Tábor - kapitola 11

Tábor

Kapitola 11.: Nečekaná situace

/Už nespočetrát mě napomínali za to, že si věčně vymýšlím a přetvářím skutečnost. Napomínali mě a komentovali to tak, že jsem jako pětiletý dítě. Jenže teď nemám potuchy, co bych bez svojí fantasie dělala. A je mi jedno co si kdo říká. Chceš si to přečíst? Přečti, ale veškerá autorská práva jsou vyhrazena pro mě. Vím že nejsem žádná spisovatelka, a ani možná nebudu, ale to neznamená, že kvůli tomu nechám psaní... :-! / <--- ach ano moudrá to slova.. :D

Menší okecání: Jen tak narychlo sdělím pár info ke kapitolce. Zdější vývoj pár lidí možná překvapí.. /pozn..: teda pokud to někdo čte :D cha cha/ Každopádně se toho moc nechytejte, protože tenhle malý náznak zvratu je pouhá zástěrka pro zvrat ještě větší.

Varování: Rozhodně není určeno pro slabé povahy.. V mých povídkách se naskytne slušná palba vulgárních slov a čekejte i nějakou tu intimní zápletku... Případné stížnosti si nechte od cesty... :D

----------------------------------

"Tákže lidičky, ztižte se!" ozval se přes celou jídelnu Dylenův hlas.

I přes to, že jsem postávala co nejdál v davu ho nešlo přeslechnout.

Jako na povel všichni zmlkly a věnovali mu pozornost. Dylen si totiž na zejtřek zorganizoval výlet. Tu vycházku odložil na neurčito, a místo toho s Nahem a tím druhým chlápkm co to tu vede naplánovali výlet do nedaleký Zoo.

"Jak už určitě někteří z vás slyšeli, na zítřejší den jsme naplánovali výlet do Zoo. Chtěl jsem vám to sdělit i s instrukcemi před večeří, protože dnes kvůli nepříznivému počasí nebude táborák. Takže ráno je snídaně v tolik jako normálně a po ní je sraz u parkoviště, kde si všechny přepočítáme. Sebou si vemte jen nějakej baťoh, abyste si tam hodili pití. Neberte zbytečně moc věcí. Pojede se tedy dvěmi autobusy. Až projdem Zoo, zajdeme na jídlo, které už máte zaplacené a ještě se stavíme u blízké přehrady. A až se vrátíme k večeru zpátky polovedoucí tu připraví ztezku odvahy a kolem půlnoci se do toho pustíme," dokončil svůj monolog a s mávnutím na rozchod se zdekoval k jednomu ze stolů, kde něco probíral s tím chlápkem a Noahem.

Nandala jsem si na talíř večeři a přisedla si k Sandře, Derikovi a Nickovi.

"Á náš pan zaměstnaný se objevil u večeře, to chce potlesk," zahuhlal s plnou pusou Nick a kejvl na pozdrav Calebovi. Ten se s kyselým úšklebkem skácel na židli vedle něj, což bylo hned naproti mě.

Projížděla jsem po něm pohledem, ale když vzhlídl ke mě, uhla jsem pohledem.

"Jen jsem dneska neměl náladu," nadhodil rozmrzele. Přesně tímhle tónem mluvil, když ho něco vydráždilo do nepříčetnosti. A pokud cestou sem nenarazil na meteorit, tak tou osobou budu nejspíš já.

"Toho jsme si všimli. A jak tu tvojí náladu brala Klarksová?" prohodil jen aby řeč nestála a znovu se zakousl do večeře.

"Kdo že?!" nechápal Caleb.

"No ta holka co si s ní..... byl? mluvil?? vím já co si s ní dělal???!!!" zahučel s přidušeným smíchem.

V tu chvíli mi zaskočilo a začala jsem hekat jak šílená. Všechny pohledy u stolu se stočili ke mě a Caleb se tvářil nad míru překvapeně mojí reakcí. No co, jen mi zaskočilo!!

"Kat jsi v pohodě?" starala se Sandra. Chtěla jsem jí odpovědět, ale nakonec jsem pouze kývla, protože mě zachvátil další nával dusivýho kašle.

"Nepotřebuješ brindáček?" ozval se s úsměvem Derik a provokativně na mě mrkl. Je to fajn kluk uznávám a dobře si spolu rozumíme, ale v tuhle chvíli jsem měla sto chutí přetáhnout ho něčím po hlavě.

