Vampire School 4. kapitola

                          Kapitola 4. : Nákupy na ples


Ráno mě probudil šílený smrad. Po chvíli jsem si uvědomila, že je sedm hodin a ten zápach
je od spáleného jídla. Zajímalo by mě co to zase vyvádějí. Rychle jsem se převlékla namalovala
se a učesala. Obula jsem si boty a vzala si klíče. Když jsem vycházela z pokoje Ron ještě spal.
Nemá cenu abych ho ted budila. Když jsem šla chodbou ke kuchyni táhlo to spáleninou ještě víc.
Z kuchyně se valil dým.
Uviděla jsem Dana, Evžena, Edu a nějakýho kluka nevím kdo to je.
" Co to tu vivádíte chcete to tu podpálit? Na to jsem tu snad já ne?!" začali se smát.
" Odborník přišel" komentoval Dan.
" Ahoj Rose, nechceš nám pomoc. Víš no nikdo znás kdo je vzhůru neovládá vzduch. Potřebujem
to tu trochu provětrat." zeptal se mě Eda.
" Jasně" řekla jsem.
Okna měli otevřený tekže to bylo jednoduchý. Nadechla jsem se málem jsem se udusila. Začala
jsem se soustředit. Nakonec jsem vítr ovládla. Všechen kouř zmizel a vyčistil se dokonce i vzduch.
"Díky Rose si naše zachránkyně."
" Hele tohle mělo být jako pro všechny k jídlu?" zeptala jsem se a ukázala na spálený vajíčka.
" No jo dnes máme snídani na starosti my ale zatím nic moc." komentovali se.
Nikdy bych neudělala to k čemu jsem ted dospěla. Tohle je ale vyjímečná situace. Myslím, že
bychom dnes všichni byli bez snídaně. Proto mi nezbívá nic jiného než nabídnout jim svou takzvanou
výpomoc v kuchyni.
" Hele kluci nechcete trochu pomoc?" nadechla jsem se a pokračovala " Myslím, že z tohohle by
se ostatní moc nenajedli." podívali se na mě.
" Počkat co? Ty nám chceš pomoc? No jasně můžeš začín řekni si co a mi ti pomůžem."
Byli z toho nadčený. Doufám, že to dopadne dobře nechtěla bych někoho otrávit.
" No jasně ale uvědomte si, tohle je poprvý a naposled co mě uvidíte vařit." Zašklebili se.
" Dobře berem" řekli společně.
" Takže" začala jsem.
" Uděláme míchaný vajíčka, omelety a palačinky. To pude rychle. Nějak si to rozdělte."
Smažit nechám je ale radši se budu soustředit aby tu něco nechytlo.
Začala jsem dělat těsto na palačinky. Míchala jsem všechno dohromady a podala jsem ho Evženovi.
On začal smažit. Musím přiznat tohle šlo rychle. Dan mezitím míchal vajíčka. A Eda smažil
omelety. Všechno musí být v mega várkách je tu hodně lidí a ke všemu jedí jak zvířata.

Postavila jsem na kafe. Když se udělalo vzala jsem si ho a opřela jsem se o linku. Dívala jsem
se na kluky jak vaří a smaží. Pracovali dobře a šlo jim to rychle. Nečekala jsem, že by to udělali
bez jakéhokoli připálení.
" Tak je to hotový konečně" oddechli si.
" No jo zvládli jste to" pochválila jsem je.
" Jen díky tobě" prohodil Evžen. Všichni tři pomě skočili.
" Panebože už vám zase hrabe?"
" Víš Rose to je náš způsob vděčnosti". Usmáli se. " No tak já jdu". " Nikam" Znovu po mě skočili
já jsem ale uhnula vylítla z kuchyně do společenský místnosti. Kráčeli si to zamnou.
" No tak Rose" chlácholili mě.
"To vížejo běžte a radši doneste tim chudákům jídlo. Nebýt mě tak ta kuchyn ještě hoří."
Všichni se rozesmáli.Najednou jsem si všimla, že náš rozhovor sledují všichni co tam byli. No
a byl tam dokonce i Thomas.
" Jo a nádobí mě mejt neuvidíte" chechtali se a šli do kuchyně pro jídlo.
" To se od tebe dalo čekat" zabručeli.
