Kámoši nebo něco víc??? - 4. kapitola

Kapitola 4.: Zábava?! Ne mučení hochu...

Pohled Aby:

"Super, takže kam jdem nejdřív?!" zeptala jsem se, když jsem dostali lístky a vešli do zábavního parku.

"Kamkoliv chceš.." řekl s trochou očividného strachu. No jo neměl mi to nabízet.

"Takže jdem na třelnici a já ti ukážu jak se to hraje!" prohodila jsem a táhla ho tím směrem.

"Si jako myslíš, že neumím střílet nebo co?!" zeptal se s hrozením. Tomu jsem se musela usmát.

Nakonec se předvedl a přece jen se trefil. No jo, ale na mě rozhodně neměl.

"Ty seš na tom snad závislá ne? To to hraješ tak často?!" zeptal se s úšklebkem, když jsme dostali naší výhru.

"Dneska poprvý.... " řekla jsem jakoby nic.

"Tywole vážně si divná!" pronesl.

"Cože?!" vypískla jsem.

"No né jako divná.. no... To je jedno!" řekl nakonec a zřejmě si v duchu nadával, že něco vůbec řekl.

Hodnně jsme se bavili. A měli jste vidět Danův výraz, když jsem mu oznámila, že se de na ruský kolo. Prej, že před chvíli jedl. Keci. Nakonec jsem ho tam dotáhla násilím.

Jen co jsme dojeli naší jízdu prohodil, že za tohle se mi totálně pomstí a s kymácením vylezl.

Nakonec jsme došli ke stánku s pitím. Náhoda byla, že právě tam stály dvě bloncky se kterejma chodí Dan do školy. Super, takže dneska už asi nic zajímavýho nebude.

Hned jak si ho všimli, tak se s ním dali do řeči.

Tak trochu to ve mě vřelo. No jasně, ale přece nebudu žárlit. Mezi mnou a Danem nic není ne?! Opakovala jsem si v mysli.

Zaplatila jsem si pití a vydala se k nim. Jen abych informovala Dana, že mířim domů.

"Jak to vypadá, tak tu mášš zábavu, takže ja pádim domů" řekla jsem a ty dvě nány na mě čuměli jak na boží obrázek. Kruci, nikdo je asi nepoučil, že vejrat na cizí je nezdvořilé.

"Ne to nemusíš. Ještě jsem.." nestačil se vymáčknout, protože mu do toho skočili ty dvě.

"Super, pošli jí domů. My si někam můžem zajít.." navrhla ta zřejmě chytřejší. To, ale těžko posoudím, protože očividně ani jedna nepobrala moc inteligence.

"Super, tady ty tvý kunpánky to vyřešili, takže zatím!" sykla jsem a bez dalšího slova vyrazila směrem do centra města.

Možná, že jsem zněla mírně naštvaně, ale v blízkosti těch silikonek to ani jinak nešlo.

Jo jsem mírně naivní, když jsem si něco namlouvala. Jenže sebelitování mi taky zrovna dvakrát nepude.

Nakonec jsem se rozhodla, že se stavím někde na kafe. Zalezla jsem do první kavárny co jsem potkala. No rozhodně se tu neopiju, ale kafe přece jen bodne.

/Díky za čtení a pls komentíky díky.../

Vaše mishqa... :-*