"Ehhh-- rhhr ne haha si fákt vtipnej," dostala jsem ze sebe a oddychla si, když mi došlo, že můžu znovu normálně dýchat.

"To sem řek něco co jsem neměl, že jsi se z toho začala dusit?!" zeptal se Nick a už se mohl s tím majznutím stavět do fronty hned za  Derika.

"No tak co?" promluvil konečně Caleb a provrtával mě zkoumavím pohledem. Cejtila jsem se jak pod mikroskopem. Proč já?! Asi proto, že je na mě někdo dost značně zasedlej...

"No... ehm--- ehhh" hučela jsem jako mentál neschopná slova. Jak moc mě znervozňoval jeho pohled. To se mi nikdy nestalo. Byla jsem z něho přímo na trních. Bála jsem se i pohnout, jako by mě tím svým pohledem doslova hypnotizoval a držel v jedný pozici.

"Nevím o co tu jde, ale jsem si jistej, že se Katrina zamyslela nad tím, jak jsem to dneska schytal několikrát za sebou šiškou. Na to že těm nejmladším prckům tady je už deset fantasii maj sot velkou," hodil mi záchranej kruh Noah a přisedl si na židli vedle mě.

V tu chvíli jsem si dost nahlas oddychla a hodila k němu děkovný pohled.

"Tak to potom jo," prohodil Nick a už se zase všichni věnovali jídlu. Cejtila jsem na sobě jen jeden pohled. Ten co bych na sobě chtěla a zároveň nechtěla cejtit. Caleb se tvářil vykolejeně, naštvaně a ... prostě hrozně.

Ách jo.....

------------------------------------------

Přes Sandru jsem Calebovi vzkázala, že je mi blbě a na noční hlídku nejdu. Jo dobře zas tak blbě mi nebylo, jen jsem se mu snažila vyhnout jak jen nejvíc to šlo.

Jednoduše jsem se po večeři zdejchla a zavřela se na chatce. Převlíkla jsem se na spaní a protože jsem nemohla usnout, přerovnávala jsem už tak srovnaný suchý prádlo ve skříni.

Asi kolem půl jedenáctý mi někdo ťukal na dveře. Měla jsem nutkání vzít si něco tvrdýho pro případ, že by to byl nějakej úchyl, ale nakonec jsem to hodila za hlavu a přešla ke dveřím, který jsem následně s vrznutím otevřela.

Zůstala jsem překvapeně stát a zírala jsem před sebe. Stál tam Caleb ověšenej věcma, třásl se zimou, protože měl na sobě jen košili s krátkejma rukávama a džínsy, ale na rtech mu hrál úsměv.

"Ahoj co.. tu.." nestačila jsem se vymáčknout a už mi do toho skočil.

"Čusík, pustíš mě dovnitř že jo? Tay je to celkem nepohodlný a je kosa," nadhodil.

"Jasně pojď," kejvla jsem rychle na souhlas a zátáhla ho dovnitř. Zabouchla jsem za ním dveře a byla ráda, že tu mám mini topení.

"Kasandra mi vyřídila vzkaz, že ti není dobře, tak jsem to za nás obešel a řikal jsem si, že se sem za tebou stavím a omrknu tě. Takže jsem cestou sebral z kuchyně dva balíky čipsů, dvě piva v plechovce a Kasandra mi naložila nějakou hru. Prej jsou to nějaký otázky a úkoly... a bůhví co ještě," prohodil na vysvětlenou a obsadil část mojí postele.

"Jen jsem na něj vykuleně hleděla.

"Tak co, hodláš tam vystát důlek? Pojď si sem sednout, ať vyzkoušíme tu hru," prohodil s úsměvem a pokynul mi, abych obsadila místo vedle něho.

Sice jsem byla stále překvapená, ale vydala jsem se na místo k němu. Pořád mi vrtalo hlavou, že ignoruje tu dnešní příhodu.

Nakonec to ani nebylo tak hrozný, jak jsem se obávala. Hrály jsme tu hru, která mi přišla vážně stupidní, ale pobavila nás, jedli jsme čipsy a pili pivo, prostě jako by se nic nestalo. Z jedný části jsem s tím byla spokojená, ale z druhý mě to nějakým zvláštním způsobem užíralo.

Po nějaký době nám už zbyla jen jedna hrací kartička a řada byla na mě.