Aby teda neřekli šla jsem pomoc nanosit jídlo do místnosti. Když jsem nesla tác s vajíčkama
všichni se k tomu nahrnuli. Zahlídla jsem Thomase jak mě pozoruje. Neumím ten pohled
popsat.
Najednou jsem zahlídla Rona. Zdřejmě se už brobudil a ucítil tu vůni. Páni už hodně dlouho jsem
nevařila. Když mě Ron uviděl usmál se a hrnul se k jídlu. Nevěděla jsem co mám dělat tak jsem
si vzala svoje kafe a vyrazila jsem na pokoj.
V pokoji jsem si sedla na postel. Dneska je sobota vůbec nevím co budu dnes dělat. Měla jsem
v plánu uklízet ale tady není co. Ron všechno uklidil. To mě dost deprimuje. On stíhá domácí
práce a ke všemu se ještě o víkendech učí. Na tom našem projektu do chemie pracuje i v noci.
Člověk by si myslel, že je na učení a pořádek závislej.
Já na úklid moc nejsem a ani nikdy jsem nebyla. Mám radši nepořádek. Když mám ve všem
přehled je to nuda. Kvůli Ronovi jsem si ale musela srovnat oblečení. Řekl mi totiž, že jestli
to neudělám sama tak on. Já ale nechtěla aby se mi hrabal ve věcech, tak jsem si oblečení
srovnala. Musela jsem do sloupů.
Někdo zatukal tak jsem šla otevřít. Když jsem otevřela dostala jsem šok.
Před dveřma stál Thomas a usmíval se.
" Ahoj Rose" pozdravil mě sladkým hlasem.
" Ahoj deš dál?" zeptala jsem se.
" Jasně" řekl a vešel do pokoje.
Dnes měli všichni nějak dobrou náladu. Přemýšlím nad tím proč nic významnýho krom toho,
že je víkend se neděje.
Šel do pokoje a sedli jsme si na postel.
" Nechtěla by si jít se mnou a klukama nakupovat" "Počkat co?" zeptala jsem se.
" No každý měsíc někdo pořádá ples. Dnes je na řadě kolej kluků a ty technicky spadáš pod
nás. No a my jedem nakupovat, tak jestli chceš můžeš jít s námi a jít si něco koupit." vypadlo
z něj něco co mě upoutalo.
Jít si něco na sebe koupit to by bylo super. A říkal ples to chce nový šaty. Potřebuju spoustu
věcí.
" No jasně jestli vám nebudu překážet tak jo" usmál se a pronesl klidně ale s jiskrami v očích.
" Jo a když si naší součástí potřebujem trochu helpnout s naplánováním. Konec konců ples
má být dnes večer a my nic nestíháme." .
" Jasně stačí říct." Najednou někdo znovu zatukal.
"Panebože dnes se to tu střídá jak na Václaváku."
Cestou kedveřím jsem přemýšlela o tom co mi před chvílí řekl Thomas. Zajímalo by mě proč
bych zrovna já mu měla s něčím pomáhat. Mám tušení, že zrovna to co se stalo včera večer má
s tím co mi to tu nabídl hodně společnýho. Netuším jestli to fakt včera myslel vážně. Možná to
byl jen jeden malej zkrat. No ne zrovna malej ale i tak se mi to zdá divný. Samozdřejmě to s ním
rozebírat nehodlám ale nikdy nevím co to způsobí. Kdyby nás někdo viděl byla by z toho pohroma
a myslím, že bych si to od všech pěkně slízla.
Ted Thomas seděl na mé posteli a nezdálo se mi, že by o něčem pochyboval.
Došla jsem ke dveřím a otevřela. Nečekala bych zrovna tuhle osobu ale zase divný mi to není.
" Kristepane Rose" křikla na mě Viktorie.
Měla přesně ten výraz jako včera. Ted když mě uviděla zdála se být ráda.
" Ježiši stalo se něco" zeptala jsem se. Thomas jen sledoval náš rozhovor.
Bylo mi divný bavit se s někým kdo je mladší než já.
" No jasně prosím můžu dál ještě pár vteřin a budu mokrá a myslím, že ty taky." Panebože
tohle je jako co zase. Už jdou zase po ní. To snad není ani možný. Ty holky mě už fakt lezou na
nervy. Ted se opovažujou přijít až sem. Fajn. Zkusí si na mě tu svoji magii nebo jak tomu řikaj.
