Šéf za všechny prachy - kapitola 2

Šéf za všechny prachy

Kapitola 2.: Já a paličatá? Nikdy!

/Zdravím vás moji milí čtenáři. Nechápu, co mě to popadlo, ale jsem tu. Včerejšek byl dost chaotický, tak jsem už nestihla přidat nějakou tu kapču. Teď jsem ale tu. Co víc dodat?! No večer jsem sice měla v plánu sem zajít, ale naskytlo se něco jinýho. Místo toho mě rodiče poslali i se psem a kytkou na hřbitov, abych to tam zalila. Na zpáteční cestě jsem neodolala a našeh hafana jsem pořádně prohnala.. (Nebo ona mě, je jedno jak to budete brát.. :D) Proběhli jsme se přes louku až do lesa. Díky bohu, že už bylo osm večer a nikdo mě tam neviděl sprintovat. No, každopádně, když jsem dorazila domů zmohla jsem se jen na návštěvu sprchy a pak jsem se jen tak tak doplazila k telce.. :D Tady vidíte můj důvod... :<) Každopádně si tenhle dílek užijte... :)/

-------------------------------------------------------------------

"Ne. No tak mami, nechápu, co ti není jasný při slovech nemám zájem," zabručela jsem znuděně do telefonu. Měla jsem právě polední pauzu a místo toho, abych svoje nervy trošku sklidnila jídlem, se tu hádám se svojí matkou jak malé dítě.

"Všechno. Nechápu, proč by jsi mi na moje narozeniny nemohla udělat tu radost," začala mě vydírat.

Tak to teda ne. Tohle si nenechám líbit, navíc z mojí přestávky mi zbývá pouze chabých sedm minut.

"Tak počkej.... Citový vydírání si zkoušej na někoho jinýho. Navíc ani nevím, jestli dostanu volno. Je tu strašný frmol a já nemám zrovna dvakrát shovívavého šéfa. A s Robertem, nebo jak se jmenuje, pár nevytvořím. Bože, kam na tyhle slova chodíš. Navíc pokud jde o chlapy, tak už jednoho mám... Ehhh však víš jednou jsem ti o něm řikala.. Líbil se mi už nějakou dobu, takže..." zasekla jsem se. Bože, jak bylo těžký lhát vlastní matce. Jenže pokud bych si včas neporadila, nejspíš by mi zařídila rande na celý příští měsíc.

"Ne o žádném jsi mi nikdy neřikala. Pokud ten narozeninový večírek nestihneš, budu naštvaná. Jinak dám ti pokoj jedině, když toho svýho přítele přivedeš," oznámila mi suše.

"No.. no.. no nevím ani jestli bude mít čas. Promiň, ale někdo mě volá, musím zavěsit," znovu lež.

"No dobře, ale nezapomeň příští pátek v sedm u nás," dodala ještě rychle.

"Jo hm tak se měj a pozdravuj taťku. Fakt nechápu, jak to s tebou může vydržet...." dodaa jsem laškovně a rychle vypla mobil, protože na další kázání o drzosti jsem neměla ani v nejmenším náladu.

S povzdechnutím jsem sebou plácla do koženého křesa, který se nacházl za stolem. Tohle je jak z hororu. Né že jem jen lhala, ale jestli si někoho neseženu do toho večírku, tak mě tam sežerou zaživa.

"Máte můj obdiv slečno Morgenová," ozval se dobře známý hlas. Okamžitě jsem se otočila ke dveřím svýho šéfa a tam stál on. Pan Rings.

"Promiňtě, ale co tím myslíte?" zeptala jsem se roztřeseně. Snad neposlouchal... ó bože, budu si muset dávat pozor na pusu.

"No, nevěděl jsem, že umíte, tak dobře lhát. Myslím, že jste ve velkém průšvihu, co? Vaše matka je zdřejmě hodně paličatá, stejně jako vy. Navíc označení mě slovem neshovívavý mi přijde trošku drsné nemyslíte?" zeptal se a nadhodil laškovný úsměv.

Ano úsměv. Už nějakou dobu to tak dělá. Je to sice stále ta arogantní osoba, která ignoruje každého blbce, ale je to už pár dní od doby, co mi dal klíče a kartu od svého bytu. Ještě ani jednou jsem tam nebyla, ale od té doby se ke mě chová líp. Méně ledových narážek.. (teda jen pokud ho někdo nevytočí). Navíc se dost často směje, i když výsměšně, ale i tak. Není to jako arogantní úsměv, kterým vyzařuje na schůzích.

A nejspíš ho hodně baví mě vytáčet. Už si totiž všiml, že jeho poznámky jen tak tak zkousávám.

"Vy toho o mě ještě nevíte, pane Ringsi. O té paličatosti netřeba se zmiňovat, ale poslouchání cizích rozhovorů není zrovna příliš slušné," upozornila jsem ho na menší detail.

S úsměvem přešel až k mému stolu a nahl se přes něj, takže měl hlavu minimálně půl metru odemě. Maximálně jsem spanikařila. Viděla jsem, jak se mu lesklo v očích a to nezračilo nic dobrého.