"Takže tý pravdy dneska bylo až až, takže beru úkol," prohodila jsem zvesela a Caleb otočil kartičku. Hned co si to pro sebe přečetl, rozesmál se podal mi jí. Stálo na ní: Dejte pusu na pusu osobě po vaší pravici. No když jsme tu byli jen my dva, nebylo zrovna moc možností, vlastně jen jedna. Tou osobou byl on. Trošu jsem ztuhla a nakonec prohodila.

"Tak to bychom asi měli ne?! Na to poslední pečem a..." přerušil mě.

"Copak bojíš se, že by jsi propadla mému kouzlo?" rejpl si a na ústech mu hrál sebevědomí úsměv.

"Ne to rozhodně ne!" namítla jsem paličatě.

"Tak do toho," vyzval mě a pokynul mi, abych se do toho úkolu pustila.

Na chvíli jsem ještě váhala, ale co. Vždyť jsme kámoši, nic to nezkazí. Seděli jsme naproti sobě na mojí posteli, takže jsem ho chytla za košili na hrudi a přitáhla si ho k sobě.

"Žádný poznámky jasný?!" upozornila jsem ho.

"Vynasnažím se," uculil se jako nedočkavý dítě a sledoval moje pčínání.

No co, nikdy nechodím kolem horký kaše. Prostě jsem se přitiskla svými rty na jeho a aby neměl keci, že jsem mu dala pusu jako malý dítě, trošku jsem do toho vložila snahu a ač jsem mu do pusy nevtrhla jazykem, i tak by se to dalo počítat jako slušnej polibek.

Byla jsem jako omámená. Jen stěží jsem se od něj odtrhla. Musela jsem si nadávat v mysli, co to proboha mělo znamenat, ale dost mi to sebe seřvání stížilo to, že všade kolem mě byla jeho vůně.

Měli jsme obličeje kousek od sebe a hleděli jsme si do očí. To trapný ticho mi lezlo na mozek, takže jsem ho prostě musela prolomit. Překvapením mi byl můj hlas, kterej mi vůbec nepřipadal můj, ale přesto byl.

"To bychom měli,"

Chtěla jsem se posunout kousek dál, ale zabránila mi v tom jeho ruka, ktrá si mě následně přitáhla znovu k sobě. Nezaváhal a znovu se mi vpil do rtů. Tentokrát to už byl, ale jinej kalibr. Zapojil do hry i naše jazyky a spontálně mi zajel rukou do vlasů. Zůstala jsem sedět jak opařená, když se na kousek odtáhl, aby nám oboum dal přednost v dýchání.

Po chvíli se mu v očích objevily rozpaky. Jako by si teprve teď uvědomoval, co provedl. Vpíjel se do mě pohledem a nevěděl si rady, ale po chvíli promluvil.

"Ehm myslím, že bych měl jít. Je celkem pozdě," prohodil nervozně a pomalu se začal zvedat z postele. Dezorientovaně se rozhlížel kolem, až pak mu padl pohled mým směrem. Čekal jak zareaguju a očividně jsem ho překvapila, když jsem promluvila.

"Ten dnešek mě mrzí. To jak jsem tam vtrhla a... prostě mě nenapadlo že.... no že tam někoho budeš mít," plácla jsem větu, která vystihovala věci, který mě tížili. Tím jak jsem to řekla ze mě spadl pomyslný balvan.

"V pohodě. Tím chci říct, neřeš to. Ta holka nestála za řeč to ty..." najednou se zarazil a jako by si uvědomil, že řekl něco co neměl, zakrotil hlavou a znovu promluvil. "Doubrou noc Kat," řekl s něžným úsměvem a s pusou, kterou mi vlepil na čelo zmizel z chatky.

A já?!

Já jsem tam seděla. Zmatená. Pobouřená tím, že odešel a.... Vířilo se ve mě tolik pocitů a myšlenek, že mi v tý chvíli praskala hlava. Myslím, že je toho dost co potřebuje vysvětlení, ale teď na to nemám sílu.

/Tákže nakonec se mi ještě povedlo napsat kapitolku... Tak co na to řikáte? Slušný zvrat? Já vám ale říkala, že tu bude... a musím jen a jen dodat, že tohle je teprve začátek všeho.... :D :-* /

Takže čekám, čekám a čekám na vyjádření...

Vaše misqwa-xd.. :-*