Ach jo budu Viktorii asi muset hlídat. Na krk si ji nevezmu.
" No jasně pod dál" hned co vlezla dovnitř do pokoje, tak proti nám mířila vodní koule.
" Ach jo" vzdychla jsem oba dva se na mě podívali.
" Kdy už je voda pustí nudí mě to" poznamenala jsem.
Ta koule co na mě letěla už byla blízko. Samozdřejmě já vím co mám v tuhle chvíli dělat.
Jedním pohybem jsem si vytvořila ohen a kouli celou nechala vypařit. Byla to hračka hned potom
zákroku jsem zabouchla za sebou dveře.
" Hele Rose promin, že vás ruším" kejvla hlavou k Tomasovi ten jen kývl, že se nic neděje hned
pokračovala. " Ale nevěděla jsem kam jít jo a navíc jsem ti chtěla fakt poděkovat za ten včerejšek
a podívat se na tebe jestli jsi v pohodě." Jejky no tak jo no.
" Páni to je proslov. V poho ale nevím co dnes budeš dělat." podívala jsem se na Thomase.
On se nakonec vložil do rozhovoru taky " Dnes s Rose a klukama jedem něco koupit na dnešní
večer, takže tu bohužel nebudem." Stoupl si a přešel ke mě.
Bylo to divný. Viktorie se na nás dívala jako na pár to není možný mi tak vypadáme? To ne ne.
" aha no tak to jo to máte jedno" poznamenala.
"Ale" řekl Thomas a podíval se na mě.
Nevěděla jsem co na to říct a ani jsem nevěděla co myslí.
"Mohla by jsi jet s náma. My něco s klukama poberem no a vy si běžte klidně něco koupit".
Ježiši co?
"co" vypadlo ze mě.
Usmál se na mě a řekl "Běžte nás to nijak neovlivní."
" Díky. Páni." usmála jsem se na něj.
Bylo super s ním takhle vycházet. Doufám, že to vydrží dlouho. Hlavně po tom co se mezi náma
včera stalo. Chtěl něco říct ale neměl příležitost snad se naskytne až dýl. Nechce se mi to ted
rozebírat. No jo je ale milej, že Viktorii nabídl aby jela s námi.
"Super lidi skáknu si pro věci tak zatím" vyletěla ze dveří asi stejně jako když sem vpadla a mi
zůstali sami.
"Fakt díky" řekla jsem. Ani nevím jak ale prostě to ze mě vypadlo.
"Není za co stejně nevím kdo by šel nakupovat hadříky s tebou" usmála jsem se.
Měl totiž pravdu. No kdo by šel kluci určitě ne. Už to vidím jak tam očumujou ubohý holky.
"Jasně to jo no"
Tímto naše konverzace skončila. Všechno po té šlo jak mělo jít. Viktorie si došla pro věci a
mi s klukama na ní čekali před kolejí. Zdálo se, že všichni mají nějak podivnou náladu. Byli
štastný. Asi proto, že konečně vypadli ze školy ani se nedivím. Každou chvíli nás tam někdo
prudí a hlavně poučuje. No kdo by to vydržel. Já ne a, že toho vydržím hodně.
K obchodnímu centru jsem se dostali poměrně rychle.
Na pohled ale i ve skutečnosti byla budova obří. A těch obchodů jen doufám, že se tu zorientuju.
Když jsme vešli dovnitř hned jsme se odpojili. Kluci šli něco koupit na ten večer. Zatímco já
a Viktorie jsme pádili do horního patra. Tam totiž byli butiky s oblečením, botama a doplnkama.
Jak jsem řekla nic pro kluky.
Bylo tam poměrně dost lidí. To nás ani nepřekvapilo byl víkend. Štěstí pro nás venku je zataženo
takže nám slunce nebrání v cestě.
Vyhlídli jsme si super butik se šatama. Vypadal hezky. Jakmile jsme vešli dovnitř uvědomili jsme
si, že je obří. Což je super aspon máme velkej výběr. Zkoušeli jsme si různé modely šatů.
