdyby se on rozešel s tou druhou...." poznamenala jsem a hledala ovladač od telky.
Přejela jsem pohledem přes obývák a zahlídla jsem ho. Byl na bočním opěradle pohovky, na který jsme spolu s Joshem seděli.
Nahla jsem se pře Joshe a sápala se po ovladači. On mě jen sledoval.
"Héj, nemůžeš přestat vejrat a radši mi podat ten ovladač?" zeptala jsem se nabručeně.
"Ne-e to nemůžu,"
Tuhle odpověď jsem nečekala.
"A důvod?"
"Nemůžu od tebe odtrhnout pohled,"
"No ták ty pako. Přestaň si tu ze mě dělat srandu a podej mi ho," napomenula jsem ho, ale on se ani nehnul.
Jen jsme tam na sebe jen tak koukali. Ani nevím jak, ale v sekundě jsme se začali líbat. Sedla jsem si na něj obkročmo a plně se mu vpila do rtů.
Nevím jak dlouho jsme tam na sobě leželi, ale najednou nás "vyrušil" domovní zamek. V další chvíli někdo otevřel dveře.
"Zlato?!!! Jsi tu??" ozval se celým domem pisklavý hlas mojí sestry.
Okamžitě jsem s Joshe slezla a bez jediného pohledu a s pouhým doprdele, jsem se vydala nahoru do pokoje a dost slušně za sebou zabouchla dveře.
Co to ksakru mělo znamenat?
o týden později - sobota - navečer kolem šesté
Celý týden jsem se mu snažila vyhýbat. Snažila jsem se ignorovat jeho propalující pohledy a jen jednou jedinkrát jsem se po něm podívala.
Od té chvíle co jsem zahlídla jeho oči, jsem se na něj už nepodívala. Ráno jsem schválně vycházela až když odjeli a ve škole jsem nevylejzala z učebny.... teda jen když jsem nemusela.
Nešlo to... Prostě jsem si uvědomila, co jsem Melise udělala. I když jí nesnáším, je to moje sestra a tohle... to by prostě nešlo....
Najednou se rozřinčel domovní zvonek. Jelikož byli všichni pryč z baráku, musela jsem jít otevřít sama.
"Ty? Co tu chceš? Melisa tu není," řekla jsem vykolejeně a už jsem zavírala dveře, když v tom mi tam Josh vložil nohu.
"Já tu nejsem kvůli Melise," řekl a jelikož jsem mu neviděla do tváře, otevřela jsem dvře o kousek víc.
"Ale nem..." skočil mi do toho.
"Mio! Je mi jedno jestli to můžem nebo ne. Celej ten týden jsem myslel jen na tebe. Nevydržel bych to dýl," řekl ledově vážně a rychle zapadl do domu, zavřel dveře a přimáčkl mě na ně.
"Co to.. ehm děláš já..," nemohla jsem se totálně vymáčknout, protože se na mě nalepil a mě se tím zatemnilo myšlení.
"Jsi roztomilá, když tě něco uvádí do rozpaků," prohodil jako by nic a zajel mi rukou do vlasů. Mírně mi zaklonil hlavu tak, abych se mu podívala do očí.
"Prosím, nech mě, abych ti ukázal, jak moc mi na tobě závisí,"
"Melisa?" stačilo jjen její jméno a přišla na mě vina.
"Ukončím to s ní. Za pár minut má dorazit. Ukončím to, ale slib mi, že mi dáš šanci....." zaprosil a naklonil se ke mě.
"Já... nevím,"
Neváhal a políbil mě. V ten moment mi bylo jasný, že ho prostě nedokážu odmítnout....
další den - 3 hodiny odpoledne
"Já věděla že se vrátíš. Nevěděla jsem kdy, ale jsi tady," zapištěla Melisa, protože za vchodovýma dveřma stál Josh.
Včera jsem byla zalezlá v pokoji celej zbytek večera. Ty dva šli spolu ven a on to očividně ukončil. Proč?! No Když se Melisa vrátila zpátky domů bulele, nadávala a možná se mě snažila i zmlátit. Ne nevěděla o tom, co jsme s Joshem dělali, ale byla z toho celá hotová.
Řvala, že až zjistí kdo za tohle může, tak ho zabije.
"Je tu Mia?" uslyšela jsem jeho hlas a bodlo mě v hrudi, když vyslovil moje jméno.
"Proč?! Co od tý trapky chceš?" vyjela na něj Melisa.
"Možná by jsi se v těch výrazech měla mírnit," upozornil jí a tím se mě i zastal.
"Proč?" zaúpěla.
To už jsem to nevydržela a vyšla z poza rohu obýváku.
"Ahoj," zabručela jsem opatrně, popadla jsem bundu a vyšla ven.
"Ahoj," usmál se a chytl mě za ruku.
"Děláte si srandu ne?" rozkřikla se Melisa.
"Ne. Včera jsem to ukončil, takže nemáš právo se mezi nás plíst. Omlouvám se ale nemáš," řekl Josh.
"Hmm víte co mi můžete. Panebože dělá se mi z vás blbě," řekla jen nakonec vražedně a zabouchla dveře.
"Vidíš.... nebyl to dobrej nápad," namítla jsem zmučeně.
"A co je?!´Navíc něco jsi mi slíbila," připoměl mi a líbl mě na tvář.
"Jo na to nejde pozapomenout...." souhlasila jsem poraženě. "Takže s čím začnem?"
"Co takhle zmrzka?! Času máme dost," navrhl a přitiskl si mě k sobě. Chytl mě kolem pasu a políbil mě.
"Proč ne, to si nechám líbit," promluvila jsem s úsměvem a vyrazili jsme po kamenné cestičce směr zmrzka.
Nakonec... koho by napadlo něco jako... já a kluk mojí sestry?!
Citáty: Každý říká, že lhát se nemá, ale lež je někdy mnohem lepší než pravda.
Osud nás svedl dohromady, ale zbytek je jen a jen na nás.
........ héj tak co řikáte???? jen náhlý nápad, ale celkem ušlo ne?....... :D
/Díky za čtení a komenty/
Vaše misqwa....