Tábor - kapitola 17

27. srpen 2012 | 17.02 |
blog › 
Tábor › 
Tábor - kapitola 17

Tábor

Kapitola 17.: Já jsem to říkala...
/Ahojte... :) Nakonec jsem odjela dřív, než jsem zamýšlela, takže vás nejspíš překvapilo, že jsem se tu nějakou dobu neukázala a ani nedala vědět, že jedu pryč. Takže všem se moc omlouvám, ale nelenila jsem a vymýšlela jsem pokračování pro svoje výtvory. Samozřejmě, že Tábor byl hned na prvním místě. Takže jsem tu s další kapitolkou a vy se dnes konečně dozvíte, jak to mezi Kat a Calebem bude. Nebojte se, tohle ještě není konec. Nevím přesně, kolik kapitol ještě napíšu, ale pár jich určitě bude.... :)/
------------------------------------------------------------------
Se zamručením jsem se převalila na bok, ale do někoho jsem narazila. V první minutě jsem se vyděsila. Pak mi to všechno začalo docházet. Včerejší večer. Já a Caleb. I když jsem si byla naprosto jistá, že ten kdo vedle mě leží je Caleb, musela jsem otevřít oči a přesvědčit se o tom.
Byl to on. Lehce oddechoval, což znamenalo, že spí. Byla jsem k němu přitisknutá a až teď mi došlo, že má kolem mého boku obmotanou ruku. Cítila jsem na vlastní kůži, jak se mu pomalu zvedá hrudník a znovu klesá.
Chvíli jsem si užívala společného klidu, ale během mého probuzení se začaly objevovat výčitky svědomí. Nakonec mě to dohnalo k tomu, abych vstala. Pomalu jsem se od něho odtrhla. Jenže pak došlo na jeho ruku. Chtěla jsem jí jen o kousek posunout, ale nepovedlo se. Hned co jsem s ní o kousek pohnula, přitáhl si mě k sobě ještě víc natěsno.
Začal se probouzet.
"Brý ranko" prohodil ochraptěle a otevřel svoje okouzlující oči.