Rozhodovala jsem se mezi dvěmi barvami. Rudou červenou a tmavě modrou.
Oba střihy vypadaly slušně a byli docela krátké. To je přesně to co potřebuju. Ted si ještě vybrat.
Nakonec jsem se rozhodla pro tu tmavě červenou dokonce se mi hodila i k vlasům.
"Tyhle beru" vyšla jsem z kabinky. Ukazovala jsem na model co mám na sobě.
"Páno super model sekne ti to" řekla s úsměvem Viktorie.
Ona šaty má ale sehnala si nějaký boty.
"O.K" poznamenala jsem.
"Hele dnes to bude super večer. Už vidím jak Verona žárlí na tebe a na Thomase. Dnes ráno to
mezi vámi dost jiskřilo. Fakt vám to sluší. Když tě vidím je vždycky někde na blízku. To je teda
něco všechny holky ti závidí ani se jim nedivým. On je prostě skvělej. No a ty taky."
Rozbásnila se. No jo mezi mnou a Thomasem něco je ale pochybuju, že ke mě cítí to co já k němu.
"Počkej mi nejsme pár a taky pochybuju, že mezi mnou a jím někdy něco bude."
Zalezla jsem zpátky a sundavala si šaty. Viktorie zatím něco řikala.
"No on chce tebe a ty tomu nevěříš. To je pak těžký" vzdychla.
"Prosimtě" dodala jsem. Z kabinky jsem si vzala věci a vylezla ven.
"Máš všechno?" zeptala jsem se.
"No jo můžem jít k pokladně" Bylo na ní vidět, ře je ráda. A já taky. Strávit půl dne v obchodáku
to je něco jako NUDA. Prostě kdyby bylo lehký vybrat si šaty rychle tak neřeknu, ale tohle lehký
neni. Tenhle obchodák je tak velkej, že se v něm člověk i ztratí a natož aby našel něco na sebe.
Jak řikám je těžký najít i pokladnu. Samí věšáky a kravinky. Například mě dost naštvalo, že to tu nemají
uspořádaný. Například boty maj promíchaný s oblečením a to samí i doplnky.
Jak se v tom má člověk jako jsem já vyznat.
U pokladny jsme jí věci složili na pult a čekali až si to označkuje. Nejprve si prodavačka vzala moje věci.
Já zaplatila. Poté si vzala věci Viktorie.
Zaposlouchala jsem se do rádia hrála písnička, kterou jsem někde slyšela. Byla docela hezká.
Najednou jsem uslyšela křik. Nějací kluci (no mohlo jim bejt něco okolo dvaceti) vtrhli do obchodu.
Jeden měl pistoli a ten druhý kapesní nůž.
Hned mi bylo jasný co se to tu děje. Přepadení. Že já mám zrovna štěstí na tohle. Po dlouhý době jsem
vypadla nakupovat a oni zrovna ten obchod chtěj vykrást.
"Lehněte si na zem" křikl ten s nožem.
Byl menší než ten druhý ale odvážnější. Šlo to poznat. Řekla bych, že už něco vykradl.
"Ty ne" ukázal na prodavačku.
No osoně já si lehat nechtěla. Měla jsem na sobě nový model. Lehnout si na zem to by znamenalo
zašpinit se. To já nechtěla. A navíc myslím, že budu muset za chvíli zakročit. Kruci měla jsem si
dnes zaběhat nemám kondici.
Ten s tím nožem se blížil k pokladně u který jsem stála já, viktorie a prodavačka. No teda Viktorie si
lehla.
Jediná já a prodavačka jsme stáli.
Už byl skoro u nás.
"Copak kočičko ty si nelehneš" podíval se na mě a zachechtal se.
"Ne broučku nechce se mi. Nechtěla bych se zašpinit." řekla jsem sarchasticky.
Podíval se na mě a usmál se. Bylo vidět, že má něco v plánu. At si něco zkusí a uvidí.
"No tak půjdeš s náma. Začínáš se mi líbít." šel ke mě.
"Udělej ještě krok a ukopnu ti koule ty hajzle" řekla jsem naprosto v klidu.
Asi všichni v obchodě se na mě podívali. No a co jako já umim bojovat tak at se do mě klidně pustí.
Ty koule mu klidně ukopnu. Věřím, že by zrovna štastnej nebyl.
