Night of Love 2 - 29.kapitola

Night of Love

-záchrana

Kapitola 29.: Zábavní park - nebo - denní můra ?!

Nevím kolik bylo, ale nejspíš hodně brzo, protože ještě nebylo vidět, pobíhali Kiky a Niky po pokoji. Byli z toho, že dneska máme den volna naprosto unešený a včera až do noci probírali kam všade půjdou.

Jelikož máme dobrý zroje, oznámil nám Edgar, že v nejbližším městě je něco jako velká pouť. Kolotoče a všemožný vymoženosti. Takže jsme se nakonec všichni i kluci shodli na tom, že vyrazíme právě tam. A mám dojem, že nebudem jediný.

"Ann no ták hni sebou. Už je skoro sedm, měli bychom vyrazit dřív," hučela do mě natěšeně Kiky.

"Božínku, vždyť už jdu," zamručela jsem totálně rozespale. Co na tom, že jsem upír, spím pořád stejně douho. Ač mi Edgar vysvětloval, že ve skutečnosti bych ani spát nemusela, kdyby se mi nechtělo. Jenže já na svým životě miluju hlavně spánek, takže tohodle se nehodlám vzdát.

-------------------------------------

"Přopravený?" zeptala se Amanda, když jsme se s ní podle plánu setkali ve společenský místnosti.

"Jo, prosimtě o tom mi ani nemluv. Tyhle dvě už blázní za včasnýho rána," namítla jsem s úsměvem.

"Ále.

... Tak jak se tam dostanem?" zeptala se se zájmem Niky.

"Edgar mlel něco o tom, že nás prej do toho města doveze bus. Prej je to bod, kde nás všechny vysadí a my si pak budem dělat co budem chtít," odpověděla s pokrčením ramen Amanda.

"Oukej, takže v kolik se jede," sršela nedočkavostí Kiky.

"Ehm mám dojem, že za patnáct minut. Ty paka čekaj tam, takže jestli nic víc nechcete, můžem jít," navrhla Amanda.

Očividně jsme nebyli jediný, co se na dnešek strašně připravovali. Cestou na nádvoří k busu jsme potkávali všemožný lidi jak pobíhali sem a tam a nadšeně probírali plány. No dobře, je zázrak, že nás někam pustí samotný, ale to ještě neznamená, že se hroutí svět.

No i když i já jsem tak trochu ráda, že odsud na chvíli vypadnem.

Najednou mě někdo popadl za pas a přitáhl si mě k sobě. Hned jsem ucítila vůni Michaela.

"Brý ranko," pozdravil a vlepil mi pusu.

"Dobrý," pozdravili ostatní a zastavili, protože jsme na místě určení.

"Ahoj," usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě ještě blíž a zoppakovala jsem to co on  před chvíli.

Když nad tím tak přemýšlím dnešek nebude až tak špatnej. Otec, což mě nad míru překvapilo, mi dal peníze na ten dnešek. Pořád jsem na něj naštvaná, a to se ani nezmění, ale proč bych si je nevzala ne?!

--------------------------------------------------

"Bože jste blázni znovu tam už nejdu," popadala jsem se smíchem dech. Momentálně jsme všichni vylezli z obrovské atrakce co se různě kroutí na strany, nahoru a dolů. Byli jsme na ní nejmíň čtyřikrát.

"Srábku," zašeptal mi u ucha Michael.

"Tak pozor jako.... Jakej srabek?" zaprotestovala jsem se smíchem.

"Héj lidi my dem pro něco k zakounutí, dáte si něco?!" zeptala se Kiky.

"Něco bych zakousl, ale jídlo to nebude," řekl se smíchem Michael a přitiskl si mě k sobě.

"Bože, vás to sna dnikdy nepřejde. Víte co, za dvacet minut se sejdem u těch elektrických autíček," navrhla Niky a spolu s Kiky se pomalu ztráceli v davu lidí.

"Hej seš nějak zelenej kámo," rejpla si do Dewa Amanda a Alex se rozřehtal.

"Ha ha, nevím, kdo tam nahoře pištěl, ať to přestane," nedal se Dewe.

"To je něco jinýho,"

"Ale neni," stál si na svém.

"Klídek vy dva.... Nemáme náladu koukat na vás,jak po sobě skákáte," poznamenal flustrovaně Alex a všichni jsme se s výgebem přemístili k těm autíčkám, kde budem čekat na holky.

---------------------------------------------

"Héj lidi!" křičela na nás už z dálky Niky. Všiichni jsme se na ní s úsměvem podívali, ale hned co jsme spatřili její výraz ztuhli jsme.

"Co se děje?" vyhrkla jsem se zájmem a sledovala jí, jak se vydýchává z toho běhu.

"Kiky... Ona zmizela," dostala ze sebe chraplavě.

"Cože?! Jak zmizela?" vyhrkla Amanda chvíli předemnou.

"No.. šli jsme ke stánku s občerstvení a stáli ve frontě. Ona řekla že si odskočí a bude hned zpátky. Jenže nepřišla. Šla jsem se po ní podívat nikde není," řekla a vypadalo to, že je strašně vyděšená.

"Třeba šla někam jinam," navrhl Alex.

"Ne to ne. Já viděla jsem, jak za sebou zavírá dveře. Pak jsem, ale byla na řadě a..." selhal jí hlas.

"To je dobrý mrknem se po ní," snažila jsem se jí uklidnit, ale i ve mě to vřelo. Já prostě jsem neměla dobrej pocit. Jako, kdybych už ráno věděla, že se něco takovýhodle prostě stane.

Najednou mi v kapce u kalhot zavrněl mobil a tím dával najevo, že mi přišla SMS. Roztřeseně jsem mobil vyndala a otevřela mobil. V tu ráno by se do mě ani mrtvej nedořezal.

"Ann? Zlato jsi v pohodě?" zeptal se Michael.

"Ne. Nejsem v pohodě," řekla jsem vystresovaně.

Pokračovaní příště.....

/Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo. Jenže prostě mi to vyplulo z hlavy. No ale nedá se nic dělat. Doufám, že se vám to po tý dlouhý době líbilo a brzo se snad dočkáte pookračování/

/Díky za čtení i za případné komenty/

Vaše Míša... :)