Tábor - kapitola 8

Tábor

Kapitola 8.: Tak mi to prádlo pověš ne?!!!

S zívnutím jsem se přetočila na posteli. Zapla jsem mobil a podívala se kolik je. Bylo něco málo po půl osmí, ale venku to vypadalo na míň. Bylo nějaký přítmí.

Až po chvíli jsem zaslechla nepatrné zvuky. Vstala jsem a rozhrnula látku, která měla být asi závěs, a nakoukla jsem ven z okna. To co jsem viděla mě nějak rozhodně nepřekvapilo. Pršelo. A dost silně, čemuž se ani v nejmenším nedivím. Už včera v noci to vypadalo na pořádnou činu.

"Skvělý hned třetí den co jsem tu a ono musí pršet," prohodila jsem načuřeně a zamířila si to k tý starý zaprášený skříni. Protože jak to vypadalo, tak venku asi nebude nejteplejc.

Otevřela jsem jí a zarazila se. "Co to má jako bejt?!"

---------------------------------------------------------

Rázně jsem si to napochodovala do jídelny, kde už byli všichni slezlí. Děti seděli u stolů a snídali. Vedoucí postáváli u pultu s jídlem a očividně se hádali nad hlavním programem dneška. Jak to tak vypadalo, v tomhle počasí se na výšlap určitě nepude, což mě bylo momentálně šumák.

Já jsem si to zamířila ke stolu, kde seděli Derik, Caleb, Nick, Sandra, Lucinda a... Noah, to mě na chvíli překvapilo, ale pak jsem to hodila za hlavu. Hned co jsem k nim přišla, ke mě  všichni vzhlídli a kouksli na to co držím v ruce.

A cože jsem to tam vůbec držela?! Jednoduchá odpověď promočenou část mího oblečení.

"Copak tobě nikdo neřikal, že do sprchy se chodí bez oblečení?" rejpla si do mě dost jedovatě a úšklebkem Lucinda.

"Copak, tobě nikdo neřikal, že je slušnost pozdravit?!" vyjela jsem na ní okamžitě.

"To by jsi si měla uvědomit ty, když se sem tak přiřítíž!"

"Co tím jako..." neskočila jsem to doříct, protože mi do toho skočil Noah. "Lucindo, chovej se jak dospělá." poznamenal a pak hodil pohledem po mě. Krásně se usmál.

"Brý ranko. Co se ti stalo?" zeptal se.

"No... je tak si ráno vstávám a zamířím ke skříni, otevřu jí a co nevidím. Z tý blbí střechy mi zatejká do chatky a zrovna na místě nad tou skříní. Takže díky tý džuzně mám polovinu oblečí mokrou," prohodila jsem mírně naštvaně.

V tom se začal Caleb tlemit jak prdlej. Bože, ten by měl držet zobák, se divím, že ráno vůbec vstal.

"Co je ty blboune?" prohodila jsem a bouchla ho pěstí do ramena.

"Jakej blboun?! Měla by jsi si to prádlo radši pověsit, i když pochybuju, že víš jak se to dělá," rozesmál se znova.

"Ha ha. Když seš ce věšení prádla takovej mistr, klidně mi můžeš to prádlo pověsit a pak jí tu džuznu ve střeše zadělat," poznamenala jsem s úšklebkem. "Kas, kde se tu dá pověsit prádlo?! Já jen, aby tady muž v domácnosti věděl, kam se má přemístit," zeptala jsem se Sandry.

"Za kuchyní je něco jako mini prádelna, takže tam," řekla se smíchem.

Na nic víc jsem nečekala a hodila jsem Calebovi prádlo do klína.

"Počkat, počkat, počkat," zavrkal a přitáhl si mě za loket k sobě, právě ve chvíli, kdy jsem vykročila k pultu s jídlem.

"Co?" zeptala jsem se nevinně.

"Nezapomělas na něco?!" zeptal se s širokým úsměvem a hodil pohledem po mým prádle na jeho klíně.

"Jo vlastně jo. Nezapoměň to před tím pověšením vyždímat," prohodila jsem na oko vážně a všihni u stolu se začali tlemit. Teda až na Lucindu, ta tam seděla, probodávala mě pohledem a přemýšlela očividně nad tím, jak a co má udělat, aby mě sprovodila ze světa a Caleba si nechala u sebe.

Smůla, už má ten boj prohranej.

Calebovi jsem se se širokým úsměvem vytrhla a odešla k pultu s jídlem. Na talíř jsem si hodila rohlík, tavenej sýr, nějakou zeleninu a do hrníčku jsem si natočila čaj. Při cestě zpátky jsem vytáhla z kyblíku příborovej nůž a zamířila jsem zpátky ke stolu, kde už seděl jen Noah, Derik a Kasandra.

"Jsem zpátky," zašvitořila jsem s úsměvem a zabrala si místo vedle Noaha. "Kde je Caleb?" zeptala jsem se se zájmem a začala jsem si mazat rohlík.

"Mrmlal něco na ten způsob, že ti to de pověsit, ale ještě si to s tebou vyřídí," odpověděla Sandra.

"Hm, dalo se čekat," poznamenala jsem a s chutí se zakousla do rohlíku. Rozhlídla jsem se po jídelně a všimla si ho jak postává u jednoho stolu a mluví s nějakou holkou. Hm. Že už by ho chytal záchvat potřeby opačného pohlaví?!

"Myslím, že si našel jinou zábavu," prohodila sem s úšklebkem a kejvla jeho směrem. Sandra i Noah tam hodili pohledem.

"Hm jak to vypadá, Lucinda asi z tý jeho zábavy nebude moc nadšená. Z toho co jsem viděl se o něj nějak moc zajímá," prohodil Noah.

"Jo to nebude, ale jemu je to jaksi jedno. On není ten typ, co je na dlouhý vztahy," odvětila jsem a napila se čaje.

------------------------------------------------

"Tak jo, jak to tam vypadá. Máš vodu jen ve skříni?" zeptal se mě Dylen a mračil se nad vzniklou situací.

"Jo všechno mokrý prádlo mám pověšený a ten zbytek jsem hodila na postel. Jinak nic," odpověděla jsem.

Hned co jsem se nasnídala jsem spolu s Noahem zamířila za Dylenem, abych mu vylíčila jak je na tom moje chatka.

"Dobře. Hned zajdu za vedením ať tam někoho pošlou a zpraví to. Jinak kdyby se našlo ještě něco, tak za mnou zajdi,"

"Jo jasně. Mimochodem, už jste přišli na náhradní plán?" zeptala jsem se se zájmem.

"Jo. Za chvíli to oznámíme. Asi tak za hoďku dáme něco jako turnaj v kartách a dalších hrách, pak jim do oběda dáme volno. Možná se to počasí odpoledne zlepší," řekl a s pokývnutím se vydal do kanceláře hlavního správce tábora. Teda aspoň jsem si to myslela, protože šel tím směrem.

"Takže karty," nadhodila jsem vesele.

"Copak, chceš je tu všechny porazit?! Protože to já jsem tu mistr," oznámil mi Noah s úsměvem.

"Hm vážně?! Tak to už se těším. Drž mi místo," řekla jsem s širokým úsměvem. Pak jsem se otočila na pomyslném podpadku a vyrazila jsem do toho deště směr moje chatka. Snad už z ní nemám rybník.

/Díky za čtení.. :) :)/

Vaše misqwa.. :-*