"Á páni ty ale umíš lichotit" nadhodil ale stále se ke mě přibližoval. Začala jsem vymejšlet taktiku boje.
" Já vím zlatíčko to umím" řekla jsem s úšklebkem.
Už byl asi dva metry ode mě. Tak jo jdu na to.
"Já tě varovala" prohodila jsem.
Zašklebil se.
Rychle jsem udělala výpad a kopla ho do tý ruky kde měl nůž, ten mu vylítl pryč. Rozběhl se proti mě.
Nemá šanci pomyslela jsem si. Kopla jsem ho dobřicha a složila ho jedním pohybem na zem.
Snažil se vstát ale zaklínila jsem mu ruce tak aby se nemohl hýbat.
Zdřejmě si uvědomil, že nemá šanci, tak toho nechal. Opravdu to bylo snadný.
Uvědomila jsem si ale, že je tu ještě jeden a ten s pistolí. Nevypadal nebezpečně ale přesto musím
dávat pozor. Nastavil zbran prosi mě a najednou vystřelil. V duchu jsem se modlila at neumí
střílet. Rychle jsem proti němu vyrazila. Kulka se kolem mě mihla. Většinou bych použila mojí
magickou sílu ale tu nemůžu jsou tu lidi.
Ucítila jsem kolku na své ruce. Naštěstí jen škrábnutí nic vážného. Chtěl vystřelit znovu to jsem ale byla
už u něho a zbran mu vykopla. Stál jak přimrazenej nic víc. Toho jsem využila a chmatem ho srovnala
k zemi. Ten se jen skácel a zahučel. Bylo to něco jako povzdech.
V tom se dovnitř vtrhli policajti a rychle je zajistili. Byli tři. Dva si je dali do pout a ten třetí vyšel ke mě.
"To jste zvládla sama?" zeptal se.
" N jasně chodím na bojové umění" řekla jsem. V podstatě jsem nelhala.
Samozdřejmě jsem nemohla říct že jsem Dhampýrka.
" Páni bylo štěstí, že jste tu byla." řekla a pak odešel.
Otočila jsem se k pokladně a všimla si, že prodavačka a dokonce i Viktorie měli vykulené oči.
"Co je?" zeptala jsem se jich.
"To bylo něco" vydechla Viktorie.
" Strašně moc vám děkuju ani nevíte co to pro mě znamená. Víte co vemte si ty věci a peníze vám taky
vrátím" řekla a šahala do kasy.
"To nemusíte" řekla jsem. Ona ale už peníze měla vyndané a podávala mi je.
"Tak děkujem" řekla jsem.
Rychle jsme s Viktorií popadli věci a vydali se pryč z obchodu. Jen co jsme vyšli uviděli jsme kluky.
Taky je to určo nebaví dyt je skoro už poledne.
"Ahojík holky" zavolal Evžen a Ben.
Mrkla jsem na něj místo pozdravu. Vikrorie vzala i moje věci. Prodavačka to strčila do jedný tašky
tak to vzala.
Přišli až k nám když Ben řekl až moc nahlas " kristepane Rose ty krvácíš" všichnii se seběhli ke mě.
Uviděla jsem i Thomase.
" On tě postřelil!" vydala ze sebe Viktorie.
"Kdo" zeptal se někdo z kluků a všichni se obrátili na Viktorii.
Bylo na ní vydět, že je v rozpacích. Starší kluci se s ní moc nebavili.
" No ona zabránila loupeži. Byly tam dva chlapi a jeden na ní vystřelil. Pěkně je ale srovnala až k zemi.
Bylo to něco." vydechla.
" Cože?" vypadlo z někoho.
Kristepane Viktorie se tu ještě složí jestli na ní budou takhle tlačit. Musím se do toho vložit.
Páni ani jsem si nevšimla, že to tolik krvácí.
" Klídek jen škrábnutí. Jestli dovolíte odskočím si to obvázat" vydala jsem ze sebe a obrátila se
k záchodům.
Všichni se na mě otočili já jen mávla rukou, že jsem v pohodě a šla dál.
Někdo mě ale dohnal. To mi už ani nevěří, že to zvládnu sama. Já se z nich jednou zblázním.
"Rose" dohnal mě. No jasně byl to Thomas.