"Nepřestáváte mě překvapovat. Obvykle dokážu lidi odhadnout, ale vy.... ne vy musíte být za každou cenu jiná. Možná i to je jeden z důvodů proč jste mě zaujala," řekl sladce a nasadil sexy úsměv, díky kterému dostan každou. Lhala bych, kdybych řekla, že na mě nijak nezapůsobil. Vlastně ano. S ním je to jak tančin tango na tenkém ledě.

Jenže to je celý on. Přesně tohle škádlení je jedno z těch, které začal praktikovat, když jak říká on, jsem ho nanejvýš zaujala. Nejspíš se tím baví... Copak já vím, jak zvrácenou zábavu upřednostňuje?

"Být stejná jako ostatní už vyšlo z mody, nemyslíte?" dostala jsem ze sebe sebevědomě.

"Hmm vážně?" zavrněl a přiblížil se ještě blíž.

"Ano. Mimochodem, ozvala se slečna Greyová s tím, že při předání vily nebyly žádné problémy. Prý všechno proběhlo v naprostém pořádku. A také...." rychle jsem měnila téma a listovala jsem v diáři. Byl tak blízko a už to ničilo moje zásady. Pomalu pod námi ten led začal praskat. On je jako ďábel. Vyhledává možnosti, kdy jste nejmíň připraveni a pak se po nich vrhne jako sup.

"Volal pan Smith a chtěl vás poprosit o schůzku. Chce vás obeznámit s financemi na příští měsíc," přečetla jsem si jméno z diáře a vrhla na něj vítězný pohled. S úsměvem se postavil tak, že se už jen pouze opíral o stůl.

"Vyřiďte mu, že se schůzka s ním není nutná. Stačí, když zápis všech výdajů někdo z jejich oddělení donese vám," prohodil po chvíli přemýšlení. "A taky zrušte moje dnešní schůzky po šesté hodině, odejdu dnes dřív,"

Jen jsem přikývla a pustila se do práce. Čekala mě spousta vysvětlování. Nesnášela jsem odvolávat jeho schůzky. Pokaždé si svůj nesouhlas vylili na mě.

------------------------------------------------------------------

Zařazovala jsem složky a pročítala podklady pro příští týden. Rings nesnášel, když byla v podkladech jakákoli chyba. Hudral pak, že je všade tolik neschopných blbců, že se diví, že tu společnost ještě vůbec funguje.

Bylo už něco málo po půl deváté a já jsem to pomalu ukončovala. Myslím, že dneska toho na mě bylo už dost. Díky bohu, že je tu víkend.

Zbalila jsem se, zamkla kancelář a výtahem se nechala dovézd do přízemí. Všade už bylo napůl prázdno. Večer tu byl příjemný klid. Právě jsem mířila k východu, když v tom zamnou někdo zavolal moje jméno. Otočila jsem se a sledovala nějakého muže, jak běží mým směrem.

"Jsem tak rás, že jsem vás ještě zastihl. Ani nevíte, jak. Omluvám se, sem Sedrick Clay z odděení zakázek. Asi před deseti minutami jsem měl důležitý hovor. Volal mi dohlížející na stavbu hotelu Kristel. Prý se jim tam naskytly problémy s podřízenými. Navíc se tam zřítilo jedno podlaží a pár lidí se zranilo. Je za každou cenu nutné, aby se tam pan Rings dostavil. Osobní letadlo je již zařízené," vychrlil ze sebe udýchaně.

"Hotel Kristel v Turecku?" zeptala jsem se překvapeně.

"Ano ten. Letadlo bude na letišti přistaveno zítra kolem jedné odpoledne,"

"Dobře. všechno vyřídím, ale pan Rings tu již není. Dnes odešel dřív. Každopádně se s ním nějak spojím a vyřídím mu to," přikývla jsem a tím se mu očividně dost ulevilo. Poděkoval, rozloučil se a znovu někam odkráčel.

Fajn a teď co?

Vytáhla jsem mobil z tašky a vytočila Ringsovo číslo. Nic. Má vypnutý mobil. To je snad schválně. Mrkla jsem na hodinky. Bylo chvíli před devátou. Nezbývalo mi nic jiného, než si vzít taxíka a nechat se dovízd na adresu jeho domu.

Povzdechla jsem si. Tomuhle jsem se chtěla vyhnout. Neměla jsem v úmyslu se k němu domů jen podívat, natož tak pozdě večer.

Flustrovaně jsem uklidila mobil zpátky a vyšla jsem ven. Ihned mě pohltila nervozita. Okřikla jsem svoje myšlenky a nechala si zavolat toho taxíka. Musím myslet pozitivně...

-------------------------------------------------------

/Tákže jsme u konce. Doufám, že se vám kapča líbila. Vlastně nám to tahle kapitola trošku rozjela. Už brzo nás totiž čeká Christopher+Daniell+jiná země. Jenže před tím to nebude nic moc jednoduché, takže se rozhodně máte na co těšit. Navíc další díl bude muset Daniell k němu domů a to nebude všechno. Bude ji tam čekat nemilé překvapení. Teď už budu muset, takže určitě komentujte a čtěte dáll :)/

Vaše misqwa... :))