"Jo, brý ranko. Mohl by, jsi mě prosím pustit? Dylen bude vyvádět, jestli se neobjevíme na snídani."
"Ne-e nemohl," namítl a bez váhání se přitiskl na mé rty. Vzrušeně jsem mu vzdychla do rtů a tím náš polibek učinila mnohem vášnivějším, než doposud byl.
Když jsme se od sebe odpojili, oba jsme lapali po dechu.
Nahlas jsem si povzdychla.
"Co?" zeptal se se zájmem.
"Víš, že jsme porušili všechny pravidla, které mezi námi byly?" prohodila jsem.
"O žádných nevím, ale pravidla jsou od toho, aby se porušovaly," namítl po chvíli přemýšlení.
"No jasně. Stejnak to bylo poprvé a naposled," utrousila jsem tónem, který by se dal možná přiřadit mezi zklamané. Nechtěla jsem na sobě dát tolik znát, jak mě to mrzí. Neměla jsem to v povaze.
"To jsem neřekl," namítl okamžitě s mírně podrážděným hlasem.
"Cože?!" vyprskla jsem. "Možná, že tohle zabírá na všechny, se kterýma jsi byl kdy v posteli, ale na mě to nezkoušej. Možná jsem s tebou skončila v posteli, ale na tohle ti neskočím!"
"Erhhhh" zavrčel zřejmě naštvaně. "Teď mě laskavě poslouchej..." zamručel výhružným tónem a tím mě donutil, abych k němu vzhlídla.
"Včera jsi mi slíbila, že to co se mezi námi stalo, nevezmem zpátky a neoznačíme to například slovem kravina. A když říkám, že tohle je něco úplně jinýho, než co jsem doposud provozoval, tak mi to věř a nic nenamítej."
Stále v leže mě chytl za bradu a přitáhl si mě tím blíž ke svému obličeji.
"Calebe, to že chceš věřit tomu, že by to mezi námi mohlo klapat, ještě neznamená, že tomu uvěřím já," promluvila jsem a tím přerušila chvíli ticha.
Zadumaně se na mě podíval a zřejmě nad tím, co jsem řekla, přemýšlel.
"Vím, že mi nejspíš nevěříš. I já sám tomu nevěřím, ale co když mě už ten stereotyp nudí. Proč to nezkusit? Řekni mi důvod, proč bychom to nemohli zkusit?" zeptal se.
"Tak například proto, že už jako kámoši si lezem dost silně na nervy. Víme o sobě naprosto všechno a... no, a další," vyjmenovala jsem první věc, co mě napadla.
"Jsme kámoši tak dlouho, že kdyby nám to nevyšlo, hodíme to za hlavu. A to že se známe, je spíš výhoda."
"Tohle není jen nějaká hra. Víš moc dobře, že když vstoupím do vztahu já, myslím to vážně," povzdechla jsem si, ale bylo mi jasný, že teď už prostě necouvnu zpátky.
"Vím to. Nikdy ti neublížím, to ti slibuju," řekl s naprosto vážným výrazem.
V tu chvíli jsem to už víc nevydržela a prostě jsem se uchechtla. Calebův vážný výraz... hmm to by se mělo zapsat do dějin.
"Fajn, ale od týhle chvíle počítej s tím, že se tě jen tak nepustím. Hlavně mi pak neříkej, že jsem tě nevarovala," povzdechla jsem si poraženě a znovu ho políbila.
----------------------------------------------------------
"Takže teď jste jako spolu?!!!" vypískla překvapeně Kasandra a málem upustila tác s jídlem, který se právě chystala odnést do jídelny.
"Nejspíš. Vlastně ráno jsme vedli takovou menší rozmluvu. Všechno jsme si vyjasnili. Překvapil mě jeho přístup. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Choval se jinak," přikývla jsem.
Všechno jsem jí řekla. Po té rozmluvě jsme se oba vyhrabali z postele. Caleb se šel převlíknout a já okamžitě vyrazila za Kas. /Samozřejmě, jsem byla taky převlečená./
"No, lidi se mění. Vážně vám to přeju. Jenže chudák Noah. Zřejmě mu to bude líto, až se o vás dvou doví," prohodila s lítostí v hlase.
Jo, i o Noahovi jsem jí všechno řekla. O tom, jak mě včera překvapil a i o tom, jak jsem ho odmítla. Prostě jsem to ze sebe potřebovala dostat.
"Myslím, že se přes to přenese. Navíc, proč bys to s ním nemohla zkusit ty. Viděla jsem, jak na něho koukáš. Myslím, že když ho trošku popostrčíš, pochopí to. Je to skvělej kluk, takže si tě rozhodně zaslouží, stejně jako ty jeho," nadhodila jsem.
"Vážně? Já nevím, přijde mi, že ani neví, že existuju," namítla smutně.
"Tak s tím rozhodně nesouhlasím. Jak říkám, musíš na to jít trošku rychle. Nechoď kolem horké kaše. Prostě ho někam pozvi. Myslím, že rozhodně neodmítne."
"No dobře. Vezmeš prosím ten druhej tác?"
"Jasně," přikývla jsem a popadla tác, na kterém byla, vyrovnaná zelenila. Spolu jsme vešli do jídelny a položili to k zbylým tácům na dlouhý stůl. Pak jsme se i se snídaní a hrníčkem čaje přemístili k našemu obvyklému stolu. Už tam všichni seděli. Noah se o něčem bavil s Derikem, Lucinda se tulila k Nickovi, kterej o něčem živě diskutoval s Calebem.
Pozdravili jsme všechny přítomné a sedli si k nim. Zaujala jsem volný místo vedle Caleba a Kas se uhnízdila vedle mě.
"Dneska jsem od Dylena zaslechl, že jste se včera někam s Calebem ztratili," prohodil z ničeho nic Derik a nasadil ďábelský úsměv. V tu chvíli všichni u stolu nechali svojí momentální práci a nasměrovali svojí pozornost mým směrem. Na sucho jsem polkla a hodila pohledem ke Calebovi. Ten to naštěstí pochopil a promluvil za mě.
"To víš, měli jsme na práci něco důležitějšího," hned na to, co to dořekl, si mě k sobě přitáhl a obmotal mi svou ruku kolem boku.
Všichni zmlkli, vykulily oči a pohledem střídali můj a jeho obličej. Nakonec jediný, kdo se ujal slova, byl Nick.
"Jakože jste... no, jste?"
"Vypadá to snad, že jsme včera jedli sušenky a hráli si s autíčkama?" poznamenal s úšklebkem Caleb a narychlo mě políbil. Pokud mi přišlo praštěný, jak na nás koukali před chvílí, teď už by byli zralí na psychiatra.
"Takže jste?" vykoktal Derik a já měla chuť polejt všechny studenou sprchou.
"Ne nejsme... ó bože, jo jsme spolu, chcete ještě nějakej jinej důkaz?" zeptal se smíchem Caleb.
"Ne-e to nám stačí,"
"Ehm nechci na sebe upozorňovat, ale chtěla bych říct, že... jsem to říkala," ten konec Lucinda podala naprosto povýšeně.
"Jasně, čekala jsem, kdy řekneš něco takovýho," pokrčila jsem rameny a pohled se mi zatoulal Noahovým směrem. Vypadal, že ho vývoj situace překvapil, ale ne natolik, aby to dal najevo. Když si všiml, že se dívám jeho směrem, zářivě se usmál.
Najednou do jídelny vtrhl Dylen.
"Tákže panstvo, nacpěte do sebe co potřebujete a půl hodiny po snídani svolávám všechny před mojí chatku. Kdyby někdo nevěděl, její číslo je 1. Sebou si vemte tašku s pitím a svačinou a vyrazíme na slibovaný hrad. Autobus dneska vynecháme a půjdeme pěšky," pak hodil pohledem k našemu stolu. "Dneska se výletu účastní všechna táborová výpomoc, takže případné námitky nepřijímám,"
Hrad? Pěšky? Já? Ha, ha dobrej vtip.
---------------------------------------------------------------------
/Takže nevím, jestli to byl delší nebo kratší díl, jelikož jsem ho psala ve Wordu. Doufám, že se vám to líbilo. Jak už jsem psala, nevím, kolik ještě napíšu dílů, ale nějaký ten zvrat by to ještě možná chtělo. Přece to nemůžu Kat a Calebovi zařídit tak jednoduché. Takže děkuju za čtení a teď už se s vámi loučím.../
Brzo na viděnou... Čekám na vaše ohlasy, protože bez nich by to nebylo ono... :))
Vaše misqwa... :-*

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Tábor - kapitola 17 elena katharin lucia 28. 08. 2012 - 09:08
RE: Tábor - kapitola 17 vampire-krev 28. 08. 2012 - 09:52