"Pomůžu ti" řekl.
"To je v pohodě" řekla jsem ale to už jsme vcházeli na záchody.
Nechápu proč se tak stará. Pochybuju, že mu na mě tolik záleží. Dyt se se ani ne před dvěma dny s
někým rozešel. Vůbec mi to nedává smysl. Pro mě je víc než jen přítel. Divíte se co dyt ho znám
teprve dva dny. No jo ten kdo věří v lásku na první pohled to asi pochopí. Ten kdo ne má smůlu.
Nedá se to totiž popsat.
Byly jsme na záchodech. Musím uznat, že vypadají dost dobře. Hned jak vejdete uvidíte velký
odkládací stůj a nad ním se táhne dlouhé zrcadlo. Páni to je ale fakt něco.
"Sedni si já donesu lékárničku" řekl a šel směrem k bílé krabici, která visí na zdi.
"Nemusel jsi chodit zvládla bych to sama" řekla jsem ale přece jen jsem si na stůl sedla.
Vypadal fakt božsky. Měl tmavé ryfle a fakt krásnou košily. Musím uznat fakt mu sekne. Řekla bych
ale, že mu sekne úpa všechno.
"Já vím, že bys to zvládla o tom nepochybuju." řekl a usmál se.
Už jsem říkala, že se směje fakticky krásně. Možná, že jo ale tak to ted zopakuju.
Přišel ke mě a otevřel lékárničku. Hledal něco čím by ránu ošetřil. Když našel láhev opatrně a něžně
mi ránu vyšetřil. Poté si vyndal obvaz a rychle lékárničku odnesl zpět na své místo.
Rozdělal obvaz a začal mi obvazovat ruku.
"Páni musím říct, že toho umíš víc než jsem si myslela" poznamenala jsem.
"No to bych řekl" usmál se mé poznámce.
No to víte to bych nebyla já abych si nechala ujít narážku. No jo život se mnou není zrovná pohádka.
Když mi obvázal ruku by zamyšlený. Myslím, že zněj asi něco vypadne jen tomu musím pomoc.
"Tak to vyklop".
Podíval se na mě jeho krásnýma očima. Vypadal překvapeně.
"Cože" asi jsem ho fakt zaskočila.
"No chceš něco říct tak ven s tím." popohnala jsem ho.
Chvíli popřemýšlel. Nevím co z něj vypadne ale snad to přežiju.
Stál naproti mě a spustil.
"Víš" zastavil se kruci. " To co se stalo včera večer".
Panebože já se z toho asi zblázním. To si děláte pr**l. K**va to snad nemyslí vážně. Přesně tomuhle
se chci vyhnout a on to prostě musí vytáhnout. No jo celej on.
"Já vím byla to blbost. Jo chápu nebude se to opakovat. Jo a neboj nikdo to neví a taky nebude vědět"
chopila jsem se rychle slova.
Vytřeštil na mě oči. Krystepane co jsem komu udělala.
"Co?" zeptal se.
"Prosím nenut mě to opakovat" řekla jsem s povzdechem.
"Blázínku" řekla a objal mě. Cože??? No tak jo ted to nechápu zase já. Co to má znamenat kruci. To si
ze mě střílí. Fakt blbej žert.
Chtěla jsem něco namítnout ale on mě předběhl. "To co se včera stalo bych nikdy nechtěl vzít zpět."
zašeptal mi do ucha.
Tak tohle jsem zrovna nečekala. Podíval se mi do očí a políbil mě.
Bylo to úžasný. On snad líbá líp než včera a to je co říct. Byl to úžasný polibek ale bohužel krátký.
Nějaká dáma otevřela dveře na záchody. Rychle jsme se od sebe odlepili.
"Pánbíčku tak mladí" poznamenala a zalezla na záchod.
No super ted mě dokonce pokárala i nějaká úpa cizí ženská. Co příde příště? Bude mi nějakej dědula
přednášet o líbání.
Seskočila jsem ze stolu a vyšli jsme s Thomasem ven. Nechtěli jsme tu pání ještě víc pokoušet.
Všichni na nás čekali. Když jsme se přidali i mi, tak jsme vyrazili do školy.

(Pokud se vám to líbí tak pls přidejte komentík díky... Vaše Mishell)